David Mitchell
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
Kategorie: fantaskní
originální název: The Thousand Autumns of Jacob De Zoet
originál vyšel: 13/05/2010
vydání: Mladá fronta (web) 2013
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
Lucc | ****1/2 25.04.2017 15:55
Od jednoho z top autorů současnosti jsem četl zatím jen Atlas mraků. Na Tisíc podzimů, které byly k mání kupodivu i v naší malé knihovně, jsem byl natěšený. Z hodnocení je vidět, že jsem zklamaný rozhodně nebyl.
Tato kniha na Atlas mraků stylově navazuje, tedy alespoň na jejich historizující část. Holandský účetní Jacob de Zoet připlouvá koncem 18. st. na japonský ostrůvek Dedžima, aby pod patronátem nového ředitele provedl účetní audit a odkryl čachry místních úředníků. Konfrontace s realitou ostrovního vězení, japonské odlišnosti a uzavřenosti a praktik multikulturní a multietnické sebranky lidí z pobočky Východoindické společnosti je ovšem tvrdá. Podaří se Jacobovi uchovat protestantskou víru, cudnost a další osobnostní rysy, na kterých si zakládá? Kterým směrem se ubere jeho proměna, která nutně musí nastat? Jak velká bude?
Od alternativní anotace raději odskočím zpět k hodnocení a rozboru. Mitchell jako v Atlase mísí historická fakta s fabulací. Včleňuje do děje neexistující osobnosti tak organicky, že jim bez potíží věřím a ani si vlastně nechci ověřovat, zda náhodou nejsou reální. Velmi kultivovaně a zručně rozjíždí romantickou až thrillerovou linii, aby ji bez velkých potíží opustil a chvíli psal hrdinský román. Marnotratně trousí perly vědeckého, převážně medicínského poznání, jakoby to byla zrnka máku. Věnuje se náboženským a filozofickým úvahám, ale nenásilně, v rozmluvách postav, z jejichž úst nezní uměle. Sem tam probublá dokonce fantastický motiv, který reprezentuje mystérium řádu z hory Širanui. V knize jsou 2 důležité postavy asi 6 velmi podstatných a desítky méně důležitých. Jsou vykresleny plasticky a nemám pocit, že by s nimi autor smýkal. Jsou součást příběhu, přesto žijí. Vše se organicky propojuje a tepe životem. Konec je dost otevřený, byť určité bilancování mu nechybí.
V literatuře mne vždy dostane decentní romantika a velké emoce. Velké malé osudy hrdinů na pozadí historických změn. Romantika a osudovost lásky a vášně. Musí to být ovšem dobře napsané, což Tisíc podzimů bezesporu je. Půl hvězdy ubírám jen proto, že mi v románu chybí nějaký markantní přesah, facka navíc, něco, co otevře ústa. V diskuzi padlo, že tam snad něco takového je, ale mně se nechce pátrat na Goodreads a dalších portálech po návodu k vyluštění náznaků, které jsem ani nepostřehl. Pro mě je to „jen“ precizně napsaný (a přeložený, nakolik umím posoudit) (pseudo)historický román se špetkou fantastiky a mnoha tunami spisovatelského mistrovství.stimílek | ****1/2 17.08.2018 17:58Nádherná, velmi čtivá kniha, u které je sice jen lehký náznak fantastična, ale rozhodně stojí za přečtění. Krapet mě rozčiluje, že nevím, kde končí historické reálie a nastupuje autorova fabulace. Na prvním místě od autora stále zůstává Atlas mraků následovaný Hybateli.
