kniha » Problém tří těles
chce si přečíst 5 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 8
hodnotilo: 15
79%
Problém tří těles

Liou Cch‘-Sin

Problém tří těles

série: Vzpomínka na Zemi
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

jiný (obecně známý) název: The Three-Body Problem
originál vyšel: 2007

vydání: Host (web) 2017

odkazy: 1x [ukázka], 4x [recenze]


Komentáře:
SONP  | ****1/2

Nikdy bych nečekal, že mne zrovna čínská kniha takhle pohltí. Když jsem si na začátku přečetl seznam postav, bál jsem se, že s těmi všemi Weji a Yangy pro mne bude kniha nečitelná. A opak byl pravdou, nemohl jsem se od ní skoro vůbec odtrhnout, a to přes to, že na fantastický prvek jsem si musel nějakou dobu počkat (nejdřív je třeba projít úvodem z kulturní revoluce). Když se ale objevil odpočet běžící na fotografiích, běhal mi mráz po zádech. Neznámé čínské prostředí zcela zastínilo menší originalitu námětu (SETI už tu přece jenom bylo) a také mě potěšila prakticky úplná absence akčních scén – v rozporu s anotací je kniha spíše klidná a filozofická (to mám rád!). Problém jsem nejdříve měl s pasážemi, odehrávajícími se ve virtuálním světě hry Tří těles, ale nakonec jsem si zvykl. Zkrátka a dobře, dlouho jsem nečetl nic tak dobrého ve stylu klasické scifi (nálada mi hodně připomínala Asimova) a čtu-li jinde, že první díl je považován za nejslabší, pak se nemůžu dočkat dalších dílů! 90 %

idle  | ****

Čínská sci-fi se člověku často do rukou nedostane, což knize od začátku přidává vrstvy navíc – i úvodní část příběhu, která se vrací do nedávné čínské historie, je pro mě tak něčím novým. I bez toho je ale v Problému tří těles spousta zajímavých motivů, ať už fyzikálních, technologických či filosofických.

Většina hlavních postav jsou navíc vědci, což je mi milé. Nad věcmi přemýšlejí a řeší to podstatné – tedy aspoň většinou. Je pravda, že v jednu chvíli, kdy se vědec poprvé setkává s nevysvětlitelným úkazem a panicky zkouší pořád totéž dokola, místo aby se zamyslel a začal experimentovat, jsem v duchu trochu úpěla. Jinak ale byla radost vývoj sledovat.

Ke konci se ty šikovné nové technologie už trochu utrhnou ze řetězu; sice to vysvětluje ledacos z toho, co se předtím událo, ale mám takové podezření, že kdyby se v nich člověk začal šťourat, začaly by se trošku viklat. Tak se snad radši ani šťourat nebudu. Čtení mě bavilo a na další díly jsem zvědavá.

Gaarq  | **

exotická SF se silným humanistickým podtextem, obdržela mnoho cen a má vysoká čtenářská hodnocení (4.1 na amazonu, 4 na goodreads a 80 % v databázi knih). a tak to vypadá, že poplavu proti proudu.

první část, cca polovina románu (který je mmch součástí trilogie) je skvělá. historická exkurze do doby kulturní revoluce je zajímavá a docela věrně vykresluje situaci. autor je autorem oficiálním, takže kritika tehdejších poměrů je sice dostatečně silná, ale textem také vane i jistá rezignace na vyrovnání se onou dobou – prostě co bylo, bylo, je to za námi, soudruh mao udělal 33.57 % chybných rozhodnutí (vážně jsem podobnou pitomost někde v historiografické oficiální čínské literatuře četl), zbytek dovedl zemi k jasným zítřkům dneška. je to velmi cenná zkušenost a autentická reflexe doby. jako východisko k SF velmi zajímavé.

jenže, tak jako u mnoha SF seriálů, po vnadném začátku se začínáme dostávat na dřeň zápletce a voilà, celé to začíná skřípat. ze začátku jen lehce, ke konci z textu vyskakují bohové ze stroje jak výsadkáři, jeden za druhým. nevěrohodné motivace postav, koncepční boty. to, co vypadalo jako tvrdá scifi se postupně mění na scifoidní pidlozofickou slátaninu à la sedmdesátá léta, kde autoři usilovně blábolili za použití módních „vědeckých“ termitů své plytké úvahy.

jsem profesionální vědec, nota bene přírodovědec, takže těch zrnek písku až klacků v soukolí jsem si chtě nechtě prostě všiml. dali by se rozdělit do dvou kategorií – na nevýznamné mlžení, které si prostě autor tvrdé sci-fi nemůže úplně odpustit a seznalý čtenář mu to rád odpustí, protože za to dostane něco uspokojivého čtení. to druhé je autorské násilí, kdy autor svévolně kroutí světem, aby z něj vymáčkl nějaké to drámo: světově proslulý inženýr, neznající problém tří těles? vědci, kteří místo aby vědecky mysleli, jen pitomě plácají?

to nemluvím o úplně zbytečných pasážích tzv. počítačové hry tři tělesa, která nebyla žádnou hrou, jen násilným pošťuchování děje, a dramatizaci zpráv mimozemšťanů, která byla asi nejtragičtější částí textu – tady jsem měl nejsilnější déjà vu takových těch SF psaných nežánrovými autory v 60. a 70. letech, kteří se pokoušeli využít SF jako originální výrazový prostředek a většinou to mělo tragické následky v podobě naivistické splácaniny (kontrolní otázka: jak může emzák plakat, že oni nemají žádnou literaturu a umění a proto nesmí lidstvo, které je má, vyhubit? když ji nemají, jak může vědět, co to je a vědět, jakou to má cenu?).

ne, vážně nechápu celý ten bzukot kolem této knihy. ano, i v číně umí napsat průměrnou SF. to my ale umíme taky a dokonce se za to rozdávají ceny. ale asi mi něco uniká…



WebArchiv - archiv českého webu