LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tuhle knihu jsem si koupil ve slevě jako guilty pleasure. Náhodně jsem ji otevřel v obchodě a po přečtení dvou vět jsem věděl, že bude špatná. Na knize mi nejlepší připadá grafická úprava. Líbí se mi zvolený papír, líbí se mi pevné desky a bohatě zdobená obálka (trochu kýč, ale to se u fantasy očekává). Líbí se mi odvaha, že je v tiráži uveden náklad 5000 kusů (to je tak nadsazené číslo na začínajícího autora v českém fantasy rybníčku, že se už nedivím, že to bylo ve slevě – zajímalo by mě, jestli má pan Bodrov přehled, kolik se toho reálně za plnou cenu prodalo čtenářům. Jestli tisíc, tak to je úspěch). Nejsem si jistý losem a výhrou CD. Divokýho Billa neposlouchám a o CD zájem nemám, takže los používám jako záložku.

A k literárním vlastnostem knihy: První dvě kapitoly vůbec neměly být součástí knihy a nutit čtenáře, aby se jimi prokousával, je sadismus. Jedná se o jakýsi nepovedený, extrémně dlouhý a nudný prolog. Události zde popsané by samy o sobě vydaly u dobrého autora na jeden strhující pětisetstránkový svazek. Ale pan Bodrov je shrne lapidárními větami, takže čtenář z děje nemá o nic větší prožitek, než kdyby se díval na film ve zrychleném módu. Čtenář si v prologu těžko zamiluje nějakou postavu, a pokud knihu neodloží (neodhodí), prolistuje se knihou k okamžiku, kdy začne vyprávění ve třetí kapitole (V třetí kapitole je jakési přechodové pásmo mezi narativním shrnutím a vyprávěním, takže možná bude lepší začít až od čtvrté kapitoly). Další vyprávění trpí všemi možnými začátečnickými chybami – od pravopisných chyb, chyb ve výstavbě vět, nesmyslných, příliš spletitých kontrukcí, archaizování, ze kterého člověku, který aspoň něco tuší o staré češtině, vstávají vlasy na hlavě hrůzou, po chyby ve výstavbě příběhu, absenci napětí – ale přece jen je čitelnější, i když naivní jako prase a o originalitě lépe pomlčet (i když se obecně domnívám, že se originalita přeceňuje). V lepších momentech připomíná Cesta k moři díla Tolkienových klonů ze 70. let (např. T. Brookse), za mistrem Tolkienem zaostává o tolik délek, že srovnání vůbec nepřipadá v úvahu. Nejlepšími momenty myslím družinku na cestě, jejíž vzájemné pošťuchování mi připomnělo výlety do přírody s partou kamarádů. Obecně tragicky nečitelné až úsměvné jsou popisy boje a jakékoliv akce a drtivá většina dialogů v knize. Básničky v knize je lépe přeskočit – mají sice rýmy, ale rytmus už nikoliv a po přečtení je čtenář v pokušení bít hlavou o zeď. Věty v knize trpí nesnesitelným slovním průjmem. Jednak se to týká toho, že sebemenší zbytečnost bez významu pro příběh má své cizí, nezapamatovatelné (a naprosto zbytečné) jméno (a ne, nevytváří to dojem hloubky, protože je rozdíl, když jazyk vytvoří profesor lingvistiky Tolkien a když ho vytvoří pan Bodrov). Dále pak jde o nekonečné, zbytečné, nabubřelé a někdy nesmyslné přívlastky připojené „v zájmu dobrého slohu“ ke každému jménu, co jde kolem. Některé postavy mají dokonce epiteton ornans, což vyšlo z módy už před dvěma tisíci lety. Tak je čarodějnice, pokaždé, když na ni přijde řeč, vždy zlá a ošklivá a antagonista vždy zlý a zlovolný (je vůbec někde v Tolkienovi spojení „zlý Sauron“?) Tahle kombinace zabíjí chuť čtenáře se textem prokousávat. A to nemluvě o perlách typu Gůtůr, Amampůr atd. (ů je pouze ve slovech českého původu – v cizích slovech je ú: fúze). Korektora a redaktora tahle kniha potřebuje jako sůl. I když mi přijde, že z hlediska literárního redaktora není v této knize nic, co by se dalo s klidným svědomím vydat, přece jen, když už má tak výstavní obálku, krásný papír, pevnou vazbu, velkorysý náklad 5000 kusů, dokonce los na CD atd., proč proboha autor-vydavatel neinvestoval do profesionálního korektora?! A profesionálního fleelance redaktora, jestli takoví v Čechách jsou, aby aspoň to nejhorší vyřezal a kniha nebyla tak zoufale špatná, ale jenom špatná?! Je vidět, že se pan Bodrov psaním učil a konec je po řemeslné stránce jen podprůměrný, vytváří se celkem úspěšně napětí a očekávání pro příští romány (vyjdou-li vůbec), což je obrovský krok kupředu oproti tomu, co se čtenáři předkládá na začátku.

Dočteno, a přidám i recenzi:

KDYŽ JSOU DRACI POSLEDNÍ NADĚJÍ…

Jan Bodrov je literární „buldok“. Vzal si do hlavy, že napíše knihu a nabídne ji čtenářům. Stálo to kopu energie, úsilí i času, než vznikl první díl trilogie Hledání dračí země s podtitulem Cesta k moři. A aby toho nebylo málo, knihu vydal samonákladem! Troufnu si však trvdit, že risk se vyplatil, a výsledkem je kniha, která může konkurovat mnohým slavným fantasy eposům.

Poslední jiskra naděje

Celá Prvozem je zmítána válkou. Temný pán Tajron a jeho hordy táhnou krajem a dobývají vesnice a města. Jedním z posledních útočišť lidské rasy se stává pevnost Aman Krias, kterou je třeba ubránit za každou cenu. V temných časech zbývá poslední mihotavá jiskra naděje – prastaré proroctví slibující návrat draků, kteří jako jediní mohou zvrátit poměr sil ve prospěch lidí. A jak už tomu v neradostných časech bývá, najde se pár, tedy přesněji sedm, hrdinů, kteří se odhodlají pokusit se dračí zem najít a přivést draky zpět. Tím začíná putování plné nástrah a fantastických dobrodružství. Hrdinové vedení mocným druidem Durmanem si budou muset sáhnout na dno svých sil, a mnohdy se ocitnou na pokraji smrti.

Na čtenáře čeká putování podobající se výpravě hrdinů J. R. R. Tolkiena. Je tedy jasné, že se jedná o klasickou high fantasy plnou vznešených skutků, působivých ukázek magie a epických soubojů, ať již muže proti muži nebo rovnou celých armád. Zásadní rozdíl oproti většině jiných fantasy eposů je, že si autor vystačí pouze s humanoidními bytostmi (lidmi a temnými Mariaky) – trpaslíky nebo elfy budete hledat marně, rozprchli se bojovat do jiných knih.

K tomu je třeba přidat i pár zajímavých nápadů, zejména bájný magický artefakt, za jehož používání však musí platiti krvavou cenu a který jediný může poskytnout ochranu proti magii Temného pána. Otázkou je, zda cena nebude příliš vysoká… Na druhou stranu tomu je třeba upozornit na jistou předvídatelnost – výsledek mnoha situací je jasný dlouho dopředu. Přesto však o radost ze čtení nepřijdete – sice uhodnete výsledek, ale mnohdy budete překvapeni, jakou cestou se k němu hrdinové doberou.

Zpět na začátek

Uznávám, že jsem recenzi začal od půlky a trošku přeskočil úvodní omáčku. Nebojte se, neošidím vás o ni, jen jste si holt museli chvilku počkat. Tak tedy…

První vás doslova praští do oka vymazlené grafické zpracování knihy (mimochodem, uhodli by jste, že kompletně pochází z dílny Jana Bodrova, který má ke grafice velice blízko?). Krásné pevné desky, obálka s reliéfem; prostě pastva pro oči. Podobně graficky zdařilé jsou i vnitřní ilustrace a zpracování stránek.

Marketingovým tahákem je los slibující možnost vyhrát CD skupiny Divoký Bill. Tahle skupina totiž napsala k Cestě k moři dokonce píseň, kterou si může stáhnout každý majitel knihy na základě kódu z losu; ti šťastnější pak vyhrají rovnou celé album. Na knize tedy rozhodně něco bude, když zaujala známou hudební skupinu natolik, že se rozhodla jí věnovat vlastní píseň.

Dvě úvodní kapitoly knihy jsou hutným a poměrně nezáživným textem osvětlujícím původ Mariaků a dračí legendu. Méně trpělivé čtenáře může tento „suchý“ úvod odradit, ale pokud vytrváte, zjistíte, že zbytek knihy je podstatně živější a záživnější. Téměř neustále se něco děje, Bodrov nenechá postavy vydechnout a staví jim do cesty smrtelné nástrahy a zajímavé nepřátele

Celá kniha má navíc chytlavou atmosféru, protože při vyprávění jsou použity výrazy ze zastaralé češtiny, čímž je zdařile podtržen ráz knihy. Text díky tomu působí vznešeně a starobyle. Poklonu je třeba vyseknout i zdařilé korektuře, která předčí slušnou část „komerční“ knižní produkce – žádné chyby a překlepy, po literární stránce vše čisté.

Jediný závažnější problém představují postavy. Dialogy místy vyznívají naivně a družina má možná zbytečně velké množství členů, takže se čtenář nedokáže u většiny postav dostat „dovnitř“, což je dáno tím, že některé postavy nedostanou dostatečný prostor na sebe prezentaci. Přitom se však jedná o sympatickou partu, které budete fandit. Zbývá jen naděje, že další díl přinese v propracovanosti charakterů výrazné zlepšení.

Celkově je Hledání dračí země: Cesta k moři příjemnou nostalgickou vzpomínkou na doby, kdy byl J. R. R. Tolkien králem fantasy, postavy byly jasně vyhraněné a rozdělené na dobré a zlé a hrdinové byli hrdinní. Bodrov přináší několik svěžích nápadů, aby vzápětí sklouzl k žánrovým klišé, u kterých budete mít silný pocit deja vu. Každopádně – pokud se prokoušete přes úvod knihy, který vysvětluje legendu, budete se dobře bavit.

PS: Pokud vás kniha zaujala, koukněte na stránky www.hledanidracizeme.cz