kniha » Slyším tě všude
chce si přečíst 4 | má v knihovně 8
hodnotilo: 11
80%
Slyším tě všude

Connie Willis

Slyším tě všude

Kategorie: sci-fi

originální název: Crosstalk
originál vyšel: 2016

vydání: Metafora (web) 2017

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]


Komentáře:
trudoš  | **** 11.08.2017 23:32

Bravurní v rovině humoresky, slabší co se zápletky týče. Connie Willisová tentokrát jen pluje po povrchu fantastiky, která jí slouží k rozehrání sympatické romance. Jenže těch pět set stran je prostě znát. První část je ještě geniální a bezkonkurenčně patří k tomu nejhumornějšímu, s čím jsem tenhle rok přišel do styku. Jenže jakmile se rozdají karty, začne děj překvapivě stagnovat. Autorka to sice kompenzuje chytlavými dialogy, ale nedokáže tím zaonačit fakt, že jí slova jednoduše přerostla přes hlavu. Druhá půlka má tak slabší spád, což jí rozhodně vytknou všichni skalní fanoušci science fiction. Kdo však miluje filmy typu Moje tlustá řecká svatba, nenechá se tímhle rozmarem nijak odradit. Je tam hodně osobních zkušeností s nešvary moderních komunikačních prostředků, stejně jako kouzelných trampot stran rozvětvené irské rodiny. Finále pak sice nevygraduje bůhvíjak dramaticky, ale vzhledem k tomu, že takhle končí prakticky každá druhá romantická komedie, byl jsem maximálně spokojen.

jirikk  | ****1/2 14.08.2017 12:47

Willisová zejména v první části románu používá svou oblíbenou techniku, k dokonalosti přivedenou zřejmě v Rokli šeré smrti – hrdinka neustále něco nestíhá, zběsile pobíhá (především v labyrintu chodeb firmy, kde pracuje), pronásledována jak kolegy (respektive především koleginěmi – drbnami), tak opravdu vlezlými členkami vlastní rodiny. Přeci jen se ale řeší poněkud méně závažné téma než je smrt, které se věnují její majstrštyky (Rokle a Kniha posledního soudu), snad proto účinek knihy není tak absolutně drtivý. Přesto patří tradičně ke špičce, je jen škoda, že v překladu známe z jejího díla pouhou menšinu.

Lokina  | ***** 19.08.2017 20:27

Ta kniha je jedním slovem úžasná! Na to, že se jedná o pěknou macandu o 500 stránkách, kniha se četla velmi dobře a svižně. Příběh byl osvěžen o dávku originality a vtipnosti. Při dočtení poslední kapitoly, jsem byla smutná, že je konec. Ale bylo to zakončeno bravurně, takže jsem spokojená :-) Vážně jsem ani na okamžik neuvěřila, že by Briddey a Trent měli být spolu, vůbec jsem u nich necítila žádné propojení a smysl proč spolu chodili. Naopak když se objevil pro ni ten pravý a bohužel ona to neviděla a chovala se jako trubka, cítila jsem mezi nimi od prvního okamžiku tu chemii a city. On byl takový netypický princ na bílém koni, milý, galantní, hodný a choval se někdy divně, ona byla hlavně ze začátku naivní, místy natvrdlá a hloupoučká, takže tvořili pro mě zábavný a prima pár, jejichž myšlenkové dialogy byly stavebním kamenem celé knihy a které knihu rychle popoháněly. Za mě kniha stojí stoprocentně za přečtení, takže ji nemohu dát nic jiného než plný počet :-)

idle  | ****1/2 06.09.2017 22:31

Jo, Connie Willis se zase jednou povedlo napsat něco, co mě bavilo číst. O dojmech jsem se podrobně rozepsala v recenzi, tady jenom shrnu, že je to příběh o komunikaci a dialogy jsou taky to, co mě na ní nejvíc bavilo. A kdyby byly všechny romance psané s takovouhle lehkostí, tak jich klidně čtu víc.

V recenzi jsem nezmínila povídku Zázrak, protože se mi zdá, že ji moc lidí nezná, ale je střižena z velmi podobného materiálu.

Dilvermoon  | *** 07.02.2018 19:56

Pro mě jednoznačně nejslabší z té čtveřice románů Connie Willis, které u nás zatím vyšly (a které jsem hodnotil 100, 90, 100 a tady 60). Očekávání jsem měl po předchozích knihách vysoká. Jiným může více vyhovovat myšlenkově pocitová love story s místy trochu překombinovanými úvahami. Některé myšlenkové pochody Briddey (typicky v citově vypjatých okamžicích) mi vyloženě lezly na nervy. Na prezentovaných myšlenkách a pocitech hlavní hrdinky je vidět, že autorkou je žena. Alespoň jsem měl pocit, že se do její role věrně vžila, což já jsem dokázal jen málokdy a pravděpodobně zcela logicky mi byly bližší mužské postavy a už ne tak logicky také jedna ženská dětská. Je tedy pravda, že příběh se odvíjí pěkně, zbytečné prostoje nejsou, ústřední nápad je v pohodě, ovšem naprosto bych si netroufl říci, zda všechny nahozené kličky a piruety do sebe logicky zapadají. Jako obvykle u Willisové spousta postav, které se honí za kdečím, objevují se na nečekaných místech a nestíhají. Ale méně obvyklá je absence jejího typického humoru. Tedy ne, že by to nebylo místy vtipné, ale ani jednou jsem se nezasmál, což se mi běžně dělo u předchozích tří a to i nahlas (že by překlad?). Celkově bych Crosstalk označil za poměrně zábavný román, ke kterému se ale na rozdíl od těch, ve kterých jsem s Connie cestoval do období morové rány, viktoriánské doby, bombardování Británie nebo absolvoval klinickou smrt, asi vracet nebudu.

Romison  | **1/2 04.04.2018 22:02

Tak jako je to ctivy, namet vcelku taky zajimavej, ale postavy jsou na zabiti, hlavni hrdinove vas za chvili serou, ze neposlou ostatni do prdele a nechaj si vsechno libit a chovaj se jak dementi, a ostatni postavy jsou jeste horsi. Logika celyho deje a jednani postav taky znacne pokulhava. Asi zensko irsky psani bo nevim. Connie asi nebude muj salek caje, ale aspon jsem to zvladl docist tu knizku, coz u toho moru jsem nedokazal. A i kdyz se to odehrava v soucasny dobe, tak mi porad prislo, ze to je stylove tak 40–50 let starej typ pribehu a vypraveni (nevim proc) :)



WebArchiv - archiv českého webu