LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Adrian Tchaikovsky

Děti času

série: Děti Země
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - space opera - kolonizace vesmíru

originální název: Children of Time
originál vyšel: 2015

vydání: Triton (web) 2018

odkazy: 1x [ukázka], 3x [recenze]

Komentáře:

gokudo  | ****1/2 18.03.2018 14:47

Konecne po letech zase poctivy sci-fi roman.

trudoš  | **** 24.03.2018 21:16

Pořád se nemohu zbavit dojmu, že z toho mohla být výborná novela, a ne „pouze“ chvalitebný román. Nic to však neubírá na síle autorova sdělení, ani na faktu, že tohle samostatné dílko by neměl minout žádný fanoušek klasické science fiction.
Obsahově přistupují Děti času k zápletce ze široka, tak aby jednotlivé peripetie logicky vedly hrdiny tam, kam je třeba. Každá z kapitol je proto dílčím kouskem sám o sobě, mířící s jasným cílem k famóznímu finále. Řemeslně moc pěkná a čistá práce. Co se přitom Adrianu Tchaikovskému upřít nedá, je jeho neodbytná láska ke členovcům. On s nimi prostě nedá pokoj. Ovšem na rozdíl od jeho fantasy série Stíny vědoucích, tady jsou strany konfliktu rozestavěny maličko jinak, avšak neméně originálně. A tak dle očekávání spisovatel nejvíc exceluje v momentech, kdy dojde na popisy života mimozemské kultury, vytvořené za nepředstavitelných podmínek. V tomhle ohledu mi to hodně připomnělo knihu Vernora Vingeho Oheň nad Hlubinou, jen notně exotičtější a divočejší.

dva mraky  | ****1/2 22.04.2018 10:45

Výborná SF a příběh rozkročený přes tisíciletí. Tchaikovského pavoučí rasa je dostatečně odlišná, aby působila náležitě exoticky a současně není cizí příliš, takže čtenáře její osudy budou zajímat. Dějiny toho národa jsou promyšlené, s nejedním zvratem. Osudy zbytků lidí zase dávají pocítit šednou a studenou beznaděj. Závěrečný střet obou ras je osudový, oběma jde o všechno a přitom není moc jasné, komu fandit. A závěrečná pointa náležitě zazní. Kniha je napsána jako šňůra relativně uzavřených epizod, popisujících důležité události, tak trochu kronika. Přes veškerá pozitiva jsem měl občas pocit určité rozvláčnosti, hlavně v příběhu lidí mě některé epizody nezaujaly a kniha by pro mě mohla fungovat i bez nich. Jakoby autor prostě potřeboval své lidské postavy nějak zabavit, aby dosáhl správné načasování a nechtělo se mu napsat" a pak se čtyři sta let nic zvláštního nestalo." Ale za sebe si nemyslím, že by to nebyl materiál na románový formát.

biafra  | ****1/2 08.10.2018 16:19

Úžasná knížka. Pravda, místy je trochu rozvleklá, ale to asi hlavně, aby se autorovi obě linie protly před grand finale – to mě ale trochu zklamalo. Sice je překvapivé, a přitom logicky vychází z předchozího děje, ale na můj vkus je takové moc sluníčkové. Kéž by vše bylo tak snadné a kéž by lékem na civilizační a kulturní konflikty bylo to, co navrhuje Tchaikovsky. Navíc si Tchaikovsky vše usnadňuje tím, že lidstvo opakovaně líčí jen jako (sebe)destruktivní, válečnickou a nenávistnou rasu (zejména v Holstenově přemítání). Opomíjí přitom přinejmenším to, že konflikty často – ač je to velmi politováníhodné – stimulují inovace a pokrok. Za tohle dávám půlhvězdu dolů, jinak pro mě osobně zatím nejlepší sci-fi, která se mi letos (2018) dostala do ruky

Madam Brbla  | **** 05.07.2020 06:21

“Děti času” nedoporučuji čtenářům s arachnofobií a těm, kdo očekávají gejzíry neotřelých nápadů. Vy ostatní, sci-fi pozitivní, byste mohli být s Tchaikovskiho románem přinejmenším spokojení. Připusťme, originality mnoho nepobral. Najdeme zde zcela přiznanou inspiraci Brinovou sérií “Pozvedání”, více než značnou podobnost s “Hlubinou na nebi” Vernora Vingeho a mohla bych jmenovat několik dalších knih i filmů, odkud autor dost možná čerpal. Pro mě to nebyl zas až tak vážný důvod pro strhávání procent. Použité ingredience mi chutnaly, jakkoliv jsem je nekonzumovala poprvé. Terraformace vzdálené planety, experiment, který nedopadl dle předpokladů, loď na stovky (tisíce?) let trvající cestě vesmírem, různé druhy šílenství + jiné exkrementy ve větráku… a k tomu sledování vývoje odlišné civilizace. Jo, všechno už to tady bylo, ale za mě dobrý. Více mi vadilo, že postavy byly vykreslené zcela bez barev, tím pádem mi na nich prakticky nezáleželo. Lidstvo je beztak prezentováno v ne právě lichotivém světle, žádný důvod držet palce. Pravda, ani protistrana neměla mé kdovíjaké sympatie (moc nohou, moc kloubů, moc očí). A taky mě zklamal uspěchaný, nedovařený konec.
Pokračování si ráda přečtu, ovšem bez přehnaných očekávání. Prostě jen solidní scifko bez ambicí ohromit vzácnými, dosud nevídanými ideami. Obvykle mi to stačí ke zpestření rutiny všedních dní. 75–80%

Majkl  | ****1/2 01.10.2022 12:31

To bola lahôdka! Veľmi zaujímavé scifíčko, ktoré ukazuje, čo sa môže stať, ak nástroj vašej zrýchlenej evolúcie nezasiahne svoj cieľ.

Možno aj rozumiem kritickým námietkam tu zverejneným, samozrejme, ľudské trampoty mohli byť kratšie a menej opakujúce sa, taktiež uveriteľnosť technických vynálezov a schopností obyvateľov planéty Kernovej bola občas na hrane. Na druhej strane tu máme nádherne vykreslenú evolúciu iného živočíšneho druhu, zmeny v myslení a vnímaní okolitého sveta, k zmyslu osemnohej existencie. Ľudská línia sa možno trochu točí v kruhu, ale to bol aj úmysel, ilustrácia ľudských chýb, ktoré sa neustále opakujú. Dejové línie sa nakoniec znova zákonite pretínajú v uspokojivom kon­ci.

Možno by sa hodilo hodnotenie solídnych 80%, ale po ďalšej dlhšej scifi pauze som dnes veľkorysý a veľmi spokojný. Naozaj odporúčam.