LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

William Gibson

Neuromancer

Kniha vyšla i pod názvem:
Neuromant
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Sprawl
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - cyberpunk

originální název: Neuromancer ˙
originál vyšel: 07/1984

vydání: Laser 1992; Laser-books (web) 1998; Laser-books (web) 2001; Laser-books (web) 2010; Laser 2019; Slovart (SK) 2021; Laser (Euromedia Group) 2022

odkazy: 14x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

knedle  | **** 12.02.2006 19:56

Kniha co patri mezi klasiky cyberpunku – velmi ctiva, zajimava zapletka, dobre postavy, kterym fandite. Ale na maximalni hodnoceni nedosahla – duvod je jediny: mnohokrat sem se ztratil v deji; nevedel kdo je kdo; nektere pasaze byly pro me tak nejasne, ze ac sem je cet nekolikrat po sobe, nepomohlo mi to. Z tohoto duvodu nedoporucuju tuto knihu jako vase prvni cyberpunkove dilo – seznamte se se slovnikem cyberpunku v lehci knize…

psykkoman  | ***** 10.07.2006 01:59

Nesouhlasím s panem administrátorem, děj je sice velice komplikovaný, ale při soustředěné četbě ho není problém sledovat. V _žádném_případě_ to není kniha do autobusu. Doporučuju pro ty,kdo náhodou neznají,rezervovat si volné odpoledne a v tom případě se do toho začtete a zapomenete na všechno kolem. Po stránce atmosféry je Neuromancer něco zcela jedinečného, a stále znovu mne uchvacuje přestože jsem jej četl už minimálně pětkrát.

shpina  | **** 08.01.2007 09:50

Kniha je to výborná, ale místy velmi nepřehledná. Navíc je problém, že autor neosvětluje techniku daného světa, což byl prom v mých 13-ti (v roce 1993) celkem problém. Doma jsem zrovna přecházel z osmibitu na 386 a matrix a síť byly poměrně abstraktní pojmy. gibson mi částečně připomína Dicka, který také psal pro psaní – pro atmosféru, pocit, obrys světa – a z toho bohužel občas plynou nepřehlednosti.

Garfield  | ***** 11.06.2009 23:13

Neuromancer je bible, starý zákon kyberpunku, zcela geniální a nedostižný. Gibson jedním nadechnutím definoval novou subkulturu sci-fi a zároveň ji navždy zatlačil do svého vlastního stínu, jeho rukopis je neúprosný, mrazivý a ponuře vášnivý. Dosud jediná kniha, které bych dal šest hvězdiček z pěti.

KainIX  | ***1/2 01.06.2010 21:31

Neuromancer, tolik vychvalovaná kniha, bible cyberpunku. Cyberpunk mám co by žánr ve filmové podobě docela rád, nicméně v té knižní je Neuromancer teprve druhým kusem, který jsem četl a ani jeden (ten druhý taky od Gibsona) mne zatím nijak zvlášť nenadchl.

Vcelku komplikovaný příběh nám na začátku knihy představí ne příliš úspěšného hackera Casee, který je vtažen do víru událostí, jenž ho pohltí, převrátí mu svět naruby, a odře ho až na kost jen aby ho na konci vyplivnul skoro ve stejném stavu jako byl na začátku.

Příběh se odehrává v několika rovinách a když si k tomu připočtete, že autor používá nová slova, vyložení jejichž významu mnohdy zůstane na čtenáři, a navíc píše občas v kroucených větách a s pomocí neuvěřitelných, snad i nemožných, slovních spojení, vyjde vám z toho kniha, která je na čtenáře opravdu velmi náročná. Ne na přečtení jako takové, ale na porozumění a pochopení.

Milovníci cyberpunku se nad knihou asi budou rozplývat, já raději zůstanu u osvědčené sci-fi a fantasy :)

Ještě nakonec – nerad bych nosil dříví do lesa, ale přijde mi, že se touto knihou nechali silně inspirovat bratři Wachovští při práci na Matrixu. Těch podobností jsem našel hned několik.

eoj  | ***** 03.08.2010 16:16

Souhlas s Garfieldem. Pro me nejlepsi SF kniha a kniha vubec. Neprekonany zaklad kyberpunku. Neuromancer, Wintermute, Case, Molly, Armitage, Lady3Jane – tahle jmena uz mi nikdo z hlavy nevymaze. Stejne tak mnoho jedinecnych obrazu z teto knihy. Pokud date knize sanci a trochu sveho casu, hutny Gibsonuv styl vas vtahne a nepusti dokud nedoctete. A po par letech se k ni urcite vratite. Neffuv preklad take paradni, i kdyz par chybicek se najde (All the speed he took, all the turns he'd taken and the corners he'd cut in Night City – I kdyz nabral rychlost a menil smery a rezal rohy ;) Nicmene prece jen je to preklad, a proto bych kazdemu, koho kniha zaujme, doporucil, si ji precist i v originale (nebo, pokud jste hodne dobri v anglictine, tak precist rovnou v originale, ja si troufl az po dvou prectenich v cestine).

brmbos  | ***** 03.08.2010 22:54

Co dodat? Dokonalá kniha, skvělý příběh, úžasné počtení.

Gaarq  | **** 25.06.2011 11:21

tuhle knihu jsem si přečetl po druhé teď, v novém vydání, dvacet let po té, co jsem ji četl poprvé. u některých knih to jde (jméno růže jsem za čtvrt století četl čtyřikrát a po každé je to jiná jízda), tady to nefunguje. ze dvou důvodů. první důvod je čistě literární. tehdy byl neuromancer šok, novota, počítače jsem znal jen v podání IQ-151 a PMD-85, jo a starého ZX Spectra. internet? síť? kyberprostor? ani tucha. ten jsem poprvé viděl o rok později a přišel mi krotký, byť úžasný (ahem, první věc na internetu, kterou jsem spáchal, bylo stažení civilizace I ;) gibson mě těmi vizemi válcoval a já se nechal unášet. dnes už jsem podstatně zkušenější, sečtělejší a byť uznávám inovativnost a přínos pro žánr, literárně už mi to tak nesedne. i gibson se vyvíjí a jeho pozdější věci (série „most“), se mi líbí víc. párkrát jsem se přistihl, že ano, tohle je ta geniální poetika, gibsonovská, jen aby to o pár stránek dál zase vyšumělo. selaví.

velký vliv může mít i to, že jsem nikdy před tím nečetl originál (až teď a to jen kvůli kontrole překladu), zkrátka, měl jsem vždy neuromancera z druhé ruky. a nenapadá mě lepší označení, než na dvakrát spálený dort. jak ondřej neff, tak josef rauvolf, oba poplenili gibsonovu zahrádku víc, než by se mi líbilo. neffův překlad je civilnější, uvolněný, sice si neff tehdy pletl dosti základní pojmy jako vlnitý plech s rezavým, hudební styl dub s nějakým dublem (i když, asi ho tehdy těžko mohl znát), ale rauvolf přinesl křečovitý útvar, kde jsou chyby stejného typu, byť pro změnu jiné (překladatel vytváří nová slova tam, kde nezná realitu originálu: arcology – architekologie, místo arkologie (a je za to recenzenty na FP obdivován!); lokny místo dredy; teda jak přišel na rasťáka s loknama, to mě poser na jeho holý záda, tomu fakt nerozumím). ta textová křeč pochází od úporné překladatelovy snahy poprat se s gibsonovským stylem, ale při překladu naprosto neomylně volí špatná řešení, která zní úžasně iňácky, ale často nedávají vůbec smysl: v rauvolfově podání case pořád tříská a plácá do přepínače, kdežto v originále buď jen přepíná (flips) nebo do něj ťukne či drbne (taps). ukázka rozdílu neffova a rauvolfova stylu: „this thing know where it’s going?“ (neff: tahle věc ví, kam jdeme?; rauvolf: a tenhle klump ví, kam frčí?) „it better.“ (neff: měla by.; rauvolf: rači jo.) neff možná neuměl anglicky, ale uměl česky, rauvolf často ani jedno, ani druhé. jeho pokus o hovorovou mluvu je adekvátní totálně vypatlanému puberťákovi někde z osmé, deváté třídy, ale rejstříkem neodpovídá tomu, co píše gibson. gibson to překladatelům rozhodně neulehčoval, ale sakwa co je moc, to je moc. číst neffa je často žel úsměvné, když narazíme na zjevné nepochopení, ale číst rauvolfa je otravné. knihu o 327 stranách jsem četl skoro tři týdny, jak strašně mi to nešlo, přečetl jsem mezi tím znovu neffa i originál. co se k tomu dá říct víc? jo, pro bohy, lasere, ať ty další dva díly nepřekládá rauvolf, ju? nebo ať má pořádnou redakci, helena šebestová na to evidentně nestačí. dík ;)

honajz  | ** 15.07.2011 21:33

Souhlas s komentářem KainaIX. Klobouk dolů před těmi, kterým to přijde čtivé – pokud to opravdu přečetli. Mně to přišlo na čtení jako kdybych jel na horské dráze v lunaparku a občas se mi chtělo zvracet. A to mám kyberpunk ve filmech taky rád.

Izmalius  | *1/2 23.11.2013 16:00

Na inspiraci pro Matrix jsme se vážně těšil a o to více mě tahle kniha zklamala. Neskutečně nepřehledné, nezáživné… Originál jsem nečetl, ale překlad mi přišel strašný – obzvlášť slang a volba některých jmen/názvů. Jediná část, která mě bavila byl úvod v Japonsku. Mám rád děsivý obraz zdecimovaného světa. Zbytek nestál skoro za nic. Překlad od Rauvolfa tedy raději nebrat jak píše znalec výše.

mato_klerik  | ***** 01.01.2015 20:28

Pri prvom čítaní ma kniha až tak nenadchla. Zrejme som na ňu potreboval trochu dozrieť, resp. mať na ňu viac času a pokoja. Gibson totiž nepíše ráve jednoducho. Lenže Neuromancer je vďaka jeho štýlu výnimočný a napriek jeho štýlu výborná a rýchla jazda od začiatku do konca…

jirikk  | ***** 13.03.2015 20:56

Srdcová záležitost – jedna z mála knih, které po přečtení první stránky prostě nedokážu odložit, dokud neprosvištím až na konec. Poprvé jsem se s Neuromancerem setkal před dvaceti lety, před chvílí jsem dorazil asi páté opáčko. Funguje čím dál tím líp, mezi první a poslední větou není snad ani slovo zbytečné, všechno sedí jak skvěle vyladěný stroj.

lamahe  | ***1/2 17.01.2021 00:00

Prečítal som to až nedávno, v rámci dobiehania „povinného čítania“. Pre poriadok uvediem, že som lúskal vydanie z roku 2010, keďže na pôvodný Neffov preklad išla odvšadiaľ kritika. No neviem, či som urobil dobre, čítal som to totiž neuveriteľne dlho. Celkový dojem (a tým pádom aj hodnotenie) sa u mňa formoval mimoriadne ťažko.

Počas čítania sa striedali fázy eufórie s takými, v ktorých som vlastne stratil kontakt s textom. Tie euforické súviseli s tými neskutočnými nápadmi, skvelou CP atmosférou, príp. pocitom, že ani v tisícich kópiách (literárnych, či filmových) to ostatní nevymysleli lepšie ako Gibson. Zároveň som mal proste radosť z toho, aký prelomový kúsok čítam – zásadný nielen po stránke ideovej, ale aj estetickej. No a toto pomyslenie bolo zároveň kľúčovým v tých opačných momentoch. Vtedy, keď som niektoré odseky čítal opakovane 2–3–4 krát, žiaľ nie z čírej radosti z textu, ale doslova som sa nútil. Akoby bola medzi tými geniálnymi víziami a mnou nejaká stena z mliečneho skla a nevedel som rozsúdiť, či to bolo kvôli tomu prekladu, Gibsonovmu štýlu, alebo som na to proste nemal správne mentálne nastavenie.

Možno som narazil na jednu z toho mála kníh, ktoré si pýtajú opakované čítanie. Ale druhá jazda bude asi v pôvodnom jazyku. Uvidíme.

Dilvermoon  | ***** 01.11.2021 19:29

Gibson mě jako obvykle hodil přímo do vody a plav. Asi třetinu knihy jsem se ne zcela ve všem orientoval, stále se objevovaly nové prvky, bez úvodu a vysvětlení. Toto není kritika, mám to rád. Ovšem musí postupně dojít k zorientování. Což se doufám stalo a určitě to byl i autorův záměr. Téměř 40 let starý román s tématikou, která od té doby šla velmi kupředu, nebo spíše bych řekl, že se vyvinula. A přesto jsem neměl pocit do očí bijících nesmyslů. I když já určitě nejsem to správné měřítko. Ale ty mocné UI jednou budou, tomu věřte. A závislost na kyberprostoru i absťák při odříznutí od sítě už se skutečně rodí. Přečetl jsem Neuromancera podruhé, poprvé jsem ho dal někdy v roce 1993 a ač je to skutečně hooodně dávno, některé scény mi vytanuly, ale pamatuji si, že tehdy jsem byl hooodně zmaten. Dnes už to bylo něco jiného, spousta prvků z románu za tu dobu již prorostla tento svět a stala se běžnými a používanými. Ať tak nebo tak, Neuromancera by si měl povinně přečíst každý scifista a udělat si vlastní názor na svět i na sebe.