LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Frank Herbert

Spasitel Duny

Kniha vyšla i pod názvem:
Spasiteľ duny
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Duna
díl v sérii: 2
kniha patří do světa: Duna

Kategorie: sci-fi

originální název: Dune Messiah
originál vyšel: 12/1969

vydání: Svoboda - Libertas 1993; Baronet (web) 2000; Baronet (web) 2009; Baronet (web) 2013; Baronet (web) 2017; Premedia (web) 2019; Baronet (web) 2021; Baronet (web) 2023

odkazy: 2x [seriál], 1x [ukázka], 3x [recenze]

Komentáře:

firen  | ***** 19.11.2007 18:05

Spasitel Duny, tato kniha na mne zapůsobila trochu skličujícím dojmem ale i tak je dobrá. Pokračování osudu Paula Mua´Diba. Neni to špatný příběh ale hledal bych v něm více optimismu.

Tua  | *** 26.05.2011 23:35

Podstatně komornější než první Duna. Napsané zvláštním způsobem, připomínajícím šachový čtyřrozměrný souboj intrik, náboženství, plánů v plánech a mnoha dalšího. Schopnost vidět možné budoucnosti je Imperátorova i čtenářova velká deviza. Člověk se sice často topí a tápe, ale i to asi k tak vzdálené budoucnosti a kultuře patří.

Honzeecheck  | *** 24.11.2011 22:45

Toho filozofování je moc, dějovejch posunů zase málo… nebejt to duna tak to ani nedočtu, jen díky finále na to budu mít jakž takž kladný vzpomínky

Gaarq  | *** 10.12.2012 21:36

spasitel duny je oproti první části útlá knížka. frank herbert se pokusil odpovědět na otázku, co se vlastně stane, až se paul muad'dib stane imperátorem. myslím si, že jeho pojetí odpovídá tomu, co jsem si představoval já, když jsem dunu dočetl (a trvalo celých pět let, než se čtenáři dostali k druhému dílu). paul čelí nejen nenávisti poražených, ale i rozčarování fremenů a především sám sobě a pasti, do které jako kwisatz haderach dobrovolně vběhl. paulův přerod je docela silný příběh. horší už je to s častými poněkud povrchními pidlozofickými dialogy, ze kterých čpí prázdnota až příliš silně.

no, a díky dvojici bojar-jakubcová (čím více má kniha překladatelů, tím začasté horší bývá výsledek) se knize ve vydání z roku 1993 přezdívá zprasitel duny, protože tomu oba překladatelé nasadily korunu v podobě nerespektování původní terminologie blažka a smékala (a ne, že by přišli s něčím lepším), devastací některých částí textu, kdy herbertovo filozování převedli do úplného blábolení. mor na ně.

Phoenix  | *** 11.11.2014 18:08

První Duna byla skvělá, tahle je (pouze) dobrá. Má sice podstatně menší prostor, přesto to neberu jako omluvu za fakt, že se tu téměř nic nedělo. S filozofováním se počítá, ale samotné bohužel na skvělou knihu nestačí. Ano, děj se sice trochu posunul, ale za cenu spousty nezáživných a nepotřebných odboček. Návrat Duncana Idaha byl vcelku příjemný, naopak jsem čekala, že Irulán, jako nová postava uvedená na konci prvního dílu, dostane mnohem větší prostor. V závěru ji autor „spláchnul“ jednou větou. Jdu číst dál, ale po druhém díle nejsou moje očekávání tak vysoká, jako o knihu zpět.

SONP  | ***1/2 01.05.2017 21:30

Tak trochu netypický sequel. Místo toho, aby Herbert začal tam, kde posledně skončil, a naservíroval nám další dávku pouštních příběhů, zlotřilých Harkonnenů a jezdců na červech, rozhodl se až na dřeň obnažit téma „Vůdce odboje se stal neomezeným vládcem, ale co dál?“. A delá to prostřednictví relativizace postav – čtenář vlastně neví, zda Muad'Dib je ještě pořád tím klaďasem z prvního dílu, anebo zda se pobytem na trůně zkazil a jestli by tedy správně neměl fandit odboji, který se proti němu mezi tím utvořil. Fremeni se umyli a jsou úředníky v Paulově vládě nebo bojují na jiných planetách a na Arrakis teče voda! To vše ovšem za cenu mnoha milionů životů. Je pravda, že stylově mi dílko úplně nesedlo, opravdu je plné až básnicky nesrozumitelných dialogů postav a neobsahuje téměř žádný děj (snad až na pasáž s vylákáním imperátora do okrajové části Arrakénu a následného výbuchu), ale myšlenek zasévajících pochybnost je zde opravdu plno. Mohly však být zasazeny do aspoň trošku čtivějšího kabátku.

louza  | *** 30.10.2017 15:58

Krátký epilog za první knihou, který původní pohádku, kterak si zavržený a ukřivděný šlechtic bere zpět co je po právu jeho, přivádí do kruté životní reality co happy endem většinou moc nekončí. Hlavním těžištěm příběhu je Paulovo vládnutí a jeho vyrovnávání se s politickou mocí, vlastní jasnozřivostí i s útokem z vnějšku, protože gilda a sesterstvo se ani po porážce původního imperátora nevzdaly svých mocichtivých plánů. Ačkoli první i druhá kniha Duny vznikly skoro současně, spasitel je mnohem komorněji laděný a nějaký trochu zajímavější akční děj se rozjíždí až ke konci. Který je však okolnostmi velmi rychle utnut. Herbert se se svým světem evidentně měl problém rozloučit a s každou další řádkou se do něj víc a víc propadal. Autor přivádí k životu mrtvé postavy a celkově nezdravě lpí na svém písečné světě, bohužel však tápe a kam s ním zjistí až úplně ke konci. Kniha je rozhodně tím horším co lze v rámci Duny číst. A to i když se čtenář vyhne prvnímu zveřejněnému překladu přepadajícímu přes hranu srozumitelnosti.

trudoš  | ***1/2 28.11.2023 17:27

Paul Atreides dospěl a z mladíka se stal muž, jenž musí čelit vlastní velikosti. A když už jednou stanete na vrcholku potravního řetězce, kdy pro většinu národa jste roven bohu, zákonitě to s sebou přináší intriky z míst, odkud je sice čekáte, ale to neznamená, že jste na ně připraven…
Spasitel Duny je v mnoha ohledech jiný, než úvodní Duna, protože ta pobrala všechnu velkolepou akci. Frank Herbert ovšem nikdy nebyl prvoplánovým tvůrcem, který hodlal masy uspokojit mainstreamem. V druhé knize cyklu je mnohem přemýšlivější, staví hrdiny před nesnadná rozhodnutí a zároveň si připravuje půdu pro další vývoj. Pravdou je, že když jsem román četl poprvé coby -náctiletý kluk, nadšený jsem nebyl vůbec. Dost se na tom podepsal překlad Pavla Bojara a Marie Jakubcové, ale i mé mládí, které od knihy očekávalo něco úplně jiného. Třicet let životních zkušeností a nový překlad Veroniky Volhejnové udělaly svoje a i když nemohu říct, že jde o rovnocenného soupeře Duny, něco do sebe Spasitel rozhodně má.