LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Paul James McAuley

Syn řeky

série: Sága o Konfluenci
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

originální název: Child of the River
originál vyšel: 09/1997

vydání: Laser-books (web) 2000

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

honajz  | **1/2 10.04.2012 21:27

Naprosto souhlasím s recenzí na FantasyPlanet. Hezky podaný svět, ale s postavami a logikou se zde zachází jak se šmejdem. Časem už je to jen takový zmatek o ničem, se zcela zbytečnými scénami. Ale protože to plebs chce, tak v nich teče hodně krve.

Madam Brbla  | **** 17.03.2014 09:54

Tuhle knížku jsem četla už v době jejího vydání před čtrnácti lety, ale nějak jsem se (ani nevím proč) nedostala až ke třetímu dílu, proto jsem se rozhodla „Ságu o Konfluenci“ oprášit. Z příběhu mi v hlavě uvízly pouhé nesouvislé detaily, takže to pro mě bylo prakticky jako první čtení.
Konfluence je planeta osídlená tisícovkou rozmanitých inteligentních ras, jen mladý Yama, nalezenec, není schopen najít nikoho ze své pokrevní linie. Mladík má neobvyklé schopnosti a sní o tom, že je předurčen k čemusi výjimečnému. Rozhodně nechce následovat usedlou kariéru písaře, kterou mu naplánoval otčím, nejvyšší úředník městečka Eolie. Děj je od prvních stránek hodně dobrodružný, silně kořeněný zajímavým prostředím, fantasy prvky se hojně mísí se sci-fi kulisami. P.J. McAuley nesklouzává k nadměrné popisnosti, přesto mi nedělalo problémy si svět živě představovat. Například Město mrtvých, rozsáhlá nekropole, pro mě byla hotovým turistickým zážitkem. Důležitou roli v životech obyvatel Konfluence hraje mytologie, točící se okolo Ochránců a Kacířů. Tyto pasáže z teologie a historie planety jsou dávkovány relativně řídce, snad aby se čtenáři nenudili. Osobně bych ráda lépe pochopila, jaké události Konfluenci zformovaly, ale jsou přede mnou ještě dva díly, tak předpokládám, že mě autor průběžně zasvětí.
Drobnou výtku bych měla k psychologii postav, ta je na můj vkus poněkud mělká a místy šablonovitá. No, každý nemůže být Stephen King. Celkově jsem si z tohoto návratu odnesla příjemné, převážně pozitivní dojmy a pokud mě paměť neklame, pokračování „Předkové dnů“ by mělo být ještě zajímavější a čtivější. 79%
P.S.: K Honajzově komentáři – hodně krve? Asi jsem zvláště plebsovitý plebs, když mi „Syn řeky“ nepřišel kdovíjak krvavý:-).

lenivec  | ***** 27.06.2014 14:38

Vidiecky chlapec, ktorý túži opustiť rodný kraj. V klasickej fantasy by bol chudobný a bez budúcnosti. V Konfluencii ho čaká budúcnosť, ale nie je mu pochuti. Jeho meno je Yamamanama. Ak by sa nesnažil zmeniť svoj život a naplniť svoj osud nebola by kniha dobrá. Konfluencia je komplikovaný svet obýva ju desaťtisíc rôznych rás. V tom je jediná nevýhoda, v prvej tretine je čitateľ zatiahnutý do vysvetľovania, kvalitne napísaného, ale predsa len vysvetľovania zákonitostí svojského sveta. Autor pritom necháva mnohé tromfy v zálohe. Paul J. McAuley sa má podľa kritiky zaradiť medzi velikánou SF. Kniha Dokazuje, že na to má. Dokonale vykreslené prostredie s narážkami na udalosti minulé, ktoré pravdepodobne získajú nový význam v budúcnosti. Yama je zaujímavá postava (ak ovšem nemáte odpor k zaujímavým postavám. Bez ktorých by sa SF literatúra zaobišla od dôb Paula Atreida). K perfektnému zobrazeniu Yamovej púte napomáhajú ostatné postavy, ktoré napomáhajú odkrývať záhady, alebo prispievajú k ďalším. Pri čítaní knihy si poviete, že všetko sme už niekde čítali, ale to kvalitu knihy neznižuje. Kniha ponúka nové konštalácie a všetko je napísané spôsobom, 340 strán zhltnete na jeden šup. Putovaní a pátraní už bolo dosť, ale ktorá za posledných desať rokov (v originále) dosahovala kvalitu Syna řeky. Bol to prísľub do budúcnosti, ak by McAuley neprestal písať SF. Na záver by som sa ešte vyjadril k obálke, ktorá by nemala byť súčasť recenzie, veď každý si ju môže prezrieť v kníhkupectve. Exotické prostredie Konfluencie si zaslúži dobrú obálku, no dostáva najlepšie. Obálka Paula Younga je to najlepšie čo som doteraz videl. Napísané v roku 2002.

WugWugs  | *** 19.10.2016 08:45

Syn rieky svojím priamočiarym rozprávaním o odkrývaní veľkého poslania prv nevýznamného hlavného hrdinu pripomína skôr fantasy žáner. V kontraste k tomuto oddychovému príbehu (ujde) McAuley neustále odhaľuje históriu, mytológiu a teológiu ašpirujúc na vesmírnu úroveň space opery – a že je tam tej mytológie a tajomstiev nasúkaných hodne. Výsledok je celkom príjemný na zabitie popoludnia, ale nič zvláštne z pohľadu príspevku do science fiction. McAuley ma síce opakovane nepresvedčil, obe pokračovania sú však podobného rozsahu a určite nájdem ďalšie oddychové popoludnie na nadviazanie.