kniha » Zničený muž
v Top10 2 | chce si přečíst 5 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 102
hodnotilo: 81
80%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Minotaur
Zničený muž Více vydání = více obálek.

Alfred Bester

Zničený muž

Kategorie: sci-fi - detektivní

originální název: The Demolished Man
originál vyšel: 01/1952

vydání: Smena 1987; Laser-books (web) 1998; Laser-books (web) 2009

odkazy: 9x [recenze]


Komentáře:
shpina  | ****

Doporučuji, klasika sf. čte se samo. hlavnímu hrdinovi – ač záporák – nelze než fandit.

Mat21  | *****

Máte rádi detektivky? Pak Vás ubezpečuji, že takovouto sci-fi detektivku jste ještě nečetli. Hlavní hrdina, bezcharakterní padouch a takřka pán sluneční soustavy, si Vás získá na svoji stranu. Kniha je psána lehce humorným stylem a při čtení jsem se skvěle bavil.

Doubravka  | ***

Ó veliký Freude! No nic ;-) Na to, že je tahle kniha prodchnutá psychoanalytickou inspirací, jsou její postavy až pozoruhodně psychologicky ploché. Přesto jsem autorovi vděčná – díky němu jsem konečně přišla na to, proč mám tak ráda Carda a proč mě občas irituje (ač ho ráda čtu) Heinlein, proč mám v poslední době raději fantasy než sci-fi a vůbec jsem odhalila spoustu dalších zákoutí svých SF preferencí :-)

Zničeného muže jsem přečetla jedním hltem za odpoledne. Děj je neskutečně svižný, zápletka chytrá, protagonisté myslí téměř na vše a základní myšlenka je na svou dobu skutečně originální. Přesto se celkové nadšení nekoná. Nakonec jsem měla z celé četby pocit jako po shlédnutí chytrého dílu nekonečného detektivního seriálu. Těm postavám prostě „něco“ chybělo.. V průběhu děje, který skutečně čtenáři moc oddechu nedopřeje, se mi úplně vytratily charaktery.. Věci se prostě „děly“, brilantně vymyšlené a rozumově zdůvodněné, ale třebaže skutek neutek´, pocit ano. A proto mám tak ráda Carda – jeho postavy jsou lidské a je do detailu popsáno, jak se cítí, co je žene a čeho se děsí a to takovým způsobem, že se s nimi člověk sžije. S Besterovými postavami jsem se sžít prostě nemohla, a to nejen proto, že jeden z hlavních protagonistů je psychopat, ale hlavně z toho důvodu, že tam pro nějaké sžívání není dost materiálu.

Dovedu si živě představit, že příznivcům „akce“ (a tím nemyslím nějaké šarvátky či militantní půtky) se tahle kniha může velice líbit. Já jsem ale sebe sama musela konečně zaškatulkovat jako příznivkyni psychologie postav – a tady jsem si, navzdory těm psychoanalytickým východiskům románu, neužila snad vůbec. A proto mi to připadalo jako kus televizního seriálu, kde se sice stane spousta věcí, ale do druhého dne je můžu s klidem pustit z hlavy a rozhodně mi chybět nebudou. A nakonec ani atmosféra se nekonala. Možná pláču na špatném hrobě, protože kniha je to skutečně fajn a tak vůbec, ale přesto pláču: Vraťte mi Levou ruku tmy, vraťte mi Endera či Malažany, snad i toho Joba beru, ale už ne Bena Reicha ani Powella!

Přemýšlela jsem, jak knihu hodnotit (ten systém hvězdiček je na postřehnutí různých nuancí málo), ale s tím, co mám, se musím pro sebe ustálit na třech hvězdičkách. Je to příjemné čtení, napínavé, ale z hlediska postav – alespoň pro mě – zcela neživé. Škoda.

Phoenix  | ****

Pří čtení této knihy mi celkem dlouho trvalo, než jsem si zvykla na styl vyprávění a pronikla do světa, který tu je popisován. Zpočátku mi popisované prostředí připadalo podivné a cizí, ale když se mi konečně podařilo pochopit smýšlení a jednání hlavnívh postav, hned se mi četlo podstatně lépe. Autor tu předkládá svět lidí a bytostí s telepatickými schopnostmi, které koexistují ve vzájemné symbióze, kde zločin v podstatě neexistuje, protože je telepaty odhalen dříve, než k němu dojde. Ale co když se telepat stane spolupachatelem? Nastane honička mezi zločincem a strážcem zákona, který má zdánlivě navrch, přesto však vraha ne a ne polapit. Nakonec je z toho souboj charakterů, kdo vydrží déle a chytře vybruslí ze situace, což dodává příběhu na přitažlivosti a nutí čtenáře číst dál a dál, aby se konečně dověděl, kdo z těch dvou nakonec vyhraje.

gan112  | ****

Pozor určite bude obsahovať spoilery. Musím povedať že som sklamaný a to ani nie príbehom ale celkovo tým ako sa to ku koncu premenilo na dosť klišeovitú frašku. Asi tak do troch štvrtín knihy to bolo skvelé po viacerých stránkach, príbeh aj nápady v pohode, no už tu sa mi trochu logicky nepozdávali niektoré veci (napr. policajt telepat ktorí pri vyšetrovaní vlastne ani nemôže využiť svoje telepatické schopnosťi). Inak to bolo velmi dobre zinscenované a napetie bolo udržiavané na všetkých frontách, zahadné stratena D´Courtneyho dcéra bola v tomto smere velké sklamanie, teda ked prišlo k rozlúšteniu. Ostatné dejové linky s odstranovaním svedkov, pátraním …a tak dalej, boli už ukončené k velkej spokojnoaťi. No pri tej dcére nastal ešte další problém lebo to s ňou prešlo do absolune prevareného rozuzlenia a tak sa prekvapenie zo záveru vzťahuje iba na povzdich sklamania. Nemôžem ale hodnotiť nijak nízko aj ked mi pripadá že ten koniec bol napísaní za päť minút dvanásť a odfláknutý. Zaverečné (pre mna trochu dvojznačné posolstvo) sa mi ale páčilo.

lamahe  | ***1/2

Prvý román ocenený Hugom bol pre mňa príjemným prekvapením v tom zmysle, že väčšina materiálu mi prišla stále pomerne svieža. V tomto smere sú napokon „soft SF“ texty poväčšinou úspešnejšie ako tie „hard SF“. Teda aj v tomto prípade ide o príbeh zameraný na psychológiu postáv a ich interakciu. Máme tu kvalitnú detektívku – policajta telepata proti záporákovi netelepatovi (zato ukrutne bohatému). Ale super bol fakt, že napriek jasnému rámcu, postavy nie sú čierno-biele a čitateľ si tak nemôže byť do detailu istý ich ďalším jednaním. Plusom bolo pre mňa aj pomerne premyslené sociologické začlenie telepatickej menšiny v kontexte spoločnosti. Niektoré pasáže s psychedelickým nádychom potom knihe akoby pridávali ešte dimenziu navyše. Mínusmi boli trochu pritiahnuté vedenie vyšetrovania a dokazovania a zároveň slabšia čítavosť niektorých pasáží (žeby čiastočne aj prekladom?). Vo výsledku ale v poriadku.

vincenThor  | ****

Veľmi dobrá detektívna sci-fi. Vo vedecko-fantastickej literatúre je problém, že po čase je z nej cítiť obdobie, v ktorom ju autor písal. To však vôbec neplatí pri tejto knihe. Vydaná bola už pred takmer 70 rokmi, ale kto to nevie, by ju pri čítaní od modernej literatúry snáď ani nerozoznal. Spoločnosť v budúcnosti autor vytvoril vynikajúco, dokonca by som sa nečudoval keby sme sa takou raz stali – Teda až na telepatiu, ktorú autor tiež vykreslil skvelo nielen po technickej stránke ale aj grafickej pri telepatických rozhovoroch v knihe. Detektívne vyšetrovanie je síce v strede knihy o niečo menej zaujímavé než jej zvyšok a hlavne fantastický koniec, (Skrátiť tieto časti tak o kapitolu/dve by neuškodilo…) ale aj tak si táto kniha prvú cenu Hugo rozhodne zaslúži. (Hlavne potom ako vidím, čo tie ceny vyhráva teraz.) Určite si pozrite aj autorovu druhú knihu „Hvězdy, múj osud“.



WebArchiv - archiv českého webu