LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Arkadij Strugackij
Boris Strugackij

Vlny ztišují vítr*

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Vlny ztišují vítr, Pohádka o Trojce

Kategorie: sci-fi - omnibus

vydání: Svoboda 1989

Komentáře:

Tua  | ***** 15.01.2011 04:38

Vlny ztišují vítr: Kniha uzavírá trilogii s Maximem, ale jak jsem s úžasem zjistil, jest to jen fragment z propracovaného epického světa Strugackých zvaného ‘Poledne‘, kam patří například i ‘Je těžké být bohem’ (což jsem tak nějak tušil, přinejmenším jsem si to dokázal představit), ale taky třeba ‘Dravci mého století’, a pojí v sobě i příběhy do nichž patří ‘Cesta na Amalteu’ jíž jsem četl v létě. Strugačtí kontinuálně křižují třemi stoletími budoucnosti napříč vesmírem. Neuvěřitelné! Samotná kniha mně už tolik nenadchla a zařadil bych ji ještě o příčku níž než Obydlený ostrov. Maxim je už stařeček, vedoucí Komkonu2. Docela novou postavou jest Toivo Glumov, tedy syn zesnulého Lva Abalkina, což je sympatické. Zdá se že tajemní Poutníci se rozhodli podniknout zásadní progresorské kroky na Zemi a Toivo jakožto bývalý progresor se nehodlá s touto myšlenkou smířit. Všechno je ovšem jinak než se zdá, a konec balancuje mezi překvapivostí a krkolomností.

„Ze všech myslitelných řešení vybírej vždy to nejdobrotivější. Ne nejslibnější, nejracionálnější a v žádném případě to nejefektivnější – nejdobrotivější!“

„Nu a už vůbec by se ona slova nemohla stát receptem, protože lidská dobrota není zdaleka dána každému, to je stejný talent jako třeba hudební sluch nebo jasnovidectví, jenže je mnohem vzácnější.“

Pohádka o Trojce: Zatím asi nejabsurdnější dílo od této dvojice. Chystá se start výtahu nad 13. patro a dvojice hrdinů je požádána aby tímto prozkoumala situaci v kolonii pro zvláštní a nevysvětlitelné jevy sídlící v patře 76 odkud se od jisté doby kdy v oněch místech zmizela parta kanalizátorů počali výtahovou šachtou snášet dolů podivná hlášení, oznámení avšak posléze i výnosy a ustanovení. Po úspěšné infiltraci naši rozvědčíci zjistí že mají co dočinění s nově vzniklým samoúčelovým aparátem byrokratické moci jež si podmanil místní existium a za účelem racionalizace provádí všechny možné formy totální demagogie a impotence zdravého rozumu. Případ od případu jsme tak svědky pseudovědeckého kádr-rozboru záležitostí jako Kravý bláto, brontosaurus Alžběta, začarovaný kruh, Štěničák Repetil apod. Místy i na mně příliš roztříštěné, ale vzápětí vždy vyváženo nějakým géniem děje takže celkový soud velmi kladný. Občas jsem prostě vyprskl smíchy, nebo se přinejmenším přistihl s ústy od ucha k uchu.

„Pokud nám bylo známo, sídlilo v šestasedmdesátém patře cosi jako sklad úzkoprofilových přírodních a společenských jevů a mnozí naši spolupracovníci dychtili po příležitosti proniknout do tohoto hájemství a vnořit do bezedné pokladnice své chtivé pazoury. Například Fjodor Simeonovič snil o údajných tunách granulovaných Důvodů k Optimismu.“

„Hlavní nebezpečí spatřuji v tom,“ pokračoval Cristóbal Josévič, zamyšleně cucající vyhaslý doutník, „že ti šejdíři mají k dispozici všem jistě důvěrně známé Velké Kulaté Razítko. Doufám že si uvědomujete, co to znamená…“

Dilvermoon  | ***1/2 03.11.2016 18:57

Román Vlny ztišují vítr uzavírá Kammererovskou trilogii a vlastně i celý svět Poledne. Komov s Gorbovským jsou už velmi staří a i sám Maxim má nejlepší léta za sebou. Román je psán formou pamětí Maxima Kammerera a on sám je v době psaní již ve věku 89 let. Popisuje období, kdy docházelo k rozštěpení lidstva a pomalu povstávala nová rasa. Není to špatné (to Strugačtí snad ani neuměli), i jejich typická ironie a humor se najdou, ale přece jen… Místy trochu suchopárné, do toho vložené dokumenty a hlášení spolupracovníků z Komkonu, což bylo občas rušivé a párkrát jsem se přistihl, jak koukám na jméno postavy a nevím, kam ji zařadit. Zkrátka z mého pohledu rozhodně jedno ze slabších děl Arkadije a Borise.

Benetka  | ** 18.11.2018 10:30

Přiznám se,že jsem to četl už hodně dávno,a tenkrát mě to příliš nenadchlo.Jak si vzpomínám,tak ani u jednoho dílka mě nechytil děj,a textem jsem se musel doslova prokousávat,což platí obzvláště pro Vlny.Nicméně jsem si knihu ponechal,že se k ní jednou třeba vrátím.Teď už vím,že nevrátím.Nedávno jsem si znovu přečetl Pondělí začíná v sobotu,a těžce mě to nebavilo.A to jsem to kdysi měl rád.Z čehož vyplývá,že nemá pražádný smysl opětovně číst ani Pohádku,ani Vlny.Ovšem hovořím pouze sám za sebe.Možná,že pro někoho to bude příjemné a zábavné čtení,což mu ze srdce přeji. :)