LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Josef Pecinovský

Juta

Kategorie: sci-fi

jiný (obecně známý) název: Jute

vydání: Kosík 1991

Komentáře:

avatar2  | ***** 21.04.2008 22:07

Mimořádná kniha, podle mně neprávem opomíjená a nevydávaná. Jedná se o fiktivní životopis člověka zrozeného do podivného světa, ve kterém je hlavním kritériem přežití nízká inteligence. Všichni lidé s IQ vyšším než 100 jsou likvidováni hned po narození. Hlavní hrdina však tímto sítem projde a my můžeme sledovat jeho cestu vzhůru… Opravdu mimořádná kniha která mne dost překvapila kvalitou a tím, že jsem o ní dosud neslyšel.

Duirin  | ****1/2 12.10.2009 22:26

Výborný „postkatastrofický“ román, po jehož přečtení si dávám Pecinovského do svého TOP 10.
Svět, kde jsou děti s IQ nad 100 likvidovány, nám začne rozkrývat poznání od člověka, který sice vyrůstal mezi inteligentními krysami ve tmě, po návratu mezi lidi byl slepý, hluchý a dementní, ale shodou okolností je mu vrácen zrak, sluch a zvýšeno IQ nad 140, což je pro něj velký šok. Že s tímto světem není něco v pořádku, to čtenář ví už od samého počátku, ale náš hlavní hrdina Tommy musí na vše přijít sám bez cizí pomoci a předchozích zkušeností. Ale to, na co přijde, to by nikdy nenapadlo ani čtenáře, že se může dít.
Knihu můžu vřele doporučit. Při čtení jsem se od ní nemohl odtrhnout, protože jsem chtěl vědět, cože je to vlastně za svět, kdo tu rozhoduje a kdo „za to může“.
Z maximálního hodnocení strhávám za odpornou obálku a s ní spojenou část děje – obecně se mi motiv (inteligentních) krys v knize příliš nelíbil a působil na mě trochu rušivě.

Madam Brbla  | **1/2 17.02.2010 20:50

Tož, děcka, to si snad děláte kozy! Vám se to VÁŽNĚ líbilo? Tak to jsem asi nějaká divná… Po dnešním dočtení jsem cítila dvě výrazné emoce: úlevu (konečně to mám za sebou, jupí!) a frustraci, proč jsem se na čtení nevyprdla v okamžiku, kdy jsem začala mít pocit, že nejde ani tak o kvalitní protitotalitní román ve stylu „1984“, jako spíš o pořádný blábol. Začátek mě příjemně navnadil – společnost, ve které je stanovena limitní hranice IQ a kdokoliv nad ni je určen k likvidaci, lidé jsou po celé generace systematicky debilizováni. Zhruba ve čtvrtině přišel první kopanec do pomyslných koulí – zničehonic inteligentní krysy, au! Nedlouho poté pan Pecinovský zákeřně zaútočil podruhé – samoúčelné cestování časem, jauvajs! Kolotoč absurdity se roztočil na plné obrátky, bohové ve stroji se tentokrát mimořádně zapotili… a já, tvrdohlavá pitoma, jsem pořád chtěla vědět, čím „Juta“ ostatní čtenáře tolik nadchla. Protrpěla jsem ne zrovna krátký román až do konce a neuspěla, pochopení geniality tohoto díla se nedostavilo. Děsivě přeplácaný děj, často imho nelogický, nepravděpodobné náhody, nepřekvapivé vyústění, hlavní hrdina nesympatický, s bídně zpracovanou psychologií, nerozluštitelnou motivací a prapodivným jednáním (každou chvíli jiná osoba), vlivem minima dialogů suchý styl a mizerná čtivost. Jedinými klady jsou z mého hlediska výborně ponurá, špinavá atmosféra úvodní třetiny, již zmíněné protitotalitní poselství (bohužel zaházené hromadou literární mrvy) a neotřelost – originální bylo, že jsem nikdy dopředu nemohla vědět, co na mě zase autor vybalí za nesmysl (přiletí ufoni, udeří zmutované veverky z jiné dimenze?). Je mi líto, ač nerada, musím být v hodnocení kazišuk, OPRAVDU mě to zklamalo. 45%

Gaarq  | ** 22.02.2010 08:19

pecinovský psával za starých časů docela zajímavé post-apo příběhy z různých úchylných totalitárních společností. ty mívaly, krom dobrodružného, i humanistický náboj („její veličenstvo“, „nos to závaží“). jenže dobré byly, jen pokud měly rozsah povídky, cokoliv delšího už ztrácelo dech (např. „plástev jedu“ je ještě to lepší). stejně tak „juta“.

opět tu máme nějaké post-apo, děsivou společnost ne nepodobnou té ve vonnegutově povídce „harrison bergeron“, společnost debilizující své členy (oblíbené pecinovského téma handikepování schopných v totalitě). jenže autor s ním naložil tím snad nejhorším možným způsobem. roztahal ho, překombinoval neuvěřitelným množstvím zbytečných a matoucích zvratů, při tom se začala ztrácet i vnitřní logika (kontradikce a selektivní ignorování faktů autorem ;). výsledkem je dosti nudné škobrtání hutným textem, který ztratil obojí, intelektuální náboj i tah dobrodružného příběhu. jistě, pořád lze ještě vydestilovat z textu nějakou myšlenkovou tresť, ale ta není příliš originální, byť je lidsky závažná. na toto téma bylo napsáno více podstatně lepších děl.

juta možná přežívá v českých scifistických mýtech u čtenářů střední a starší generace jako významné dílo, sám jsem zajásal v antíku před asi 3 lety, kdy jsem ji koupil po neúspěšném lovu let předchozích. nicméně, ve světle dnešní tvorby a literární zkušenosti tohoto nehodného čtenáře, juta je jedno velké zklamání.

Elwis  | ***1/2 03.03.2013 14:57

Kniha mi celkem sedla, zamrazilo mě datum na konci – snad vizionářstí autora! Krysy by tam být nemusely, ale dá se to i tak :)

Sherudan  | * 17.01.2023 17:48

Pecinovský je skvělý povídkář, ale jakmile se pustí do něčeho delšího, končí to prů…měrem, a to v nejlepším případě – a tenhle to rozhodně není. Motivy a nápady se vrší jeden přes druhý – totalitní režim v uměle izolovaném světě a inteligentní krysy a telepatie a cesty časem a konzervovaná inteligence a kdoví co ještě, žádný ale pořádně nefunguje a výsledek je podobný dortu od pejska a kočičky. A na konci přijde „pointa“, působící dojmem, že už toho měl sám autor dost a prostě to chtěl nějak utnout.