kniha » Případ doktora Karpety
v Top10 2 | chce si přečíst 3 | má v knihovně 9
hodnotilo: 12
92%
Případ doktora Karpety Více vydání = více obálek.

Jaroslav Boček

Případ doktora Karpety

Kategorie: sci-fi

vydání: Práce 1982; Pragma (web) 2019


Komentáře:
Dilvermoon  | ***** 15.07.2012 12:43

Román, složený většinou z výpovědí přátel, známých a rodiny Milana Karpety, který náhle nevysvětlitelně zmizel. Postupně se skládá obraz člověka, který má kolem sebe nejednu záhadu. Mezitím probíhají spekulace kriminalisty a jeho známého.
Může to znít možná nezáživně, ale není tomu tak. Konečné vyznění není nijak jednoznačné a dokonce ani nemohu jednoznačně říci, jestli román patří nebo nepatří do SF. Ale jo, patří… Nebo ne?

Velmi povedená věc, na které se mi navíc líbilo i to, že se autor v roce 1982 nebál vstoupit na horkou půdu v podobě zmínek o Čihošťském zázraku, roku 1968, emigraci, atmosféře po únoru, osvobození americkými vojáky apod.
A posledních několik odstavců mohu považovat za symbolické vyjádření mého výborného dojmu z této knihy.

jasonix  | ***** 21.05.2021 09:44

Nezvěstný, slovo probouzející fantazii a emoce. Ideální téma pro detektivku, nebo příběh s tajemstvím. Ale Boček jde ve své vyňuňané féerii mnohem dál. Formou výpovědí svědků předkládá obraz člověka a jeho života. Života extraordinárního a kontroverzního. Karpetu v očích „svědků“ vidíme z různých úhlů pohledu, jako spoustu odrazů v zrcadlovém bludišti, jako seriál o mnoha zdánlivě nesouvislých částech. Jak ale spojit tyto fasety do jedné osobnosti, jak najít logickou souvislost mezi fakty a dojmy? Karpeta to navíc svému okolí nijak neusnadňuje, pravdu o sobě podává (v duchu Shakespeara) jako hru, jako žert. Teprve kolem strany 150 se začnou vyjevovat fantastické náznaky a až z osobité písemné výpovědi zpěvačky Zlaty Černé vyplyne ta zásadní indicie. Přesto definitivní odpověď, respektive její konfirmaci nedostaneme. Mezi řádky probleskují úvahy o filosofii dějin v zajímavém kontrapunktu k deterministickému pojetí. Podobně tu najdeme úvahy o filosofii umění, o náboženství, morálce atd. Pseudovědecké teorie o genetice a transgeneračním přenosu informací. Tím, že jsou hypotézy podány nenásilně, formou rozhovorů, činí text bohatým a živým. Je tu spousta mikropříběhů „vedlejších“ postav, často nešťastných a tragických (malíř Franta, zeť Petr, laborant či spíš kolaborant Papík, milenky…). Boček je nesoudí. Spravedlivě předkládá čtenáři komunisty i nekomunisty, silné a slabé, ať si sám jejich činy vyhodnotí. Vše v dobovém zarámování, které je autentické a nenahrává tehdejšímu režimu. Otázka Karpetova stranictví je dílkem skládačky, který zapadá do jeho „hry“, ale současně také adjustuje obraz doby. Tehdy prostě každý buď byl anebo nebyl straník. Je to Bočkův způsob či příležitost, jak ověřit morální kvality protagonistů. Ty se holt jevily jinak tehdejšímu establishmentu a jinak dnes nám. Neopomine ani téma perzekuce a represí církve (po Čihošťském zázraku). Román je krom šachových analogií i polemikou s Čapkovým dílem Věc Makropulos. Čas tu je představen jako magický činitel, který (slovy Karpety) transformuje a obrozuje. Dílo je velmi silné, čtivé, zanechávající pocit okouzlení a tak vzácného úžasu. Podle mě totálně přesahující hranice fantastického žán­ru.

Sherudan  | **** 28.12.2021 18:00

Jistou slabinou je, že zkušenému čtenáři fantastiky je (nejpravděpodob­nější) pointa rychle jasná. Nicméně závěr zůstává aspoň trochu otevřený. Kniha je zároveň stručnou, ale výstižnou kronikou dějinných zmatků a zvratů v Československu od 2. světové války po 70. léta, včetně toho, jak se podepsaly na charakterech aktérů.



WebArchiv - archiv českého webu