Ian R. MacLeod
Světlověk
Kategorie: sci-fi - fantasy - New Weird
originální název: The Light Ages
originál vyšel: 05/2003
vydání: Laser-books (web) 2005
odkazy: 3x [recenze]
- Komentáře:
-
FerryH | 1/2 11.06.2009 16:21
......................neskutecna a zda se ze u tohoto autora i ‚programova‘ nuda.......... ke konci to uz dostava alespon naznak ctivosti, ale fakt jen naznak…
Zda se mi, ze tenhle autor se rozhodl programove ctenare unudit az k smrti… nezbejva nez se mu ctenarsky pomstit a nalezite knizku na legii ohodnotit… tak tohle teda ne!! ;O)) i ctenar uz ma jakous takous obranu … je tu legie!! :O))Ale vazne – neco tak priserne a zcela zamerne nudneho jsem jeste necetl … a ze uz jsem cetl ledascos… nechapu nadsene vykriky ctenaru po celem svete .. podle me se v tomto subzanru New Weird a specialne v tomto autorovi a teto knice znovuopakuje situace z konce sedesatych a zacatku sedmdesatych let minuleho stoleti >> subzanr SF – Nova vlna … nastesti (pro ctenare) z tohoto zanru u nas zname jen male procento a to jen to nej co se jeste da jakztakz cist… jinak prevazna vetsina autoru co Novou vlnu psala se za kazdou cenu v honbe za velkym mainstreamem dokazala akorat tak vytahnout, jak neskutecne prazdnou a hlavne nudnou ‚literatůru‘ dokazi napsat …
Nevim, nevim, jestli je dobre lezt dvakrat to teze reky.. i kdyz tentokrat uz ne v SF ale v Fantasy …Te New Weird jeste asi dam trochu sanci… uz ze zvedavosti – jestli i dalsi dilka, toho tak v soucasnosti opevovaneho subzanru, jsou tak priserne nudne jako toto ‚veledilo prazdnoty‘ co nese tak ‚nadychany‘ nazev Světlovek…
Brak to neni … ale jen taktak.. a jen malej krucek od uplne nudne a vatovite kase…
Lucc | ***** 17.03.2010 13:33Názorově se rozejdu s FerrymH. Velmi se rozejdu. Spíš rozvedu. Toto je nádherný román s poetikou lehkou jako kačení křídlo, ale silnou jako parní válec. Zavře vás do světa, který je jiný než náš, smutný i nadějný, plný revolucí i tradicionalismu. Není divu, vždyť autor je Brit. Zavře vás v sobě a jeho chuť ve vás, poté, co vás vyplivne, bude dlouho temně a melancholicky znít. Jako srdce puklého zvonu. Jako šepot listí, které už dávno opadalo. Bude znít, pokud i vy vnitřně zníte. Pokud jste z nevhodného materiálu, budete jenom škrčet. Takovým doporučuji přímočařejší literaturu.
Ascella | ** 13.12.2013 02:52Zklamání, to je nejvhodnější slovo. První část o hrdinově dětství začíná velice slibně. Hutná atmosféra, tajemno na každém kroku, seznamování s prostředím jak se patří. Dychtivé očekávání nádherně jiného a přeci stejného světa, konzervativní maloměsto, předsudky, jinakost, detaily, poetika. Nádhera. A pak přijde dospělost. Jedno zklamání za druhým – rozvleklost, tajemno mizí mávnutím pera do pryč, příběh degradován ideologiemi a už vůbec nejde o to co se stalo kdysi, to je povrchně vysvětleno, aniž by to mělo hlubší význam. Tedy jak se to vezme, význam to stále má, ale není to důležité, důležitý je nový věk, revoluce, proměna a práce s atmosférou je ta tam. Další zklamání přináší nefunkčnost světa, logické kiksy, naivita, nemotorné charaktery, plytkost. Ano, plytkost a zklamání. Uznat se musí čtivost, i když je větší část knihy rozvleklé nic, čte se poměrně dobře a stále se lze těšit na krásné obrazy, které mírně napravují dojem a vnáší chuť poezie. Z celého díla mám pocit, že se rozbila nádherná nádoba, kterou se archeolog pokoušel slepit aniž by měl všechny střepy, tedy s použitím sádry. Tam kde je střep nádoby, je to učiněný skvost, ale povětšinou bílá nuda prosycená přespříliš idealizovaným levičáctvím. Dům bouří si odpustím.
