LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Knut Faldbakken

Bídné roky

série: Bídné roky
díl v sérii:

Tento svazek obsahuje díla vydaná samostatně: Soumračná země, Sweetwater

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originální název: Uår. Aftenlandet a Uår. SweetWater

vydání: Svoboda 1981

Komentáře:

Lucc  | **** 31.03.2010 17:08

V době, kdy vyšla, musela být kniha u nás jako zjevení. Realisticky vykreslená katastrofická a postkatastrofická vize o jedincích přežívajících na troskách civilizace, a to ponejvíce na místě, které nejprve nebylo její výkladní skříní, ale které je později optimálním místem k životu: na smetišti. Nejvíce znepokojující byl IMHO rozpad lidské osobnosti a morálky. To vše muselo ustoupit jedinému – přežití. Jen mne trochu zklamal konec knihy. Nechci být spoileroidní, řeknu tedy pouze, že právě ten konec je IMHO důvod, proč to tehdejší normalizační cenzura pustila. Takže těm, co se ptají, proč jsem nedal plné hodnocení, to teď už musí být jasné. Nebo taky ne. To jim nezbývá nic jiného, než si Bídné roky přečíst.

avatar2  | ****1/2 01.04.2010 22:44

Více než dobrý dlouhý, propracovaný román, který musel ve své době znamenat slušnou bombu na knižním trhu. Ze všeho nejvíc mi připomínal Malevil naruby. Zatímco Malevil byl o náhlé katastrofě a následném znovubudování společnosti, Bídné roky jsou o pokusu o přežívání na okraji pomalu se rozkládající společnosti. Kniha má řadu výrazných speficik – žádnou jasně sympatickou hlavní postavu. Všichni jsou tam divní, což by u více než pětisetstránkové knihy mohlo znamenat problém, ale není to tak. Celou řadu silných scén, ať už sexuálních, nebo násilných či prostě jen nechutných. Optimistický, nepříliš věrohodný happy-end, ale tak už se to občas zkrátka dělá. Dobrá kniha, užitečná jako varování.

Gaarq  | *** 11.09.2010 22:44

první, co mě při čtení napadlo – nenapsal to sakra taky wahlöö, jako vraždu v 31. poschodí? stejně úžasný strohý a neosobní jazyk, stejná společenská deprese. ale ne, autor je docela jiný skandinávec… že by na konci sedmdesátých let propadali intelektuálové ve skandinávii stejným chmurám?

opět se jedná o dva romány z téhož světa, ale s větší návazností než u wahlööho.

4* – soumračná země, první část, je takovou, z dnešního pohledu tuctovou, antiutopií rozkladu společnosti. zajímavé je řešení životní situace hlavním hrdinou a jeho rodinou – odstěhováním se na městské smetiště a nalezením tam vhodných podmínek života. už v této části v osobě doktora probleskují levičácké názory na řešení situace, ale stále je možné je chápat příběhotvorně, jako aspekt doktorovy osobnosti; tváří tvář realitě (i tamtoho světa) jsou směšné, ale patří tam. autor není v koncepci svého světa zdaleka tak koherentní, jako třeba wahlöö, vnitřní logické rozpory (např. doktor vs. potraty v dané společenské atmosféře). hlavní hrdina je také líčen jako emoční primitiv, ale inteligentní a předvídavý praktik, což není příliš patrné z popisů jednání postavy samé, jen z komentářů vypravěče. další hříchem je časté „vysvětlování“, pasáže, které neorganicky popisují realitu toho fikčního světa. ten je představován anglickými jmény měst, ulic i lidí (v původním norském i překladovém českém textu), narušen je jen jménem na smetišti narozeného prvního dítěte – to je norské/neanglické.

2* – sweetwater, druhá část, je v první půli postkatastrofickým románem, vyústěním prvního dílu, popisuje totální rozklad společnosti a je dosti přesvědčivá, ale v druhé půli nacházíme vážně míněnou, děsivou utopii budování nové společnosti, při které mi naskakovala husí kůže, protože z ní zavání naivně podávaný maoizmus budování dobré společnosti „moudrou“ silou/násilím (viz třeba přeučování „trestanců“ v pracovních táborech apod.). také popis důvodů rozkladu společnosti (vláda široké koalice, absence jednotné opozice atp.) mi zaváněla rudými agitkami. nicméně pořád ještě dokázal autor vykreslit zajímavě některé aspekty společenské katastrofy, byť opět, z dnešního pohledu nijak zvlášť originálně.

celkově hodnotím 3* – zajímavé, ale pro mě příliš často ideologicky zmatené a vnitřní logika příběhu kulhá.

Elwis  | ****1/2 01.04.2011 08:35

Četl jsem to asi před deseti lety, když jsem to našel u dědy v knihovně a do dneška si pamatuji ten zmar a mrazení. Výborné!

Dilvermoon  | ****1/2 12.06.2014 16:27

Spolu s Cestou asi nejvýživněji a nejlépe ztvárněné postapo, které jsem četl. A shodou okolností McCarthy i Faldbakken si do hájemství sci-fi jen odskočili.

Síla. Především tedy první část odehrávající se na Smetišti. Město v těžkých problémech, proto dobrovolný odchod na Smetiště, kde následuje ještě horší, ale jednoduchý život bez nutnosti nadměrného používání mozku. Pokles až na samou hranu lidství a vlastně i za ni. Depresivní a docela komorní pomalé čtení, ze kterého jsem radost rozhodně neměl, ale odtrhnout jsem se nedokázal. Druhá část je již ve městě, kde se ve srovnání s první částí děj zrychlí a tak nějak se zařadí do klasické postapo situace, z čehož se Smetiště trochu vymykalo. Hlad, chaos, hlad, násilí, hlad, sex a zase hlad. Pro kulináře je zajímavé, co všechno se dá údajně jíst. Na závěr se autor možná rozhodl snížit faktor deprese, vytáhl pár deus ex machina a otupil hrany.

Docela si umím představit, jaké argumenty Ivo Železný použil na prosazení vydání tohoto románu v temném roce 1981. V knize samotné jsem ale nenašel jednoznačnou stopu toho, jaké společenské zřízení se vlastně do totálního chaosu propadlo. Respektive zmínky tam jsou, ale tak nějak na obě strany a není jich moc. Takže pro mě je tato otázka otevřená.

VP  | ***** 08.11.2018 20:42

ˇUchvatný román, nikdy jsem nečetl jinou knihu jedním dechem