LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Václav Vágenknecht

Conan: Krvavá ostří

série: Conan
díl v sérii:
kniha patří do světa: Hyborian

Kategorie: fantasy - povídková sbírka

vydání: Viking (web) 2005

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

shpina  | **** 29.06.2007 09:58

Jedna z nejlepších conanovek. Autor se nepatlá rozvleklým dějem a provede nás společně s Conanem po jeho světě v osmi povídkách z různých zemí a časových úseků Conanova života. Conan je vykreslen v původním duchu R.E.Howarda. Jen velmi špatná výprava knihy (80úhozů na řádek a 40řádek na stránku = písmo pro trpaslíky) a nulová vazba na Conanovo okolí (například se Conan připlete do spárů čarodějnice ze skal a my se ani nedozvíme, zda šlo o magickou bytost, či jen lidskou čarodějnici. V další povídce se Conan dostane do války mezi dva hyperborejské klany a čtenář se ani nedoví, proč mezi sebou válčí) a v neposlední řadě užitá popisná klišé mi zabraňují v udělení pěti hvězdiček.

LUGH  | **** 04.12.2016 20:11

Velmi dobrá česká conanovka, věrná Howardově předloze. Conan zde tudíž není blb, ale Conan. Je pěkné, když píší Conanovky také autoři, kteří jsou věrní Howardovi a vědí, o čem píší.

trudoš  | * 24.07.2017 21:11

Václav Vágenknecht si pro udatného Cimmeřana tentokrát připravil osm různých dobrodružství, jejichž alfou i omegou jsou: 1) Bujná děva, 2) Sex, 3) Padouch, 4) Magie, 5) Artefakt. Takže nic nového pod sluncem a v důsledku jen další pastiš, co navíc s Howardovým barbarem nemá prakticky nic společného.
Problém je především v jazykové formě. Autorův pokus o moderní stylizaci má za následek sice zábavně květnaté výrazy, ale vyprávění to z valné většiny shazuje do parodické roviny. Nemluvě o tom, že z Conana dělá namakanou, nemyslící a věčně nadrženou gorilu, na kterou stačí jen pomyslet a hned vám „tuhnou vzrušením bradavky a vlhne rozkrok“ (str. 159). Proto kdykoliv hrdina udělal něco smysluplného, měl jsem sto chutí vykřiknout: „Probůh, ono to myslí!“ Bylo by to i k smíchu, kdyby šlo o úplně jinou postavu z úplně jiného příběhu. Pro tvůrce by tak možná bylo inovativnější pracovat na vlastním písečku, než neuměle kopírovat legendu, která má již sedmdesát let pevně vyprofilovaný charakter.