Hrabě Třemšínský, hrdina románu Tajemství košáteckého hradu (F.
Ziegner 1927), se silou vůle odpoutá od svého hmotného těla a podnikne
cestu do minulosti, do roku 1595. Zde je svědkem pohnutého příběhu
alchymisty Celestina, který zneužívá svých hypnotických schopností
k působení na šlechtičnu Julii.
In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science
fiction
Autor byl nějaký čas majitel košáteckého zámku.
Recenze ze https://librinostri.catholica.cz/download/Hl1928-r0.pdf.
O. Č. vydal dosud dva nenáročné, ale v celku slušné románky
z přírodního a loveckého života („Srnec Blesk“ & „Příběh
liščí rodiny“), inspirované asi obdobnými prácemi jednak Vrbovými,
jednak Setonovými. Ani třetí kniha nevyniká nějakou původnosti: je to
stylem starších našich historických povídkářů vypravovaný příběh
o šlechtické dceři, propadlé hypnotickým kouzlům italského
kněze-alchymisty, z něhož se nakonec vybarví uprchlík z kláštera a
vůdce loupežníků. Ale autor není jen lovcem a romantikem, je také
„mystikem“, vzdělaným zřejmě ve škole našeho pražského
„mystika“-překladatele K. Weinfurtera, známého v poslední době také
ze spisku o Ter. Neumannové. Proto zasadil svou prostou povídku do jakéhosi
moderního rámce: vypravuje ji tak, jako by se mu všechny ty osoby a události
projevily jakýmsi záhadným způsobem, když se různými cvičeními podle
návodu Weinfurterova uvedl do mystického stavu. Přesvědčil prý se tak
skutečně o existenci svých hrdinů, zvláště také o zbylých vlivech
dávno zetlelých loupežníků, kteří prý s ním i-s jinými několikrát
zahráli podivuhodným způsobem, a žádá všech, jichž minulost se snažil
dle pravdy odhaliti, aby ho za to nestíhali ze záhrobí… Přiznává
v úvodě, že mnozí čtenáři tomu asi neuvěří, ale přesvědčí prý se
o tom snad jednou v „některém svém příštím životě“. Je dost
možná, že spisovatel sám všemu tomu věří, ale jeho víra bohužel
nedovedla zatím ani v nejmenším zvýšiti literární neb aspoň mravní
hodnotu jeho povídky.