Valerio Evangelisti
Tajemství inkvizitora Eymerika
originální název: Il mistero dell'inquisitore Eymerich
originál vyšel: 09/1996
vydání: Mladá fronta (web) 2005
odkazy: 2x [recenze]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | *** 24.02.2012 10:05
Knížku jsem koupila jen za pár šušní k jinému titulu, takže necítím výrazné zklamání, ale nezbývá než připustit, že jsem čekala něco víc. Z mého hlediska je problém už samotný základ, tématika, kolem které se příběhy točí: sexualita, náboženství, všeobjímající vesmírná energie. Nad tím prvním nebádám, to druhé do mého života nepatří a to třetí mám tak nějak v paži. Jsem holt povrchní, před více či méně abstraktními úvahami dávám v knihách (i filmech) přednost ději, atmosféře, případně dobře vykresleným lidským charakterům. Autor míchá skutečné postavy a jejich osudy s domněnkami i fikcí: nahlédneme do 14. století na Sardinii a seznámíme se s praktikami lstivého, fanatického inkvizitora. Zamíříme i do 20. století a budeme svědky posledních dní psychoanalytika Wilhelma Reicha, což obnáší hlavně halucinace, teorie o libidu a schizofrenní dialogy. Třetí linie se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy se USA rozštěpí na frakce se společným jmenovatelem – proslulou americkou prudérností a k tomu totalitními snahami vychovat poslušné stádo. Všechny události z různých dob jsou spojeny díky teoriím Reicha. Nejčtivější pro mě byly antiutopické „Děti budoucnosti“, nejméně mě bavily Reichovy psychózy a rozhovory. Postavy jsou nahozeny dost povrchně a k žádné z nich jsem si nedokázala vytvořit pouto, takže ani závěrečné vyvrcholení nevzbudilo patřičné emoce. Některé pasáže odporovaly logice (Eymerikova záměna, snadné zvládání popálenin, nalíčená past – WTF?) a celkově bych knihu označila za průměrnou, ovšem třetí hvězdičku dám za to, že jsem si zase jednou se zájmem dohledala více o skutečných historických osobnostech. 59%
trudoš | **1/2 08.10.2017 22:42Tři dějové linie, které se v románu proplétají, se točí především kolem dvou témat: záhady podzemních jeskyní Sardinie a tajemství orgonové energie, která nehledě na spásné účinky skrývá nestvůrnou hrozbu. Připravte se však na nesnadné čtení – navzdory literární obratnosti autor ve svém vyprávění nikam nespěchá, pomalu předkládá různá místa a děje, které dlouhou dobu nedávají moc logických spojitostí. A ani po dočtení si možná nebudete úplně jisti, o co že mu vlastně šlo. O studii totalitních systémů, které potírají lidskou individualitu? Či snad o psychologický rozbor dvou hlavních postav Nicolase Eymerika a Wilhelma Reicha? Nebo prostě jen o to, že všechno dobré nemusí být vždycky úplně dobré a naopak?
Přes dobrodružnou patinu není Tajemství inkvizitora Eymerika rozhodně jednoduchým ani prvoplánovým příběhem. K jeho plnému docenění podle mého názoru patří znalost předchozích knih, které Valerio Evangelisti s touto postavou napsal. Bez nich je to bohužel jen výsek z většího celku.
