Clive Barker
Imagika 2
originální název: Imajica: Book II: The Reconciliation
originál vyšel: 1991
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
avatar2 | ***1/2 19.08.2013 20:02
Hodnotím o ždibet méně než první díl. Důvodem je asi menší přehlednost děje. Na můj vkus příliš sklouzává do mysteriózna a působí to dojmem, že autor vlastně může napsat naprosto cokoliv a ono to nějak bude možné, protože je to jeho svět. Ale pořád jde o dost slušné čtení.
Lucc | ***** 29.08.2016 10:55Hodnotím výše než první díl. Sice souhlasím s předkomenátorem v tom, že Barker si nechal otevřená vrata na všechny strany a mohl tedy zakončit Imagiku jak se mu zachtělo, ale to mne netrápí. Přes rozkošatělost fantasie jsem měl z dvojky pocit větší sevřenosti, tahu na branku, soustředění na osudy Jemného a Judith a jejich zrcadlového páru, dá-li se to tak nazvat. Soustředěnost na Usmíření. Když nad příběhem při psaní komentu přemýšlím, tak se neuspokojivě vytratila linie Quaisoir. Ale což, alespoň do příběhu nevstupovaly další složitosti a na konci zbyl klasický triangl. I když, klasický… ale triangl ano :)
Když jsem u jedničky zmínil archetypy, tak u dvojky musím ještě přitlačit. Barker oře hlubokou brázdu a hustí to do čtenářů ve stylu, na který nelze emocionálně nereagovat: Matka, Otec, Syn, Dcera, ženský a mužský princip, voda, město, tělo. Prostě není žádný žabař a ví, co v nás uvnitř vězí. Zároveň stále píše velmi dovedně, až poeticky. Věty jsou jako pečlivě sypaná mandala. Klobouk dolů před překladatelkou, zvládla to velmi dobře. Asi pevná ruka Richarda Podaného.
Když už jsem u technikálií, tak musím pochválit i knihy jako celek. Dobrá vazba, přebal, celková úprava – poctivé řemeslo. Taktéž redakce, až na mušky, bez problémů. Snad jen ty ilustrace na přebalech jsou imho mimo, ale obálka prodává, tak asi proto byly použity spíše hororové obrázky, byť Imagika horor spíše není.
Zpět k příběhu. Nedá se říct, že by byl sevřený. Jak by také mohl, když ze všech pěti dominií jsme poznali sotva zlomek? Také konec je rozplizlý a žádné jasné finále nebo poselství v něm není. Poselstvím je celý ten spletenec, celý ten „utkaný svět“. Zase bych ale lhal, kdybych řekl, že finále není. Je. Je i koda či co. Je to spíše uzavřeno ve stylu – a tento příběh končí, aby mnoho dalších mohlo začít.
Celkově Imagiku hodnotím jako stylové atmosferické dílo s mnoha přesahy, skvělým jazykem a příběhem, který se vydává po hlavním toku, ale spoustu objevených řek a říček nechává neprozkoumaných. Není neprávem považována za milník žánru, byť každému určitě nesedne.
