LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Elizabeth Haydon

Rapsodie

série: Symfonie věků
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: Rhapsody: Child of Blood
originál vyšel: 1999

vydání: Triton (web) 2002

odkazy: 2x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

Vlask  | **** 18.02.2006 10:32

Zajímavá fantasy s vlastním světem začíná útěkem trojčlenné skupiny hrdinů z rodného ostrova a pokračuje jejich zabydlováním na novém kontimentu. Autorka má u mně plus za použití nových ras a alespoň přejmenování starých známých typu elfové a orci atd. Celé to pak nevyznívá tak všedně. Také originální ztvárnění bardské magie Rapsodie má něco do sebe – ma první fantasy, ve které je bard i k něčemu opravdu užitečný :-). Kniha je poměrně čtivá i přes jemnější styl vyprávění vhodný spíše pro dámy a citlivěji založené osoby (hrdinka neustále s někým/něčím soucítí, obdivuje krajinku a hromady mrtvol, či stříkající krev moc nečekejte). Negativem je jen úvodní část knihy vystřižená jak z červené knihovny.

KainIX  | ***** 18.08.2007 21:43

Po dlouhé době opravdu originální svět jen velmi málo podobný čemukoliv, co jsem doposud četl. Hlavní hrdinská trojice se nám představí hned na začátkiu knihy – prostitutka Rapsodie z rasy lirinů, nadmíru zjizvený nejobávanější nájemný vrah celého světa Achmed z rasy bolgů a obrovský válečník Grunthor, dřívě kapitán vojsk rasy firbolgů. Zní to zajímavě, že? Každý z trojice před nečím utíká a tak spojí své síly, kupodivu ne proto, aby se společně postavili svým nepřátelům, ale aby společně utíkali. Jejich útěk však není ledajaký, vede přímo středem Země a ústí do minulosti. V podobně překvapivém duchu se nese celý děj knihy. Kniha má spád, čte se velmi dobře, jen je místy hodně patrný ženský rukopis. Ten se projevuje zejména v chování lidí – Grunthor ač strašlivý válečník dokáže být i velmi jemný, Rapsodie, která vyrůstala bez rodiny si vytváří novou rodinu z postav na které náhodně naráží… I přes to všechno je kniha natolik čtivá a originální, že musím dát 100%.

yaq  | *** 19.06.2012 21:56

Tak nevím, jde sice o trochu jiný pohled na fantasy, ale zase ne tak moc, aby se to muselo nějak vyzdvihovat. Jinak mě to připadalo místy naivní, někdy až hloupé – styl holčičích románků a čtvrtořadých amerických filmů. A autorka musí mít nějaké problémy s muži – tolik kopnutí do (mužských) rozkroků jsem nezažil za celý svůj dlouhý čtenářský život v žádné knize. Vůbec autorku toto místo docela přitahovalo. Na druhou stranu jsem se místy, když jsem zvýšil míru tolerance, i pobavil.