kniha » Případ ztraceného suchoplavce
má v knihovně 7
hodnotilo: 16
89%
Případ ztraceného suchoplavce

Ludvík Souček

Případ ztraceného suchoplavce

série: Martin Anděl
díl v sérii:

Tato kniha je částí i jiných knih: Případ baskervillského psa a další příběhy

Kategorie: povídková sbírka - detektivní

vydání: SNDK 1968


Komentáře:
tomts  | ***** 12.05.2012 22:08

Mé první setkání s detektivní sérií Ludvíka Součka spadá někdy do počátku osmdesátých let, kdy se mi dostala do roky útlá brožurka z edice Střelka. Souček popisuje prostřednictvím redaktora Karlíčka velmi zajímavý příběh o tom, jak se amatérský detektiv Martin Anděl pokouší vyřešit sedmdesát let starý případ zmizení mladého muže. Tzv. „lenošková metoda“, která je zde použita, je velmi stará záležitost, použila ji již Emma Orczy ve svých povídkách a k dokonalosti jí dotáhl Rex Stout prostřednictvím detektiva Nera Wolfa – ovšem Souček používá lidovější přístup a přece jen se snaží svého hrdinu polidštit. Knihu jsem přečetl jedním dechem, o tom, že Souček psát umí, asi není třeba nikoho přesvědčovat–a co víc i ostatní díly cyklu jsou velmi kvalitní (snad jen Čert mi přijde trošku slabší).

honajz  | **** 19.12.2012 16:43

Trochu ne-akční (ne že by mi chyběly střelba a krev, ale statičnost prostředí a dějů, i těch popisovaných, kdy třeba návštěva pankráckého hřbitova mohla být ústředním motivem, tak dobře, napínavě a atmosféricky podaná), ale na seznámení se Součkovým neobvyklým detektivem dostačující. Je poznat, že si Souček tuhle formu teprve oťukával, takže se více soustředil na to faktografično, než příběh. Ale i tak jde o nadprůměrný a napínavý příběh.

trudoš  | ****1/2 19.01.2019 07:21

Přiznám se, že mě úvodní ochutnávka případů vozíčkáře Martina Anděla – tedy Případ ztraceného suchoplavce – absolutně nadchla. Kam se hrabe Lincoln Rhyme. Nejvíce přitom oceňuji, jak Ludvík Souček obešel klasická pravidla detektivky s vraždou. Místo nože v zádech a dumání, kdo ho tam umístil, pátrají hrdinové po starých „možná“ zločinech a to za pomoci vlastní představivosti, logické indukce a novinářské praxe. Nic podobně skvělého na trhu nenajdete, minimálně mezi současnou produkcí ne.
Co však vyprávění postrádá, je prvek napětí, což spisovatel dovedně maskuje nadšením pro záhady. Jenže jakmile ústřední motiv prokouknete (a ono to zas moc komplikované není), rychle ztrácí příběh spád, protože už jen čekáte, až ke stejnému závěru dojdou také hrdinové. Ti se pak natruc chovají jako hlupáci, jen aby bylo ještě chvilku o čem psát. Naštěstí rozsah novely neumožňuje žádné větší prostoje, takže i když člověk najde jádro pudla příliš brzy, autorova zábavná stylistika ho nenechá usnout nudou.


Případ Čerta č. 4 mi přišel maličko slabší, než Andělův první příběh. Struktura zločinu je jednoduchá, s předvídatelnou pointou, která pozornému čtenáři dojde v okamžiku, kdy na důležitý předmět padne řeč. Co však oceňuji, je rozdílná stavba zápletky, než měl Případ ztraceného suchoplavce. Ludvík Souček opouští vyšetřování z obýváku za pomocí starých novinových zpráv a jeho invalidní hrdina se zabývá aktuální záhadou, kdy mu věcné důkazy zajišťuje jeho přítel, redaktor Karlíček. To vnáší do příběhu více akce a napětí, protože nebezpečí je skutečné, ne ztracené kdesi v historii. Zároveň se dozvídáme i něco o minulosti netradičního kriminalisty a postava tak získává patinu české detektivní legendy, kterýchžto, přiznejme si, nemáme právě na rozdávání. Drobná „nedodělávka“ v závěru pak navnadí k otevření dalšího dobrodružství, jež už rozsahem dává tušit, že tentokrát se do toho autor opře naplno. Což v rámci konspirační tématiky a spisovatelovy pověsti slibuje velmi atraktivní počtenou.



WebArchiv - archiv českého webu