LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

China Miéville

Nádraží Perdido

série: Svět Bas-lagu
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy - dark - fantaskní - steampunk - New Weird

originální název: Perdido Street Station
originál vyšel: 03/2000

vydání: Laser-books (web) 2003; Laser-books (web) 2007; Laser-books (web) 2010; Laser 2018

odkazy: 7x [recenze], 3x [ukázka]

Komentáře:

biker11  | ***** 07.01.2007 17:56

neuveriteľné, tak prepracovaný svet s obrovským počtom rás so ešte nenaštívil – a to doslova , bol som ponorený do sveta Bas-lagu od prvej až do poslednej, stránky. Nenudil som sa ani riadok, výborný dej. Neviem kde by som to presne zaradil – sci-fi či fantasy – zo všetkého troška a ešte niečo naviac.

KainIX  | ***** 20.11.2007 19:52

Nádraží Perdido nejde jednoduše zaškatulkovat. Nejvýstižněji by ji snad šlo popsat jako temnou městskou fantasy v kombinaci se sci-fi prvky odehrávající se v dekadentním prostředí podobné viktoriánské éře. Teď se asi každý zhrozil, ale tenhle neskutečný koktejl kupodivu funguje. A funguje až překvapivě dobře. Celý děj knihy se odehrává v Novém Krobuzonu, největším městě světa Bas-Lagu. Nový Krobuzon je něco jako mnohem starší, temnější, prohnilejší ale zároveň technicky vyspělejší verzí Pratchettova Ankh-Morporku. Žije zde nespočet ras, které se opět liší od fantasy klišé. Žijí zde také přetvoři, lidé za trest přetvoření v něco jiného, nebo čistě kombinace lidí a zvířat, existují zde konstrukti (roboti) a také velmi mocná magie, zde nazývaná thaumaturgií. To vše je však pouze svět okolo, který Miéville dokáže vylíčit do takových detailů, že si vemi lehce dokážete představit, jak se ocitáte přímo v onom fikčním světě. Děj knihy neprozradím, ale věřte, že je neméně překvapivý stejně jako celý Nový Krobuzon. A aby té chvály nebylo málo, přidám ještě dodatek, že děj se se zajímavými zvraty mění a, alespoň pro mne, byl nepředvídatelný, takže kniha byla napínavá od začátku až do samého konce, který je sice happy-endem, ale taky jaksi temným. Jinak by to ani nešlo :) Závěrem tedy stručně: úžasná kniha, vřele doporučuji každému fandovi fantasy, kterého už pomalu přestávají bavit stále omílaná fantasy klišé. 95%

Duirin  | ****1/2 01.03.2008 19:42

Originální, čtivé, zajímavé… a opět originální. Jediné, co mi trochu vadilo, byla představa hlavního hrdiny z úvodu knihy – nějak mi na něj ten popis neseděl. Místy také trochu naturalistické. Miéville má celkem zajímavý styl psaní, celkem dost popisuje prostředí, což běžně moc nemusím, ale zde mi to vůbec nevadilo.

avatar2  | ***** 03.03.2008 21:46

Obdivuhodná kniha, která se nelehko čte. Fantasticky multikulturní svět, kterému vládne kombinace magie a vědy. A v tomto světě musí podivínský vědec žijící tak trochu na okraji společnosti podstoupit souboj s bytostmi z jiného reality, které vlastní neopatrností vyvedl na svobodu. Příběh sám o sobě je dost nosný na to, aby si kniha zasloužila slušné hodnocení, ale co tuto knihu dělá mistrovskou je svět ve kterém se děj odehrává. Ten musel dát hodně práce a za to klobouk dolů.

fialka  | ***** 26.06.2008 12:19

Velmi dobry Mieville. U mna po Jizve najlepsie co som do neho cital. Odporucam ludom, ktori maju radi silnu atmosferu spojenu so zaujimavym a napinavym dejom a neboja sa pri tom trochu zaspinit.

pull  | ***** 20.04.2009 08:59

Prozrazovat děj by byl hřích. Mohu jen shrnout důvody proč si tento román přečíst. Miéville stvořil dech beroucí svět, který dokáže dlouze popisovat, přičemž čtenáře neunudí k smrti, ale o to silněji ho vtáhne do děje. Hlavni postavy románu nejsou papírové, žijí. Příběh samotný není nejoriginálnější, občas se ze stroje zjeví bůh, ale je natolik silný a vícevrstevný, aby tyto nedostatky smazal. Autor nemoralizuje, závěry nechává na čtenáři. Malé nedostatky by se našly, ale posledních cca 30 stránek a to, že jsem po dočtení nemohl dlouho usnout, mě přesvědčilo dát 100%.

shpina  | ****1/2 26.04.2009 19:23

Zajímavé, promyšlené, velice sugestivní. Líbí se mi vysoký stupeň naturalismu, s kterým Miéville přistupuje ke svým hrdinům a světu. Jediná věc mi trochu kazila požitek ze čtení – příliš často opakovaný postup, kdy se k nějaké události, nebo postavě rozvíjí retrospektvině její pozadí , či příběh (což sice zvyšuje plasticitu a barvivost románu, ale zároveň snižuje čtivost)

Madam Brbla  | ***** 11.08.2009 13:35

Ač jsem tuto knihu četla před 6 lety a nemám co dodat k výčtu superlativ z předchozích komentářů, „Nádraží Perdido“ má v mém soukromém „the best“ žebříčku poměrně výsadní postavení a zaslouží si tedy ode mě nějaké to slůvko. Šlo o mé první setkání s Chinou Miévillem a pamatuji si dodnes, jak okamžitě knížka přitáhla můj zrak a stovky okolních titulů přestaly existovat. Naprosto neznámý autor, o románu jsem také nevěděla vůbec nic, nepřečetla jsem si ani anotaci… Přesto mi stačil ten jediný pohled a věděla jsem, byla jsem si jistá, že „Nádraží Perdido“ zkrátka musím mít, že je výjimečné. Nikdy předtím (a zatím ani potom) jsem podobně silný „magnetismus“ nezažila; snad se u tohoto titulu prostě sešla ta správná kombinace super obálky, tajemně působícího názvu i exoticky znějícího jména spisovatele, třeba to obsahovalo nějaký podprahový signál, fungovalo to každopádně bezchybně:-). Ještě ten večer jsem se ponořila do rozmanitého a pro mě zcela nového, originálního světa; temného, plného zajímavých lidí i prapodivných bytostí; světa, ve kterém se plynule prolínala magie s vědou, tkáň se stroji, příroda s městem; světa, který přede mnou doslova ožil díky autorově bohaté fantazii (a samozřejmě kvalitnímu překladu). Atmosféra, sympatické postavy i jednotlivé dějové linie mě pohltily; mix fantasy, sci-fi, horroru i mainstreamu mi dokonale sedl. Stručně: z mého hlediska jde o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Nerada bych někomu zvyšovala očekávání, aby pak třeba nebyl zklamán, ale mně se tenhle román trefil do správného období, do správné nálady a zaslouženě okupuje přední příčku v mém TOP10. 100%

SiriusChico  | ***** 29.11.2009 19:53

Tak se také přidávám k zastupům, které pějí slávu na toto dokonalé dílo. Autor nám v této knížce představuje obří fantaskní svět, který vám během čtení pulzuje pod stránkama a čtenář jenom čeká, že až dočte a knížku zavře tak tento svět ožije a on se ocitne v nádherném, hrozném, mýtickém, prohnilém, kouzelném a zkaženém Novém Krobuzonu. Nečekejte ale jenom dokonalou atmosférickou knihu, příběh zde hraje stejně velkou roli a vytváří tak dokonalou kombinaci prvků. A to všechno koření hodně temný a trpký konec.

Wolfenstein 3D  | ***** 14.12.2009 16:01

Tato kniha ma dostala. Jednoznacne zatial najlepsie dielo fantasy, ktore sa mi dostalo do ruky. Bohata fantazia, skvela spisovatelska zrucnost, originalny pribeh- je to briliantna a genialna kniha, ktora ma hlbku.

jethro.tull  | *** 07.07.2010 17:59

Asi budu v menšině, ne-li jediný, ale musím se přiznat, že jsem se při čtení této knihy nudil a čekal, až všechny ty můry pochcípají nebo je zabijou a bude konec. Nenašel jsem si vztah ani k jedné postavě, nemohl jsem se s žádnou ztotožnit, a tudíž jsem příběh nijak neprožíval.

honajz  | *** 16.05.2011 12:59

Taky budu proti proudu. Už samotný styl vyprávění mi přišel sebestředný a vyumělkovaný, a jak píše jethro.tull, nenašel jsem si v tom světě nic a nikoho, proč by se mi tam mělo líbit.

MartinJ  | *** 13.06.2011 00:26

Já také patřím k těm, které Perdido až tak neoslovilo. Možná to bylo až moc přehnaným očekáváním. (Ale jako první jsem od Miévilla četl Město & město, které také bylo všude chváleno, nicméně s dovětkem, že na Perdido to nemá. A přitom mně se líbilo moc, určitě víc než Perdido.) Jasně, Nový Krobuzon a jeho rasy jsou opravdu produktem výjimečné fantazie. Nicméně fantazie na můj vkus poněkud ujeté. Prakticky cokoliv, co se tam objevilo, ve mě vyvolávalo tak trochu odpor. Ať už město samo (o kterém se píše, že umírá, já bych to spíš označil za stagnaci), či jeho obyvatelé. Obzvláště cheprijky jsou dost divné o sexu s nimi ani nemluvě. Ale hlavně byl divný ten příběh. Hlavní roli převzaly psychomůry a lov na ně, ačkoliv to zkraje vypadalo jako vedlejší příběhová linie – jenom takové drobné zdržení od problému létání. Čekal jsem, že hlavní bude vztah Izáka a Jagharka. No a jak ten dopadl, škoda mluvit, tím jsem byl vysloveně zklamán.

Xpackal  | nehodnoceno 26.07.2011 10:06

Naštěstí nebylo Nádraží Perdido první knihou, kterou jsem od Miévilla četla, takže jsem věděla do čeho jdu. Kniha je skvělá, ale víc mě oslovila Jizva nebo Kraken.

Majkl  | **** 21.02.2013 19:20

Veľmi zaujímavá kniha. Ale to už asi viete :) Nádraží bolo pre mňa už tretím stretnutím s Miévillom, v tomto prípade som si vybral knihu, ktorou vzbudil veľký rozruch. Povedal by som, že právom, aj keď úplne bez chybičiek a dokonalé to nie je. Ťahúňom knihy je samotné mesto Nový Krobuzon, kde sa plne ukazuje Miévillova fascinácia veľkým mestom, jeho všemožnými rasami a kultúrami, so všetkými zmyslovými pôžitkami či nechutnosťami. K tomu si prirátajme napínavý a zaujímavý dej, v ktorom sa striedajú príbehy milencov, vedy a umenia. Príbeh sa neskôr zlomí v akčnejšie ladené prenasledovanie príšer, ktoré si nepekne pohrávajú s psychikou, aby vyvrcholilo do chuťovo nejednoznačného konca. Zopár múch som si aj napriek nadšeniu a vysokej pútavosti našiel. Línia s Lin je menej zaujímavá, sľubná postava Multiho by si žiadala viac prekreslenia, táto časť sa postupne vytráca. Škoda tiež, že niekoľko príbehov sa uzavrie a ostane len jeden. Slabinou je taktiež Miévillova posadnutosť Krobuzonom, ktorá sa občas autorovi vymkla z rúk – opisy mesta pred záverečnym stretom rušili a spomaľovali. Skrátka, niekde by som ubral, inde zas pridal. Tak či onak, krásnych 80% a odporúčam ako ukážku veľkej fantázie a obrazotvornosti, v ktorej sa Miéville naozaj vybláznil.

michalb  | **** 05.08.2013 17:00

Velice prijemne prekvapeni… Uplne neotrely novy svet se spoustou zakonistosti, s magii a technikou s mutanty a pretvory a spoustou dalsich podivnych tvoru. Neuveritelny gulas vseho, ktery ale drzi prekvapive pohromade. Na poradu dne je mezidruhove souziti, predsudky a komunikace. Postupne se spaji nekolik dejovych linii v jednu. Kniha je pomerne ctiva, ackoli tam byly hlussi mista. Rozhodne to ale nekonci zadnym fantasy klise. Jsem uprimne zvedavy na dalsi dily. Celkove 85%.

Skabandari  | ****1/2 21.03.2015 18:03

Vážně perfektní kniha co se děje týče, musíte si ale zvyknout na rozvláčné vyprávění a spoustu popisných částí. Osobně popisy nesnáším a tak jsem v začátku knihu ne jednou odložil přímo uprostřed nějakého z nich. Časem se však nemůžete dočkat co bude a tak od druhé třetiny jsem čet ať mi autor naservíroval co chtěl. Líbí se mi komplexnost města ať už rozvržení, tak celkový vládní systém či kosmopolitnost. Ze začátku sem měl trochu problém překousnout variabilitu ras co se jejich formy týče (lidské tělo s broukem místo hlavy…) přijde mi to prostě nefyziologické. Ale tak nepíše nic o vzniku, mohl to být klidně experiment nějakého thaumaturga, přetvářeče nebo následek záření a tak sem to začal i brát. Hned se pouštím do Jizvy.

jirikk  | ****1/2 16.07.2015 12:36

Před dvanácti lety šlo o zjevení, které většinu čtenářů dostalo na lopatky (včetně mé maličkosti). Mieville ohromil nespoutanou fantazií, megalomansky rozbujelým světem tajemného velkoměsta, ve kterém se mísí nejrůznější rasy a uměle přetvoření jedinci. V kouzelných a detailně popsaných kulisách vyprávěl příběh lásky a zločinu, vyšperkovaný nejrůznějšími ornamenty, od pseudovědeckých vynálezů po umělou inteligenci. Z dnešního pohledu se Nádraží Perdido dá nejspíš zařadit mezi steampunk, jeho osudem u nás však bylo stát se nositelem a průkopníkem jiného marketingového označení, obtížně definovatelného „nového podivna“ – new weird. K této nálepce kniha přišla až s drobným časovým odstupem, v prvním vydání se toto sousloví vůbec neobjevuje. Dodatečně však byla zařazena do nově vzniklé edice Laseru jako první, reprezentativní svazek, který měl k tomuto typu literatury přitáhnout pozornost. Snad se to do jisté míry podařilo, ovšem edice, doslova napěchovaná skvělými tituly, nakonec skončila neúspěchem – důvodem byla zřejmě právě ona poněkud mlhavá definice jejího obsahu, která byla nejspíš příčinou narůstajícího počtu zklamaných čtenářů. Ti nedostali to, co od new weird očekávali, ať už to bylo cokoliv (často jejich představu definoval právě Mieville), a dnes je tato nálepka v propagačních materiálech nakladatelů tabu, nahradil ji třeba komerčně slibnější a přeci jen konkrétnější retrofuturismus.

Návrat na Nádraží Perdido mi přivodil sic jen drobné, přesto však nečekané zklamání. První část knihy je stále stejně podmanivá jako kdysi, Mieville však postupně začíná ztrácet dech a řekněme prostřední třetina románu naplno ukazuje nedostatky, kterých jsem si před lety nevšiml. Vedle poněkud klopýtvé a natahované zápletky je to odvrácena strana hlavního Chinova trumfu, totiž Nového Krobuzonu. Ten svět bohužel alespoň místy rezignuje na hledání nějaké vnitřní logiky, je to takový dort pejska a kočičky, kam autor naskládal bez ladu a skladu všechno, co mu přišlo pod ruku. Velkoměsto je zajímavé, novátorské i přitažlivé, ovšem důvody, proč by zrovna takhle nepravděpodobně mohlo fungovat v knize čtenář nenajde. Autorovi se naštěstí podařilo příběh uzavřít na úrovni a napravit poněkud pošramocený dojem, přesto musím ze svého někdejšího absolutního hodnocení trošičku ubrat.

Karas  | **** 13.03.2016 20:08

Knihu jsem původně četl, z důvodu, že byla někde zmínka o steampunku, což jsem během četby nějak moc nezaregistroval, ale i tak mne zaujala. Jde vidět, že autor má vcelku silnou fantazii a nebojí se ji použít. Sice se mi zdálo, že místy se autor snažil dost kostrbatě proplétat osudy postav, ale sumasumárum to nějak funguje a stojí zato knihu přečíst. Jen ten žánr bych nazval s ohledem na autorovu fantazii na „Crazy punk“. Do jiné kategorie mi ani nějak nesedí. Doufám, že ostatní knihy budou alespoň stejně dobré a nápadité.

IvoHury  | brak 16.12.2017 23:12

Pro mne byla kniha HROZNHÁ. Nedočetl jsem ji. Na zadku se drbající individuum, metafory podané totálním plkem bez smyslu a šíleně slohově složený koncept byl na mne už moc. Mám rád knihy, kde text hezky teče čtenářovic myslí a nepřemýšlet nad tím co je to: „dráty ukotvené v mléčných chuchvalcích šlemů“ nebo „a než zmizel v okně, z něhož byl vyhozen, stačil ještě popsat zeď dalším nečitelným klikyhákem.“ Co to DOPR**le je za slohové útvary?! Na tohle jsem fakt už moc starej…

Tehuapac  | ** 29.01.2023 14:22

Je bohužiaľ známy fakt, že autori fantasy si príliš často nelámu hlavu fungovaním ich ekosystémov a vytvárajú faunu alebo celé rasy, ktoré by v simulovanom svete priviedli jeho kolaps. V tejto knihe autor vychrlí množstvo bizarných rás, že to už pomaly ani nie je fantasy ale absurdia. Aby toho nebolo málo, pridá konštruktov a pretvorov, čím vznikne ťažko uchopiteľný guláš (ženské telá s hlavou hmyzu – teda riadny úlet). Oveľa väčší problém je však to, že kniha veľmi často skĺzne do rozsiahlych opisný pasáži absolútne nepodstatných detailov. Často aj v akčných scénach, kde tempo rozprávania extrémne predlžuje. Keď niekoľko strán trvá, aby postavy vyšli dve či tri poschodia v jednom dome, človek sa začne modliť za osvieteného korektora, ktorý by vyškrtal tretinu textu knihy. Za tie desaťročia čo sa venujem čítaniu literatúry sa mi aj v rámci fantasy dostali do rúk vynikajúce knihy, priemerné alebo braky a aj pri tých menej kvalitných som si často prečítal pokračovanie série (aj keď za pokračovanie Kulhánkovho Nočného klubu by som si zaslúžil medailu odvahy). Po prečítaní tejto knihy mám však nulové pohnútky pustiť sa do čítania ďalšieho pokračovania série.