LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Andrzej Sapkowski

Narrenturm

Kniha vyšla i pod názvy:
Veža bláznov
Narrenturm - Veža bláznov
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Husitská trilogie
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih:

Kategorie: fantasy - historická

originální název: Narrenturm ˙
originál vyšel: 2002

vydání: Leonardo 2003; Slovart (CZ) 2003; Leonardo 2005; Leonardo 2009; Lindeni (web) 2019; Leonardo 2021

odkazy: 9x [recenze]

Komentáře:

Thorgos  | **** 10.05.2006 13:29

Kvalitne napísaná kniha, ale niekedy až priveľká frekvencia použivania rôznych latinských výrazov. Taktiež je tu neskutočne veľa postáv(a z toho veľká väčšina je pre dej absolútne nepodstatná) a z tohto dôvodu som sa v nich stácal.

Vlask  | **** 28.05.2006 21:55

Poměrně zajímavé čteni zejména z hlediska dějepisu – je tam pěkně popsáno chování lidí v té době a loupeživými rytíři se kniha jen hemží. Dějová linie je ucházející, možná trochu přeplněná zvraty a hlavní hrdina má na můj vkus příliš mnoho štěstí a příbuzných. Velkého množství postav je třeba si prostě nevšímat, protože autor si asi hodně nastudoval šlechtické rody a popsal jménem a erbem snad všechny šlechtice co se mihnou v knize – což je samozřejmě naprosto zbytečné – každý ta jména stejně ihned vypustí z hlavy.

Madam Brbla  | *** 01.06.2009 14:20

Tuto knihu hodnotím s odstupem pěti let (možná i více), buďte tedy k mému komentáři shovívaví, prosím:-). Sapkowského „Zaklínač“ mi učaroval, proto jsem se velmi těšila na další sérii slavného polského spisovatele. S nadšením jsem začala číst a čekala, kdy budu vtažena do příběhu, aby mě semlel ve víru napětí, humoru a moudra – a na konci vyplivnul přinejmenším spokojenou. Jenže… Reynevan není Geralt, nedokázala jsem se s tímto hrdinou ztotožnit, držet mu palce; spíše mě otravoval. A nenašla jsem ani nikoho jiného, kdo by mě zaujal natolik, aby mi nebyl lhostejný či nesympatický. Jak už upozorňují komentáře Vlaska a Thorgose, vystupujících postav je nehorázné množství, čtenář potřebuje v jednom kuse lézt do rejstříku a kolikrát to ani nepomůže. Děj je rozdrobený, vyžaduje značné soustředění a nepomáhají ani kvanta latinských a německých vět, kterými zřejmě autor demonstruje svou mnohojazyčnou vzdělanost – další důvod zpruzeně listovat a hledat překlad (a ne vždy ho lze najít). Slohově vše působí krásně, vzletně, místy hravě, s jemným humorem… a často také grafomansky chladně a vykonstruovaně; z mého hlediska forma leckdy ubíjela obsah. Co si vlastně pamatuji z děje? Předupník Reynevan prchal, dělal blbé chyby, bylo mu různými lidmi pomáháno, prchal dál, a spousta, SPOUSTA nezapamatovatelných lidí okolo intrikovala. Historické pozadí je vypiplané, fantasy prvky potlačeny na minimum. A jak to celé dopadlo jsem zatím neměla zájem zjistit, „Narrenturm“ mě, jak je patrné z příspěvku, navzdory nesporným literárním kvalitám opravdu nebavilo. Napoprvé zklamání, ovšem někdy dám trilogii druhou šanci… nejspíš mi několik let potrvá sebrat znalosti, trpělivost a odvahu.

firen  | ***** 12.09.2009 19:23

Přirozeně jako spousta ostatních, první co jsem četl byl zaklínač. A potom co dočtete zaklínače, šmátráte po něčem dalším¨, nejlépe od Sapkowskeho. Skvělá kniha, vzhledem k tomu, že se odehrává v českých zemích. A latinské výrazi, sežente si slovník :-D

avatar2  | **** 04.08.2010 12:05

Kniha se mi trefila do vkusu – mám rád fikce/fantazie na pozadí historických reálií, zvlášť z naší historie. Sapkowski psát umí, o tom žádná, a má i řádně nastudováno. Bodíky jsem srazil za stejný nešvar jaký komentovali někteří přede mnou – hlavní hrdina je až moc velký trouba, postavy kolem něj jsou často sypatičtější. Na rozdál od ostatních mi nevadilo množství postav a neztácel jsem se v nich, to takový Erikson je v tomhle mnohem hůř čitelný.

louza  | ****1/2 27.08.2010 13:06

Sympatická snaha o vymanění ze zaklínačských osidel jest korunována úspěchem. Autor se pro inspiraci obrátil do historie a je s podivem, jak věrně jí do svého díla zakomponoval. Leč věrné podání reálií je v tomto případě dvousečná zbraň. Autor mu podřizuje úplně vše včetně profilu hrdinů i hlavní dějové linky. Parta kolem Reynevana, byť plastická, ničím nevybočuje z davu desítek až stovky postav, které se románem mihnou. Dějová linka je až moc reálná (příznivci klasické fantasy čtou nudná) a hrdinové se místo monumentálně klenutého hrdinství zabývají věcmi povětšinou všedními (zachraňují si krk). Spíš než o román se jedná o jakousi dobovou rekonstrukci, kde hlavní postavy fungují pouze jako průvodci středověkým světem místy okořeněným velmi mírnou špetkou fantastiky, která povětšinou čerpaná ze slovanských legend. Čtenář čekající tradiční román cílevědomě jdoucí od A do B, zapláče. Pokud by ovšem místo knihy otevíral okno do společnosti pět set let zpátky v čase a se zájmem sledoval tehdejší dění. Dočká se velmi milého překvapení. A to včetně vytříbené literární stylizace plně korespondující s kontextem o němž pojednává. Sapkowski dokazuje, že je pan autor, který dokáže psát hodnotnou literaturu bez popření sebe sama.

Sirius  | *** 25.08.2013 19:27

Knížka, kterou jsem musel rozečíst čtyřikrát, než se mi podařilo dostat na poslední stránku. Sapkowski je pořád skvělý autor, jenže všemožné citáty mě ze začátku hrozně štvaly a hlavní hrdina mi taky nepřišel dvakrát sympatický. Naštěstí má ale k ruce dva skvělý parťáky, děj se ve druhé polovině rozjel a hrdina už byl snesitelný. Akorát doufám, že Boží bojovníky taky nebudu muset rozečíst čtyřikrát, abych se dostal na konec.

SONP  | ****1/2 25.06.2015 07:54

Žlutá kniha na mne svítila v knihovně po prvním přečtení víc jak deset let a já si pamatoval, že setkání s ní mne velmi bavilo. Po dlouhé době jsem se k Husitské trilogii rozhodl vrátit a já strávil mnoho zábavných hodin s floutkovským Reynevanem, cynickým Šarlejem a flegmaticky komentujícím uvězněným démonem Samsonem. Musím souhlasit s tím, že záporem knihy je určitá cykličnost, spočívající v opakovaném skrývání, zajímání a vysvobozování hlavních hrdinů, což orientaci v košatém ději moc neusnadňuje; navíc nejsem příznivcem bojových scén, které jsem prostě přeskakoval. Ovšem tento nedostatek je pro men vyvažován košatostí jazyka, popkulturními odkazy na současnost, objevováním historických postav a latinskými citáty z klasických děl literatury, náboženství i právní teorie. Zaklínač to pravda není, nebo spíše ozvěny zaklínače zde najdeme, ale příliš nesedí – některé fantasy prvky mohl autor klidně škrtnout (v tom se s historizující fantasy popasoval lépe Červenák ve zvých pozdějších dílech). Má to celé ale něco do seée, kniha mne zasáhla napoprvé i napodruhé a já se velmi těším na druhý díl z Prahy, který se mi, jak si pamatuji, líbil ještě o poznání více než Narrenturm.

Lucc  | ****1/2 07.12.2017 18:09

Ejhle, slovanský Simmons! Sapkáč si musel nastudovat neuvěřitelné množství materiálu, aby ho předžvýkaný a předtrávený na čtenáře v neustávajícím přívalu hrnul. A jako Simmonse někteří milují a jiní nesnáší, dopadlo to podle komentářů a hodnocení i s ním. Já se naštěstí řadím k těm milujícím. Obdivujícím. Závistivým. Tomuhle totiž říkám mistrovské psaní. Spousta informací, citáty z existujících i vymyšlených děl, spousta latinských frází i méně známých sentencí, trocha italštiny (Dante), němčiny a dalších jazyků. Spooousta místopisu, heraldiky, částí výstroje a výzbroje, genealogie, církevní a jiné hierarchie, atd. atp. Pro někoho ad nauseam, pro jiného ad exaltatia. Při tom všem zůstala zachovaná čtivost, nevytratil se Sapkáčův pověstný cynismus, který ale stejně dokáže vždy narušit hřejivou silou lidské vzájemnosti, oběti, lásky nebo alespoň romantického poblouznění. Takže ingredience toho, proč se mi Narrenturm líbí, jsou velmi podobné jako u Zaklínače. Přesto někteří jiní respektovaní komentátoři poukazují na nepodobnost. Ano, hlavní postavy nemají tu sílu jako v sáze o Zaklínači. Ale jinak je to hodně podobné. Až na tu přemíru „intošských“ prvků a na mnohem slabší fantastický prvek (magie víceméně pohanského a démonologického typu na ústupu, naopak v Zaklínači po Konjunkci sfér na vzestupu – i když…). Naopak je tu mnohem silnější onen eticko-morální apel, protože toto je opravdu „náš“ svět. Slezsko. Reálné postavy. Vždyť takhle nějak to muselo být! Takhle se lidé cítili, tohle prožívali. To je, myslím, oproti Zaklínači, ta zásadní přidaná hodnota. Na mne Narrenturm působilo jako čtenářská živá voda. Bavilo mne číst a přitom jsem se tolik dozvěděl. Oba palce nahoru a vzhůru na další díl!

Gaarq  | **** 30.03.2022 16:02

poprvé čteno v době vydání, podruhé posloucháno teď, po vydání audioknihy.

co se mi líbilo – totéž, co u zaklínače, to, jak AS aktualizuje jak jazykem, tak i dějově historické události, jak si střílí z historie i čtenářů, jak dovedně mystifikuje, jak dokáže jít v mnoha věcech nemilosrdně až na dřeň. má skvělé a živé postavy, dobré dialogy, zajímavé situace. humor. citlivé použití magie v historické fantasy. teologické rozpravy. hojné využívání latiny a němčiny, které bylo výrazně dobové, oživilo vyprávění a potěšilo tohoto knihomola.

co se mi nelíbilo – někde je toho střílení moc. modus posunování příběhu typu: pitomý hrdina udělá problém, dojde ke konfliktu, pak všichni zdrhají, aby hlavní hrdina na novém místě opět vyrobil problém; inu to mě začalo docela rychle nudit. pamatuju, že při čtení podstatně víc, než při poslouchání. a to jsem netušil, že prvním dílem tenhle cirkus nekončí…

sapkáč mě navnadil, pobavil, ale hlavní hrdina je až příliš antitezí geraltovou (ano, i ten periodicky odněkud utíkal a opouštěl své blízké), ale tady je dohnáno až do fraškovitosti. nicméně, na druhý díl se těším, tedy až bude audio, na čtení jsem líný a nemám ani čas ;)

Strýček Biolit  | ***** 07.01.2023 23:08

Čteno podruhé…po…no…xx letech. Narrenturm je – dle mého – z celé trilogie asi nejlepší a nejpřístupnější. Neboť stejně jako zlobři (a cibule) má vrstvy. Pokud se u tého knihy nechcete zabývat historickým pozadím, nemusíte, užijete si ji (skoro) naplno i tak. Kniha je totiž dobrodružnou žračkou nejvyšího kalibru – krásné dámy, rytíři v nablýskané zbroji, mordrýři, lapkové, nenažraní preláti, sem tam i čaroděj(nice), koneckonců, je to fantastika a – to hlavně – velká a osudová láska + přátelství…a do toho naivní Reynevan, který nevinným smočením ohonu naskočí na vůz dějin (abych použil oblíbený obrat autora). Samozřejmě pokud historii znáte, můžete jít více do hloubky, poodhalit další vrstvu, a užít si knihu o chlup více. Na rozdíl od svých následovníků se Narrenturm odehrává během pár měsíců, což mimořádně svědčí celkové čtivosti a dynamice děje. Naprostá spokojenost a zasloužená plná palba.