LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Clive Barker

Mysterium

Kategorie: fantasy - horor

originální název: Sacrament
originál vyšel: 1995

vydání: Neokortex (web) 1998

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

BoredSeal  | *** 14.04.2009 19:10

Jsem hardcore fanoušek Barkera a Mysterium mě trochu zklamalo. Barker v knize opět stvořil zvláštní svět a místa v klasickém našem světě, což mu vždycky šlo dobře. Tady se ale lehce opakuje motiv věčných poutníků, nesympatická dvojice muže a ženy, co cestují věky po světě (už se taky mají plné zuby a čtenář jich brzo taky) a natrefí na hlavní postavu Willa. Do toho se promítá prvek vymírání živočišných druhů na Zemi a vývoj kluka Willa do dospělého homosexuála, aby vše během pár desítek let dospělo do šíleného finále. Bohužel, fantasy prvek tady nemá takovou šťávu a mnohem zajímavější je linie sledující fotografa Willa, který od objevování své homosexuality v dětství projde k divoké éře 70–80.let v gay čtvrti Castro v San Franciscu a posléze i k účtování za vášnivý život svých někdejších milenců skrz AIDS a smrt. Tahle část, ne příliš související s příběhem šťávu má, má i emocionální a erotický náboj a tipoval bych si že se v ní objevilo spoustu autobiografických prvků autora (podobně jako King narouboval zamaskovanými vzpomínkami na mládí a své přátele v geniálních Srdcích z Atlantidy). Škoda jenom, že se Barker nesoustředil jen na jedno a nenapsal dvě knihy, určitě by se mu to povedlo líp než s Mysteriem.

Lucc  | **** 16.04.2010 14:49

Barker má v sobě to kouzlo mistra fantastické literatury, že i když čtete jeho ne úplně nejpovedenější dílo, stále ho čtete s chutí a očekáváním. A o tom Mysterium je. O očekávání, co to zase ten velký Clive na nás vymyslí a odkud z šedých reálií na nás vybafne magická absurdita. A to se mi na něm líbí. Že fantastika v jeho podání je samozřejmá snad ještě víc než realita.

Madam Brbla  | ***1/2 03.10.2014 09:22

Vcelku typický Barkerův román, ve kterém se náš svět prolíná s jinými a jste-li dostatečně senzitivní, je plný podivna a magie. Hlavní hrdina, fotograf Will Rabjohns, patří k citlivým a nadaným jedincům, proto setkání s dvojicí neobyčejných cizinců ovlivní celý jeho život. A jejich nakonec také. Pasáž zvláštního střetnutí z Willova dětství je sice přelomovým a jistě zajímavým bodem, na mě však silněji zapůsobily počáteční scény, kdy fotograf čelí ledním medvědům a přemítá o jejich osudu. Úvah na téma vymírání živočišných druhů je v „Mystériu“ víc, přesto jen dokreslují celkovou melancholickou atmosféru a neměly by obtěžovat ani ty čtenáře, co při libovolné zmínce o ekologii podrážděně skřípou zuby. Větší problémy budou mít ti, kdo se nedokážou přenést přes homosexuální orientaci hlavní postavy a s tím souvisejícími erotickými vsuvkami. Barker byl ovšem při popisování těchto vztahů na své poměry umírněný, soustředil se spíše na duševní stránku gay komunity, tu tělesnou nepopisoval se stejným naturalismem jako heterosexuální styk.
„Mysterium“ je nezvyklá kniha, jaksi mysticky-filozofická, atmosférická, rozhodně žádný dechberoucí horor. Co se mě týká, prvky magična a nadpřirozena byly výstřelem lehce mimo, Willův „všední“ život působil čtivěji než putování dlouhověkého páru prapodivných psychopatů a jejich hledání (naštěstí jim nebylo věnováno mnoho prostoru). Po úvodní dějem nabité třetině román sklouzává do poněkud líného tempa a teprve v závěru zase trochu zrychlí. Pointu nevysvětluje po lopatě, vše je převážně o pocitech, o naší schopnosti vnímat svět kolem sebe a do jaké hloubky.
Zmínku zaslouží překlad: chyb a překlepů není moc, ale ne vždy mi seděl až příliš knižní styl (bydlil, myslil atp.) a občas jako by měl pan překladatel potíže pochopit autorovy myšlenky a srozumitelně je předat. Určitě to byla náročná práce.
Hodnotím možná až moc přísnými 70%, Barker se toho do knihy pokusil nacpat hodně najednou a tak mě některé složky příběhu neoslovily, chvílemi se stránky opravdu vlekly.

jirikk  | **** 04.08.2016 19:45

Po 18-ti letech jsem si Mysterium zopakoval a bohužel musím z absolutního hodnocení dvě hvězdy ubrat. Na vině není příběh, ten je stále stejně magický a křehký (pro Barkera spíš netypicky), ale překlad. Tenkrát v 98 prostě neměl PhDr. Jiří Dejl dost talentu nebo času (možná se oba faktory sešly) a Cliva lehce zmrzačil. Ne stoprocentně a ne vždy, některé věci, které jsem tenkrát bez povšimnutí přešel, mě ale prostě už do očí praští…