LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Sir Arthur Conan Doyle

Země mlhy

Kniha vyšla i pod názvem:
Zem plná hmly
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Příběhy profesora Challengera
díl v sérii: 3

Kategorie: fantasy - sci-fi

originální název: The Land of Mist
originál vyšel: 1926

vydání: Hokr 1927; Hokr 1927; Yetti 1994; Volvox Globator (web) 2011; SnowMouse Publishing (web) 2021

Komentáře:

avatar2  | ** 10.11.2006 09:29

Pro mě jakožto fanouška Doylova Sherlocka Holmese byla tato kniha velkým zklamáním. Doyle se na stará kolena stal propagátorem spiritualismu a tato kniha je popisem obrácení skeptiků směrem k okultním vědám. Jednou větou – zarytý odpůrce všeho mysteriózního profesor Challenger kapituluje tváří v tvář nezvratným důkazům o přítomnosti duchů zemřelých mezi námi. Dvě hvězdičky dávám jen za milou staroanglickou atmosféru, kterou mám vážně rád.

firen  | *** 21.12.2009 19:30

Je fakt, že tento díl je již nezdařilý. Lze na něm pozorovat duševní rozpoložení Pana Doyla. V době, kdy tuto knihu psal mu zemřelo několik blízkých příbuzných. Sám začal propagovat spiritualismus snad s nadějí, že se snimi spojí. Zkrátka na stará kolena začal bourat všechny mosty, které vytvořil. Nechci aby to vypadalo, že si sira Doyla nevážím, naopak k němu chovám vysokou úctu. Ale vtomto díle se projevuje jeho stáří a snad pomatenost. Není jisté, jestli si své spiritualistické sny splnil v reálném světě, tak si je aspoň splnil v tom literárním. ***

Arach.No  | **1/2 12.10.2011 15:45

Tato kniha mě vyloženě nenudila, jak jsem se bál. Ani jsem z ní nebyl příliš zklamaný a rozčarovaný, neboť jsem dobře věděl do čeho jdu a druhý Ztracený svět jsem nečekal. Země mlhy nemají zajímavý příběh ani propracované postavy. Je to prostě jenom agitka za spiritialismus, ke kterému nemám nijak blízko. Co mě ale štvalo ze všeho nejvíc byly některé vysvětlivky pod čarou, ve kterých překladatel dělal reklamu na své knihy a časopis, který vydával. To se prostě nedělá. A z jeho ustavičného překládání slova „comrade“ (tedy kamarád či přtel, nebo druh) jako „soudruh“ jsem opravdu lezl po zdi. Ten člověk opravdu nechápe rozdíl mezi „comrade“ a „Comrade“. Jako příklad stačí název 14. kapitoly – „Kapitola, ve které se Challenger setká s podivným soudruhem.“ – to je prostě zvěrstvo. Většina postav v knize tak nemá přátele, ale spoustu soudruhů. Jak tohle někdo dopustil, to nechápu. Za tyto chyby však Sir Arthur nemůže a proto (a z úcty k němu, přestože si myslím, že na stáří trošku blbnul) hodnotím jak hodnotím.