kniha » Dumasův klub
v Top10 4 | chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 5 | má v knihovně 20
hodnotilo: 28
85%
Dumasův klub Více vydání = více obálek.

Arturo Pérez-Reverte

Dumasův klub

Kniha vyšla i pod názvem:
Dumasov klub
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: horor - fantasy - podle filmu/zfilmováno

originální název: Club Dumas

vydání: Mladá fronta (web) 2000; Slovart (CZ) 2004; Argo (web) 2016

odkazy: 1x [recenze], 1x [film], 1x [info]


Komentáře:
BorgDog  | ***** 19.04.2011 04:48

Jednu věc je třeba vyjasnit hned: Toto dílo není horor a do fantastického žánru náleží jen okrajově. Nejblíže má asi k detektivce toho typu, jaké tvoří Dan Brown, což je však pro Browna hodně lichotivé, jelikož jeho vykalkulované výplody nesahají Dumasovu klubu obsahem i formou ani po paty. Reverte skládá poctu hlavně dalším „knihomolům“ – lidem, pro které se čtení nebo sbírání knih stalo životní nutností a občas až nezdravou posedlostí. Protože knihy mají moc formovat naši duši i měnit náš svět, zvrátit vše, co považujeme za skutečné, otevřít neviděné brány, které vedou do nebezpečných, přesto nádherných říší. Nemluvíme přitom o „vysoké literatuře,“ které rozumí hrstka vzdělanců, nýbrž o knihách, co jsme jako děti hltali s baterkou pod peřinou, abychom pak s otevřenýma očima mohli snít. A tak Lucas Corso, poněkud vyhořelý, kouzelně cynický „žoldák bibliofilie“ mnohdy balancující na hraně zákona (o jakékoliv etice nemluvě) nejprve přijímá rutinní zakázku na zjištění pravosti originálu kapitoly Tří mušketýrů, aby se dostal k práci mnohem lukrativnější, týkající se jediných tří dochovaných exemplářů kacířského textu „O devíti branách do Království stínů.“ Jenže kolem této knihy – jejímž spoluautorem byl podle pověsti sám Satan – se začínají znepokojivě hromadit mrtvoly a okolo Lucase Corsa zase velmi podezřelí muži i ženy. Zvláště jedna.

Děj „Dumasova klubu“ tvoří dvě téměř nezávislé zápletky, přičemž vyprávění osciluje mezi první a třetí osobou podle vtipně rozuzlené šablony. Lucase Corsa a jeho svérázného přítelíčka La Ponteho, který umí být v potížích skutečnou „oporou,“ si nejde neoblíbit. Stejně tak musíte hltat Reverteho styl, ironické poznámky, brilantní atmosférické popisy a dokonalé nastudování tématu. Po přečtení budete hlavně o životě i díle Alexanda Dumase vědět možná víc, než byste kdy mysleli. Nutno zároveň říct, že právě konec je na knize nejlabší. V Dumasovské linii se píliš a zbytečně tlachá, zatímco finální scéna „satanské“ působí křečovitě, přesto však pro mě byl tento román obrovským překvapením a bez diskuzí si řekl o místo v Top 10. Inu, jak praví poslední věta: „Každý má takového ďábla, jakého si zaslouží.“

Nakonec krátká poznámka k filmové adaptaci od Romana Polanského: Pokud jste film neviděli, nedívejte se na něj dokud nepřečtete knihu. Není špatný. Bere z předlohy jen jednu linii, kterou navíc hodně zjednodušuje, ale Johnny Depp hraje Corsa věrně a zakončení je snad i lepší než v románu. Přišli byste však také o dvě hlavní překvapení knihy, a to by byla škoda. Zato si po dočtení nezapomeňte vyhledat na Internetu obrázky jistých osudových dřevorytů… a pozor na záhadné muže s jizvou. ;-)

idle  | **** 03.05.2011 09:35

Mírně detektivní příběh kolísá mezi dvacátým stoletím, kdy se odehrává, a románovým prostředím, kde jako by žila většina jeho protagonistů. Autor má čtenáře a bibliofily dobře odpozorované a myslím, že každý z nás se v knize trošku najde, pokud ne v nějaké konkrétní postavě, tak aspoň postřehu o čtenářském vnímání světa. (Párkrát jsem měla chuť si větu nebo dvě „vytrhnout“, ale neudělala to, takže už je z hlavy nevylovím. Snad příště.)

Znalci Dumasova díla si můžou vychutnat množství souvislostí se Třemi mušketýry – já je četla dost dávno, což je škoda, protože jsem detaily nebyla schopná ocenit. Ale věřím, že budou sedět.

Bohužel musím souhlasit s BorgDogem, že závěrečná scéna není přesvědčivá. V předchozích kapitolách, když se mluvilo o mušketýrech, jsem je viděla za každým rohem a prolínání světů bylo uvěřitelné. Závěr by mohl být strašidelný, děsivý nebo aspoň tajemný – jenže je spíš legrační. Škoda, trochu to kazí celkový dojem z jinak dobrého čtení.

Skabandari  | ****1/2 23.04.2016 20:59

Kniha nás zavede do společnosti bibliofilů. Autor se v tomto tématu dobře orientuje, čímž dělá i z částí, kde děj v podstatě stagnuje poutavé čtení. Všechny postavy měly vlastní motivaci, pocházely spíš z vyšší společnosti a byly vzdělané, díky čemuž má kniha jakýsi intelektuální nádech a nechybí ani napětí a opar tajemna do nějž je dílo zavinuto. Závěrečné rozuzlení je docela komplikované a těžko předvídatelné, mě osobně mile překvapilo (mám chuť napsat k němu víc a popřít tak nespokojenost s koncem ze dvou předešlých komentářů, ale tím bych odhalil příliš a proto si názor udělejte raději sami).



WebArchiv - archiv českého webu