Více vydání = více obálek.
Michal Ajvaz
Tyrkysový orel
Kategorie: fantasy - povídková sbírka
vydání: Hynek, s.r.o. 1997; Druhé město (web) 2021
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
honajz | *** 01.04.2015 10:26
Bílí mravenci – Kniha nevybočuje z Ajvazova stylu a atributů. Opět zde máme procházku magicky pojatým městem, tentokrát v létě, jako je tomu v Prázdných ulicích, opět následují podivná setkání, podivné až neuvěřitelné náhody a setkání, vyprávění a příběhy v příbězích, a dokonce i hry ve hrách a ty v dalších a dalších hrách. Zajímavé jsou zde myšlenky na to, zda všechny naše příběhy nejsou jen součástí jakéhosi kruhu, kde naše čtení příběhu proniká do dalšího světa a v něm do dalšího atd. Vtipně působí nápad s písemným záznamem v podobě jídla. Ale celkově, i přes nevelký rozsah, na mne těch náhodných setkání bylo příliš (vyprávějící vždy někam náhodně přišel a zrovna tam dostal další indicii), a konec zase hodně rychlý. Za mě tak 3 hvězdy za tuto novelu.
Zenónovy paradoxy – opět skvěle vystižená atmosféra, opět příběhy v příbězích, tentokrát však jde o zimní vyprávění se spoustou sněhu. Z něhož samozřejmě vedou odbočky všude možně, dokonce i do mořského města. Tyhle pasáže jsou nejdelší a nejpopisnější, a přiznávám, brzy to člověka znudí, číst v podstatě podobné popisy podobných místností v domech na moři. Zde se ukazuje nebezpečí, jež podobný styl skrývá – najednou je to takový popis pro popis, podobně jako kdysi umění pro umění, čistá manýra, z níž má hodně možná autor, možná milovníci popisů, ale čtivé to je asi podobně jako seznam autobusových zastávek v Praze. Vzhledem k tomu, že se vlastně nakonec ani nic nevyjasní a nikam nesměřuje, což by se dělo třeba u Arbese a jeho romanet (jež toto dílko hodně připomíná), mám i z této novely rozpačité pocity. Nedokázala mne vtáhnout, a skoky v příbězích jsou zde spíše rušivými elementy, než dalším prostorem pro imaginaci a fantazii.
