LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Ray Bradbury

Smrt je vždycky osamělá

série: Constance
díl v sérii: 1

Kategorie: horor - fantasy

originální název: Death Is a Lonely Business
originál vyšel: 1985

vydání: Práce 1992

Komentáře:

Gaarq  | ***** 01.10.2006 20:28

spolu s pampeliškovým vínem a marťanskou kronikou jedna z nejpůsobivějších knih raye bradburyho. jako obvykle, děj je spíše fantaskní a temný. Setkáváme se s městečkem venice a některými jeho obyvateli (autorem fantastických povídek, detektivem atd.), o nichž autor vypráví i další příběhy (zbavme se constance, hřbitov šílenců). městečkem se potuluje smrt a zaklepat může na každé dveře. atmosféra je skutečně velmi ponurá a děsivá, autor umně míchá grotesknost s tragikou, něhu s brutalitou. román neobsahuje přímé poselství jako např. 451 °fahrenheita, nejblíže má k marťanské kronice, ale každý si musí přebrat sám, co viděl a zažil. a zážitek je to rozhodně nevšední.

honajz  | ***** 07.06.2012 15:44

Vzpomínky Bradburyho na své dětství ve Venice (část Los Angeles v Kalifornii), které dnes již není takové jako tehdy. Tehdy se zde mohly odehrát zvláštní příběhy, které začínajícího spisovatele ovlivnily na celý jeho život, a stejně tak zde potkal mnoho podivných lidí, z nichž někteří se stali jeho přáteli. Magickým realismem popsaný svět nedávno zničený, s notnou dávkou nostalgie.

akustik  | ***** 12.03.2013 21:27

Žánrově tato kniha stojí asi nejblíže fantasknímu detektivnímu románu s hororovými prvky. Ptám se však vydavatelů, je vůbec možné, aby tato kniha vyšla v ČR jen jednou a to ještě v ubohém paperbacku? Zaslouží si minimálně koženou ručně vázanou vazbu se zlatě vyraženým názvem knihy a autora!!! :D Příběh v knize bych přirovnal k bruslení, krásnému a ladnému se všemi možnými ozdobami a detaily. A Bradbury ani jednou při tomto bruslení neupadnul!

jasonix  | ****1/2 21.08.2021 21:00

Podobně jako v případě „Tudy přijde něco zlého“ jsem si ověřil, že R.B. je mému srdci bližší jako povídkář než jako romanopisec. Přesto nebyla Smrt zklamáním. Tenhle zralý, pozdní Bradbury zůstává svůj, nezaměnitelně pitoreskní a panoptikální v duchu Temného karnevalu. Současně je ale i maličko jiný – např. nezvyklou erotičností. Nevzpomínám si, že by v jiných jeho knihách byly tak doslovné narážky na erekci nebo na orální sex. Kdybych měl text nějak charakterizovat, tak asi jako tragikomické requiem za ztracené duše. Místy zábavné, místy bolestné a místy až nechutné čtení o nenávisti a o smradu. Začíná jako gotický román, pokračuje jako jakási kafkovina a končí v podstatě jako New Weird. Prolínání snových a reálných pasáží mu dodává surrealistickou delirantnost, jež mi evokuje Lekci Faust a další filmy Jana Švankmajera. Jsou tu ale i četné aluze na Poea, Shakespeara (zejména na Hamleta) nebo bratry Grimmy. Tady mě jen udivilo, že překladatelka ponechala Rampelníka jako „Rumpelstiltskina“. To je jako kdybychom místo Karkulky měli „Little Red Riding Hood“… :-) R.B. tu současně vzdává hold černobílému němému filmu a jeho ikonám. Přistihl jsem se, že některé scény jsem si v duchu promítal jako trhané němé záběry. Jiné naopak jako velmi hlučné a atmosférické, podbarvené hřměním Pucciniho oper z poškrábaných desek. Na čtenáře útočí vjemy ze všech směrů: podivné pachy, záhadné zvuky, světlo, mlha. Vnímá atavistické, králičí bušení srdce. Asi nepřekvapí, že ač jde o horor a současně detektivku, je Bradburyho text především ponorem do lidských tužeb a zklamání, zamyšlením nad vinami, svébytným účtováním s morálkou a amorálností. On už je prostě takový. Jeho zlo je škodolibé a přitom budící empatii. Inteligentní a směšné zároveň. Co mi trochu vadilo, byla vyšší míra překombinovanosti a místy teatrálnost, hraničící až s afektovaností. V povídce by mi přišla osvěžující, tady občas ruší i nudí. Ve výsledku jsem z toho nebyl tak odvařený, jak jsem doufal, ale na slušných 85% to stačilo.