kniha » Východ černého slunce
v Top10 1 | chce si přečíst 5 | má v knihovně 21 | antikvariát
hodnotilo: 14
81%
Koupit knihu:
Minotaur
Východ černého slunce

C.S. Friedman

Východ černého slunce

série: Ledový oheň
díl v sérii: 1

Kategorie: fantasy

originální název: Black Sun Rising
originál vyšel: 1991

vydání: Classic 2001

odkazy: 2x [recenze]


Komentáře:
willis  | **** 28.02.2006 09:29

Velice pěkná temná fantasy se slušným překladem a originální obálkou od M.Whelana. Vypadá to, že další díly bohužel nevyjdou. Klidně si to ale sežeňte, protože příběh je uzavřený takže nebudete zuřit, že další dva díly nemáte.

Doubravka  | ***** 28.09.2006 16:46

Připojuji se s chválou a jen dodávám, že pokud se na to někdo cítí v angličtině, mám celou trilogii v počítači a ráda zašlu.

Mat21  | **** 30.12.2007 13:31

Jedna z mnoha fantasy putování napříč světem za příliš mocným nepřítelem, u kterého je jen mizivá naděje, že se podaří porazit ho. Za netradiční zpestření knihy bych označil mocnou „fae“ – magii, jejíž proudy putují po zemi, smrt jednoho z hlavních hrdinů a pak démonickou postavu Tarranta, který ač na straně hlavních hrdinů je strůjcem mnoha spáchaného zla na zemi.

gabish  | ***1/2 27.05.2009 16:21

Chytlavý příběh ze zajímavého světa se skvělou atmosférou. Jediným zklamáním byla partička hrdinů, kteří mi až na skrz na skrz prohnilého „záporného klaďáka“ Geralda Tarranta k srdci příliš nepřirostli. Vnitřní svět postav je dozajista fajn, ovšem neustále se opakující vnitřní monology mě s postupem příběhu začaly poněkud iritovat. Způsob vypořádání se s hlavním záporákem zas až tak nenadchnul (trochu překombinovaný a chatrně zdůvodněný), nicméně úplný konec knihy mohu jen doporučit. I když sem to čekala (jasně, to řiká každej), ještě teď se culím pod fousy. 70–75%

Madam Brbla  | ***1/2 11.09.2012 10:33

Povzbuzena zdejšími komentáři, přibrala jsem „Východ černého slunce“ za pár šušní z výprodeje k jiným titulům. Nemůžu tvrdit, že by šlo o špatný kauf, ale přece jen mám ke knize pár výhrad, z toho jednu podstatnou.
Začnu však z pozitivnějšího soudku, nejprve vyjmenuji klady: skvěle propracované fungování světa, ponurá atmosféra, charakterově různorodé postavy. Román je decentně obohacen sci-fi kořením – odehrává se na planetě Erna, kdysi dávno kolonizované pozemšťany. Zdejší zákonitosti jsou však velmi odlišné od podmínek na Zemi: je zde totiž fae, jakási forma magického proudění, reagující na vůli, schopná měnit prostředí, přizpůsobovat, tvořit…
Dobrou zprávu mám pro odpůrce knih s přemírou postav, tady jsou jen čtyři hlavní hrdinové a několik málo vedlejších. Příběh se točí kolem Geralda Tarranta, Lovce, mocného mistra, velmi rozporuplného (převážně záporného) charakteru. Má první výtka se týká právě jeho: vlastně mi unikala motivace, proč se k mnohem obyčejnější a lidštější skupince přidal. Výzva? Nuda? Proč by se takto temná bytost vydávala na (zpočátku až banální) záchrannou výpravu? Druhým členem družiny je mistryně Ciani, co po útoku nepřátelských bytostí ztratila část své duše a cílem výpravy je navrátit jí tyto vzpomínky a schopnosti. Hned můžu přihodit další výhradu: celá záchranná mise stojí na nepodložených domněnkách a teoriích, není zdůvodněna ničím konkrétním, jen samé „možná“ a toho se hrdinové drží jak blechy psího kožichu. V opozici k Tarrantovi stojí třetí člen skupinky, kněz Damien Vryce, válečník a čaroděj, klaďas zmítaný mezi touhou pomoci ženě, do které se zamiloval, a odporem k Lovci, k tomu, co představuje, co napáchal, čím se živí. Ačkoliv jsem si jej oblíbila nejvíce, jeho myšlenky a morální pochybnosti se až příliš opakují a točí dokola. Čtvrtým členem výpravy je Cianin obchodní společník, kamarád a obdivovatel Senzei Reese. Ten se pro změnu stále nimrá ve svém pocitu méněcennosti z faktu, že není a nemůže být mistrem fae. Ubrat polovinu z Damienova a Senzeiova planého filozofování, kniha by přišla tak o 100 stran… její čtivosti by to rozhodně pomohlo.
A teď nastal čas pro tu mou nejpodstatnější výhradu: autor neumí gradovat děj. Po zajímavém začátku se dlouho udržuje pomalé tempo, skupina klasicky putuje – s nějakým tím občasným zaškobrtnutím, vztahy se komplikují, ale vlastně se stovky stran nic neděje. Román mě zkrátka netáhnul, neutíkala jsem k jeho stránkám v dychtivém očekávání, co bude dál, kam se příběh posune. Četla jsem jako když žíznivý chˇije, po kapkách. V závěru se sice události zrychlí, naberou spád, jenže předpokládané velkolepé finále jaksi vyšumělo, ústřední záporák zůstal zoufale upozaděn a odbyt, osudy přeživších hrdinů otevřené.
Stručné shrnutí: spisovatel dokázal vytvořit fascinující svět, temně hutnou atmosféru i obstojně psychicky propracované postavy, bohužel selhal ve formě vyprávění. Postrádala jsem tah a ucelenost děje, mnoho pasáží působilo nahodile a bezradně. 70%

trudoš  | *** 01.01.2016 01:21

Na téhle knize pro mě byla nejsympatičtější ta všudypřítomná deprese, jíž je celý příběh doslova prosycen. Jinak ale celkově moc nic. Šestisetstránková putovačka z místa na místo, což mi přijde v rámci rozsahu dost málo. Vynahrazuje to skvěle vykreslená atmosféra – mizerné počasí, schizofrenní noční krajina a občas nějaká ta smrt. Nálada na bodu mrazu, podtržená nenávistí mezi hlavními hrdiny, kteří si při každé příležitosti slibují nůž v zádech. Je vidět, že tady si autorka skutečně užila práci s charaktery, protože na takhle disfunkční skupinu narazíte málokdy. V dobrém slova smyslu.
To vše jde bohužel stranou na úkor již zmiňované zápletky, která klišovitě začne a pak už se táhne do nekonečna a ještě dál. Přitom imaginací C. S. Friedmanová nešetří, prostředí má až fantasticky hororový šmrnc. Jenže to vše zůstane prakticky nevyužito a když jsem na konci románu zjistil, že hrdinové dospěli pouze k začátku další výpravy do neznáma, definitivně padla skutečná deprese i na mě.



WebArchiv - archiv českého webu