LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Haruki Murakami

Kafka na pobřeží

Kategorie: fantasy

originální název: Umibe no Kafuka
jiný (obecně známý) název: Kafka on the Shore
originál vyšel: 2002

vydání: Odeon 2006; Odeon 2010; Odeon 2017

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

avatar2  | ****1/2 07.11.2009 12:35

Výborná kniha. Snad první japonská kniha z japonských reálií psaná tak, že je srozumitelná i pro Evropana. Iniciační cesta mladého Japonce, která se protne se snahou retardovaného staříka zastavit zlo, které nedávno objevil. Zajímavý příběh místy kořeněný humorem, úžasné postavy (pan Nakata, pan/nepan Óšima) i děj který ani na chvíli nenudí, ač není nijak dramaticky nabit akcí. Navíc kniha, která v člověku nějakou dobu zůstane. Super.

LordSnape  | ****1/2 18.04.2010 19:50

Nádherná kniha. Murakami zde prakticky zužitkovává své dosavadní zkušenosti se psaním. Kniha je plná náznaků a hádanek, které si čtenář už musí domyslet sám. Dva paralelní příběhy, (první z teskní reality a druhý fantaskně ujetý), dvou odlišných hlavních postav, které se však nikdy nesetkají i když na výslednici neuprosného konce se podílí stejnou měrou. Hned po Wonderlandu druhý Murakamiho masterpiece.

Rooz  | **** 08.04.2012 10:02

Murakamiho styl psaní mi vážně dokonale sedí. Příběh Kafky na pobřeží je jedinečný a kouzelný, místy mi připomínal Gaimana, některé věci mi ale vadily. Především samoúčelné putování pana Nakaty. Nevím kam, půjdu, ale ono se to za chvíli ukáže. Stejně tak věci kolem dvou výstředních postaviček (získání vchodového kamene a další), díky kterým mi chvílemi připadalo, že děj začíná spadat do žánru pohádky. Škoda těhle věcí, protože jinak to mohl být vynikající román se slušnou dávkou mystiky a hloubky.

Madam Brbla  | ****1/2 05.03.2019 11:13

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

Pan Haruki Murakami si mou pozornost vysloužil před několika lety, dosud jsem však jeho směrem pouze nesměle pokukovala. Čtenářská výzva mi dodala odvahy a tak jsem opatrnými krůčky vstoupila, po několika větách se zbavila ostychu, ponořila jsem se do zvláštních příběhů a postav kolem dvojice hlavních hrdinů. Patnáctiletý si říká Kafka Tamura, z dětství si odnáší hluboké citové šrámy a není se co divit, když v den svých narozenin vkročí do dospělosti útěkem z domova… přesněji z místa, kde žil. Sledovala jsem jeho únik před kletbou a za poznáním sebe sama s pochopením, ovšem nemůžu tvrdit, že bych si toho vážného, přemýšlivého mladíka nějak zvlášť oblíbila. Zato pan Nakata si mě okamžitě získal a byla jsem fascinována jeho rozhovory s kočičkami, putováním za vyšším posláním i dokumentárními úryvky z dob nevyjasněné „nehody“. Přála jsem si být na Hošinově místě:-).
Druhá polovina románu chvílemi přinášela jaksi disharmonické pocity: Kafkovy poněkud incestní, oidipovské peripetie mi byly nepříjemné a opravdu nepotřebuji znát aktuální stavy puberťákova penisu. Slečna Saeki pro mě zůstala záhadou, nenašla jsem k ní a jejímu vnímání cestu. Události v obou liniích se staly lehce repetetivními. Zmizely roztomilé debaty s kočičkami. Autorovo nadšení pro jisté skladatele, spisovatele a jejich díla se do knihy promítalo až nadbytečně často, úplně mi ta vzdělávací snaha nevoněla. Filozofování bylo někdy moc „na sílu“, mám radši, když mi neotřelé myšlenky vplují do mozkových záhybů hladce, místo zoufalého přemítání, co se mi snaží básník říci.

„Co to vlastně pořád hledáméééé,“ zazpíval si Hošino už docela slabým hlasem.
„…a kdy to konečně najdeméééé
Vždyť už jsme objeli celý městoooo
A mě už docela bolí prdéééééél“

„Kafka na pobřeží“ je pro mě knihou o náladě, o zvláštním, až snovém rozpoložení. Přichází se spoustou záhad a nutí čtenáře, ať si je přebere po svém, žádné jasné odpovědi nenabízí. Přijímám, pane Murakami, líbila se mi ta surreálná atmosféra, ale na absolutní hodnocení to tentokrát přece jen nebude. V druhé půlce knihy to u mě občas drncalo, procenta dolů nejsou ani tak pro autora a jeho román, je to mínus pro mě: do podobně duchovně náročné tvorby jsem ještě nedozrála. Zůstává jedině otázka, zda několik let počkat, nebo v dohledné době zkusit další Murakamiho knihu, jestli na druhý pokus nedosáhnu dokonalé rezonance. 85%