kniha » Drsný spasitel
v Top10 23 | chce si přečíst 4 | chce mít v knihovně 5 | má v knihovně 149
hodnotilo: 247
84%
Drsný spasitel

Miroslav Žamboch

Drsný spasitel

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

vydání: Triton (web), EF 2007; Triton (web), EF 2009; EF 2012

odkazy: 9x [recenze], 2x [ukázka]


Komentáře:
shpina  | *** 29.06.2007 09:42

Myslím, že Žamboch trošku zbytečně utopil děj v záplavě drobných nápadů, které však mnohdy nemají bezprostřední vazbu na příběh a porušují tak jeho soufržnost. Vnitřní život hrdiny je také značně nelogický – nebo se mi to tak aspoň jeví – prostě jsem se do hlavního hrdiny nedokázal vžít. Jinak jde stále o klasickou žambochárnu.

V.L.K.  | ** 25.10.2007 18:12

Po Seržantovi další, a pro mě opět nepovedený, pokus o skloubení fantasy a sci-fi. Hrdina, kterému není potřeba držet palce, málo uvěřitelný svět, epizodní skládání děje… V porovnání s tím, co již M.Ž. napsal pouze podprůměr.

biker11  | ***** 29.10.2007 19:09

bol som prekvapený – kniha ma uchvátila hneď od prvej stránky – od obrázkou až po dej. Niečo takéto mi už chýbalo – dark fantasy+poska­tastrofické scifi a hrdina či skôr antihrdina. Kniha má spád, super vykreslené prostredie, slušné nápady. Po Koniášovi asi naj kniha od Žambocha.

Sirius  | ***** 23.11.2007 07:25

Hlavním hrdinou je bytost skládající se z člověka, stroje a démona. Místo ruku má speciální Klepeto a Oko mu občas ukazuje věci, bez kterých bych neměl šanci přežít. K dispozici má čtyři zbraně a společnost mu dělá biobot Micuma. Spolu se plahočí po světě, který autor vybudoval a snaží se zjistit, co je hrdina vlastně zač.
Miroslav Žamboch v této knize opět představuje dalšího ze svých osamělých hrdinů na stezce řídících se pravidlem: svůj svět si musíme zasloužit. Opět se jedná o klasickou akčňárnu, přesně tak, jak jsme u autora zvyklý. Prozradím také, že v této knize je více sexu než v předchozích autorových dílech, ale to má své opodstatnění. Příběh je dosti pochmurný, postavy skvěle vykreslené a děj se nikde nezadrhává. Kniha je navíc doplněna o skvělé ponuré ilustrace od Lubomíra Kupčíka.
Pokud bych měl mluvit o mínusech této knihy, tak jako jediný na ní vidím nestandardní formát. Kvůli němu se tato kniha špatně ve veřejné dopravě a je i špatně přenosná v batohu.
Jinak nevím, co bych měl knize vytknout. Jedná se o odpočinkové čtivo, u kterého strávíte volnou chvíli a prožijete skvělý příběh. Na druhou stranu nepřichází kniha s ničím novým.

Vlask  | **** 13.02.2008 08:31

Krásně vykreslený postkatastrofický svět z této knihy dělá záležitost, kterou musí mít každý fanoušek Falloutu. Bohužel hlavní hrdina to celé zabíjí klasickou kulhánkovskou nezničitelností. V úvodních povídkách (kniha je sestavena z několika volně navazujících povídek) to není tak viditelné, ale v poslední části je to už přehnané.

honza  | ***** 19.06.2008 20:30

Dobre napsana kniha ale rek bych ze na autora prumerna. jinak dobry dej zase vidime ze neni vydet zadnej hrdina. Vyborne vymyslene postavi ve svete, démoni, bohove, kyborgove… . Trochu chaos v deji ale jinak dobra kniha.

Madam Brbla  | *** 01.03.2010 10:42

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ VARUJE: ČTENÍ TOHOTO KOMENTÁŘE MŮŽE ZPŮSOBIT VYSKOČENÍ Z KŮŽE! „Drsného spasitele“ jsem uchvátila do spárů, abych si odpočinula po „Terroru“, a vcelku jsem se těšila na relaxační akční jízdu postapokalyptickým světem. To bylo před necelým měsícem… Od té doby jsem měla několikrát cukaturu knihu odložit, neboť ve mně nevyvolávala takřka žádný napnelismus. Schéma příběhů je stále stejné: hlavní hrdina C.R. někam přijede, tam si zašpásuje s příslušnicí něžného pohlaví (nezbytné porno vsuvky jsem přeskakovala:-)), místní lidi jsou na něj z nějakého důvodu oškliví, rozestřílejí ho na maděru, on se dá dohromady a pak to všem vrátí i s pěkně krvavými úroky. Důvěrně známý kraj, kde se děj jednotlivých epizod odehrává, nijak zvlášť nevylepšil celkově nudný dojem ze čtení, různé technologické serepetičky ve spojení s magickými udělátky přinesly jen malé oživení a vyloženě mě iritovala všemožná božstva zasahující do děje. Nehledě na to, že i sami bohové jsou proti hlavnímu superhrdinovi neschopní žabaři, tak proč by se měl čtenář o takovou postavu bát, cítit sebemenší napětí? Protože je u C.R. kladen důraz na psychiku, na boj s vnitřním démonem, díky čemuž se chová jako větrná korouhvička? Protože má nekrofilní choutky? Protože má mluvícího koně? Protože má boží Nůž, co se ho v jednu chvíli snaží zabít (nebo ovládnout nebo co), aby v příští kapitole bez problémů se svým majitelem kooperoval? Nemůžu si pomoct, věrným společníkem při čtení tohoto díla mi byla paní Nuda. Snaha o odlehčení je sice patrná, nicméně Žambochův humor notně pokulhává za Kulhánkovými hláškami a stěží pozvedne koutky úst. První polovinou knihy jsem se prokousávala absolutně bez zájmu a nakonec jsem ji navzdory nablblému formátu začala brát na cestování – číst „Drsného spasitele“ bylo přece jen zábavnější, než sledovat otrávené ksichty spolupasažérů v MHD, případně zírat z ušmudlaného okna na míhající se zahnědlé panorama Ostravy. Jak hodnotit knihu, v jejímž gradujícím finále si netrpělivě kontrolujete, kolik stran vás ještě čeká do konce, jelikož se těšíte, až bichli konečně a definitivně zabouchnete? Objektivně by to měl být asi podprůměr, ale z přetrvávající nostalgie, vzhledem k pár dobrým nápadům a povedeným ilustracím L. Kupčíka dám 55%. Možná jsem už prostě z podobné literatury vyrostla, možná bych ještě před několika lety byla nadšená. Nečekané zklamání… škoda.

Methat  | ***1/2 19.09.2010 21:53

Kniha, v ktorej hľadá drsný spasiteľ svoju minulosť a spomienky, kto vlastne je. Začiatok knihy zaujímavý, postapokaliptický svet autorom je veľmi málo vykreslený, čitateľ si musí tvoriť svoje vlastné poznatky, čo sa stalo, prečo a v akom čase sa nachádzame. Takmer celú knihu si šiel spasiteľ za svojim cieľom, niektoré nápady sú dobré, vadila mi jeho nesmrteľnosť. Autor v niektorých momentoch pridal aj čierny humor, po ktorých som sa musel usmiať. Posledné stránky knihy, kedy sa dozvedáte o tom, kto v skutočnosti drsný spasiteľ je, sú veľmi dobré a osobne ma prekvapilo, že po prečítanom epilógu mi bude C.R. s Micumou chýbať…

„Tři sta padesát šest koní? To je víc než slušné. Když ho napojíte na lis, můžete z mrtvol vytlačit vodu a masokostní moučkou hnojit pole.“ „Jdeme. Tohle je propracovávání se potravinovým řetězcem a nemá smysl skončit v polovině.“ „To chce asi hodně make-upu, aby člověk vypadal k světu i s takovým ksichtem.“

Safirentwiluea  | ***** 13.11.2010 20:40

„Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale myslím, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé.“

Tak takto zní úvod na obálce lákající nadšené čtenáře české fantasy ke koupi této knihy. její děj se odehrává na území České republiky, jenom s menšími změnami – v tomto světě je magie na denním pořádku a a kdo ji nedisponuje, má jen malou šanci na přežití. Všechno začalo před nějakým tím stoletím, kdy se Ježíš rozhodl vrátit na Zem a nastolit mír, ale lidé ho ani tentokrát nepřijali a jeho znovuukřižování označujeme za Krach, dobu, kdy se sféry začaly propojovat a démoni si prosazovali nárok na tento svět. Od toho nejhoršího lidi uchránil Raymond Curtis, nemocnější člověk, který se v bitvě o Stevastopol sám postavil bytostem zla všech dimenzí – démonům. Částečně i uspěl, ale dnešní svět již není bezpečným útočištěm pro nikoho. Hlavním hrdinou příběhu ve světě, kde vládne strach a zkáza, je poutník, který si nevzpomíná na nic z doby před čtyřmi lety. Díky svým jizvám vypadá jako sešitý z mnoha kusů těl a vzbuzuje jimi strach. Kdysi u někdo amputoval démonické Oko a Klepeto. Dále vlastní pistole se jmény Margaret, Greyson a Zabiják, pak také Nůž, o němž se dovídá, že je to zakletý bůh války.S touhle výzbrojí a s mluvícím koněm Micuma značky Mitsubishi protlouká životem a pátrá po své minulosti. Postupně zjišťuje, že býval Raymondem Curtisem, jenže si na to nevzpomíná. Správně by ani neměl být naživu. Jenže co je ještě v tomhlůe světě správné? Vypadá jinak, cítí se jinak – jako s rozpolcenou osobností – na démonickou a lidskou, která není o nic méně krutější. Změnil se. Zachrání znovu náš svět? Nebo se podda své temné straně?

Hodnotila bych 76%, protože je to neuvěřitelný a velmi originální příběh (ty mám nejraději), ale podle mého gustase hlavní hrdina až moc podobá těm, které má porazit – možná je to nějaký Žambochův komplex, já nevím, jenom jsem se s tím už u něj setkala v Seržantovi. Já osobně dávám přednost spíše hrdinům, kteří jsou opakem temné strany. Nicméně musím uznat, že nechybělo napětí, akce a ani kapka humoru a celkově je jeho dílo velmi vyvedené.

Ale pokud se dohrabete až na konec, tak se vám celkově příběh mnohem víc zalíbí – tak jako mně – a musíte uznat – tak jako já – že je nakonec příběh mnohem lepším, než se na začátku zdál. a proto tedy hodnotím 96%.

Gurth  | ***1/2 27.04.2011 17:55

Většina zde už byla řečena, takže přidám můj pohled na některé klíčové věci:

  • opravdu ale opravdu moc nesnáším Hrdiny s velkým „H“ kteří se v mezičase když zrovna nezachraňují svět potulují krajem a aby pomáhali slabým a utlačovaným. Normální lidi takový nejsou, normální lidi se starají o sebe, popřípadě o své blízké, normální lidi nenastaví druhou tvář když jim někdo ublíží ale pomstí se (nebo by se alespoň pomstít chtěly pokud by na to měli sílu), normální lidé netouží umřít hrdinskou smrtí ale pokud možno prožít pěkný život. A právě hlavní hrdina v této knížce dost dobře splňoval mou představu o tom, jak by se chovala reálná postava v tak drsném světě jako je ten v Drsném spasiteli. Je pravda že je to opravdu téměř nesmrtelný borec, což je dle mého názoru kvůli realističnosti soubojů. Ono totiž když obyčejný člověk chytne kulku tak je po něm a pokud nevěříte americkým akčním filmům že všichni hrdinové nepřátelé mají obdivuhodnou schopnost střílet všude možně kolem hrdiny ale jeho prostě trefit nemohou musí vám být jasné že pokud by Žamboch vytvořil méně nabušeného borce, ten by hned první kapitule zemřel a pak by jaksi nebylo o čem psát:-)
  • pokud bych měl něco vytknout je to schématičnost s jakou autor pracuje snad ve všech knihách které jsem od něj četl, kdy hrdinu vždy postaví před nějaký problém, protivník je nad jeho síly a v souboji s ním skoro zemře…ale jen skoro, pak se s toho nějak vyhrabe, zmobilizuje všechny síly a nepřátele tak tak udolá (ale udolá)…a v příští povídce/kapitole to samé…
klerik_cz  | ***** 09.05.2013 07:39

Nečekal jsem to, ale kniha byla vážně skvělá. Pro mě osobně zatím to nejlepší od Žambocha.

avatar2  | ***1/2 28.03.2014 20:21

Ale jo, tak četlo se to dobře, i když nesmrtelnost hlavního hrdiny byla občas dost špatně uvěřitelná. Postapokalyptický svět autorovi vyšel, bylo z něj cítit takové to správné pochmurno. Podle mně kniha z kategorie „easy reading“, moc od ní nečekejte a nezklame vás.

trudoš  | *** 15.02.2018 22:26

Přes autorovu snahu proměnit kulisy, koncept fungující u románů Na ostřích čepelí nebo Bez slitování není u Drsného spasitele nijak pozměněn. Zpět jsme u rozervaného hrdiny, který si navzdory světu i sobě samému snaží zachovat lidskou tvář. A opět je to on, kdo díky vnitřní síle dokáže jako jediný čelit zlu, které si už dávno připsalo absolutní vítězství. Což je fajn, protože tohle umí Miroslav Žamboch nejlépe, ale na druhou stranu už to trochu zavání stereotypem.
Nemilým překvapením pro mě ovšem bylo obsahové rozdělení knihy, která se tváří jako samostatný román. Přitom je složená z šesti kapitol, jež (kromě poslední) fungují jako samostatné povídky. Dějově bohužel nijak výrazné. Nejvíc komické na tom je, že se opakovaně rekapitulují předchozí události, takže bohatě stačí přečíst si závěrečnou část Ostrava – Zmrzlé peklo a hned je z natahované čtyřstovkové road movie slušná stoosmdesátis­tránková řezačka. Tedy nebýt naivního finále okopírovaného z nějakého revolucionářského manifestu.

Benetka  | ***** 07.12.2018 20:36

Sto lidí,sto chutí.Aneb někdo má rád vdolky a jiný zase holky.Já osobně teda obojí. :) Každopádně pokud by chtěl někdo primárně vyjádřit proč ostatní píší knihy,pak asi zejména ostatním pro zábavu. :D Aby jeden vymazal z hlavy starosti a strasti reálného světa,a ponořil se do nějakého úplně jiného.A přesně tohle se mnou Drsný spasitel udělal.Takže díky za to!Pobavil jsem se a vždycky tak na chvilku unikl někam jinam.Někam kde je snad skoro všecko možné,a nemožné tím získává zcela jiný význam. ;) A nic víc vlastně netřeba.Toš tak. :)

Polinius  | **** 22.03.2019 13:04

Kniha se četla velice příjemně. Text do mne sklouzával s lehkostí lubrikantem pomazaného úhoře na tobogánu. Některé popisované situace v knize jsou hvězdné, ale celkový součet veškerého textu už tak hvězdný není. :-( Proto si kniha odnáší jen ****. Což je skvělé hodnocení, ačkoliv se mohou zdát předchozí slova tvrdá. K celkovému vyznění/uzavření knihy se vyjadřovat nechci, je jen věcí autora. Ačkoliv jsem jen prostoduchý pisálek komentářů ke knihám na internetu, tak chápu, že stejně složité jako je napsat první odstavec a začít knihu je složité i napsat konec. Lepší je když má kniha nějaký konec, než když … (komentář byl předčasně ukončen)

Clarice  | **** 21.06.2020 22:44

Hrdina – drsný jako kočičí jazýček – je takový nesmrtelný vostroň se ztrátou paměti, který jezdí na echtovním super koni ze stáje mitsubishi :). Je ozbrojený a ke svým zbraním pochopitelně lne :). Má je pojmenované a v jednom kuse do nich vyrábí náboje. Navíc je nebezpečný, poněkud vylepšený a asi nemá rád upíry, (jednu z nich rád má). Na romantiku ovšem příliš nebude, hmm, i když se snaží :). V post apokalyptickém světě, ne moc popsaném, což mě vždycky mrzí, funguje magie, hemží se všemožní (po)tvorové a pochopitelně vždycky se najde někdo, komu budou vadit :). Situace takové pochopitelně vyžadují rázná řešení, néasi :).

Audio čte Zdeněk Velen. Poslouchalo se dobře. Jen já jsem od autora určitě četla zajímavější. Prostě věc názoru.



WebArchiv - archiv českého webu