LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

erikson úžasně graduje. těžko věřit, že pátý špalek 700 stran bude přinášet ještě něco nového. a ejhle! půlnoční vlny jsou zase něčím novým, příběh se posunuje opět jinak a přesto stále stejně - zajímavě. klasicky těžký rozjezd prvních x-set stran, než mozeček zapadl do jamky a čtenář se mohl orientovat ve změti staro-nových jmen (bohům díky za encyclopaedii malazicu). ale ta odměna! zatím asi nejaktuálnější příběh, patrně tím, že jeho hlavním protagonistou je království leder (??? v originále lether), které se až podezřele podobá tomu, v čem žijeme my tady. erikson umí vytvořit postavy, které nemusíte mít rádi, ale prostě nadchnou.

kdo mě ale zklamal, to byla dana krejčová. sedm set stran je sedm set stran, ale přece... na mnoha místech tahá překlad notně za oči a než jsem překousl problém "akvizitor", propotil jsem nejedno triko. nicméně, kdo zaváhá, nežere a erikson je sakra žrádlo.

Vůbec se mi nějak nechtělo na začátku rozečítat tento díl (nové místo, nové postavy), ale ta odměna za to prokousání se začátkem této knihy. Erikson mě zas dostal. Kniha každou další přečtenou stránkou vtahuje čtenáře do úchvatného děje až dospěje do super finále. Postavy si jako obvykle postupně oblíbíte (Tehol, Bugg, Udinaas, Trull, Seren, Šurk, Kalený meč atd.) Bez jediného zaváhání jasných 100%.

Další příběh Malazké Knihy padlých a další silný čtenářský zážitek. Prostředí je zdánlivě zpočátku opět naprosto neznámé, avšak kdo si vzpomíná na poslední strany Dómu řetězů (a vlastně na jednu z jeho příběhových linek) ten si brzy uvědomí jak se věci mají. Tragický pád Tiste Edur do područí hrozivého Chromého boha je opět pouze jedním z vláken propracovaného příběhu. Dále sledujeme rozpad království Lederu i jednání samotného Chromého. Čtenáři je odhaleno něco dalšího z hrůz chystaných Chromým. To vše opět z pohledu značného množství postav. Nebudu zde plýtvat místem na superlativy použité u ostatních dílů série - samozřejmě vše platí i pro tento úctyhodný špalek. Snad jen poznamenám, aniž bych prozrazoval něco z epického děje, že mě tentokrát skutečně dostal samotný závěr knihy - naprosto dechberoucí jízda, obdivuji autora za jeho schopnost zcela vtáhnout čtenáře do děje, a to tak, že dotyčný čtenář je vpravdě hluboce pohlcen událostmi v knize probíhajícími. Úplně poslední odstaveček je tentokrát doslova nezapomenutelný. A má nejoblíbenější postava? Jednoznačně Konývka :D. Beze ztráty hvězdičky.

Dočetl jsem před pár minutama a pořádně nevím, jak začít.

Byl jsem na tom stejně jako papuja. Předchozí díl jsem četl více než před rokem a nějak se mi nechtělo rozečítat příběh z úplně nového světa se zástupem nových postav. Trvalo mi tak asi 200 stránek, než jsem se plně začetl a byl jsem pohlcen příběhem. Je opravdu s podivem, jak Erikson dokáže neustále přicházet s něčím novým a jak mistrně dokáže splétat nitky děje a budovat jak příběh, tak napětí.

Co můžete v tomto díle čekat, pokud jste jej ještě nečetli? Humor! Celá jedna dějová linie je velmi humorná ("Co budeme mít dnes k večeři, Buggu?" "Našel jsem nějaké banánové listí, pane.") - po dočtení mám pocit, že humorem Erikson odlehčuje velmi hutný a temný konec. Dále se můžete těšit na sexuchtivou nemrtvou, na malou holčičku vraždící po nocích, na válečníka, jež se po své smrti vždy vrátí zpět k životu, na lehké vysvětlení držeb a chodeb, na bohy procházející (a umírající) mezi smrtelníky, na magii (!!!), na největší bitvy z prvních pěti dílů a to jak magické, tak fyzické, na neuvěřitelné bojové dovednosti některých hlavních postav, ale hlavně opět na postavy, které si oblíbíte ať už stojí na straně dobra nebo zla. A ještě malé doporučení: čtětě posledních 150 stran v kuse. Nebudete chtít čtení přerušovat ;)

Pro ty, co už četli, jen krátký výčet jmen: Tehol, Bugg, Šurk, Konývka, Brys, Kuru Qan, Trull, Rhulad, Harlest :) Ublala :), Kalený meč!!!

"Já se zastavím později... Ale nejdřív... zmlátím jednoho boha do bezvědomí."

Na rozdíl od ostatních komentujících mě nijak neodradilo, že je v Půlnočních vlnách spousta nových postav. Jednak proto, že jsem to dopředu nevěděla (ráda se nechám překvapit), a druhak v tomto případě to bylo vlastně zjednodušení situace: nemusela jsem pracně vzpomínat či dohledávat souvislosti v předchozích dílech a mohla se v klidu ponořit do téměř samostatného příběhu ve světě, který už znám. Skoro si říkám, že kdyby chtěl někdo experimentálně začít jiným dílem, než prvním, tak tady by měl asi nejlepší šanci.

Nebudu jmenovat své oblíbence, ale ke konci mě trošku mrazilo, když pan Erikson, jak je zřejmě jeho zvykem, začal zase masakrovat zúčastněné postavy. Nicméně přežilo jich dost na to, aby se člověk mohl těšit na pokračování linie.

Nevím, jestli je to vliv konkrétně tohoto dílu, možná mě spíš konečně dostihla nějaká myšlenka, ale každopádně jsem v tuhle chvíli přehodnotila celou sérii na plný počet hvězdiček. Doteď jsem dávala 90 % s tím, že mi něco malinkého a blíže neurčeného chybí, ale rozhodla jsem se, že to něco přestanu hledat. I bez toho na mě celý příběh zapůsobil tak, že si plné hodnocení zaslouží a určitě se k němu budu časem vracet.

Nelze než obdivovat Eriksonovu odvahu se kterou v polovině série klidně "otočí kormidlem" a začne úžasnou skládanku svého světa odkrývat na úplně opačném konci s úplně novými lidmi, místy i problémy. Nelze to nazvat restartem série v běžném smyslu, protože časově děj probíhá paralelně s předchozími díly a některé souvislosti přetrvávají, přesto je to k němu dost blízko. Děj je také zřetelně sevřenější než předchozí díly a díky tomu se jeví "rychlejším," opět tu najdeme mytologicky-mystické odskoky do vzdálené minulosti i světů bohů, ale přece jen v menší míře než v dřívějších dílech. Eriksonem často probírané téma civilizačního střetu svou odlišných kultur je tu opět přítomno v nové a velmi silné podobě, kdy navíc oleje do ohně přilévá "starý známý" Chromý bůh.

Jak už bylo zmíněno, co je nové, je míra humoru. Neřekl bych, že je ho kvantitativně o mnoho více než v minulých dílech, ale kvalita buď vzrostla nebo se mi autor tentokrát mnohem lépe "trefil do vkusu," každopádně trojlístek Tehol, Bugg, Šurk Elalle jsem místy rozdýchával docela dlouho. Víc než jindy také poznáme cenu pravého přátelství - a to, jak je důležité, udržet si v těžkých dobách rovnou páteř, protože jakmile se jednou ohneme, na kolena zbývá už jen krůček. Konec nelze ani tentokrát označit za veselý, ale díky Buggovy nebolí přece jen tolik jako závěry minulých dílů, ačkoliv se obávám, že to v této linii teprve přijde v dalších knihách, konečně, vzato kolem a kolem je to v celé hře pouhé první kolo...

Celkově hodnotím tento díl jako dosud nejlepší spolu se Vzpomínkami ledu.

právě jsem dočet šestku a vidím, že ještě nemám odhodnocen tento pátý díl - tak s chutí do toho: kontinent Leder fajn, nahoře máme Edury, dole samotnou říši Leder s alfou a omegou jejího konání: penězi. A není nepodobná té Malazské, ač tam jde spíše o moc než o peníze.
Trull Sengar u mě protrhl obrysy své postavy, které jsem si v duchu načrtl ve předchozím díle. Více než přemýšlivý a vidící jasně vše, co je zamlžené. Bohužel pro něj, není moc rozhodný. Také se zněj vyklubal bojovník, který by snad dal na prdel i svému bratru Strachu.

V Lederu se toho děje víc než u Edurů a tak nám Erikson vykouzlil další do sbírky skvělých postav - Tehol, Brys, Šurk... Dokonce mezi po zemi chodící smrtelníky hodí bohy - což je od první knihy, po krátkém "trvání" Tumavy, další krok ke zlidšťování bohů.

Trochu mě vadila skutečnost, že děj není ukotven někdě v čase. Samozřejmě, víme, že se to děje před předchozím dílem, ale nějaké pevné ukotvení v čase bych uvítal. Prakticky dosud nevím, jak moc před prvním dílem se tyto věci staly - Edurové jsou přeci dlouhověcí...

Pokud jsem si kdysi zamiloval Segulehy, tak Přísežníci se jim díky Kalenému meči dostali po jejich bok.

Finále jsem tak epicky, jako u jiných dílu, nepocítil - potěšila mě ale vytvořená skupinka s cílem najít Krvookého. Krásně přichystáno do dalších dílů. Dojem podobný jako u minulé knihy: sice žádný další "psí řetěz", ale i bez něj výborné.