Magdalena Kozak
Nocař
série: Nocař
díl v sérii: 1
originální název: Nocarz
originál vyšel: 2006
odkazy: 5x [recenze]
- Komentáře:
-
Vlask | **** 19.08.2007 01:15
Velmi akční záležitost obsahově přípomínající Noční hlídku, bohužel s podstatně jednodušším dějem. Velmi dobře se to čte (kniha na jeden zátah), ale na konci zjistíte, že je to jen souhrn krátkých povídek popisujících téměř výhradně bojové akce.
Romison | *** 06.01.2009 16:08Zajimava kniha, ale jak rika Vlask, je to da se rict souhr akci, cte se to dobre, jen ten konec jsem nejak nepobral proc a jak, uvidime asi se to vysvetli v dalsi knize. btw. zajimalo by me jak fungovali ti upiri pred umelou krvi ;)
Madam Brbla | *** 16.03.2009 11:13A máme tady další „upířinu“ ze současného světa. Magdalena Kozak se pro svůj román mohla inspirovat výbornou akční RPG hrou „Vampire: the Masquerade Bloodlines“ – upíři žijí skrytě mezi lidmi, jsou rozděleni na různé kasty: bojovníci, vědci, umělci, bankéři atd. Každá kasta má svého nejvyššího, nejmocnějšího představitele, Lorda. Ti dohromady tvoří Kapitulu, co řeší vážné prohřešky – provinilý upír může být za trest sťat. Upíří nováčci jsou „verbováni“ s rozmyslem (za účasti Lordů), učí se, zlepšují své schopnosti, šplhají postupně na upířím společenském žebříčku. Tady podobnost „Nocaře“ s vynikající PC hrou končí – kniha bohužel postrádá temnou, ponurou atmosféru, což bude částečně dáno tím, že upíři jsou tady „dobří“. Sají totiž výhradně umělou krev. Kromě toho se román věnuje jen kastě Bojovníků, která žije v kasárenských poměrech stranou od lidí, vytrácí se tedy neustálá potřeba maskování a skrývání před veřejností. Odmyslet si upíří vlastnosti a schopnosti, děj by vlastně mohl být o libovolné speciální policejní jednotce. Padouchy reprezentují Renegáti – opravdoví „nelegální“ upíři, pohrdající umělou krví i pravidly, zkrátka jsou to živly s teroristickými metodami. Na střetu těchto dvou upířích kultur, té „dobré“ a „zlé“, je založena celá zápletka. Vzdáleně by to šlo porovnat třeba s Lukjaněnkovými „Hlídkami“, nicméně „Nocař“ nemá patřičný filozofický podtext, je zaměřený spíše na akci. Hned se nabízí srovnání s „Vládci strachu“ Jiřího Kulhánka. A Magdalena Kozak vychází z tohoto spisovatelského souboje dost zmasakrovaná, nemůže konkurovat Kulhánkově zběsilé jízdě, její akce je jaksi zmatečná a zkratkovitá, nestrhne, vše je v klipovitých náznacích… Hlavně však chybí patřičný nadhled a černý humor. To by nemusel být nutně takový problém, autorka prostě román pojala odlišně, vážně, nesoustředila se na brutalitu. Pak by se dalo srovnávat s Petrou Neomillnerovou a její upíří sérií o Tině Salo. Jenže ouha, i tady polská spisovatelka dostává tvrdě na budku. Selhává totiž v přirozenosti dialogů, v živosti postav, její hrdinové jsou jen polopaticky, samoúčelně či naprázdno žvanící figurky. Psychologie a motivace hlavního hrdiny, čerstvého upíra Vespera, také není zrovna hodnověrná – z mého hlediska postrádal nejen patřičnou duševní hloubku, ale rovněž charisma. Literární styl Magdaleny Kozak se mi zdál jaksi neohrabaný, nedokázala vtáhnout, nedokázala přesvědčit. Pokračování mezi Renegáty by snad mohlo mít lepší grády, když to tentokrát zřejmě bude o „pravých“ upírech, já však raději sáhnu po knihách Jenny Nowak – ty prostě mají tu správnou upíří atmosféru, tu správnou temnotu. Paradoxně se mi ulevilo, že je „Nocař“ zklamáním, odpadá totiž potřeba investovat do pokračování. Tenhle román si prostě nezaslouží pevnou vazbu, cenu navíc navyšuje nestandardní formátování s přemrštěně velkými okraji (hádám tak cca o 50 stránek navíc, než by bylo za normálních okolností). Jinak řečeno: tenhle zdánlivě luxusní, nablýskaný mercedes má uvnitř součástky z ojeté felicie (trabant by byl vůči Magdaleně Kozak nefér, zas tak špatná kniha to není, číst se to dá). 58%.
