LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Terry Pratchett

Barva kouzel

Kniha vyšla i pod názvem:
Farba mágie
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Úžasná Zeměplocha
díl v sérii: 1
kniha patří do světa: Zeměplocha

Tato kniha je částí i jiných knih: První příběhy ze Zeměplochy

Kategorie: fantasy - humorná - audiobook - podle filmu/zfilmováno

originální název: The Colour of Magic
originál vyšel: 11/1983

vydání: Talpress (web) 1993; Talpress (web) 2002; Talpress (web) 2003; Talpress (web) 2007; Talpress (web) 2011; Slovart (SK) 2019; Talpress (web) 2021

odkazy: 1x [info], 1x [ukázka], 1x [film]

Komentáře:

blue_elf  | ***** 31.03.2006 00:57

Ako prva kniha v serii je uzastna a plna humoru. Takto sa pise humorna fantasy, Skoda len ze po 4–5 knihe to straca na dynamike

warrior.soul  | ***** 30.05.2008 13:09

Když jsem tuto knihu kdysi dávno četla, úplně jsem ji zhtla a musela si ji přečíst znovu téměř okamžitě. Od té doby jsem na Terryho knihách závislá

Jeremayah  | ***1/2 21.10.2008 15:34

Knihu jsem četl v originále a mnohdy musím říct, že člověk neznalý poměrů, ve kterých ji Pratchett píše jeho humor a vtipy nepochopí, tak jako já sám.

firen  | ***** 03.08.2009 22:10

První díl této úžasné série, není potřeba šetřit superlativy. Asi i nejlepší. Kniha, která vás uchvátí a po jejím přečtení nemáte dost. A tak pokračujete dalšími díly. Bohužel kvalita dalších dílů se snižuje. Ovšem tento díl patří mezi ty knihy, kvůli kterým bych si vymazal paměť abych si je mohl přečíst znova. Zatracená paměť.

Methat  | ***1/2 14.04.2010 21:26

Prvý diel fantastického sveta na korytnačke je vlastne o svete samotnom. Autor pekne začal celú sériu s malým počtom postáv, aby lepšie vykreslil okolitý svet a jeho zákony. Možno sa budete čudovať čo všetko je možné a nemožné na Zemeploche. Autor takmer na každej stránke ukáže čitateľovi niečo nové, vtipné, bláznivé, že je toho už trošku veľa. Na prvý diel dobrý štart – pre čitateľa plus urobiť si obrázok o tomto zaujímavom svete.

Phoenix  | *** 24.08.2011 10:59

Chvály na Pratchettovu adresu se na mě valily ze všech stran, ale k rozhodnutí sáhnout po knize mě přivedl až nápis na knížce „nejlepší humorná fantasy od dob Adamse“. Po přečtení si nemůžu pomoct, ale tohle Stopařovu průvodci po Galaxii nesahá ani po kotníky. Od začátku do konce knihy je čtenář mrštěn do víru jakýchsi událostí s humorným podtextem. Jedna událost stíhá druhou, aniž by mezi nimi byla souvislost. Postavy jednají jen proto, aby se něco dělo a postupem času zacházejí do čím dál víc vyhrocených situací, přičemž na konci z toho čtenáři zbude jedna velká slátanina, která pokračuje druhou knihou.

LuciusWlk  | **** 30.05.2015 20:21

Po dlouhých odkladech a tak trochu strachu z rozsáhlosti Pratchettovského díla, vše nakonec dospělo do bodu rozhodnutí, a tak jsem začal. Nemůžu říci, že bych tak úplně skočil do vody neprobádané. Ono to asi ani není možné. Nicméně, začínám pěkně popořadě, první knihou.
S Pratchettovským humorem jsem se již několikrát setkal, přesto mě jeho humor nepřestává udivovat a bavit. Příjemné vtažení do Zeměplošského světa, zábavně vystavený příběh, postavy geniální. A to mě prý to pravé Pratchettovské teprve čeká. Nuže, uvidíme.

KainIX  | ***1/2 22.03.2016 08:11

Vítejte do světa Zeměplochy, světa placatého jako omeleta! Seznamte se s čarodějnickým selháním v podobě nedostudovaného čaroděje Mrakoplaše a s prvním turistou v historii Zeměplochy, Dvoukvítkem, a jeho putovním zavazadlem. Dámy a pánové, groteskní jízda na zádech čtyř slonů a krunýři velké A'Tuin může začít! Podíváme se do všech koutů světa i na jeho Okraj! Zažijeme mnohá dobrodružství a nebezpečenství, budeme svědky hry bohů, nespoutané magie, setkáme se s neuvěřitelnými stvořeními, statečným barbarem Hrunem, draky, trolly a jinými! Podíváme se do vesmíru i paralelních světů a uvidíme i osmou barvu, barvu kouzel – oktarínu!

Toto byla jedna z mých vůbec prvních fantasy knih, přečtená už před dvaceti lety, tak jsem si řekl, že je vhodný na čas na to, přečíst si ji znovu. Příběh je rozdělen do čtyř částí, přičemž každá se odehrává v jiné části Zeměplochy a představuje tudíž její svět a zvláštní obyvatele. Příběh začíná v Ankh-Morporku, pokračuje v džungli v chrámu Pojídače duší, dál se podíváme do Wyrmu – světa draků a nakonec se podíváme až na Okraj a do K'rullu. Je vidět, ža autor má velmi bujnou fantasii a pracuje jak s novými tématy, tak s fantasy klišé, ale novým, humorným způsobem. Přestože se kniha čte velmi dobře a je to příjemná zábava, připadalo mi to, jako by autor chtěl do toho kratičkého příběhu nacpat všechno možné. Na jednu stranu to tedy působí jako úvod do jeho světa a vesmíru, na druhý pohled to může vypadat dost přeplácaně. To je pro mně asi hlavní negativum a vím, že s dalšími díly toto vymizí. Přes to všechno je toto pro mně jedna z nejslabších knih o Zeměploše, co jsem četl.

Strider  | *** 24.11.2017 14:57

Môj prvý Pratchett a hoci sa chystám aj na ďalšie knihy, Barva kouzel ma príliš neohromila. Zábavných pasáží a potrhlo originálnych nápadov je samozrejme dosť, avšak príbeh ma veľmi nechytil. Kniha na mňa pôsobí dojmom voľne prepojených poviedok v ktorých podarená dvojica Mrakoplaš a Dvoukvítko zakopávajú o švihnuté postavičky a dostávajú sa do šialených situácii. Nemajú pritom žiadny cieľ a idú kam ich Osud zaveje. Uvidíme ako sa to vyvinie v ďalších knihách, zatiaľ je to za 6/10.

Madam Brbla  | ****1/2 11.03.2020 17:48

„Mrakoplaš se pokusil zavřít oči, ale jeho obrazotvornost víčka neměla a zírala očima dokořán otevřenýma.“

Šestnáct. Tolik mi bylo, když mi na prázdninách v blízkosti Frýdlantu nad Ostravicí došlo čtivo, já se tudíž vydala do (jediného) tamního knihkupectví a zakoupila (jediného) nalezeného zástupce žánru fantastiky. Na první pohled mi to teda připadalo jako nějaká kuchařka, neptejte se proč, každopádně jsem ještě týž den zjistila, že fantasy nejsou jen svalovci s meči a ušlechtilí hrdinové. Objevila jsem jejich protipól: Mrakoplaše, ne tak úplně mága pochybných schopností i charakterových vlastností. A místo zádumčivosti vznešených království dostala má bránice zásah Zeměplochou. Vyvinula se u mě nová závislost. Dealer byl naštěstí až do posledních chvil velmi plodný, proto máme doma plné poličky knih pana Pratchetta, v geniálním překladu pana Kantůrka. Nechť je oběma v literárním nebi veselo.
Kdybych chtěla být objektivní, neměla bych „Barvě kouzel“ přičarovat více než čtyři slony či jiná vesmírná tělesa. Putování turisty Dvoukvítka s ne zcela dobrovolným průvodcem Mrakoplašem bylo svižné, úsměv na ksichtu se zdál být permanentní, ovšem v poslední třetině můj zájem o jejich čím dál absurdnější lapálie klesal, smíchu ubývalo. Ale! Sentiment je mocný čaroděj a nutí mě vyhovět mému podstatně mladšímu já, které bylo nadšeno. Dvakrát, tím pádem nemusím brát přemrštěné ohledy na své současné, už ne tolik odvařené dojmy. 85%

„Mrakoplaš se snažil zbavit vzpomínky na tu výšku, ale jí se u něj obzvláště zalíbilo, terorizovala ostatní obyvatele jeho mysli a převracela mu mozek naruby.“

louza  | ***1/2 11.02.2023 09:11

Mám to podobně jako Jana. Barvu kouzel jsem si koupil tenkrát jako horkou novinku, jako pokus a bez referencí, které se následně začaly objevovat v Ikarii a během pár let v okolí mých známých a spolužáků, jímž jsem moc nerozuměl. Přišlo mi totiž, že autoři si ze čtenářů snad dělají legrácky, šloufky, eventuelně špásky. Čili prdel. První dvě knihy Zeměplochy jsou erbovní a položily základ mnohému co v dalších pokračováních dokázalo plešné duo perfektně rozvinout. Jejich svojská atmosféra je úplně jiná než zbytek fantasy produkce a dokonce i než zbytek vlastní řady. A nemůžu říct, že by mi úplně sedla. Tohle totiž JE fantasy a ne satirická projekce našeho světa do fantasy. Autoři nešetří naprosto zběsilými nápady, které nefungují a nemůžou fungovat. Svého ekosystému se ale drží vehementně a s výmluvností Kantůrkově vlastní vytváří naprosto neopakovatelnou atmosféru nacucávající i váhající čtenáře, kteří by dílo jinak odmítli, ale prostě jen chtějí vědět, jak daleko ti dva vousatí pošahanci můžou ještě zajít. Naštěstí se poměrně záhy povedlo zbavit se okovů žánru a původně pevně semknuté propriety využít jen jako kulisy. Oba autoři si udělali od své pekelné taškařice odstup a časem se v rámci zeměplochy objevily vedle poťapaných zábavovek i důstojná díla přetékající vážně míněným humorem a místy dokonce skutečně hodnotné romány, kde už opravdu začíná umění a přestává veškerá legrace.