Více vydání = více obálek.
Michael Crichton
Příští
Kniha vyšla i pod názvem:
Ďalší
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
Kategorie: sci-fi
originální název: Next
originál vyšel: 2006
vydání: Knižní klub (web) 2007; Ikar (SK) (web) 2007
odkazy: 3x [recenze]
- Komentáře:
-
Duirin | **** 13.09.2009 22:47
Crichtonovy knihy se výborně čtou. Ne jinak je tomu i nyní. Děj se skládá z několika linií, které se neustále a rychle mění, což mě občas nutilo listovat zpět, abych se ujistil, o kom se mluví. Kniha je mixem reality a fantastických prvků (jako mluvící šimpanz chodící do školy či přespříliš inteligentní papoušek) a záleží na pohledu, jakým se na ni díváme. Já upřednostňuju spíše sci-fi pohled a z toho důvodu mě netrápí morální či vědecké ponaučení, ale užívám si výborně plynoucí děj.
louza | ***** 16.04.2012 16:15Poslední mistrova předsmrtná kniha je svým způsobem velmi vyzrálé a variabilní dílo. Crichton tu řeší otázku genového inženýrství. Technologická stránka věci je ovšem upozaděna. Autor se zaměřuje hlavně na právní a morální aspekty celé problemtiky. Klade otázky a odhaluje problémy, nad nimiž by laika sotva napadlo uvažovat. Každý z četných hrdinů knihy působí v několika krátkých a dobře vypointovaných kapitolách. Jeho konání většinou nepřímo dopadá na ostatní a posouvá tak děj kupředu. Pro zvýšení autenticity používá autor i více či méně fiktivní novinové útržky, kterými děj dokresluje. Kniha tak drží i přes nelineární styl vyprávění slušné tempo. Sci-fi prvků je v knize pomálu, ale to vůbec nevadí. Crichton v Příští dokazuje, že realita může být sama o sobě tím největším sci-fi.
Phoenix | **** 09.08.2012 19:34Tato kniha je napsaná netradičným způsobem, což jí dodává na zajímavosti, kromě samotného obsahu. Kniha není jeden ucelený příběh, ale je rozdrobená na epizod, které se věnují různým postavám, které vždy mají co dočinění s genetickým inženýrstvím (ať už to jsou jeho oběti či proponenti). Kniha je celkem náročná na orientaci, protože postav je tu opravdu hodně a mezi jejich příběhy jsou často dlouhé pauzy. Michael Crichton tu píše relativně neutrálním stylem, čtenáři vyloženě nepodsouvá nějaké názory, spíš prezentuje fakta a někdy „fakta“ a nechává na každém, aby si udělal názor na genetiku a věci s ní spojené. Ze všech postav mi byl nejsympatičtější transgenový papoušek Gerard, který zažil asi nejúžasnější dobrodružství ze všech a vždycky se spolehlivě dokázal ze všeho vykecat…
lenivec | ** 17.10.2013 11:25Tému o výskume a patentovaní génov Crichton nemohol minúť. O génoch som sa dozvedel viac ako počas celej strednej. To nie je len kvalitou textu, ale aj mojím nezáujmom o biológiu. Príbehovo je to Chrichotonová slabšia vec. Po nejakom roku si spomínam na inteligentného papagája, ktorý slúžil ako diktafón a zažíva svoje dobrodružstvá.
avatar2 | *** 27.06.2017 10:14Spousta zajímavých myšlenek, jen s dějem to bylo trochu na štíru. Pár dobrých momentů, ale jinak mraky právničiny a tak trochu chaos v postavách. Kniha spíše průměrná.
