kniha » Pohřbeni na Soldafaru I
v Top10 2 | má v knihovně 38
hodnotilo: 32
71%
Koupit knihu:
Minotaur
Pohřbeni na Soldafaru I

Jana Rečková

Pohřbeni na Soldafaru I

Kategorie: fantasy

vydání: Epocha (web) 2008

odkazy: 3x [recenze]


Komentáře:
malarkey  | **** 09.07.2008 19:41

Edice Pevnost kniha č. 31 – Pohřbeni na Soldafaru I. Údajně nejlepší české fantasy roku 2000, ke kterému jsem se ale já osobně těžko dostával až mě pohltilo, ale jenom na půl. Příběh dvou pohřbených mě totiž bavil, ale nepřinesl nic zvláštního a originálního. Cesta je cíl a tak to je bráno i v této knize. První díl rozdělený na dvě půlky společný s jednou velkou bitvou mě ale na určitou dobu rozhodně zabavil. 8/10

Jakub Ehrenberger  | **** 14.11.2009 00:37

Česká fantasy vůbec nemá špatnou úroveň a cyklus čtyř volně propojených novel Pohřbeni na Soldafaru je toho živoucím důkazem. A to nezmění ani fakt, že jeho hlavními hrdiny jsou dva mrtví. Před mnoha lety Erral Ercave a jeho přítel Chrmec dovedli bezpečně novou Matku kláštera Tří bohů do jejího působiště. Zaplatili za to vlastními životy. Po šedesáti letech byli probuzeni, aby stezkou prošli znovu. Erralův vnuk Koerlat je k tomuto úkolu předurčen a jeho oživení společníci mu společně s princem Quaralem, druhorozeným synem současného vládce Gesherodu, a znuděnou šlechtičnou Dernou stanou po boku, aby novou Matku, Mjadalí, dovedli z její domoviny až do kláštera, jehož zachování je pro mír v zemi základním kamenem. Během této cesty se všichni společně budou muset postavit světským i magickým překážkám a smířit se s faktem, že po splnění Úkolu Erral a Chrmec opět zemřou. Novela Pohřbeni na Soldafaru je příjemným zážitkem pro fanouška žánru a uteče rychleji, než by si čtenář sám vůbec přál. O rok později jsou oba glertové, tedy mrtví, jež se opět do splnění Úkolu stávají živými, povoláni znovu. Gesherod je v ohrožení a schyluje se k bojům mezi králem Harqualem a Ledovým pánem z hor Caldfirem, jenž se rozhodl rozšířit své panství a s pomocí vlastních lidí i najatých žoldnéřů položit Gesherod na lopatky. Oba muži však byli povoláni, aby tomuto pádu zabránili a, jak už je jejich zvykem, činí se, seč jim síly stačí. Ani druhá z novel, Ledový pán, kterou tato první kniha končí, vás určitě nezklame. Autorka je ve svém příběhu totiž natolik přesvědčivá, že je vám jejích sympatických hrdinů upřímně líto.

Madam Brbla  | *** 07.10.2010 09:48

Zmítají mnou rozpaky z tohoto dílka Jany Rečkové. Nadějný, mysticky temný začátek o dvou dávno mrtvých psancích, povolaných k plnění nebezpečného úkolu, mě příjemně navnadil: mělo to atmosféru, mělo to šmrnc, slibovalo to mnohé… Leč slibný potenciál postupně vyšuměl do ztracena, jde pouze o další variaci tolkienovského putování družiny hrdinů – navíc napsanou způsobem, jaký by se mi moc líbil coby scénář k RPG hře. Dostanou quest, jdou, bijí se s nepřátelským prostředím, překonají překážky, potkají NPC, jdou dál, přijdou jinam, pobijí se s nepřátelským prostředím, naberou nějakou zdatnou NPC do skupiny, jdou dál, etc., etc., splní quest. Ať už jsou v chrámu bojovných mnichů, v začarovaném lese, na území nepřátelských pánů nebo v ledových horách, prostě kdekoliv, schéma je stále stejné. Na logiku se kdovíjak nehraje, svět je poskládaný halabala, o promyšlenosti a kompaktnosti děje nemůže být řeč, je s ním nakládáno velmi samoúčelně – božstva ve stroji nevyjímaje. V nouzi kupříkladu neváhají zasáhnout kouzelní senioři, co do té doby vystupovali v příběhu jen okrajově, o jejich moci a významu neměl nikdo tušení. To bych ještě překousla, kdyby knížka nabídla postavy, se kterými se lze ztotožnit, držet jim palce. Bohužel, autorka nedokázala stvořit skutečné lidi, jen jejich prkenně ploché ideály. Jejich chování prakticky postrádá motivaci, jsou jednoduše čestní, kladní až to bolí, nebo jsou bezdůvodně zlí a tím se vysvětluje vše. Zvláště protivné mi bylo neustálé předhazování dokonalosti hlavního hrdiny Errala Ercava: neuplynuly tři stránky, aby někdo neobdivoval jeho krásu, bojové umění či jak je to správný chlap. Imho poněkud pubertální přístup. O něco lépe dopadl jeho druh Chrmec, kterému naštěstí nebylo věnováno tolik pozornosti. Mátlo mě, proč je tímto hrdinou používaná zbraň, podle popisu řemdih, stále označována za kladivo…? Zbytek vystupujících má role podružné a psychologii takřka nulovou (a není jich málo, snad každý komparzista má své jméno a leckdy akorát bezúčelně zabírá stránky). V druhé polovině se zjeví jakž-takž významná figurka čaroděje Zyryté, další, všemi hojně obdivovaný, bůžek ve stroji (aby se mohl setkat se svým 60 let mrtvým předkem, ovládá jakousi blíže nepopsanou gerontologickou magii). Samostatnou kapitolou je hlavní záporák, Ledový pán, jehož možnosti a schopnosti zůstaly velmi hrubě za očekáváním, vzbudil spíš pocit trapnosti než hrozby. Suma sumárum: samozřejmě to není tak zlé, jak to asi z komentáře vyznívá, ve srovnání s „Ve stínu Zehyrů“ jde o veledílo (to lze ovšem říct prakticky o každé fantasy knize:-)). Od „nejlepší české fantasy roku 2000“ jsem každopádně čekala něco víc a do druhého dílu se budu muset nutit :-/. 58%



WebArchiv - archiv českého webu