LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Marianne de Pierres

Nylonový anděl

série: Parrish Plessis
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originální název: Nylon Angel
originál vyšel: 2004

vydání: Triton (web) 2008

odkazy: 2x [recenze]

Komentáře:

Vlask  | *** 13.07.2008 14:15

Ze začátku se to tváří jako cyberpunk – zdevastovaná austrálie budoucnosti, biologické zbraně, všemocná média atd. Hrdinka se živí jako bodyguard v chudinském slumu. Čili začátek slibný, poté ovšem zjistíte, že přestože má být hrdinka pořádná tvrdačka, tak málem omdlívá, když si uvědomí, že někoho zabila. Navíc je spíše pacifistka takže každého zneškodňuje tak, aby nezabíjela (přestože má otrávené jehlice a škrtící struny snad všude), nicméně na konci z ní autorka udělá naopak téměř masovou vražedkyni – popis charakteru se prostě střídá jak se to autorce zrovna hodí. Navíc cca v polovině se kniha změní spíš na červenou knihovnu. Dalším problémem je divné vysvětlení některých událostí – jsou tak divně popsané (chybí bližší vysvětlení, nebo logika..), že jsem radši ani nepřemýšlel jak se jí to povedlo. Prostě slibný námět ubitý prapodivným chováním a občas nesrozumitelným popisem akcí.

Madam Brbla  | **1/2 27.06.2011 11:27

Vlaskův komentář k této knize prakticky odpovídá mým postřehům a pocitům. Autorka zavede čtenáře do nepříliš vzdálené budoucnosti Austrálie, na území Tertu, otrávené čímsi nespecifikovaným, do blíže neurčených politických podmínek, jakékoliv pozadí daného světa chybí. Postkatastrofická sci-fi, kde není ani zmínka o katastrofě;-). Prostředí chudinské čtvrti je podáno docela dobře, má atmosféru, orientaci navíc usnadňují mapy. A tím jsem patrně vyčerpala klady. Děj románu je v podstatě jednoduchý, ovšem podaný tak nepřehledným způsobem, že mě brzo přestalo zajímat kdo, co, jak a proč. Hlavní hrdinka se prostě upsala špatnému pánovi a její snahy, jak uniknout ponižujícímu a surovému zacházení, jsou přinejmenším blbě pochopitelné. Vztahy mezi jednotlivými gangy a kartely jsou nahozeny povrchně, skupinám různých obyvatel schází bližší upřesnění, co jsou vlastně zač, kde se vzali, jejich historie, vazby… Popravdě mi celou dobu unikala nějaká vnitřní logika světa stvořeného autorkou. Chování postav a jejich motivace postrádají hlubší smysl, marně jsem se je snažila dešifrovat. Sama hlavní hrdinka je problém: ošklivá osobní strážkyně s výškou basketbalistky, většina mužů ji z nějakého důvodu chce mít v posteli, ona je chce a nechce, pořád někam utíká, schovává se, je zrazována, v jednom kuse se tváří, jak je drsná – přitom se chová jako Matka Tereza a co pár stránek je jí šoufl z násilí. Neustále u sebe musí mít nějaké zbraně, ovšem když už je skutečně použije proti člověku, obvykle se potom poblije, omdlí nebo k tomu má blízko. Samozřejmě se z ní v průběhu jejího zmateného putování stává ochránkyně slabých, mírotvůrkyně a zachránkyně města, všichni ji žerou a kdo ne, ten na to dojede. Spisovatelka nevynechala červenou knihovnu, voodoo šamany, duševní cizopasné upíry, nevyhnula se těžkým logickým kiksům a zásahům bohů ze stroje. Hřebíčkem do rakve pak je použitý jazyk, takovej pražskej, rádoby dynamickej a drsňáckej. Nacházet se ve věku do cca 21 let (prostě young adult), možná bych neměla potřebu všemu rozumět a přijala román bez otázek a s nadšením… a možná ne. Jisté je, že s Parrish Plessis jsem se potkala naposledy – s výjimkou zmíněné špinavé atmosféry chudinské čtvrti a několika málo slušných nápadů (např. vliv a fungování médií) mi série nemá co nabídnout. Komerční úspěch „Nylonového anděla“ je mi srdečně zcizen, u mě je to nepřehledný, děravý maglajz a většina českých, polských i slovenských autorů by svou akční oddychovou tvorbou strčila australanku Marianne de Pierres do kapsy s prstem v nose. 48%

trudoš  | **1/2 02.09.2017 21:15

Nejvýraznější slabinou Nylonového anděla je absence zápletky. Je tu sice spousta na sebe navazujících sekvencí, naneštěstí organizovaný chaos má za následek, že už v polovině románu netušíte, kudy že to teče řeka. Přitom začátek je křišťálově jasný, hrdinka chce jen zabít svého násilnického šéfa. Fajn, nemám problém, kdyby se toho Marianne de Pierres dokázala držet. Jenže místo jednoduchého ric pic mrtvola se hlavní postava nepřímo zamotává do chudinské revolty, tahanic mezi zločineckými gangy a kupodivu i nechtěného svatořečení. No a když si k tomu připočtete její nevyrovnanou charakteristiku, je o nudu postaráno. Drsňačka Parrish Plessis totiž buď hořekuje nad tím, jak je ošklivá, přitom ji chce do postele každej, nebo se jako ostřílený bodyguard ověšuje všemi možnými zbraněmi, aby pak měla deprese ze všech mrtvol, co vyrobí. Realita jak vyšitá.
Závěr pak něco uzavře, něco si nechá na příště a o něčem se raději ani nezmiňuje. Pročež nechuť k otevření dalšího dílu je poměrně výrazná.

mm  | ** 22.06.2021 20:53

Takto by asi videli cyberpunk pubertiačky. Veľmi dobre zhrnuté v komentári od Madam Brbla, je tam nahádzané bez ladu a skladu všetko, čo sa len autorku napadlo, bez toho akejkoľvk vnútornej logiky.