LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Lincoln Child

Hlubinná bouře

série: Jeremy Logan
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

originální název: Deep Storm
originál vyšel: 2007

vydání: BB art (web) 2008

Komentáře:

Madam Brbla  | **** 13.07.2009 10:02

První kniha Lincolna Childa, kterou jsem četla, přinesla očekávané poznání, že píše obdobný styl dobrodružné sci-fi literatury jako např. James Rollins nebo Matthew Reilly. Ovšem zatímco Reilly se soustředí převážně na akci a Rollins na dobrodružství a romantiku, Child se více drží v rovině vědecké (tedy z mého skromného laického hlediska). V atraktivním prostředí podmořské základny rozehrál zajímavý příběh o objevování tajemství v hlubinách, o lidské touze po poznání i zaslepeném fanatismu. Tématicky je kniha podobná filmům jako je třeba Levinsonova „Koule“ nebo Cameronova „Propast“, jen se tolik nezabývá psychologií postav a jejich vzájemnými vztahy. Děj sledujeme většinou prostřednictvím lékaře Petera Cranea, pozvaného na základnu, aby diagnostikoval a vyřešil množící se tělesné i duševní obtíže členů posádky. Crane je samozřejmě ten správný americký klaďas, ale drží se ještě ve snesitelné rovině, není to vyložený superman. U několika lidí se časem koná „nečekaný“ twist, tajemnou postavu pana Flytea a jeho mysteriózní plky jsem buď nepochopila, nebo autor sám nevěděl, co vlastně chtěl tímhle človíčkem sdělit. Přes charakterovou mělkost a další drobné vady na kráse je „Hlubinná bouře“ příjemně napínavým a svižně čtivým románem, ani chvilku nenudí a narozdíl od dvou výše jmenovaných pánů spisovatelů (zvláště Reilleyho) mě nedohnal k nechtěným výbuchům smíchu. Osobně mám v knihách i filmech tyhle izolované, tísnivé prostory podmořských stanic či ponorek v oblibě, hodnotím tedy vysoko: 75%

lenivec  | 1/2 01.10.2013 14:22

V originále musela mať knižka na obale nálepku: inšpirované Michaelom Crichtonom. Odpisovať by sa malo dobre, ale táto kniha je na úrovni slohového cvičenia alebo nedorobeného workshopu.

honajz  | ** 13.11.2013 23:44

Začátek vypadal slibně – slušný styl psaní, navození jakés takés atmosféry, tajemno. Jenže pak se začínají objevovat první trhlinky – v logice, v chování postav, objeví se náznaky, které nejsou nijak dořešeny a dořečeny, a protože zhruba od třetiny knihy není moc o co hrát, je děj nastavován zbytečně zdlouhavě popisnými scénami o ničem, a kdyby se vyškrtly, nikdo by si toho nevšiml. Zpočátku mnohé zajímavé technické údaje (podané docela věrohodně, a u toho, čemu rozumím, i poměrně věcně správně) se časem rovněž vytratí nebo slouží jen jako ozdobička nějaké scény. Od poloviny knihy jsem se modlil, ať je konec, ale autor přidal ještě tohle a támhleto, a čišela z toho těžká nuda. Také z postavy doktora Flytea jsem myslel, že vykřeše autor víc. Jako kdyby měl nápad, v půlce ho to přestalo bavit, tak to jen rutinně dokopal do konce.