kniha » Elektronkový president
má v knihovně 1
hodnotilo:
0%
Elektronkový president

Víctor Sáiz

Elektronkový president

Kategorie: sci-fi - povídková sbírka - fantaskní

originální název: El banquete

vydání: SNKLU 1964


Informace / Anotace ke knize: Elektronkový president

Doslov v knize:
Největší argentinské nakladatelství Losada pořádá každý rok anonymní literární soutěž, které se zúčastňují většinou mladí nebo dosud málo známí spisovatelé ze všech zemí španělského jazyka. Její náročnost zaručuje pětičlenná porota; v posledních letech v ní zasedal i významný guatemalský spisovatel, žijící v emigraci, Miguel Ángel Asturias, známý u nás svou knihou „Víkend v Guatemale". Victor Sáiz získal roku 1959 v této soutěži třetí cenu za soubor povídek „El banquete" (Hodokvas), z něhož bylo několik čísel vybráno pro tento svazek.
Sáiz pochází ze severošpanělské Asturie, kde se narodil r. 1920. Vystudoval v Barceloně filosofii a už od svých dvaceti let psal povídky, kritiky a články do časopisů. R. 1949 vydal v Barceloně svou první knihu povídek „El cable" (Kabel). Za dva roky poté přesídlil natrvalo do Argentiny, zřejmě proto, aby měl větší volnost pro svoji práci. V Argentině spolupracuje s řadou časopisů, napsal filmové scénáře, divadelní hru i román a dostal cenu za nejlepší detektivku. Odměněním a vydáním jeho povídek v Losadově nakladatelství proniklo jeho jméno i do dalších zemí, neboť knihy tohoto nakladatelství se čtou po celém kontinentě.
Přes některé své fantastické aspekty vycházejí Sáizovy povídky z bezprostřední skutečnosti moderního člověka a sám autor je označuje za „hrst kritik". Sáizovi však nikdy nejde jen o pouhý vnější popis kritizovaného jevu, nýbrž o jeho přetvoření v hodnotu uměleckou. A naopak zase tím, že určitý jev vyjme z celého souhrnu a umělecky jej ozvláštní, vyniknou jeho specifické rysy i důsledky pro člověka jakožto jednotlivce. Sáiz povětšině pracuje — alespoň v povídkách zde vybraných — metodou absurdní nadsázky: každý svůj námět dokáže vyhrotit do takového extrému, že téměř nepozorovaně překračuje hranici skutečnosti a dostává se do oblasti fantazie. Někdy mu k tomu stačí jen trochu překrýt dvě dějové roviny, třeba skutečnost a snění („Auto"), jinde naopak zmaterializovat běžnou metaforu o „červíčkovi", který se stává příčinou rozchodu mladých manželů („Oběti"); většinou však jde o to, že „domyslí" až do krajnosti některé negativní rysy života, jak je vidí kolem sebe: ustrašenost před nadřízenými („Pozdrav"), neosobnost a nelidskost „velkých šéfů" („Smrt šéfa"), kapitalistickou podnikavost a konkurenci („Módní blázni"), byrokratismus („Potvrzení„) anebo konečně to, čemu se v Jižní Americe říká politika („Elektronkový president“).
Přestože všechny Sáizovy povídky končí nezdarem, neznamená to ještě, že by jejich autor hlásal pesimismus; nepochybně pouze chtěl tímto tragickým vyzněním zdůraznit nebezpečnost jevů, jimiž se zabývá, ať už jde o záležitosti jen ryze osobní anebo třebas i dosahu státně politického. Sám říká, že jeho kniha vyjadřuje „touhu po světelném paprsku, který by ozářil tento temný svět, za nějž všichni společně neseme zodpovědnost". Je zřejmé, že měl při tom na mysli především svou původní vlast, od jejíchž problémů by se asi sotva dokázal plně odpoutat, i svou vlast adoptivní, kterou pozoruje stále ještě zbystřeným pohledem cizince, avšak leccos z toho, o čem píše, dosud zatemňuje třebas i život náš.
Umělecké postupy Sáizovy mají řadu kořenů; jeden z nich, totiž princip nadsázky, bychom našli už ve starém španělském pikareskním románu, hlavně u Queveda; leckteré motivy by se daly vyvodit z působení Franze Kafky, který se i v Latinské Americe hojně čte; a jistě zde přispělo i latinskoamerické specifikum poslední doby, tzv. „magický realismus", u nás dosud takřka neznámý, jehož hlavním představitelem je právě M. Á. Asturias (nikoliv však v knize vydané česky). Jsou tedy v tomto smyslu Sáizovy povídky svéráznou syntézou, zatím však stále ještě přehlednou a nepříliš složitou, takže nám může sloužit i za odrazový můstek k pozdějšímu poznání a pochopení uměleckých konstrukcí náročnějších a komplikovanějších.
Sáizovo dílo je zvláštním a vzácným typem z rozhraní dvou odlišných literárních oblastí: některými svými vlastnostmi je nám blízké, je „naše", a právě ony nám usnadňují vstup do odlehlejšího uměleckého světa Latinské Ameriky, který se nám zde zároveň otvírá.

Eduard Hodoušek

 



WebArchiv - archiv českého webu