LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jeff VanderMeer
Ann VanderMeer

New Weird

Trochu divná fantastika

Kategorie: fantasy - sci-fi - antologie - literární teorie - New Weird

originální název: The New Weird
originál vyšel: 2008

vydání: Laser-books (web) 2008

odkazy: 3x [recenze]

Komentáře:

Gaarq  | **** 25.09.2009 08:59

jak už to tak u antologií bývá, něco se mi líbí víc, něco méně. z mého pohledu je sborník mírně nevyrovnaný, ale to je dáno záběrem NW a jeho autorů, ono to snad ani líp udělat nešlo. proto si myslím, že tahle kniha je záslužným počinem.

mírná výtka směruje k tomu postmodernímu blábolení o žánrech, protože jsem na to alergický, ale tady jde o osobní vadu :) maje doma literární vědkyni, která se nepříliš lichotivě vyjadřuje o většině teoretických rozborů SF a podkládá to celkem rozumnými argumenty, začínám jí stranit a ejhle, moje přecitlivělost na tenhle typ teoretizování je na světě.

Lucc  | ****1/2 17.01.2011 15:11

Tato antologie se vymyká srovnání, protože má odlišný záměr, než většina ostatních antologií – zmapovat jeden žánr, a to nejen v měřítku year's best of nebo to nej z let raz dva. Bere to mnohem víc z gruntu. První část povídek se věnuje inspiračnímu zdroji new weird ze starších prací. Druhá porce povídek je pak už „typický“ new weird napsaný v době, kdy tato „revoluce“ probíhala. Třetí sekce je věnována literárně-teoretickým příspěvkům o žánru. Najdeme zde část internetové debaty z roku 2003, kde se pár fanů, autorů a editorů baví a hádá, co to vlastně NW je, zda existuje, zda je dobré, aby existoval a proč. Velice poučné čtení. Poučné jsou i další mikroeseje od různých, převážně východoevropských editorů a lidí spjatých s NW. Samozřejmě nechybí ani příspěvek od Martina Šusta. Je hned první a VanderMeerovi jej uvádí i v poděkování těmto lidem na prvním místě. Je někdy dobré si uvědomit, jak významnou personu mezi sebou máme, vážení. Ale, jak známo, doma není nikdo prorokem. Poslední částí antologie je štafetová povídka od různých autorů, kteří nejsou s NW nijak zvlášť spojováni. Měli zadáno ve svých textech ukázat, co si myslí, že ten NW vlastně je, použít jeho typické prvky.

Obecný úvod by byl za námi a nyní k věci. Je tato antologie dobrá? Má cenu ji číst? To jsou velmi ošemetné otázky. Když se podíváte na jednotlivé povídky, uvidíte, že mnohé z nich jsou přijímány velmi rozporuplně a některé jsou hodnoceny vyloženě špatně. Z toho by se dalo usoudit, že knížka stojí za pendrek. Tak jednoduché to ale není. New Weird má totiž vysokou přidanou hodnotu, protože se na problém dívá komplexně a nepřináší „jen“ antologii, ale taky dostatek informací k tomu, abyste si udělali na celý žánr vlastní názor. Abyste se rozhodli, zda NW existuje, zda je nový a má potenciál, zda je to jen recyklace starých témat a prsení některých autorů za účelem zvýšení prodeje jejich děl, zda je to jen nafouknutá bublina nebo má opravdu fortelný základ, zda je to dogma nebo je otevřen novému. Manželé VanderMeerovi vás nebudou postrkovat tam ani tam. Oni vám jen předkládají dostatek informací k tomu, abyste se sami rozhodli. A za tento přístup jim náleží vysoké hodnocení, i když povídky samotné jsou někdy, no, rozporuplné :)

jasonix  | **** 25.11.2020 07:08

Tak trochu čítanka New Weirdu, včetně teoretických pasáží. Ty lze ale s klidem přeskočit a vůbec o nic nepřijdete. Nejsem úplně čtenář tohoto žánru, tak jsem to bral jako výzvu a seberozvojovou aktivitu. Jak jsem očekával, mnoho povídek mi začalo po čase splývat. S komentáři jsem to tedy udělal jako s nakládaným hermelínem. Po přečtení jsem nechal v hlavě trochu odležet a působit a až s odstupem zkusil vzniklé „cosi“ ochutnat (podoba s Hlavou matky Lampreyové je jen čistě náhodná), abych zjistil, které z nich si vůbec pamatuji, které chuťově vyčnívají a které se rozpustily v nálevu. U těch vyčnívajících jsem napsal samostatné komentáře. Na ostatní třeba dojde po delší „marinaci“. Nemýlil jsem se v tom, že celkový dojem je barokní záplava bizarních městských scenérií, snových výjevů a podivných rituálů či atentátů (též svým způsobem rituálních), které se sice nečetly špatně, ale v podstatě jako by šlo o jeden trochu nesouvislý surrealistický příběh. Místy nechutný (Hlava matky Lampreyové) až zvrácený (Vykuchávač), jindy docela poetický, občas prošpikovaný i filosofickými pasážemi (Tichý hlas nic nešeptá). Člověku z toho v hlavě utkví pár neodbytných smyslových detailů, jako pach hromady výkalů, odlesk hustého blivajzu vytékajícího z panovníkova ucha do hrnce či zvuk nože odřezávajícího Mrzničův penis. Ale pointy už málokdy ( i když zrovna u Vykuchávače byla silná). Kupodivu se mi celkově líbily zejména ty, co se z tohoto podhoubí vymykaly. Komornější věci, s atmosférou, u kterých si ani nejsem stopro jistý, zda jde žánrově o čistý NW. Třeba Watsonův chlapec, Nepěstěná zahrada a Příběh mistra mlynáře. To jsou asi moje vrcholy. Na ty si pamatuji nejvíc. A ještě se musím omluvit povídce Města v horách. Nevylučuji, že je skvělá. Ale asi jsem málo tolerantní. Svou mírnou averzi k módní tematice sexuálních menšin v literatuře jsem překonal kvůli jménu autora, ale přes „slanou chuť spermatu“ na rtech protagonistů jsem se nedokázal prokousat. Takže tu nehodnotím a třeba se k tomu odhodlám někdy v budoucnu. :) Stejně je zajímavé označit nový subžánr přízviskem New. Podobně jako Nová vlna nebo New Space Opera. Tahle terminologie mi vždy evokuje kontejnery s tříděným odpadem plné STARÝCH reklamních letáků s křiklavými nápisy NOVÉ a NEW. A většinou inzerujících zaváděcí slevu. Když to člověk čte po letech, je ta novost opravdu jen terminus technicus.