LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Josef Škvorecký

pohlaví: muž

Život: * 27.09.1924 † 03.01.2012

Národnost: česká

odkazy: 15x [info], 2x [wikipedie], 1x [web], 6x [rozhovor], 1x [životopis]

Po maturitě na gymnasiu v Náchodě (1943) byl totálně nasazen. 1945–49 – studoval nejprve krátce na lékařské fakultě, poté angličtinu a filosofii na FF UK, kde získal 1951 doktorát. 1951–53 – absolvoval vojenskou službu. 1953–55, 1959–63 – redaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, resp. nakladatelství Odeon, 1956–58 – redaktor časopisu Světová literatura, od 1963 – spisovatel ve svobodném povolání. Vedle vlastní literární tvorby se věnoval překladatelské práci, zvl. z americké literatury (R. Bradbury, W. Faulkner, E. Hemingway, R. Chandler, W. Styron). 1969 – odešel se svou manželkou do exilu, po kratším pobytu v Kalifornii zakotvil v kanadském Torontu, kde společně s manželkou založil a vedl nejvýznamnější české exilové nakladatelství 70. a 80. let 68 Publishers (Sixty-Eight Publishers) a zároveň přednášel na zdejší universitě. od 1990 – pobývá pravidelně ve vlasti. Do literatury vstoupil románem Zbabělci (1958), reflektujícím prožitky a pocity mladé generace, dospívající za 2. svět. války, a představujícím výrazný mezník ve vývoji české poválečné prózy. Zde také vytvořil autobiografickou postavu Dannyho Smiřického, přecházející postupně i do jeho dalších próz, vyrovnávajících se s generačními reminiscencemi i s událostmi a fenomény nedávné české historie (Konec nylonového věku, 1967, Tankový prapor, Toronto 1971, Praha 1990, Mirákl, Toronto 1972, Praha 1991, Prima sezóna, Toronto 1975, Praha 1990, Příběh inženýra lidských duší, Toronto 1977, Praha 1992, Dvě vraždy v mém dvojím životě, Praha 1996), z nichž největší ohlas vzbudily – vedle čtenářsky vděčné satiry na vojenskou službu v 50. letech Tankový prapor – romány Mirákl (ironický, deziluzívní obraz roku 1968, konfrontovaný s retrospektivními návraty do 50. let) a Příběh inženýra lidských duší (bilance hrdinových osudů od 40. do 70. let v konfrontaci se světem české poúnorové a posrpnové emigrace). Tuto linii pak doplňuje lyrická novela Legenda Emöke (1963), povídky s válečnou a židovskou tematikou (Sedmiramenný svícen, 1964) a román z pražské umělecké společnosti 60. let Lvíče (1969). Významnou součást Škvoreckého díla představuje tvorba detektivní (povídkové soubory Smutek poručíka Borůvky, 1966, a Hříchy po pátera Knoxe, Toronto 1973, Praha 1991, romány Konec poručíka Borůvky, Toronto 1981, Praha 1992, a Návrat poručíka Borůvky, Toronto 1981, Praha 1993), doplněná eseji o tomto literárním žánru (Nápady čtenáře detektivek, 1965). Zvláštní místo v kontextu jeho tvorby pak mají historické prózy, založené na pramenném výzkumu: biografie A. Dvořáka Scherzo capriccioso (Toronto 1984, Praha 1991) a román o českých přistěhovalcích během americké občanské války Nevěsta z Texasu (Toronto 1992, Praha 1993). K rozsáhlému beletristickému dílu se druží bohatá esejistika (výbor Podivný pán z Providence a jiné eseje, Praha 1998), autobiografie Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty (Praha 1994) a dokumentární kniha o historii nakladatelství 68 Publishers Samožerbuch (se Zdenou Salivarovou, Toronto 1977, Praha 1991). Souborné vydání Spisů Josefa Škvoreckého vychází v Praze od 1991. – Řada Škvoreckého próz byla zfilmována (Farářův konec, 1968, Lvíče – pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou, 1969, Tankový prapor, 1991) nebo adaptována pro televizi (seriál Prima sezóna, 1995).

Jiné ocenění :
1980 – Mezinárodní literární cena Neustadt – laureát