RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (616)24628 příspěvků celkem
kniha: Služebník Boží - Piekara, Jacek
trudoš | **1/2 | před 1 hodinami

Co se musí nechat, je, že Jacek Piekara vytvořil velice svébytnou postavu. Nakolik si však oblíbíte sobeckého, poživačného a bezzásadového inkvizitora Mordimera Madderdina, je otázkou. U mě tenhle služebník boží příliš nezabodoval, ovšem dost možná jen proto, že jsem tak úplně nedal jeho smysl pro humor. A jakmile se zaseknete na tomhle, je to v háji.
Nelze ale opomenout autorovo pojetí světa. Jestliže náš hrdina není žádný svatoušek, lze říci, že jeho protivníci si ho jenom zaslouží. Každý tu hraje sám za sebe a pomocnou ruku vám podá pouze v případě, že lezete do hrobu. Proto také Bůh vložil svým zástupcům do rukou sílu určovat pravidla – jinak by totiž dávno skončili v příkopu s rozmlácenou lebkou.
Problém je, že přes nadějný potenciál povídky nijak výrazně nevybočují z řady. Zápletky jsou jednoduché, předvídatelné a po chvilce až malinko nudné, tedy za předpokladu, že od děje vyžadujete víc, než přišel jsem, viděl jsem, upálil jsem. Já holt raději skutečné rytíře, třebas i ty temné.

docela prostý nápad, který, když ho člověk vidí napsaný, šokuje, ale ta omáčka kolem není nic moc. dokud autor nezačal o svém fantastickém motivu, byla to taková průměrná povídka o otci a synovi. potom se do toho vloudili politici a špióni, konspirace o emzácích a zjevení z fátimy, katolíci a tak. nepomohlo to, spíš naopak. je to zbytečně dlouhé a v zásadě o ničem.

kniha: Ať vejde ten pravý - Lindqvist, John Ajvide
Pista | **** | před 12 hodinami

Mimo to, že se knížka dobře čte, se z ní člověk dozví i některá zajímavá fakta. Například, že Dostojevskij napsal Mrtvé duše. :-)
Ten konec knihy: autor možná pomýšlel na možnost nějakého pokračování a tak si nechal pootevřená zadní vrátka…? I když jsem schopen bez problémů přijmout i tento.
Jinak (kniha) za mne dobrý. Lepší, než jsem doufal.

kniha: Střepy času - Flewelling, Lynn
trudoš | **1/2 | před 1 dny

Na jednu stranu málem nejlepší díl z druhé sezóny, na stranu druhou další důkaz toho, že Lynn Flewellingová si prostě neumí poradit se zápletkou. Ta se přitom sama nabízí a už rozjezd Střepů času slibuje moc pěknou podívanou. Začne to jako detektivka okořeněná o pár skutečně hororových scén a pak… pak všechno ustrne na místě. Hrdinové propadají nazdařbůh světy, kde různě dostávají na frak a teprve k finiši seberou potřebný arzenál k tomu, aby si to mohli vyřídit s padouchem. Pročež jdou a konečně mu zatnou tipec. A tak pořádně vynikne, jak moc byl prostředek pouhopouhou výplní. To mě fakt naštvalo.
Škoda toho, protože role detektivů Alekovi a Seregilovi vážně sedly moc dobře i když je fakt, že z nich autorka občas dělá nesmyslné citlivky. Smrt je denní chleba tajných agentů a oni se u každé mrtvoly málem rozeštkají jako holky na maturiťáku, když nejsou vyzvány k tanci. Celé to pak připomíná spíše dívčí román než dobrodružnou fantasy, což si série podle mě tak úplně nezasloužila.

kniha: Střela - Hamilton, Laurell K.
Vlask | 1/2 | před 1 dny

Tímto dílem série klesla do naprosté nepoužitelnosti pro pánskou část publika (aspoň tu hetero). Anita vytáhne paty z postele jen při dvou příležitostech – naprosto zbytečné návštěvy školního představení a když si jde zaběhat do podzemní tělocvičny. Zbytek je zaplněn postelovými a předpostelovými scénami s nezbytnými výčitkami svědomí.

kniha: Předehra k Nadaci - Asimov, Isaac
Dilvermoon | **** | před 2 dny

Kdysi jsem četl sérii tak, jak u nás vycházela, takže Předehru až jako předposlední. Doporučil bych však raději chronologické čtení. A to až po románech o robotech a galaktické říši. Návaznost je zřejmá. Je dobře, že se Asimov vrátil k základům Nadace a věnoval se přímo Hari Seldonovi, jenž je ve zbytku série (s výjimkou druhého dílu) jen jakousi mýtickou postavou. V Předehře jde však o člověka z masa a kostí s normálními lidskými vlastnostmi a rozhodně není neomylný a jako génius také nevystupuje. Je ještě mladý a psychohistorie se teprve začíná teoreticky líhnout v jeho hlavě. Román je, jak je u Asimova obvyklé, správně vypointován a pěkně zapadá do celé série.

kniha: Star Wolf - Gerrold, David
trudoš | *** | před 2 dny

Nepříliš originální a na můj vkus příliš jednoduché, psané od člověka, který má cit spíš pro vesmírné dobrodružky alá Star Trek než adrenalinové střílečky. Kvůli tomu vesmírné bitvy působí jak z papundeklu, což v praxi znamená, že se velící můstek párkrát otřese a je po útoku. Navíc postavám chybí osobitý šmrnc, jsou snadno zaměnitelní s řadou jim podobných v tomto žánru. Moc tomu nepomáhá ani absence vojenského humoru, který sice není nezbytný, ale v tomhle ohledu je to ta „basa“, co tvrdí muziku.
Jinak fajn čtení, ovšem ty disputace na téma kapitánské odpovědnosti a důležitosti přísné morálky jsou trochu zastaralé, ale to jen kvůli tomu, že David Gerrold neříká nic nového. Ono je třeba brát v potaz, že román vznikl v roce 1990 a od té doby prošla military SF slušným vývojem, takže dnes už Star Wolf působí drobet vyčpěle. Na druhou stranu, první půlka zápletky, kdy se porouchaná loď snaží dostat z válečné zóny, bavila hodně a mít příběh výraznější hrdiny, asi bych nesoudil tak tvrdě.

povídka: Za všechno se platí - Asprin, Robert Lynn
vyšla v: Svět zlodějů
yerry | ***** | před 2 dny

Jubal bol syrota, bývalý gladiátor, neskôr obchodník s otrokmi majúci na svedomí veľa nevinných životov. Poviedka s veľmi veľkým presahom čo sa svedomia týka. Pasáž, keď sa malé deti ulice snažia zavraždiť bojmi zoceleného človeka bola svojou epickosťou tak silná, ako niektoré pasáže zo Psího řetězu v MKP Stevena Eriksona. … a svedomie napokon dostane každého bez ohľadu na to, ako sa situácia vyvynie.

Nemôžem inak: FULL!!!

povídka: Stínolez - Offutt, Andrew J.
vyšla v: Svět zlodějů
yerry | ***** | před 2 dny

Stínolez medzi tými, ktorí ho poznajú zvaný aj menom Hanse je ľavák s dvomi nožmi viditeľnými na svojej pravej ruke a nevednokoľkými, ktoré vidieť nie sú. Jeho počestné povolanie nesie názov „zlodej“. V tejto poviedke si zaumieni, že okradne toho najvyššie postaveného v meste, cisárovho nového zástupcu. Netuší však, že tento jeho plán bude mať pre neho ďalekosiahle následky…

Klasická fantasy, ktorá má grády a nie je v nej nič, čo tam nepatrí…

Toto ani nie je poviedka ale akýsi vstup do poviedky nasledujúcej za týmto textom a vysvetľuje, kto je to ten Stínolez. Skôr teda ako ho vidí kupec Furtwan. Cit: Tak takovej byl můj dojem. Stínolez. Asi tak příjemnej jako pakostnice nebo vodnatelnost.

povídka: Brána létajících nožů - Anderson, Poul William
vyšla v: Svět zlodějů
yerry | **** | před 2 dny

Ak nevieš čo je to Sikkintair a Oplzlý jednorožec, táto poviedka je to pravé, čo potrebuješ aby si sa to dozvedel. Nebudem napínať, Sikkintair je okrídlená plazia bytosť s pazúrmi z inej dimenzie a Oplzlý jednorožec je pravdepodobne jedno z najvýznamnejších miest tejto poviedkovej ságy, teda krčma alebo hospoda. Popri Illyre z minulej poviedky tu pribudnú štyri ďalšie podstatné postavy, dve mužské a dve ženské … a jedna prechodová brána do druhej dimenzie samozrejme spolu s jej uctievačmi…

povídka: Tvář Chaosu - Abbey, Lynn
vyšla v: Svět zlodějů
yerry | *** | před 2 dny

V príbehu hrá hlavnú úlohu veštica Illyra a Dubro. Niekedy sa neoplatí zaplietať s bohmi. A v Asylu je ich viac ako dosť, a nových prináša cisárska moc. A ozaj, Tvár Chaosu je názov karty, ktorá padla Illyre v deň príbehu…

popravdě netuším, jak se k téhle povídce postavit. je to mix mystiky náboženské a kvantově fyzikální. chápu náboženskou mystiku, ale fyzika mě nikdy do těchhle stavů neuváděla, navzdor tomu, že mě fascinuje. to jejich spojení je v povídce organické, základní příběh je tím velmi zajímavý, ale nedostal se mi pod kůži dál než právě jako něco zvláštního, nejsou to ty správné emoce pro mě.

kniha: Stíny minulosti - Sanderson, Brandon
trudoš | **** | před 3 dny

Pořád je to dobré, ale zároveň se z toho vytrácí to nejlepší. Pravdou je, že kdyby se autor zaměřil spíš na novou zápletku, místo pokusů napojit se na původní trilogii, byl bych daleko spokojenější. Jako by šlo jen o to využít stará témata a už jednou vytvořené figury, a tím vším čtenáři pořádně pomotat hlavu co se stran motivací týče.
Co ovšem funguje naprosto precizně, je sestava ústředních hrdinů. Ať už jde o lorda Waxiliána, jeho parťáka Wayna či policistku Marasi, každý z nich je natolik svébytný, že bych si klidně užil román jen s nimi samotnými. Obzvláště Wayne je řízek par excellence a pokaždé, když jsem se při čtení začal nudit, on byl zárukou toho, že mě to rychle přešlo. V tomhle ohledu odvádí Brandon Sanderson skvělou práci, kdy kombinuje situační humor se zápletkou epických rozměrů. A přestože se člověk občas ztrácí v souvislostech a zpětně se zdají být některé plány až příliš překombinované, pořád si užívá čtení hlavně kvůli sympatickým postavám a bezkonkurenční imaginaci.

kniha: Válečný prorok - Bakker, Richard Scott
Madam Brbla | **** | před 3 dny

Takzvaná Svatá válka se po množství obstrukcí a intrik konečně dala do pohybu. Jsem vděčná za úvodní shrnutí děje z předchozí knihy, protože se mi některá jména a detaily vykouřily z hlavy. Nebylo složité uvést se zpět do obrazu, přesto jsem četla slimáčí rychlostí. Vážně oceňuji autorovu práci s postavami, s jejich charaktery, které jsou (převážně) lidské, nedokonalé, náchylné k všemožným slabostem. Nicméně pro mě bylo těžké až nemožné si kohokoliv oblíbit. Taková armáda bezohledných manipulátorů, arogantních hajzlů, agresivních surovců, náboženských fanatiků, snadno ovlivnitelných slabochů, rozhoďnožek a ufňukanců… uf, proč jim držet palce? A pokud se náhodou našel někdo relativně sympatický, autor se postaral, aby to nezůstalo bez trestu. Do toho jsou po desítkách házeni vojevůdci s divnými jmény, dokreslující atmosféru bojů – všechnu tu zarputilost, krutost, hrdinství i zbabělost, umírání na různé způsoby (kdy zásah čepelí je nejmilosrdnější varianta). Bohužel můj lhostejný, případně rovnou negativní postoj k válečné mašinérii, jejím pochybným cílům i k jednotlivým osobnostem ovlivnil celou četbu. Bakker vrhá statisíce lidí od jedné katastrofy k druhé, popisuje každé peklo se sadistickou pečlivostí, nevyždímal však ze mě odpovídající emoce. Je mi prostě pořád buřt, kdo jakou bitvu vyhraje a jestli Svatou válku převálcuje Nebůh se svými hnusáky. Proto nemohu hodnotit s podobným nadšením jako předchozí čtenáři, jakkoliv se mi styl tohoto pana spisovatele zamlouvá. 80%

povídka: Ortely smrti - Brunner, John Kilian Houston
vyšla v: Svět zlodějů
yerry | **** | před 4 dny

Klasická fantasy, písaná však veľmi čítavou formou. Je to úvodná poviedka z cyklu Svět zlodějů a jeho úvodného zväzku. Ocitáš sa v meste Asylum, v meste kde neplatí zákon, doteraz… Je tu dievčina s neľahkou minulosťou, zradca – zloduch, čarodejník, veľa týpkov s maslom na hlave, jeden podstatný zvitok a bude aj vyrieknutá kliatba – kúzlo, ktoré zohraje v budúcnosti pravdepodobne jednu z kľúčových úloh.

Napriek tomu, že na fantasy moc nie som, na úvod zatiaľ fajn. Na túto sériu som sa už dlhšie tešil, že ju skúsim…

Dej poviedky sa odohráva niekľko desiatok miliónov rokov v budúcnosti. Ľudia tu už nepoznajú svoj pôvod ani planétu zrodu. Pred niekoľkými desiatkami tisíc rokov narazili na zničenú a už nefungujúcu sondu v ktorej sa nachádzala zlatá tabuľka s výzorom muža a ženy a nejakými údajmi. Po určitom čase objavia planétu v jednej starej slnečnej sústave s hasnúcim slnkom na ktorej sa už po niekoľký krát prebúdza život na úrovni rias. V jednej hlbšej geologickej vrstve nájdu pozostatky civilizácie, ktorá sa pravdepodobne sama zničila…

Autorka tu veľmi dobre pracuje s časovými cyklami obrovských rozmerov, na človeka sa pozerá akoby zvonku špirály a nič netvrdí jednoznačne. Príbeh samotný som tu teraz chápal tak trochu ako bonus k téme…

série: Cyteen
yerry | **** | před 4 dny

Séria Cyteen je v skutočnosti jedna hrubá kniha, pravdepodobne z marketingových dôvodov rozdelená do troch zväzkov. Dej samotný sa odohráva v 25. storočí, niekoľko desaťročí po vojne medzi Alianciou t.j. Zemou, jej kolóniami a Úniou, ktorá vyhlásila v minulosti od Zeme nezávislosť. Chronologicky nadväzuje na sériu Company wars , z ktorej boli u nás vydané zatiaľ len román Stanice Pell a noveleta Obetný baránok.

Ťažiskom a ústrednou témou Cyteenu je klonovanie, eugenika, politikárčenie, intrigy a hlavne myšlienky ústredných väčšinou ešte mladistvých protagonistov.

Moje pocity z tejto série sú trochu rozporuplné. Mám dojem, že vatovú výplň tu autorka teraz balila do psychologického obalu, pričom tento obal bol riadne ťažký a rozmerný. Ako inak si vysvetliť, že napriek pomerne jednoduchej ústrednej zápletke Cherryhová natiahla dĺžku textu takmer na päť násobok vzhľadom na jej skoršie romány s porovateľnou zložitosťou zápletky. Napriek mojim výhradám zmysel a vyznenie série pokladám za veľmi dobré s dovetkom: menej niekedy znamená viac.

kniha: Očištění - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | *** | před 4 dny

S dosť veľkým vypätím svojich duševných síl som napokon dočítal aj tento tretí zväzok série Cyteen. Autorka tu pokračuje v nastúpenom kurze psychologickej omáčky, okorenenej štipkou eugeniky, klonmi, elitárskymi myšlienkami hlavnej ženskej postavy, trochu viac politikou a intrigami a podáva to na tanieri, ktorý sa tvári ako science fiction s trochou akcie na záver, len aby sa vlk nažral a ovca zostala celá…

Áno, to prostredie, vesmír a problematika autorkou podavané sú veľmi zaujímavé, len tej omáčky keby bolo trochu menej…

povídka: Tapetár - Senček, Richard R.
vyšla v: Fantázia 2017
tiradentes | ** | před 5 dny

Poviedka mala dobrý nástup, ale postupne vyšumela do stratena (obrazne i reálne). Bohužiaľ, lebo námet mal veľký potenciál.

kniha: ...o psu nemluvě - Willis, Connie
trudoš | ***** | před 5 dny

Tak jako se musel Johann Wolfgang Goethe po publikování Utrpení mladého Werthera odreagovat něčím míň depresivním, podobně i Connie Willisová předložila zdeptaným fanouškům cyklu Cestovatelé historií po Knize posledního soudu trochu odlehčenější dílko. Ovšem neméně geniální.
Co je na téhle knize nejkouzelnější, je její přímý a nepřehlédnutelný odkaz na Jeromovy Tři muže ve člunu. Autorka využila stejné doby a prostředí, aby svým hrdinům z budoucnosti pořádně zamotala hlavu. Provedla to přitom s takovou nonšalancí, jež jí musí leckterý spisovatel závidět. Nepřepisuje ovšem dílo někoho jiného, ani jej lacině neparoduje, ale s jemnou nostalgií vzdává hold nezapomenutelné klasice humoristické literatury. Přitom nezapomíná na další velikány, jako jsou P. G. Wodehouse, Agatha Christie či Dorothy L. Sayersová. Román s geniálně propracovanou gradací, perfektní situační komikou a fantastickými postavami. Zážitek, na který se prostě nezapomíná – tedy pakliže máte alespoň špetku smyslu pro humor.

povídka: Ako bez duše - Tabačková, Jana
vyšla v: Fantázia 2017
Papericko | ***** | před 5 dny

Čítal som, bavila ma, krásny ľudový jazyk. Poklona.

kniha: Světlo pulsaru - Pitzmos, Aleš
biafra | ***1/2 | před 5 dny

Je to takové odpočinkové akční čtení, které mě zaujalo poměrně spletitým příběhem, který Pitzmos před čtenářem poměrně umně rozplétá. Jinak souhlasím s předchozími komentáři. Připojuji ještě vlastní poznámku: Pitzmos neumí popisovat složitější emoce nebo vztahy. Zvlášť je to patrné ve scénách dcera-otec či manžel-manželka. Tyto pasáže šustí papírem, jsou sladkobolně kýčovité a jsou literárním ekvivalentem líčení vztahových stereotypů ve filmech Rosamundy Pilcherové. Kulhánek nebo Kotleta (očividní vzorové pana Pitzmose) to také neumějí, a proto se (většinou) moudře takovým líčením vyhýbají.

Deník Ellen Rimbauerové má pěkný začátek, který naneštěstí brzo sklouzne k vyprávění o manželské nevěře, táhnoucí se odněkud nikam. Hádám, že být to povídka o padesáti stranách, vykřesal by Ridley Pearson z námětu maximum. Takhle se drobně potácí mezi úmyslem čtenáře vyděsit a nutností napsat těch necelých tři sta stran. Pročež se nejslabším článkem řetězu stává hlavně samotná hrdinka, jež možná za prokletí Domu v růžích může, ale možná taky ne. Z jejího nadšení i strachu z něj to nevyčteme. Na konkrétní odpovědi proto můžete zapomenout, zato potěšit má pravděpodobně spousta náznaků, jež mohou znamenat cokoliv. Autor evidentně počítá s tím, že když znáte seriál, všechno podstatné už víte, a pakliže neznáte, měli byste se na něj podívat.
Co však zůstává perfektní, je myšlenka viktoriánského domu, který musí být neustále renovován a rozšiřován, jinak se strhne teror. Jednoduchý, ale přitom báječně strašidelný motiv. Jen je otázkou, jestli náhodou nepochází z původního televizního seriálu.

Poviedka, kde sa konečne prepoja osudy postáv z predchádzajúcich príbehov o Letnej planéte, z hyperpriestoru sa vynorí časť zmiznutého tankera z poviedky Implantory a jednej hviezdnej sústave hrozí zánik v dôsledku vesmírnej anomálie…

Napriek dosť priohnutému príbehu a bohom zo stroja, veľmi dobré čítanie…

Osamelý robot nemôže roniť slzy. Krátka epická hard scifi poviedka o zabudnutom robotovi kdesi v hlbinách vesmíru, ktorý sa spoliehal na ľudí a preto do bodky plnil ich príkazy. Malo to drajv, pointu a emočnú silu.

Zaujímavý koncept zaveseného sveta, príbeh samotný však bol už poslabší, akoby autori nevedeli ako s ním naložiť…

Poviedka ktorá objasňuje, čo sa stalo s mozgami niektorých členov posádky transsústavového tankeru Kolapsar po použití ešte nie dosť dobre preskúmaného Defraktora. To je technológia Cudzincov slúžiaca na skoky do hyperpriestoru.

Poviedka volne prepája niektoré časti o Letnej planéte. Veľmi vydarený text…

O cestovateľoch v kvapke vody, ktorí sa potrebujú dostať na Orbitu. Štandardná jednohubka.

kniha: Planoucí lesy Venuše - Dragtová, Tonke
trudoš | ***1/2 | před 8 dny

Na románu se výrazně podepisuje fakt, že Tonke Dragtová je autorkou knih pro mládež. Je to znát na formě naivního vyznění, stejně jako na dětinsky jednoduchých dialozích. Spisovatelka ovšem pracuje s fantastikou podobně jako Ray Bradbury, kdy odsouvá stranou vědeckou hodnověrnost a spíš apeluje na celkovou atmosféru vyprávění. Venuše je tak v jejích očích planetou pokrytou nezkrotným a divotvorným pralesem, ve kterém se veškerá technika mění během okamžiku v prach. Dobyvatelé vesmíru proto ustrnou na mrtvém bodě, mezi touhou po poznání a strachem z neznáma.
Ač to nerad říkám, je znát, nakolik se na příběhu podepsal zub času. Rozdíl několika desítek let prospěje máločemu, o to více zápletce, jejíž síla spočívá ve střetnutí lidstva s něčím novým, těžce pochopitelným. Podobná tématika je dnes už poměrně profláklá a pravdou je, že Planoucí lesy Venuše žádnou jiskrnou pointu nepřinášejí. Přesto má román neoddiskutovatelné kouzlo, jež určitě potěší každého milovníka klasické science fiction.

tohle mě moc nebavilo. nejsem lezec a ty dlouhé pasáže popisující pohyb po povrchu budovy mě nechávaly chladným. ani drama svobodomyslných dobrovolných vyhnanců z odporného, ale bezpečného světa vnitřku mě nedojal. popravdě jsem se dost nudil.

docela zajímavý mix mystiky a kyberpanku, připomněl mi americké bohy. příběh je triviální, ale nabitý šílenými nápady, jak už se tak v té době kyberpank psával. někdy samoúčelnými, někdy opravdu zajímavými. je tu samozřejmě spousta žánrových klišé, která rezonovala společenské nálady – rozpad centrálních státních autorit, nárůst aktivity gengů a korporací, terorizmus (a pak prý že je to věc poslední doby) a informační technologie (tehdy se jim ale pořád ještě říkalo „kybernetika“). docela mi tu chyběl nějaký sevřenější úchop příběhu, autor se moc nechal vést nějakým tvůrčím raušem, jinak to má super potenciál.

kniha: Gauntlgrym - Salvatore, Robert Anthony
Speedemon | **** | před 9 dny

Knihy s Drizztem se pomalu začínají stávat smutným čtením. Spousta starých známých nás už opustila a moc dalších nezbývá. Z temného elfa se stává labil, který vyhledává boj a vrací se ke své stránce Lovce. Děj opět poskočí o pěkných pár let dopředu a Drizzt s Bruenorem pátrají po posvátném trpasličím městě Gauntlgrymu. Pokud čekáte podobnou výpravu jako k Mitriliové síni, tak jste na omylu. Hrdinům trvá roky než na něco narazí. Mezitím se svět změnil k nepoznání. U čtení je rozhodně fajn vědět něco o Forgotten realms (což já nevím) nebo si k tomu něco dohledat :). Vře tu konflikt mezi Netherilci a Thayi a než se v tom člověk zorientuje tak to může být docela zmatek.

Po smrti několika hrdinů v minulé trilogii je poznat, že se pan Salvatore snaží vytvořit další stěžejní postavy (Dahlia). Nakolik se mu to podaří, uvidíme v dalších knihách. Když pominu spoustu akce, tak je příběh jako vždy přímočarý a na konci hollywoodsky emocionálně vypjatý. Okatě to vykrádá Pána prstenů, nicméně dle několika přímých odkazů bych řekl, že je to spíše autorův záměr a uznání cti.

Btw: zajímalo by mě proč se série jmenuje Neverwinter, když město stejného jména je v knize přeloženo jako Letohrad.

kniha: Doktor Spánek - King, Stephen
trudoš | ***1/2 | před 9 dny

Nejvíc mě asi mrzí fakt, že propojení s mým tolik oblíbeným Osvícením je v důsledku zbytečné, protože kromě samotných „darů“ to pro zápletku vlastně nemá žádný význam. Jako návrat k oblíbeným postavám proč ne, ale vzhledem k tomu, že všichni prošli kompletní proměnou, to na mě ani po nostalgické stránce příliš nezafungovalo. Spíše naopak, protože pětiletý Danny nemá s tím dospělým vůbec nic společného.
Hodně mi nesedla ani koncepce románu, kdy pro jeden dobrý nápad bylo potřeba rozehrát lehce únavné pětisetstránkové drama. Přitom padouši jsou dokonalí, děsiví a nemilosrdní, přesně jak horor káže. Jenže tohle šlape pouze do momentu, než se střetnou s hrdiny a od té doby hrají už jen role lumíků na cestě do neznáma. Podobně nevyužitá je celá ta Dannyho životní pouť, anabáze Chřestýšové Andi, nebo sympatický kocour v domově důchodců. Přestože tomu všemu věnuje Stephen King extra velkou porci prostoru, nepřišlo mi, že by to pak mělo nějaký smysl. Pořád to však umí mistrovsky naservírovat.

kniha: Znovuzrození - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | *** | před 9 dny

Všetko podstatné tu už v skoršom komentári zhrnul Dilvermoon. Len dodám, že miestami sa mi zdalo, že čítam psychologický román prekladaný sociologickou sondou. Ústrednými postavami sa tu stávajú vyvolená Ari a jej Azovia. Sleduješ tu niekoľkoročné obdobie až na prah ich dospelosti. Ich myšlienky, úvahy, rozhovory a sexualitu. Inak okrem politikárčenia sa nič moc nedeje. Klonovanie, programovanie myslenia a motivácie osôb sú stále na veľmi dobrej úrovni, toto ma bavilo. Spústu textu som tu však už chápal ako výstielku. Myslím, že nič by sa nestalo, keby autorka zredukovala text o polovicu a možno aj viac.

Z tohoto dôvodu idem s hodnotením trochu dolu, ale stále je to dobré čítanie…

povídka: Pod mrakmi - Stiffel, Anton
vyšla v: Krutohlav 2002; Zabudnutý vesmír
yerry | **** | před 9 dny

Autor tu trochu pritvrdil. Zobudenie z hybernačného spánku nebolo najoptimistic­kejšie. Zem postihla globálna katastrofa. Zostáva len na navrátilcoch s kozmu, aby ju opäť zaľudnili. Napomôcť by tomu mohli nanostroje a zbaviť Zem mrakov svinstva zabudnutá nukleárna raketa. Ak sa všetko podarí, to ešte neznamená, že je to dobre. Drsná a veľmi dobrá poviedka…

Hviezdne lety, hybernácia, Oni a život sa s nikým nehrá. On a ona, ako inak. Napokon všetko zle, alebo žeby nie? Spaceopera líznutá virtuálnou realitou. Určená tým mladším. Dobre sa to číta. S nostalgiou veľmi dobré…

kniha: Putování - Bronec, Michael
dva mraky | ***1/2 | před 10 dny

Výlet na spoustu plasticky popsaných míst a výborné dialogy. Pak byl najednou konec a to je teprve rozehrávka. Má to dohromady víc jak šest set stran, velikost například takového Odhaleného vesmíru. Dobře se to čte, ale nemohu si pomoct, ještě chvíli tímhle směrem a utopí se to v epizodičnosti. Příjemná přidaná hodnota jsou ilustrace a povedená obálka.

kniha: Stín větru - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 10 dny

Tajuplné vyprávění Carlose Ruize Zafóna je důmyslnou poctou gotickému románu i detektivním dobrodružkám, stejně jako rafinovaným vyznáním lásky k šestákové literatuře. Typickým znakem spisovatelovy koncepce je rozehrát zápletku po vzoru ruských matrjošek, kdy se hlavní dějová linie tříští na menší a menší příběhy, které však ve finále celou mozaiku bizarní tragédie geniálně dotvářejí. Takřka dumasovské osnově přitom nechybí nečekané zvraty ani žalostné osudy, především ale neskutečně živé postavy a fascinující kulisy. Z jazykové stylistiky pak čiší vyslovená radost z tvoření a především úcta ke čtenáři, jež si nezaslouží nic menšího než to nejlepší.
A že jste o Stínu větru nikdy neslyšeli a už vůbec ne o tom, že by mělo jít o světový bestseller? Nejste sami. Osobně si však myslím, že je to autorův bezděčný způsob, jak Stín větru ještě více přiblížit neznalému čtenáři, který u něj tak zažívá stejné nadšení jako Daniel Sempere nad knihou Juliána Caraxe. Čirá magie, to mi nikdo nevymluví.

kniha: Nadace na hranicích - Asimov, Isaac
Methat | ***** | před 10 dny

„Člověk, který nerozumí lidem, má jen falešnou představu sám o sobě“

Nadace na hranicích je o stupeň lepšia než predchádzajúca časť a zatiaľ najlepšia kniha zo série. Čítala sa mi oveľa lepšie a možno aj preto, lebo ju autor napísal po takmer tridsiatich rokoch a bol v románoch skúsenejší a aj technológie v skutočnom svete sa značne posunuli – text už nepôsobí až tak archaicky. Kniha nám zhrubla, čo je dobre a nenudila. Páčil sa mi odkaz na sériu o robotoch, ktorú Asimov napísal po Druhej nadácií, tú mám tiež v knihovničke a teším sa na ňu.

Veľmi sa mi páčili všetky postavy (Novi, Trevize, Pelorat, Bliss alebo Gendibal), konečne začal Asimov písať aj o nich, nielen o Nadácií. Každá postava niekam smeruje, má svoju úlohu vo vesmíre a na konci sa ich cesty pretnú. Táto časť má v podstate dve hlavné linky – pozrieme sa do hlavných „politických“ kruhov Druhej nadácie a budeme cestovať s Trevizom a Peloratom a hľadať prvú planétu, z ktorej vzišlo ľudstvo. Obe linky sú zábavné a dostatočne rýchlo sa striedajú, takže keď vás prestanú baviť politické pletichy, kniha vás presunie do modernej nadačnej lode.

Koniec je taký Deux Ex Machina (či už v zmysle počítačovej hry alebo významu) a jeho rozuzlenie mi úplne vyhovovalo.

„Lež je tím lepší, čím víc se blíží pravdě, a čistá pravda je nejlepší ze všech lží“.

12345678910poslední (616)24628 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu