RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (588)23481 příspěvků celkem

Osoby a obsazení: Čaroděj, učednice, ztracený otec, kmotřička víla a elfí král. Keddieho vystřídal Conhoon, ale jde o stejně příjemnou, tentokrát spíše konverzační literaturu se slabým až nijakým závěrem.

kniha: Morituri - Green, Simon R.
trudoš | *** | před 13 hodinami

Simon R. Green je znám především jako vynikající „béčkař“. Jeho cykly patří k tomu nejlepšímu z klasického pulpu, a přestože opakovaně pracuje s tradičními zápletkami, dělá to svěžím způsobem, který jen málokoho může urazit. Ano, občas je to hloupoučké, černobílé a naivní, ale rovina nadsázky dává na srozuměnou, že si to uvědomuje i sám autor. A tak nešetří odlehčenými dialogy, hrdinskými pózami a absurdními situacemi, nad kterými plesá srdce každého fanouška fantastiky.
Co však zjevně není jeho předností, jsou romány delší dvě stě padesáti stran. Nemluvím teď o kvalitě, protože ta s tím nemá co dělat – co dokáže na dvou stech stránkách, dokáže i na šesti stech. Jde spíš o rozsáhlost, ve které se sám ztrácí, jakoby sice měl jasnou představu, kam chce příběh dovést, ale na cestu si toho nabalil prostě moc. A i když ve třinácti kapitolách vypráví různé životní osudy, celek splývá v jednu velkou mýdlovou operu, jež se atmosférou příliš neliší od Hvězdných válek. Úsměvných Hvězdných válek.

kniha: Páté srdce - Simmons, Dan
BorgDog | ****1/2 | před 13 hodinami

Kniha se hodnotí poměrně obtížně, neboť na ni lze nahlížet různými hledisky. Pro „holmesology“ bude bezpochyby luxusní sousto. Simmons si dal práci se studiem Watsonova (pardon, Doyleova) díla, a současně měl odvahu uhnout z vyjetých kolejí otrockých epigonů. „Jeho“ Sherlock má zcela jinou minulost, částečně i naprosto odlišný charakter, přesto dokonale zapadá jak do obrazu „kanonického“, tak autorova. Tohle rozhodně nemohlo být snadné, a je to jasný důkaz Simmonsova literárního génia. Bez ironie.

Na námitkách vznesených Louzou je ovšem též dosti pravdy. Zatímco první třetina románu, kde se ještě drží „dialogová“ a „dějová“ složka v rovnováze, se přímo hltá, ať už v Sherlockově drogové výpravě, nebo popisu „tibetského dobrodružství“, ve druhé polovině se „Páté srdce“ vleče. Simmons jde v podstatě stejnou cestou jako Newman v „Anno Dracula,“ když nechává Sherlocka a jeho lehce nedobrovolného Watsona setkávat se s mnoha významnými literáty i politiky své doby, jen to hraje na vyšší a „vážnější“ úrovni. Jenže zatímco Newman trousí zábavné hříčky, Simmonsovy večere v ušlechtilé gentlemanské společnosti se brzy přejí a ústřední zápletka začne působit jako pouhý doplněk k tlachání. Ano, pro znalce historie nebo americké literatury, to bude nejspíše mnohem úchvatnější. Pro většinu čtenářů však nikoliv. To platí i o osobě Henry Jamese, kterou má sice autor rovněž dokonale zvládnutou, ale co je to platné, když se k nějaké pořádné akci dostane až téměř před koncem.

Nakonec tu máme rovinu „detektivní“ a téměř mystickou v podobě Sherlockových pochybností o vlastní identitě, nebo spíše realitě. Na rovinu, neohromilo mne to tolik, jako jiné, byť nápad je bezpochyby zajímavý a představa Holmese konzultujícího s dalajlámou prostě sladká. Rovněž případ založený na skutečné události , kde se nic, ale naprosto NIC neděje pouhou náhodou, je vymyšlen dobře, ale finále přesto působí zbrkle. Konflikt Holmese s Lucanem Adlerem se dal „osladit“ ještě mnohem líp.

Co tedy s tím? Osmdesát procent je rozhodně málo – zdejších 74% pokládám za těžce podhodnocené – ale na plný počet kniha také nemá. Takže čtyři a půl hvězdy.

P.S.: A kdo neodhalil tajemství profesora Moriartyho aspoň třicet stran před odhalením, nezaslouží si svoji loveckou čapku ani dýmku! ;-)

kniha: Vládce Arestonu - Pecinovský, Josef
gokudo | *** | před 17 hodinami

Mne osobne ten treti dil prisel takovy odflaknuty, plny buzku ze stroje jak na prvniho maje.

Tři příběhy z neradostné „budoucnosti“ Země, které napříč staletími spojuje místo, kde se převážně odehrávají, události, předměty, osoby, náboženství, ale především téma: lidstvo a jeho autodestruktivní konání. Ať už jde o tragikomické osudy bratra Francise, sílu pokroku v novém období renesance, nebo vypjatou politickou situaci moderního věku, poselství zůtává podobné: bez ohledu na civilizaci a úroveň vzdělanosti, lidé jsou odsouzeni k opakování stále stejných, sebezničujících chyb. Zároveň však každá novelka obsahuje i světélko naděje, že snad jednou, někdy, někde možná bude líp. Jen je zapotřebí mít víru, neopouštět ji.
Být katolík s dobrou znalostí latiny, církevních rituálů, různých druhů modliteb, hodností a veškerou související terminologií, pravděpodobně bych knihu ohodnotila nejvyšší cifrou. Nicméně coby ateistka, chodící do kostela jednou za uherský rok víceméně z donucení, cítící se tam nesvá a při kázáních přemýšlející, jestli umře zimou nebo nudou, případně kolik oveček by do chrámu Božího přilákalo, rozdávat místo hostií Fidorky… no, prostě jsem si tohle (zaslouženě) vysoce oceňované veledílo tolik neužila. 80%
P.S.: Diskutujícím díky za odkazy, zejména za ten velmi užitečný překlad latiny do angličtiny.

kniha: Kouř - Vyleta, Dan
snop | ***1/2 | před 1 dny

Setup je velmi zajímavý, ale bohužel poněkud nezvládnutý. Zprvu se nám říká, že kdo hřeší, z toho se kouří, na konci máme skoro fyziologické vysvětlení skrz nějaké ty „midichloriany“. Logika trpí i jinak. Ten svět by nemohl fungovat, nakonec už jenom kvůli permanentní ztrátě hmoty u soustavně „špinících“ lidí (kouř zanechává saze). Což ovšem neznamená, že je to špatná kniha! Vůbec ne. Pokud uzávorkujeme realističnost (což pravda jde těžko, pokud je nám autorem neustále vnucována), tak získáme celkem dobrodružnou sondu do otázky dobra a zla.

Je tíhnutí ke zlu dědičné? Je absence hříchu požehnáním nebo prokletím? A co byste udělali pro to, aby z vás přestalo kouřit? A aby přestalo kouřit z úplně všech? Obětovali byste život? Svůj, nebo někoho cizího? A komu vlastně sejde na nějakém dobru a zlu?

Dobrodružná cesta tří dospívajících dětí je pouze rámcem pro kladení takovýchto otázek. A tak zde sice máme příběh, ale celkem pochopitelně nikterak uzavřený as gradacemi ne v příběhové ose, ale právě v těch místech, kde se filosofuje.

Filosofování samo je milé, nepříliš hluboké a srozumitelné. Jen nelze přehlédnout ten trik, kterým se nejprve láska prohlásí za hřích, aby se pak právě na příkladu lásky ukázalo, že hřích patří k vyššímu dobru světa.

kniha: Čarodějův odkaz - Nečas, Ondřej S.
snop | **** | před 1 dny

Milý postmoderní kus na pomezí pohádky a fantasy. Jednohubka pro líné odpoledne :-) Žádná velká řachanda (jak by naznačovala obálka, která je jasnou aluzí na Pratchetta), ale mírný úsměv člověk nasadá hned na začátku a zůstane mu po celou dobu četby.

kniha: Vládce Arestonu - Pecinovský, Josef
snop | ***1/2 | před 1 dny

V zásadě platí vše, co jsem psal u druhého dílu. Takže dávám i stejné hodnocení.

kniha: Žhavé olovo, chladné železo - Marmell, Ari
snop | *** | před 1 dny

Je zajímavé hodnotit po několika týdnech od přečtení, protože to se teprve ukáže, co z knihy v člověku zbude. Z této knihy nezbylo skoro nic. Když se hodně zasnažím, vybavím si, že to byla taková rádoby noirovka, bohužel narativně rozplizlá a zvláště na konci vyloženě nezvládnutá. Akce, která měla být vyvrcholením, je nakonec dost nezajímavá. Ale je to nadpřirozená detektivka, takže holt po konci dresdenovek musíme být rádi aspoň za to.

kniha: Probuzení - Lebbon, Tim
Clarice | ****1/2 | před 2 dny

Vetřelcí knihy jsem nevyhledávala, tedy až na knižní podobu prvního filmu, kterou jsem kdysi dávno dostala k vánocům od mámy. Předtím jsem ještě musela plakat v knihkupectví a pak jako odejít, abych neviděla, jak to kupuje :). Tuto jsem slyšela a zaboha nechápu, proč se neobjevila ve filmové podobě namísto těch nových. Výborně by zapadla do celého vetřelčího vesmíru a snad by i méně zklamala. Jasně, příběh obsahuje všechny tady již zmiňované ingredience, ale ta atmosféra mi připomněla staré zlaté časy, v nichž jsem si musela vystačit se třemi výbornými filmy a dokázala je sledovat opakovaně.

Z anotace knihy je trochu jasné, jak to dopadne, protože příběh „Probuzení“ se nachází mezi prvním a druhým a autor tedy musel dodržet určitá pravidla. Ale nemůžu si pomoci, ač ve známých kulisách, příběh se mi líbil. Objevila jsem jej, pak se na mě přilepil, usadil se a místy způsobil i tělesné reakce (myslím mrazení v zádech, ne pohyby ve střevech). Odlehlá těžební kolonie. A když se těží, co se dělá? No hrabe se v zemi, respektive pod ní :). Pak se nesmíte divit, že se odtamtud něco vynoří. A aby toho nebylo málo, na lodi, která slouži těžařům jako „odpočívárna,“ se „cosi“ pokazí, nechci napsat přímo posere. A součástka, kterou je nutno instalovat, aby jako naděje umřela poslední, se nachází zrovna na místě, kam byste nechtěli, když víte, co tam čeká :).

kniha: Noční hlídka - Lukjaněnko, Sergej
Methat | **** | před 2 dny

Noční hlídka je o boji dobra a zla, no predovšetkým o rovnováhe. Psychológ Lukjaněnko sa zamýšľa prostredníctvom hlavného aktéra Antona o večnej otázke dobrých vs zlých skutkov a ich vplyv na svet a ľudí okolo. Celá kniha je rozdelená na 3 väčšie poviedky s prológom. Prvé dve sú viac akčné a až v poslednej sa viac filozofuje. Celkovo z knihy nie som až tak nadšený ako iní komentujúci. Som zvedavý na pokračovanie…

kniha: Turnus - Howey, Hugh
SONP | **1/2 | před 2 dny

Na začátku byla povídka „Cupanina“, kterou autor obložil dalším dějem a vzniklo Silo. A turnus je nefalšovaný prequel k Silu, který trpí snad všemi neduhy, kterými prequely trpívají. Samotné vysvětlení, jak to celé vzniklo, sice snažil autor pojmou originálně jinak, než obligátní jadernou válku, ale stejně to celé tak nějak kulhá a když jsme v prvním díle nevěděli nic, bylo to možná i lepší. Navíc se zde pokračuje v tradici samostatně stojících příběhů a některé z nich jsou opravdu nezáživné (mluvím o Missionově pobíhání tam a zase zpátky – nebo spíš nahoru a zase dolů). A kromě prequelových nemocí se zde objevuje i nemoc prostředních dílů – kromě toho že kniha nemá jednotný děj, nemá ani jasný konec. Jo, je nevděčné psát série, ale když nakladatelé si to přejí a slušně za to platí… Pak to dopadá tak, že musíme číst celou stránku o chytání kočky nebo otvírání konzervy – kdyby to byla jedna knížka, asi by to byla sci-fi legenda, ale takhle to je už nastavovaná kaše. Ale zase nechci dílko zas tak docela pohanět. Autor velmi pěkně zpracoval téma plynoucího času, trochu a la Highlander (zde coby rekvizity slouží hnijící těla vedle záchodového koutku, a k tomu to přirovnání k sýru cottage, brrr) a s tím souvisejícího trhání blízkých od sebe, a také jasná autorova nechuť k sociálnímu inženýrství a žádoucímu vzdoru proti němu stojí za to. Ovšem pecka to prostě není, sorry jako.

kniha: Prznitelé hrobů - Bullington, Jesse
trudoš | *** | před 3 dny

„Tvrdit, že bratři Grossbartové byli krutí, sobečtí lupiči, by bylo urážkou i pro ty nejhanebnější lapky. A říci, že to byly krvelačné svině, je zase pohanou i toho nejukoptěnějšího kance.“
Jesse Bullington servíruje rafinovanou fikci, okořeněnou notnou dávkou fantaskních prvků a dobových reálií. Není to čtení pro každého, už jen proto, že méně sympatické postavy byste vskutku pohledali. Dvojice antihrdinů, přesvědčená o vlastní křesťanské nenapadnutelnosti, táhne Evropou, a v jejich stopách smrt. Nic složitějšího. Autor tak staví především na absurdních dialozích, které se neštítí ničeho. Krutá realita se mísí s morbidním humorem a vytváří nenapodobitelnou atmosféru, jež dokáže vykolejit i otrlejšího čtenáře. V rovině jazykové proto Prznitelé hrobů fungují dokonale. Horší je to se zápletkou, která je při svém pětisetstránkovém rozsahu poměrně stereotypní. S tím pak kontrastuje závěr, který přichází až s posledními odstavci, díky čemuž působí trochu jako nakladatelem vynucená tečka.

Starý Yancey je zrejme najväčšia k***a v celom literárnom svete a nenávidí úplne každého na celom svete. Ono totiž nie je bežné aby človek na správu o náhlej smrti jeho ôsmich synov zareagoval, nech ich kľudne vysypú z káry, aby si do nich mohol z chuti zakopať. A keď žiada Hogbenov o službu ako „bolestné“ za svojich mŕtvych potomkov, určite to bude niečo nekalé. Príbehovo ešte lepšie ako Trable s elektrárnou, humor ostáva na rovnakej úrovni. Malý, foter a dedo sú skvelí.

Krátká studie o slavné básnířce Emily Dickinsonové a invazi Marťanů do Amherstu ve státě Massachusetts. Pěkně propleteno s H.G.Wellsem. Chvíli trvalo, než jsem se zorientoval, ale poté už to snad dávalo smysl. No každopádně jako vhled do života a povahy Emily Dickinsonové zajímavé.

kniha: Mimozemšťané a hvězdy - Simon, Erik
Benetka | **** | před 3 dny

Překvapivě dobrý výběr povídek! I když najdou se i slabší kousky – to ale ostatně záleží na preferencích a vkusu čtenáře.Jsou to kvalitně napsané povídky psané s nadhledem,často i s humorem,a v neposlední řadě nebývá vyjímečná i zajímavá pointa.A to vše psal autor tvořící v rámci socialistického NDR! Jediná má výtka ke knize směřuje ne k autorovi,ani ne k překladu,ale k ilustracím! To jsou,prosím,nes­kutečné mazanice!!! Kniha je určena pro čtenáře od 10 let.Chudáci děti.Ale nejenom ony – asi každý by dal přednost hezké kresbě před takovým paskvilem.(A musím říct,že v tehdejší řadě KOD nakl. Albatros je to docela častý zjev!)

Zmutovaní potomkovia Atlantíďanov sa presťahovali k príbuznému do Kentucky. Keďže u spomínaného príbuzného lenivosť dosahuje až také dimenzie, že sa občas neobťažuje ani dýchaním, milí Hogbeni si musia nový domov zariadiť po svojom. A začnú tým najdôležitejším, uránovou pieckou aby mamka mala ako prať. Spojením skvelého Kuttnera a geniálneho Václava Kajdoša čitateľ dostáva na tanier výbušnú zmes absurdného humoru a príbehu vyrozprávaného echt sedliackym dialektom. Porovnával som s prekladom M. Žáčka, ktorý je možno presnejší ale dialekt je menej šťavnatý.

Atmosférou velice originální kniha obsahující dva příběhy, přičemž silnější jsou rozhodně titulní Poklady stolinů. Pokud se vám kniha dostane do rukou, jednoznačně doporučuji přečtení. Proč? Inu…je to krátké, takže i kdyby vás kniha neoslovila, budete ji mít rychle za sebou; a dále již zmíněná atmosféra, která je krásně slovanská, což je příjemná změna oproti majoritní „západní“ fantasy (pokud se vám líbila atmosféra v Zaklínači, měla by se vám líbit i zde, ačkoli jinak je kniha blíže spíše k Tolkienovi). Za mě spokojenost.

Krátká novelka z neokoukaného prostředí, jasně inspirovaná Pánem prstenů. Na první pohled je vcelku obyčejná, taková fantasy klasika – má ale velmi příjemnou a zvláštní atmosféru, takže přeci jen vyčnívá, a není pouhým generickým fantasy klonem.

Polský a tak trochu nízkorozpočtový Túrin Turambar, i tak ovšem vcelku dobré vyprávění.

kniha: Akta X - Nikomu nevěř - Maberry, Jonathan
BorgDog | **1/2 | před 4 dny

Na rovinu – zklamání. Jonathan Maberry se jako editor snažil. Jeho předmluva je perfektní a pečlivost, s jakou pokrývá maximum paranormálních motivů Akt X (poltergeist, mimozemšťané, lykantropie v různých formách) je chvályhodná, bohužel výsledky neuspokojivé. Je s podivem, jak těžké je zřejmě pro většinu i celkem zkušených autorů (soudě podle medailonků v závěru sbírka opravdu není „začátečnická“), napsat slušný fanfik, který by respektoval psychologii postav i reálie a nabídl nějaký nápad nebo trochu humoru. Notabene, když se navíc sami autoři často v medailoncích za velké fanoušky Akt X prohlašují. Jen reklamní kecy? Vážně to tak vypadá.

Skutečnost je taková, že opravdu zvládl postavy Muldera a Scullyové snad jen Lebbon s Petruchou. Crilley napsal skvostnou srandičku, De Candido s duem Benton/Gagliani bodují alespoň pointami, Anderson řemeslem, a to je všechno. Ostatní je průměr nebo rovnou brak. Hodně také škodí krátký rozsah – 15 povídek plus předmluva a medailonky na tomto rozsahu je prostě málo, případy působí uspěchaně, konce jsou často ustřelené. Méně mohlo být více.

A nakonec poznámka k nakladatelství Baronet: Měli byste se stydět. Překlad je tak otřesný, že nic horšího jsem letos neměl v ruce a doufám, že už mít nebudu. Věty jako „Vzpomínal si na jednoho mariňáka, jehož tělo bylo v podstatě obrácené naruby velkým dvousečným mečem.“ bych čekal tak u Omegy nebo Classicu v devadesátých letech. E-book je navíc předražený a přitom technicky žalostný, k nalezení jsou chybějící uvozovky, špatná interpunkce, slité oddíly kapitol. Ta kniha je odfláknutá po všech stránkách, a naprosto mě odradila od kupování čehokoliv z vaší produkce. Běžte se zahrabat!

povídka: Sochy - Anderson, Kevin J.
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **** | před 4 dny

Anderson je ze všech autorů jediným, který se psaním Akt X zabýval soustavněji, a je to znát. Povídka je profesionální, nikde nedrhne, není useknutá. Ani ten nápad není špatný, přesto mi tam něco chybělo – snad něco víc, než pouhé „řemeslo.“ Takhle jsem měl jen pocit, že dívám na další řadovou epizodu…

A druhý brak. Skutečně nevím, co autoři při psaní hulili, anebo jestli kdy slyšeli o Aktech X vyprávět aspoň z rychlíku, ale Mulder a Scullyová zastírající vraždu dítěte a likvidující bez mrknutí oka očividně paranormální místo činu, je vážně cosi… obtížně stravitelného. K tomu ten Kuřák na konci… to bylo, sakra, co?!

povídka: Dům na hikorovém vrchu - Collins, Max Allan
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **1/2 | před 4 dny

Klasické téma strašidelného domu v kombinaci s únosem. Podání je trochu podobné Gartonovu, a bohužel je to další povídka, které škodí krátká délka. Je znát, že to autor ořezal až na kost a výsledek působí nedbale, jen „nahozeně“ a odbytě. Škoda, na větší délce tohle mohlo fungovat výborně.

povídka: Všechno je to v očích - Graham, Heather
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **1/2 | před 4 dny

Podivná vražda a hřbitov obrácený naruby, asi „nejdivnější“ kus v knize. Ačkoliv se autorka prohlašuje za velkou fanynku Akt X, povídka působí zvláštně křečovitě, jako by psala něco, co jí nesedne a nejde, ačkoliv se hodně snaží. Tréma? Roztěkanost? Těžko říct, je možné, že své tu odvedl i mizerný překlad.

povídka: Clair de Lune - Gagliani, W.D.
Benton, David
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **** | před 4 dny

Transport vězně sněhovou vánicí, který se ošklivě zvrhne. Po většinu času nic moc, ale pointa je skutečně povedená. Vedle deCandida jediná povídka, kde se autorům podařilo mě „dostat“ a vymyslet konec, který jsem nečekal.

povídka: Stoky - Koch, Gini
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | brak | před 4 dny

A první odpad. Bez pardonu. Z té povídky křičí, že to vlastně Akta X ani nebyly, nebo aspoň ne původně, jen se narychlo „přebarvilo“ něco úplně jiného, přejmenovala se hlavní postava a nalilo pár reálií. K tomu WTF konec a jedna scéna čistě jenom za účelem „čtenáří, zvracej!“ Tvrzení Kochové v jejím medailonku působí po téhle povídce jako špatný vtip.

povídka: Král vodní hlubiny - Deal, Tim
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | ** | před 4 dny

Nudná, n-tá variace Lovecrafta, která se sice ve sbírce dala minimálně jedna čekat, ovšem aspoň mohla být napsaná líp. Exotické prostředí zůstává naprosto nevyužito, dokonce včetně Scullyové v burce. Bída.

Velice klasicky napsaná duchařina, které jde vytknout jedině to, že je příliš předvídatelná. Této povídce opravdu škodí omezení v délce, chtělo to trochu víc mlžit…

Bylo by to průměrné, ale nečekaná pointa, kterou zároveň DeCandido hezky elegantně vybruslil z omezení délkou, výsledek hodně zvedá. Škoda, že se hlavní „hrdina“ nechoval jako ještě větší hajzl, takhle mi ho bylo pořád aspoň trochu líto…

povídka: Non Gratum Anus Rodentum - Keene, Brian
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | *** | před 4 dny

Námět zajímavý, stejně tak zasazení, ale celé to působí mdle a nevýrazně, i na krátkém rozsahu. Šlo z toho vyždímat mnohem, mnohem víc a Skinnerova postava tu také není žádná sláva. Škoda, ten nápad byl opravdu pěkný.

povídka: Milovat vetřelce - Petrucha, Stefan
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **** | před 4 dny

Povídka psaná v první osobě z pohledu Dany Scullyové pátrající po zmizelém Mulderovi. Překvapivě dobře zvládnuté. Petrucha má Akta X očividně v malíčku, umí psát postavy, a držet se jejich charakterů. Zatímco „Soumrak“ je spíše srandička, tuto povídku bych hodnotil jako asi nejlepší z „vážně fanfikčního“ hlediska.

povídka: Soumrak - Crilley, Paul
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | ****1/2 | před 4 dny

Asi nejlepší kus ve sbírce. Celé je to jeden velkolepý hejt „Twilightu“ v reáliích Akt X. Příběh sám o sobě není nic převratného, ale ze scén jako „sebekritika“ jistého spisovatele nebo Scullyová rozhánějící náctileté fanynky svítícího upírka, jsem padal smíchy z kanape – a vzpomínal s láskou na Jose Cheunga. Moc povedené!

povídka: Opomenutí - Rosenberg, Aaron S.
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | ** | před 4 dny

Hodnocení je nízké ne proto, že by povídka byla napsaná špatně, ale proto, že autor si očividně myslí, že když jsou to Akta X, projde jakákoliv očividná pitomost. Ne, netopýr by skutečně nerozeznal pomocí echolokace barvu listu papíru na zemi. A můra skutečně nevysílá „rušící signál“ který by se dal nahrát na walkman. Use the fucking Google, Roesenberg! :-(

povídka: Šelma z Little Hillu - Clines, Peter
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **** | před 4 dny

Možná ne tak vtipné, ale příběhově o poznání lepší než první povídka. Mulderův zájem o dvě „zaručeně pravé“ mrtvoly mimozemšťanů naložené v mrazáku v jednom Vidlákově spouští zajímavý koloběh událostí. Škoda opět zbrkle ustřeleného konce, ale jinak spokojenost.

povídka: Katatonie - Lebbon, Tim
vyšla v: Akta X - Nikomu nevěř
BorgDog | **1/2 | před 4 dny

Zkraje velice pěkné, slovní kočkování Muldera se Scullyovou nádherně vystižené. I případ se pěkně rozvíjí, bohužel dvě stránky před koncem autorovi přeskočí a začne závodit, kolik reálií z Akt X tam dokáže ještě narvat: UFO, vládní pokusy, Kryceka, Kuřáka… Veškerá logika jde k čertu a povídka s ní. Škoda.

kniha: Icehenge - Robinson, Kim Stanley
trudoš | *** | před 4 dny

Přestože Icehenge dýchá atmosférou klasické hard sci-fi, vyzněním se kloní spíše k nudné polit-fiction. Osmdesátá léta, ve kterých vznikl, se nesla ve znamení končící Studené války a už tehdy se ukazovalo, jak jednoduše se dá minulost zmanipulovat. Což je jakýmsi ústředním mottem celého vyprávění, jenže také Achillovou patou. Příběh je více psychologickým dramatem, zda o historickou pravdu skutečně někdo stojí, než plnohodnotným demaskováním předložených záhad. Což pro mě osobně bylo největším zklamáním. To, že dějiny jsou proměnlivá záležitost přímo úměrná politickému smyšlení, je v zemích bývalého Sovětského svazu drobet obehraná písnička. Atraktivní motivy jsou tak zcela upozaděny pro pseudofilozofické rozpravy, jejichž socialistický podtext je stejně otravný, jako otřepaný. Přesto jsem po všechny tři části románu tajně doufal, že se Kim Stanley Robinson brzy dostane k jádru věci. Marně. Takže ačkoliv mě bavila celková atmosféra, dějově kniha jednoznačně zklamala po všech stránkách.

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
lamahe | ***1/2 | před 6 dny

Gokudo to vystihol, ja by som k tej kombinácii Pikniku pri ceste a Lovecrafta pridal aj Lost. Zaujímavé nápady ohľadom „anomálií“ a temná atmosféra sú jednoznačné klady. Hora denníkov je nezabudnuteľný obraz. Číta sa to vynikajúco, elementy straty a hľadania dej skvelo poháňajú. Na lepšie hodnotenie by to však malo dostať aj nejaký zmysel, takže uvidíme, ako si s tým poradia ďalšie diely.

kniha: Čaroděj a sklo - King, Stephen
Strider | ***** | před 6 dny

Doteraz najlepšia kniha v sérii. Hneď na úvod sa dočkáme strhujúcej hádankárskej súťaže, pred ktorou blednú aj legendárne hádanky v tme z Tolkienovho Hobita. Po tomto parádnom štarte ale na väčšinu knihy Rolandovu družinu opustíme a miesto toho sledujeme zásadné udalosti z jeho mladosti. Spočiatku mi dosť prekážalo, že je to úplne iný príbeh, hoci výrazné westernové ladenie aj romantická linka mi sadli. Rolandove pohnuté osudy sa rozbiehajú pomaly ako parný valec, ktorý ale keď naberie rýchlosť, tak ho nič nezastaví. Rozuzlenie je emocionálna nálož parádne zúročujúca tie stovky strán investované do rozvoja postáv Rolandových priateľov a životnej lásky. Zakončenie knihy, už s Rolandovým súčasným ka-tet, je potom fascinujúcou parafrázou Čarodejníka z krajiny Oz. Temná veža sa stále len črtá niekde v diaľke, no jednotlivé dieliky príbehu dávajú tušiť monumentálne rozuzlenie. 9/10

kniha: Muž z Vysokého zámku - Dick, Philip K.
Benetka | **** | před 7 dny

Mám moc rád podžánr alternativních světů.Ale musím souhlasit s HONAJZ.Jsem na tom tak nějak podobně.Ale jsem zajedno i s ostatními komentáři ohledně toho závěru knihy.Je to vlastně takový závěr/nezávěr.Rád bych četl dál,ale bohužel…No co už,autor to napsal tak jak to je,a už ani není naděje,že by to třeba mohlo být jinak.Každopádně díky Pane Dicku – mám Vás rád…

12345678910poslední (588)23481 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu