RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (603)24109 příspěvků celkem
kniha: Vendeta - Correia, Larry
trudoš | **** | před 6 hodinami

Druhý díl mi přišel o chlup slabší než ten předchozí, což je dáno hlavně tím, že se toho v koncepci vlastně moc nezměnilo. Snad jen charakterizace hlavního hrdiny začíná překračovat chlapáckou mez uvěřitelnosti, protože údajně tupý bijec těch nejhorších monster začne být citlivý, chápavý a kdesi cosi. Díky tomu vyprávění občas sklouzává k fantaziím náctiletého chlapce o hustejch týpcích a cool šťabajznách. Paradoxně navíc ubylo nadsázky, pro kterou jsem si sérii původně oblíbil, takže občas scény působí až příliš kýčovitě. Larry Correia však naštěstí o humor zcela nepřišel, takže vždy v ten pravý čas umí všechno shodit do roviny sympatické nadsázky.
Jinak opět nabité nepřetržitou akcí, která nemá jiného významu, než vyplnit prostor mezi začátkem a koncem, poněvadž o nutnosti finálním střetu čtenář nepochybuje od prvních stran. Ale ta megalomanská obrazotvornost prostě okouzlí, stejně jako některé potrefené nápady. Například trpasličí gangy vás dostanou, i když jste sebevětší škarohlíd.

Překvapivě čtivý životopis, na němž je znát, že autor úzce spolupracoval s rodinou JRRT. Nejedná se ani tak o přesný a suchý popis dnu za dnem, roku za rokem, jako spíše o poměrně barvité líčení Tolkienova života rozčleněné do několika výrazných etap. S tím se ovšem pojí jediná výtka, kterou bych ke knize měl – některé kapitoly se časově překrývají, takže je občas složitější se zorientovat v čase, nicméně to je spíše kosmetická vada na kráse a daň za členění. Za mě spokojenost.

Je úžasné, jak se za necelé století pootočí kolo literárních klišé! Potkat domorodého medicinmana, který nechce hrdinovi sdělit Velké ekologické poselství o selhání Bílého muže, nýbrž mu zcela přízemně usiluje o život, je velmi osvěžující! Howard má stále ještě vytříbený jazyk (čteno v originále), pointa je samozřejmě průhledná, neboť ji po něm využili celé generace literátů.

Na brakovku, navíc německou, to není špatné. Mít to redaktora, který by dokázal autora kočírovat, aby zápletka někam směřovala, mohla z toho být neskutečná zábava. Ale jak se to bere vážně, výsledek působí dojmem nízkorozpočtového béčka. Příběh ovšem šlape v povedeném duchu military sci-fi, kdy lidstvo na plné čáře projíždí invazi mravenčího šmejda z kosmu. V rozpacích jsem byl pouze z rozdělení vyprávění do dvou dějových linií, protože se zbytečně znepřehledňovala pospolitost gradace. Navíc mě bavila spíš ta rekapitulace makabrózní prohry, než co špatného z toho vzešlo. Jen by možná stálo za úvahu nedělat z hrdinky největšího borce v galaxii, který si poradí s kde čím, jen chlápek s pistolí v ruce znamená konečnou. Charity Lairdová je jinak okatou coververzí Ellen Ripleyové, přičemž podobnost s vetřelci je vůbec v mnoha bodech výrazná, i když si Wolfgang Hohlbein jde čistě vlastní cestou. Závěr naneštěstí prvoplánově utnut v bodě, kdy nutnost dalšího pokračování je prakticky nezbytná.

kniha: Malý bratr - Doctorow, Cory
Methat | ***** | před 2 dny

S Malým bratom som navýsosť spokojný. Odporúčam všetkými desiatimi. Začiatočné udalosti vás budú drviť a Marcusove trápenie sa vám dostane pod kožu. O to silnejšie s ním sympatizujete a sledujete jeho zvraty, nápady a hackerstvo. Kniha je veľmi silná na to, aká je mladá (2008) a odkazuje na dnešný svet, v ktorom sme sledovaní, len o tom nevieme. Práve to, že kniha nemá ani desať rokov je plus, pretože autor píše o existujúcich systémoch, hardware a software, takže človek, ktorý sa ako-tak okrajovo vyzná v počítačovej terminológii bude chrochtať blahom.

Občas je text pretechnizovaný a je únavné čítať niektoré riadky. Najviac musím skritizovať záver, ktorý mi tam akosi nesedel a očakával som trochu iný. Nechcem zbytočne spoilerovať. Zadná anotácia aj tak odhalí cca 100 strán knihy, na druhú stranu sa dozviete zápletku. Ako sa kniha dostáva do záveru, je neskutočne emočne nabitá. Sám som mal slzy na krajíčku, pretože autor emócie hlavnej postavy opísal bravúrne. Romániky medzi Marcusom a ženskými som bral ako pozitívum, aspoň hlavný hrdina mohol na chvíľu újsť z toho celého šialenstva.

Ak ste hrali Watch Dogs 2, ktorý sa točí okolo hackeroch a San Franciscu, neváhajte a prečítajte si túto skvelú knihu. Ak ste ju už čítali ale hru ešte nehrali, odporúčam naopak hru. Sám som bol prekvapený, ako rýchlo som Malého brata prečítal. Po Kingovom tisícstranovom Svědectví mi kniha prišla ako taká väčšia poviedka.

Kous, kous, kous, kous, kous!

kniha: Bez srdce - Meyer, Marissa
Lokina | ***** | před 2 dny

Úchvatné, poutavé a kouzelně mrazivé čtení. Takovými slovy popisuji knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem. Z postav jsem si velmi oblíbila, jak statečného a romantického Šprýmu, potrhle roztodivného Klóbrce i tajemně intrikářského Šklíbu. Cath jsem ze začátku moc nemusela, ale ke konci, kdy přišla o to nejmilovanější, se udála u ní změna, která ji poznamenala na celý život a k její postavě jsem pocítila empatii. Konec knihy se táhl v divně ponuré a skličující atmosféře, ale to mě neodradilo a já si vychutnala ortel zpečetěný nad tím, jež Cath sebral toho, koho milovala.

kniha: Ilustrovaný muž - Bradbury, Ray
Pista | nehodnoceno | před 3 dny

U prvních pěti povídek v ebooku není uvedeno kdo je překladatelem. Pokud má někdo informace, kdo je přeložil, ať dá vědět.

kniha: Zabudnutý vesmír - Stiffel, Anton
quinnet | ***1/2 | před 3 dny

Zabudnutý vesmír je ucelenou zbierkou poviedok AS. Niektoré poviedky si pamätám ešte z čias vychádzania časopisu Fantázia. Autora som zapamätal ako jedného z mála, ktorý sa nebál pustiť aj do poriadnej SF s pomerne dobrými výsledkami. Najprv som sa chystal hodnotiť klasicky jednu poviedku po druhej, ale neskôr som zistil, že by to nemalo význam a niektoré kusy by to dosť schytali. Názov knihy korešponduje s názvom literárneho vesmíru, v ktorom sa väčšina príbehov odohráva. A majú tým pádom aj mnoho spoločného. Či už hlavných hrdinov, miesto deja aj spôsob rozprávania. Je viditeľné, že sa autor časom zlepšoval v podaní príbehu. Slabinou sú však dialógy, ktoré mu zjavne nejdú. Väčšinou sa jedná o suchý slovný ping pong, ktorý je dosť iritujúci. Mimochodom, stal som sa pri tejto knihe alergickým na sloveso „uškrnúť“, ktoré je hojne nadužívané. Väčšina príbehov je dosť zvláštnou kombináciou romantickej melodrámy so space operou okorenenou ľahkým kyberpunkom. Mužské postavy sú pilotmi bojových stíhačiek, adminmi virtuálnej reality, inštruktormi a podobne. Človek by povedal, že samí tvrdí chlapi. Opak je však pravdou – naivní rojkovia, romantici, idúci za láskou skrz hyperbrány, virtuálnu realitu a tak podobne. To ženské hrdinky sú trochu tvrdšieho charakteru, samozrejme len na oko. Láske ani ony neuniknú :) Vysneným cieľom pre všetkých je Letná planéta. No a aby to nebila taká nuda, AS celkom zdarilo dáva do hry aj umelé inteligencie na rôznej úrovni vyspelosti, ktoré sú dôležitým hýbateľom deja. Najmä tá mimozemská. A komu by chýbali mimozemšťania, tiež sa nejakí nájdu. V pozadí tohto všetkého zúri v blízkom vesmíre pravá space vojna medzi dvoma ľudskými frakciami. Skratka a stručne je Zabudnutý vesmír skutočne pestrou zmesou všetkého možného. Nie každý asi pretrpí romantické časti deja (najmä vinou nepodarených dialógov), ale treba uznať, že to ako celok má istú gradáciu a ja osobne som bol zvedavý ako to celkovo dopadne. Koniec mi však prišiel pomerne rýchlo uťatý, najmä čo sa týka diania v pozadí mimo hlavných postáv (MZ artefakty, teleport s Cudzincami atď). No, hádam to autor ešte dopíše. Zaujímavosťou je, že poniektoré poviedky nepatria priamo do cyklu Zabudnutého vesmíru a sú akoby náhodne vsunuté medzi hlavné poviedky. Celú zbierku hodnotím kladne, i keď na 100 percent to určite nie je. Vidím to – dajme tomu – na slabých 7/10 alebo silných 6/10.

kniha: Zakuti v oceli - Žamboch, Miroslav
frana | ***** | před 3 dny

Neskutečně parádní postapo nářez. Přečetl jsem jedním dechem, takových románů víc. Konec mě překvapil, čekal jsem něco jiného, ale ani tak nezklamal. Dávám pět hvězd. Byl jsem doslova nadšený.

povídka: Čip - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | *** | před 4 dny

A je to tady. Mimozemšťané nás čipují! U Jakuba Vandrovce ovšem nepochodí. Je to blbina, ovšem souboj v pití byl fajnový.

povídka: Vzpoura vepřů - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **** | před 4 dny

Stejně jako v Na rybách tu zvířata mluví.To je ale jen ta vtipná omáčka jinak docela drsného střetu Jakuba s téměř rovnocenným protivníkem. Přijdou na řadu další Jakubovi exorcistické a magické postupy. Jediné, co mi haprovalo, byla motivace protivníka a pasáž o rozdělení Jiných podle farností. Jinak super.

povídka: Kontrola - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ***1/2 | před 4 dny

Krátká vtipná črta o střetu Vandrovce-paliče s orgány.

povídka: Hochštapler - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ****1/2 | před 4 dny

V této povídce Pillipiuk konečně naplno ukázal své možnosti. První polovina je naprosto skvělá, možná proto, že v ní není Vandrovec (objeví se jen jako postava v TV a navíc ani tam nepůsobí moc vandrovecky). Atmosféra je řádně hororová, historické, sociální, sociologické a politické postřehy ji nádherně dobarvují a celé to působí naprosto uvěřitelně – podnikatel, strašidelný dům-továrna, duchové, problémy s pracovníky, … Pak přijde i kus humoru a nakonec Vandrovec. Zakončení je příliš zbrklé a fanfarónské, ale proč ne. Opravdu dobrá povídka. Možná i proto, že do ní autor pustil pár skutečných postav a ne jen karikatury, a že jsem se konečně dočkal toho exorcismu.

kniha: To - King, Stephen
Dilvermoon | ***** | před 4 dny

Pěkně vylíčené prostředí i postavy, kterých je hodně, ale není problém se v nich orientovat. Vždyt na to bylo dost stránek. Navíc hrůza, která cloumá městem Derry, podle mého názoru nepatří mezi obvyklé hororové rekvizity, což mě potěšilo. Román jako celek je horor, o tom není sporu. Nicméně já osobně v něm (možná ještě více) vidím příběh o nezničitelném kamarádství party dětí a to až do dospělosti. Autor se místy věnuje jejich dětské sexualitě, nejprve jen tak letem světem náznaky, ale překvapilo mě, kam až si troufnul zajít u party dvanáctiletých. Různé jejich činy ve městě nebo na Ladech jako by mi připomněly mé vlastní dětství. A to včetně nepřátelské party naprostých kreténů, která je ovšem v Derry nastavena na opravdu vysoký level. Dospěláci jsou v naprosté většině hodně problematičtí. No zkrátka tak, jak nás vidí děti. A navíc město Derry to ještě podporuje… Atmosféra v knize strhující, bylo to dlouhé, to ano, ale vůbec mi to nevadilo a klidně bych snesl ještě něco navíc v podobném duchu. Zatím jsem za nej od Kinga považoval Nezbytné věci, ale To je ještě hutnější a vymakanější. No, asi bych dal obě knihy na stejný stupínek.

Malá připomínka. Jedna z postav neustále během celé knihy používá na své astma respirátor. Má jít o lahvičku s tekutinou, kterou si čas od času stříkne do úst. Toto zařízení se snad nazývá inhalátor, pokud mi něco neuniklo.

kniha: Tajemství noci - Koontz, Dean Ray
trudoš | *** | před 5 dny

Krátké kapitoly, svižná gradace, nápaditý děj – to vše dělá z Tajemství noci solidní čtení a nebál bych se říct, že možná i to nejlepší, co Dean Koontz na poli klasického hororu v poslední době napsal. Je to sice taková brzda plyn, kdy se morbidní scény střídají s nudným patosem, ale budiž, fandové hrůzy zas moc na výběr nemají. A zápletka o vrahovi, který se vrací z říše mrtvých prostřednictvím nevidomých obětí, aby splnil, co před dvaceti lety slíbil – to je jednoduše béčko jak má být.
Románu ani tak nevyčítám hrátky s pořadím naplánovaných zločinů, které působí lehce absurdně, a dokonce bych odpustil i hlavním postavám, že čekají na vraha jako dobytek na jatkách. To všechno se dá ustát při srovnání s ucházející strašidelnou zábavou. Jenže pak přijde závěrečné deus ex machina a já hořce zaplakal. Křesťanství je pěkná věc, o tom žádná, ale řešit s ním svízelné situace s psychopatem z podsvětí, to už mi přijde trochu moc. A tak všechna ta legrace vzala na konci dost za své, bohužel.

kniha: Luciferův učeň - Andersen, Kenneth Bøgh
snop | ***1/2 | před 5 dny

Párkrát jsem se upřímně zasmál, ale jinak je to jenom taková jednoduchá pohádka, jak v každém zlu je kousek dobra a i v dobrákovi je kus zlouna.

kniha: Jiný svět - Rus, Dmitrij
snop | ***1/2 | před 5 dny

Po Machaněnkově Úkolu přežít přichází na český trh další „gameplay“ MMORPG. Tentokrát je vnější svět spíše marginální, hrdina hupsne do virtuálu co nejrychleji a vypracovává se na elfa nekromanta/rytíře smrti. Takže farmí moby, dělá kvesty, čistí danžny, a pomalu skiluje a levluje. Pokud někoho zarazila předchozí věta, nebude to asi kniha pro něj, protože autor se vůbec nestyděl a takový jazyk užívá ještě s větší volností než Machaněnko. Sice na konec knihy přidal slovníček, ale obávám se, že pro člověka nepolíbeného RPG bude kniha utrpením.

Je nutné ocenit také premisu celého příběhu – hraním v celotělové kabině pro VR dochází ke „vtažení“, kdy vědomí hráče přestává být vázáno na tělo, které může klidně umřít (proto se hlavní hrdina nechává vtáhnout – v „realitě“ je na smrt nemocný), a existuje už jen ve virtuálu (kde ovšem není zničeno ani výmazem databáze).

Pokud pomineme ten herní jazyk, tohle hrdinovo zařizování si virtuální existence se dobře čte a dokonce už se nám rozehrávají i zajímavější motivy, které ovšem čekají na další díly. Zde končíme de facto tím, že máme středně nabušeného hrdinu, který je finančně zajištěný a může vyrazit na pořádný kvest.

Gabriel García Márquez byl romanopisec s darem od boha. To je fakt, který člověk přijme, otevře-li kteroukoliv z jeho knih. Slovutným povídkářem se však nikdy nestal a ani se o to nepokoušel. Což je taky důvod proč soubor Dvanáct povídek o poutnících vznikal bratru osmnáct let. A přestože výsledek je trochu proměnlivý, jedno autorovi upřít nelze – nepotřebuje pro své příběhy nosnou pointu, ale bohatě si vystačí s poetikou textu samotného. Ovšem ne že by stavěl pouze na tom, takhle prvoplánový zdaleka není. Je to život, co má v jeho případě hlavní slovo. Někdy se v něm fantazie mísí s realitou, častěji je to však tragikomika, která dává zabrat hrdinům z různých společenských vrstev. Díky tomu utkví člověku nejvíc v paměti povídky Přišla jsem si jen zatelefonovat a Stopa tvé krve ve sněhu, ale jsou tu i další nezapomenutelné kousky, jež na každého budou působit jinak. U mě v žebříčku rozhodně vede nostalgické Letadlo se spící krasavicí a pak kouzelně surrealistické Světlo je jako voda.

kniha: Šestá hlídka - Lukjaněnko, Sergej
Gaarq | *** | před 6 dny

vše se chýlí neodvratně ke konci. autor se snaží smotat všechny nitky do uzlu, aby se mu příběh netřepil. nu, jak se mu to daří? žádná sláva. základní motiv působí dost násilně, filozofické vysvětlovačky jsou o třídu horší, než na co jsme u mistra zvyklí. pořád je tu spousta malý dobrých příběhů, ale celek skřípe. lukjaněnko, pokud něco umí, tak psát, jeho postavy jsou živé, dialogy přirozené, sem tam trefná poznámka. často docela dobře odhaluje, co se děje v hlavě vzdělaného a přemýšlivého rusa; exotika, ale ne úplně jako výlet na havaj, spíš návštěva kremelského mauzolea. nicméně je poznat, že uzavření jeho příspěvku k hlídkám (autor popustil svět v plen jiným autorům) si vyžádalo několik bohů ze stroje (malá vykrádačka duny a u pár scén si člověk nemůže nevybavit českého velikána járu cimrmana „já totiž nejsem tvůj otec. jsem tvůj syn.“). co autorovi přiznám je zajímavý konec – tak, jak je podán a jak jsem si ho přežvýkal, je to zajímavý skoro postmoderní dialog se čtenářem, který by si zasloužil lepší omáčku. nuž, naši milí hrdinové světla a tmy, světla se tlumí a opona padá.

ps. také jsem si snad poprvé v hlídkách všiml nedobrého překladu, často nepochopení originálu a tím špatný překlad víceznačných slov (ток – tok/proud v elektronice, to si teď vybavuju jediné).

kniha: Nihal ze Země větrů - Troisi, Licia
trudoš | ** | před 6 dny

Jednoduchá fantasy plná oblíbených motivů, ovšem bez špetky invence. Tedy kromě rozpracované historie, která však působí dojmem, jako by si jí Licia Troisi léta pilovala ve školní lavici. A přestože se román čte tak lehce, jak si lze jen přát, ta prvoplánovost pro mě byla drobet ubíjející. Zápletka neměla prakticky čím překvapit a množství kýčovitých motivů by se nevešlo ani na zánovní valník. Celek pak působí jako scénář počítačové hry, se všemi oblíbenými ingrediencemi, co jich žánr jen snese.
Bohužel, výsledný dojem nezachraňuje ani průměrná stylistika, ani ledabylé pojetí funkčních detailů, kdy si spisovatelčina fantazie dělá co chce, nehledě na rozpory a nesmysly. Přičemž hrdinka, jíž cloumá puberta od hlavy až k patě, tomu taky moc nepřidá. Nihal buď řve na všechny kolem sebe kvůli různým nepravostem, nebo řve o samotě nad nespravedlností osudu, který si sama zvolila. A její vztah se Sennarem? Větší párek zamilovaných pitomců jsem už dlouho neviděl. Tož uvidíme co na to další díl.

povídka: Hlavice - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | *** | před 7 dny

Povídka bez fantastického prvku založená převážně na svérázném humoru. Pilipiuk má talent na situační komiku a dobře čte lidi (strážmistr), ale zatím je to opět pouze torzo a ne pořádná povídka.

povídka: Horoskop 2003 - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **1/2 | před 7 dny

(Rádoby) vtipný horoskop. Takovýchhle kousků bych dokázal za den napsat…

povídka: Na rybách - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | **1/2 | před 7 dny

Malý vhled do duše JV zabalený do bídného remixu na známou pohádku. Hajzlové čtení, ve kterém se vlastně nic nestane.

Toto není ani povídka a už vůbec ne žánrová. Jen jeden vtip a krátká ilustrace vztahu Jakuba Vandrovce k čtyřnohým miláčkům a lidem.

povídka: Zabíječ - Pilipiuk, Andrzej
vyšla v: Kroniky Jakuba Vandrovce
Lucc | ***1/2 | před 7 dny

Je to sice jízda, ale jde pouze o črtu, která neprozrazuje ze světa Jakuba Vandrovce skoro nic, kromě toho že si rád přihne a má ve Vojslavicích světe div se dokonce nějaké kamarády. Jako úvod do Vandrovcova světa mi to přijde nešťastné. A bude ještě hůř. Až Hoštapler to pořádně rozčísne.

Pracovníci pozemského schvalovacího ústavu tuší, že ganymedské hračky na letošní vánoční trh budou uvedeny s nekalými záměry… Na malý prostor se Dickovi podařilo vměstnat vše podstatné a ještě dost navíc. Perfektně vykreslil nervózní svět eskalujícího soupeření vnitřních planet s ekonomikami měsíců. Jak to dopadne se dalo tušit dopředu, ale už ne jak se to stane. Konec byl skvělý. Podobně silný závěr měl být už v Tak pravil mrtvý. Ve Válečné hře ho naštěstí Dick zvládl s přehledem. Proč tedy půl hvězdy strhávám? Když podrobíte ten i mnou velebený konec kritickému zkoumání, dojde vám, že by to stejně neznamenalo konec. Jednak věřím, že existují další mechanismy, jak odstranit výrobek z distribuce a hlavně – lidská přirozenost je opačná a v konfrontaci s realitou by tento hodnotový imprinting nemohl uspět. Ale i tak je povídka super.

Dick se definitivně propsal k vyšším sférám. Dokonce retrospektivní pasáže! :-o
Teď vážně, …, na této povídce je znát, že Dick píše lépe. Dialogy už nejsou tak toporné, byť jsou občas vysvětlující. Text je sevřený a má razanci. Jenže se nepodařilo uhlídat vyřídilku a je to prostě dlouhé. Zbytečně.
Námětově opět zajímavé. Mimoděk nahozené zajímavé koncepty (posmrtný položivot a jeho dopady na společnost – Den zmrtvýchvstání, ekonomické otroctví v oceánu, politické motivy), které však slouží jen jako berličky celému autorskému záměru. Který mohl být velmi dobrý, kdyby Dick použil v závěru nápad, který v jeho textu jasně zazní – marketingové řešení celé šlamastiky s volbou prezidenta pomocí mediální saturace. Jenže on místo toho nechá celý text vyvanout do (ne)konce. Škoda. Zůstala jen mírně znepokojivá SF thriller novela psána podivným tónem.

Vojak, vedec, básnik a robotický pes na neznámej planéte, ktorej kulisy tvoria dedinčania a tmárska spiatočnícka náboženská sekta, ktorá hlása, že človek nemôže lietať. Čo z tohoto námetu asi tak môže vzísť, ak tipuješ blbosť, tipuješ správne. Nezaujímavé a vo svojej dobe politicky nezávadné, teda škvár z oblasti, kde sa vyskytoval systém, tváriaci sa ako socialistický…

Poviedka síce nemá na tie najlepšie Asimovove práce, ale napriek tomu bola veľmi dobrá, sympaticky zastaralá ale s posolstvom aj pre dnešok. Nespoliehaj sa príliš na štatistické údaje, presnosť a výpočtový výkon počítačov, lebo prvé aj posledné slovo má vždy človek…

povídka: Samota - Izakovič, Ivan
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ** | před 8 dny

Osamotený moreplavec a mimozemšťania medzi nami o ktorých nevieme, keďže sú inou formou a inak komunikujú. Podarí sa to len pár osamelým osobám mysliacich na určitých úrovniach. Myšlienka bola docela dobrá, ale tá forma, ktorú autor zvolil mi nesadla.

Napriek svojmu veku a možno aj práve kvôli nemu pravdepodobne najlepšia poviedka z tejto antológie. Kam sa na tie zmutované bytosti hrabe Star Trek. Docela rád by som si pozrel nejaký vizuál k tejto poviedke. Jasné, je to jednoduché ale má to silu a je to najklasickejšia klasika. Takto sa už bohužiaľ nepíše…

povídka: Dokonalý zločin - Branstner, Gerhard
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | ** | před 8 dny

Úvaha o identite robotov a ich náhradných súčiastok. Pointou je jednoduché priamočiare riešenie. Z poviedky je cítiť, že autor bol spisovateľom z východného bloku bipolárneho sveta…

povídka: Nevinnost - Russ, Joanna
vyšla v: Hledání budoucího času
yerry | * | před 8 dny

Mierne povedané: z tejto poviedky som zmätený. Nemôžem sa k nej dosť plnohodnotne vyjadriť, keďže mi akosi unikla pointa :(

kniha: XB-1 2015/10 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 8 dny

Priemerné hororové číslo, ktorého najlepším počinom je obálka. Po dlhšom čase u mňa neprepadla ani jedna poviedka, a to oceňujem. Ďalším aspektom u mňa je, že domáce poviedky tentoraz hodnotovo porazili tie zahraničné od zavedených autorov. Tou najlepšou bola baladická poviedka od Zuzany Komprdovej: Stopy v písku ,v tesnom závese za ňou nasledovaná mikropoviedkou Psí měsíc od Boženy Čechalovej. Z tých zahraničných stojí za zmienku Skládací muž od Landsdalea.

povídka: Gentleman naruby - Urban, Pavel
vyšla v: XB-1 2015/10
yerry | *** | před 8 dny

Bol som pripravený na military horor :) … a ono je to v štýle klasiky. U tohoto autora som zvyknutý na iné kúsky ale tentoraz sa docela trafil aj napriek tomu, že to nobolo z rýchlopalnej zbrane v rukách amerického mariňáka. Krátky horor spĺňajúci svoje atribúty, a tak to má byť…

povídka: Psí měsíc - Čechalová, Božena
vyšla v: XB-1 2015/10
yerry | **** | před 8 dny

Veľmi dobrá mikropoviedka o inteligentných zvieratách a ich telekinetických schopnostiach. Ak sa raz odohraje súbeh udalostí, ako pokusy na zvieratách, zlá nálada, nespavosť a mesiac bude svietiť tou správnou intenzitou, môže sa udiať niečo, čo si niekto odserie … a v globálnom merítku… Tradične veľmi dobrá poviedka od tejto autorky.

Román z roku 1992 se nese v duchu příznačného humoru Terryho Pratchetta, oproštěného pouze o šílenou zeměplošskou imaginaci. Autor se drží při zemi alespoň co se základních kulis týče, ovšem stran děje, to už je jiná. Hodně přitom oceňuji, jak bez problémů dokázal najet na mládežnický smysl pro nesmysl a zároveň příliš nerozmělnit vyprávění, takže není moc šancí se u něj nudit. Nakonec jedinou slabinou je ústřední motiv počítačových her – těch dvacet let je tu prostě znát. Žádný internet, žádná wi-fi, žádný bluetooth. Naopak sousta disket a vědro trpělivosti při načítání. Čas je holt neúprosný. Nostalgie ovšem parádní.
Samotná koncepce zápletky je jednoduchá a stojí především na kouzelném vykreslení party nerdů v době, kdy to ještě nebylo příliš cool. Sice si pan Pratchett úplně nevěděl rady s přenosem dětí do počítačového univerza, a tak mu to trochu skřípe, ovšem jenom skutečný rejpal by se zabýval takovou podružností. V důsledku veselá jednohubka se špetkou filozofie na jeden večer.

povídka: „La Sedienta“ - Lukačovičová, Lucie
vyšla v: XB-1 2015/10
yerry | *** | před 8 dny

Tématicky úplne inde položená poviedka ako bola téma tohoto horového čísla. Z westernov a indiánok som už síce vyrástol, ale autorka tu tento žáner obohatila aspoň o futuristickú steampunkovú obrovskú šrokorozchodnú lokomotívu. Vyslovene som to nepočítal, ale pri tých prestrelkách a bodnutiach padlo, sa mi zdá, viac mŕtvol ako bol počet osôb, ktoré poviedka obsahovala. Dobre, pár mŕtvoliek naviac nikdy nie je na škodu. Ako oddychovka to docela ušlo…

povídka: Stopy v písku - Komprdová, Zuzana
vyšla v: XB-1 2015/10
yerry | **** | před 8 dny

Atorkin jazyk bol naozaj ukážkový, poetický, v duchu starých majstrov ako napr. HPL. Poviedka bola atmosférická a veľmi príťažlivá, vyložene síce nedesila ale dokázala ma priklincovať ku stoličke napriek tomu, že nie som nejakým fanúšikom hororov.

Je tu prastaré zlo, tmavé a temné hlbiny, dievčatko so šupinami na častiach tela, ktorého jeden z rodičov určite nie je človek… Jednoznačne najlepšia poviedka tohoto čísla časopisu. Ak niekto preskakuje domácu scénu, v tomto prípade určite pochybil…

povídka: Vánoční zpravodaj - Willis, Connie
vyšla v: Vnitřní záležitosti
Dilvermoon | *** | před 8 dny

Povídka o tom, jak se náhle lidé chovají ohleduplně a proč. Je tam vtip, je to čtivé, jako obvykle u této autorky je hlavní hrdinka na roztrhání a do toho spousta mezilidských vztahů. Je možná až příliš přímočará, na druhou stranu jde ale opravdu jen o humor, nic víc, nic míň.

12345678910poslední (603)24109 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu