Poslední přidané komentáře
Knihu bych rozdělil na tři části. Jejich kvalita se střídá jako sinusoida. Začátek je fajn, seznámíme se s hlavními postavami a dozvíme se hlavní zápletku. Navíc hlavní hrdina Pug se začíná učit mágem a jsme natěšení jak se bude vše vyvíjet. Pak přichází prostřední část, která nic nenabízí a je nudná a nezáživná. Cestuje se z města do města, od vévody ke králi a nic z toho nemáme. Pug se ničemu neučí, jen přihlíží. Skupina se jako již v klasické fantasy rozdělí a každý má své problémy. Jenže pak se vše vrací opět k napínavosti. Opouštíme hlavní postavy a sledujeme závěr knihy, kde se při obléhání projeví postavy do té doby vedlejší a já nevím jak ostatní, ale já si je oblíbil mnohem víc než „tahouny“ příběhu. Jinak co se příběhu týká: Má své chyby. Tsurané jsou něco jako fantasy japonci a neváhají podnikat sebevražedné nájezdy. Pro obyvatele Midkemie jsou obrovským tajemstvím a naprosto nechápou jejich taktiku a smýšlení. Během bitvy však získají tři tsuranské nevolníky, z nichž jeden byl dokonce vojenský velitel. A tady přichází dle mě největší autorova chyba. Během obléhání, kdy Tsurané používají taktiku dosud nevídanou, nikoho nenapadne zeptat se zajatců, kteří jim jsou schopní odpovědět na úplně vše. Radši pořád koukají na armádu a brblají si pod vousy: „Co to jen ti mimozemšťané zatracení mají za lubem?“ Ale i přesto je závěr knihy nejlepší. To je tak vše co jsem měl na srdci, zbytek už tu řekli kolegové čtenáři přede mnou.
Kdo se chce přestat zajímat o horrory jen povrchně a touží vydat se do hloubek a historie hrůzy a děsu, si nemohl vybrat pro začátek lepší knihu.
Opravdu podivná kniha bez zásadního tahu na branku. Kdo má ale rád ne-až-tak-obvyklé příběhy/nepříběhy, nebude zklamán.
Úvodní seznamování s novým světem a situací je celkem zdlouhavé. Čekal jsem military pokračování ve stylu Enderovy hry, takže po několika stranách přišlo zaváhání, jestli neustoupit. Když se seznámíte s postavami a novou planetou a konečně přijde na řadu příběh, je velký problém se od knihy odtrhnout. Postupně se odhalují tajemství nové rasy a zodpovídají otázky z nudnějšího začátku. Jako celek je kniha výborná!
Autor má talent, píše čtivě a dokázal si poradit se „syndromem druhých dílu“, nicméně mě štve, že vůbec neví co dělat s hlavní postavou, Orisianem, kterého na nesmyslnou cestu do Highfastu, která na příběh nemá téměř žádná vliv… Je to škoda, tu knihu to shazuje o třídu dolů…
Nekolik vicemene navazujicich povidek a jedna novela spojene ramcovym pribehem a prolozene „mezihrami“. Docela dobre vytvoreny svet kombinujici steampunk, klasickou fantasy a rekneme western. Hlavni hrdina pistolnik, ktery ovsem bojuje proti trolum, upirum a jine haveti. Povidky dobre postavene a ctive, je videt, ze autor se tady citi doma. Novela ma bohuzel spatnou dynamiku, rozpada se na epizody, negraduje a vyzniva do ztracena. Mezihry se osvetli v novele, ramcovy pribeh pak funguje vlastne jako jeji epilog – ani ten ale nijak nekonci.
Čekal jsem trochu něco jiného než jsem dostal, ale stejně jsem velmi spokojený. Krom první povídky je spojení se světem panů Norrella a Strange jen velmi volné, ale o to jsou povídky prokreslenější, vypointovanější a vtipnější. Povídky mají občas vyznění bajek nebo pohádek jak od Němcové či Erbena (což nemyslím hanlivě) – důležité je morální poselství a ponaučení, vždy jsou však psány krásným slohem doplněným vtipem a nadhledem. Palec nahoru.
Konzum ad absurdum. Napůl zábavný a napůl děsivý.
Minipovídka se zajímavým nápadem, spoustou do očí bijícího vysvětlování a přílišnou zkratkovitostí děje. Průzkumníci vysvětlují oživenému co chce udělat a že mu to nedovolí a tak vůbec mi to přišlo dost amatérský. Závěr jsem nějak nepochopil. Pointu jo, ale fakt, že letěli vesmírem a nevšimli si co je v jejich bezprostředním okolí je v tomhle případu naprosto nesmyslná.
Jednoduchá pohádka pro odrostlejší děti. Nic špatného, nic náročného…
Pořád stejná sonda do duše teenagerky (nedalo se čekat něco jiného) jako první díl. Ale tentokrát nám odpadlo představování světa a postav a došlo více na děj. Je to ovšem opět dost krátké, čemuž napomáhá skvělá čtivost.
Povídka mi přijde dost slabá a navíc tam autorka používá neexistující řecká slovíčka (sigete, asi to mělo být siopí = ticho), za což má u mě ještě o hvězdičku míň.
Sbírka šesti povídek, které mají i přes rozdílné náměty jedno společné – všechny jsou ponuré a žánrově se potácí někde na hraně mezi thrillerem a horrorem. Kniha obsahuje 3 výborné povídky: sci-fi z jakoby postapokalyptického světa „Chlap z masovny“, hardcore sci-fi horor „Netopýři“ a drsnou noir detektivku „Proměna kůže“. Zbývající 3 povídky: místy humorná „Opičí kůra“, paranoidní „Jehláci“ a tísnivá „Nezapomenutelná Melodie“ jsou o poznání slabší, ale ani ty nejsou vyloženě špatné.
Zatím jsem od Martina četl jen samé povídky, ale i tak jsem velmi příjemně překvapen kvalitou jeho prací a hlavně tématickým rozsahem (fantasy, sci-fi, horor, thriller, detektivka). Pokud máte chuť si přečíst něco temného a krvavého, po tomhle klidně šáhněte.
Drsná noir detektivka s úžasnou atmosférou. Hlavním hrdinou vyšetřujícím podivné surové vraždy je, nezvykle, žena. Na povídce mi pár věcí trochu vadilo – např. 2 v podstatě rovnocenné „hlavní“ dějové linie a málo informací o vrahovi – ale i tak se mi povídka velmi líbila.
Do knihy se mi moc nechtělo, nápad s dítětem vyrůstajícím na hbitově mi připadal ujetý a poněkud odpudivý, ale kniha a hřbitov mě do sebe vcucly a vyplivly až na konci, kdy se už zavírala branka hřbitova. Je to úchvatné dílo!
Povídka o touze po dobrodružství, objevování a především o sebeobětování. Poněkud naivní „oldschoolová“ konstrukce prezentuje další představu o setkání lidstva s mimozemšťany. Trochu mi překáželo, že hlavní hrdinkou je 16-letá dívka – dost ztřeštěná na osamělý výlet do neznáma, ale přitom nesmírně vyrovnaná a zodpovědná, když dojde na smrtelné nebezpečí. Kdybych povídku četla v době, kdy jsem si sci-fi literaturu teprve „ohmatávala“, byla bych z ní pravděpodobně úplně na větvi. No jo, kdyby byly v *iti ryby… bohužel se ke mně tenhle kousek dostal s mnoholetým zpožděním, nezbývá mi než jej ohodnotit podle současných postojů a měřítek. 66,6%
představte si lacinou TV inscenaci se scénářem a režií od davida lynche. tak to je kristova epizoda. pár úžasných nápadů (hlavní námět stojí na tom, že i bůh chce znát své meze a chce být inspirován), ale hora slovního balastu, která vypadá, jako by ji oba autoři vychrlili notně zfetovaní. pokud se vyslanci do prázdna četli špatně, tady to platí dvojnásob. přičtěme k tomu činnost jany pacnerové, které se zdráhám říkat překlad (např. jak souvisí the jesus incident s kristovou epizodou? nota bene jmenuje-li se jedna z hlavních postav jesus lewis?), a máte vymalováno. škoda, přeškoda dobrého námětu.
Krátká povídka o tom, když někomu dáte v mládí slib a ten druhý toho pak celý život zneužívá a když se chcete ze slibu konečně vymanit, nebojí se vás i vydírat. Jak je u Martina zvykem, ne vše se odehrává úplně tak, jak by čtenář očekával, povídka se čte velmi příjemně, nicméně závěr je podle mne už nelogický a povídka celkově vyzní dost slabě. Asi nejslabší věc, kterou jsem od Martina zatím četl.
No holt není to knížka pro holky (viz předchozí komentáře). :-) Jestli to není i tím že každý z nás chlapů hluboko uvnitř touží proniknout do tajů dámského (nejen) spodního prádla, tak jak do něj musel proniknout autor při psaní této knihy… Ted vážně: Jde o akcí nadupanou svižnou knihu, která má svoje chyby. Jenom tak zběžně: není moc originální, praktikuje řitní alpinismus (ten věčný Rulhánek…) a závěrečné bitvy jsou odfláknuté. ALE TO JSOU OPRAVDU MALIČKOSTI v porovnání s úžasným světem, který zde autor vytvořil. Kousky skládánky do sebe zapadají, příběh se uzavírá, hrdinové umírají… Nemůžu nedoporučit ;)
Úžasná povídka přečetl jsem ji jedním dechem a po dočtení můžu říct… ještě že nekouřím :-D
Jana677 toho opět prozradila tolik, že už není moc co psát :) Jedná se o hardcore sci-fi říznutý survival hororem :) Vesmír obydlují různé bytosti a jedny z nich, volkryni, se vyskytují v bájích mnoha z nich. Karoly d'Branin si najal vesmírnou loď Netopýr a několikačlennou posádku, aby se s volkryny setkal. Let plyne poklidně až do chvíle, kdy začnou členové posádky umírat, resp. zdá se, že je někdo vraždí a podezření padá na tajemného kapitána lodi, který se nechce posádce ukázat. Let se stává bojem o přežití. Povídka se čte velmi příjemně, text působí sebejistě, bez logických chyb nebo jakýchkoliv zádrhelů. Atmosféra je velmi slušná, hlavně pak ve druhé půli příběhu a dokážu si klidně představit jeho zfilmování.
Lepší než jsem čekal. Na knize je sice znát inspirace Wellsovými Válkami světů (náhlé přepadení bytostmi z Marsu a pustošení Země), ale zde jde autor kvalitativně dál – likvidace pozemšťanů je popsána velmi sugestivně a současně se rozvíjí dějová linie popisující stěhování lidstva pod zem. Popis vítězného řešení na likvidaci zootaurů zabírá jen malou část knihy. Bez zajímavosti není sociologická linie – autor zjevně zastává přesvědčení že lůza má vždy navrch nad rozumem a z knihy je to cítit. Celkově velmi příjemné překvapení.
Pokud máte rádi romány s pozvolna budovanou atmosférou, kdy se zlo kolem hlavního hrdiny převážně jen plíží, objevují se temné náznaky, vzduch houstne napětím a musíte více než 3/4 knihy čekat na zrychlení tempa, pak je „Pytel kostí“ určen právě vám. Postrádáte-li trpělivost, vyhněte se tomuto Kingovu dílu širokým obloukem. Překvapeně zjišťuji, že to bude už 10 let, co jsem četla tuhle bichli o jednom ztrápeném spisovateli a záhadách, co se kolem něj množí. Jakkoliv si nepamatuji podrobnosti příběhu, tíživá atmosféra do mě zatnula drápky velmi hluboko a jestli si dobře vzpomínám, v závěru tentokrát nečíhalo žádné rozpačité „ale“, jak bývá u Kinga někdy zvykem (vyústění mi narozdíl od avatara2 přišlo v pořádku:-)). Pomalu zraje čas na „reprízu“ této knihy… a dost možná i přibude hvězdička, vždyť dekádu zpět jsem přece jen preferovala spíše akčnější kousky. Prozatím ponechám původní hodnocení, tedy nějakých lepších 70%, když jsem se u „Pytle kostí“ chvílemi docela nudila.
Prvně jsem viděla seriál, což se ukázalo jako nevýhoda… Je to čtivé, svižné ale chybí tomu nějaká větší akce, hlavní hrdinka je ještě nesympatičtější než v seriálu a celkově je to oproti seriálu, který je dle mého názoru velice povedený, moc jednoduché, bez jakéhokoliv překvapení a bez náboje.
Volné pokračování povídky Dračí král (King Dragon), které je neméně zdařilé. Zajímavý svět, v němž se skloubí technika s kouzly a s ne pouze s lidskou rasou. Možná alternativní minulost matičky Země?
Brutálně realistická efektivní recyklace biohmoty člověka… :)
tohle by mohla být skvělá kniha. námět sice není originální (a. c. clarke dokázal podobné téma zpracovat lépe) a děj překotný (de facto se krom pobíhání po lodi toho moc neděje), ale herbertova síla tady jsou husté dialogy, dvoufázový pohled (vždy vidíme/slyšíme vše tak, jako ti ostatní, a tak, jako aktér) a zajímavé téma zrodu vědomí/sebeuvědomění. jenže… jenže dílo je 50 let staré a je to poznat. technologicko-vědecké mlžení je nudné a místy i k smíchu, filozofické spekulace také často jalové (ale také někdy i smysluplné a nadčasové). nicméně koncepce příběhu je skvělá, ba úžasná. ovšem aktuálnější, a hlavně kratší, zpracování by mu notně prospělo. prokousat se textem a odfiltrovat pitomosti je náročné, nicméně výsledek není vůbec špatný (zkoušeli jste někdy otevřít plechovku se super tuňákem hliníkovou lžičkou?). odvážlivcům přeji hodně trpělivosti, budou odměněni skvostným zážitkem s pointou.
Jednohubka. Drescher vykrada svoje kratsi prozy, ale dela to celkem elegantne, takze to ani moc neboli. Trochu to pripomina prvni dil Abercrombieho, ale je to mnohem optimistictejsi a ma to happy end. Bylo by to lepsi, kdyby to byla novela, ale to uz by to bylo od minule prozy opravdu k nerozeznani. Ctive, rychle to plyne, ma to vnitrni logiku. Na popisech obchodnich transakci, pravnich a diplomatickych procesu je hodne videt autorovo povolani, jsou pomalu propracovanejsi nez vetsina postav.
Tady je krásně vidět, jak situace čtenáře dokáže ovlivnit vnímání knihy :)) Po přečtení Barrayaru jsem zmateně kroutila hlavou a přemítala, jak mohlo dát normální SF osazenstvo tak vysoké hodnocení „románu o jednom těhotenství“ :)) Pak jsem si přečetla komentáře ostatních a usoudila, že jsme buď četli jinou knihu a nebo se mi z těla ještě neodplavily všechny hormony a jednu dějovou linii jsem evidentně pokládala za mnohonásobně významnější než ty ostatní.
Z jistého úhlu pohledu by se dalo dokonce říci, že mě předcházející Cáry cti oslovily o něco více – přišly mi trochu hlubší, fatalističtější, ošklivosti byly ošklivější a tak dále, ale je možné, že ve dvojce mě jednoduše převálcovaly Cordeliiny starosti o nenarozeného potomka a vše ostatní před tím bledlo ;-) Měla jsme prostě pocit, že Cordelia je těhotná, má problémy, hraje si na dohazovačku, je těhotná, bojí se o dítě, pokouší se zprostředkovat vztah dvou lidí, bojuje za dítě.. Občas zahlédneme i nějakou jinou těhotnou, kdyby nám jich bylo málo ;-)
Takže radši končím, zcela jasně jsem oslepena vlastní nedávnou minulostí a četla jsem úplně jinou knihu. Místo toho se budu těšit na prvního Milese, tam snad nic podobného nehrozí (FerryH, FerryH, jdi na poštu a pošli Milese! :-P)
Jana677 už toho prozradila hodně, já jen dodám, že mě příběh kompletně pohltil. Je syrový (drsný, jedovatý svět, kde tvrdou práci odvádějí mrtví) i jemný a nevinný zároveň (první lásky hlavního hrdiny, letmé něžné doteky, první zklamání). Připadá mi, že zde Martin čerpá z vlastní životní zkušenosti, jen ji oděl do onoho ponurého hávu. Každopádně se mi příběh velmi líbil a dokážu si představit z onoho světa i více povídek nebo rovnou celou knihu. P.S. nevěděl jsem, že Martin pobýval poblíž povrchových dolů v severozápadních Čechách – vzduch plný prachu a zplodin, kupovaná láska… :D
Hodnotím jako nadprůměr, byť ne knihu která by mě nutila číst a neodložit. Osudy několika šlechtických rodů v blíže neurčeném fantasy světě (i když tady se vkrádají pochybnosti – vlastně jsem nezpozoroval žádný zjevný fantasy prvek, snad jen VYPRÁVĚNÍ o dracích) jsou kvalitně zpracované a postavy uvěřitelné a plastické. Na prvních čtyřech stovkách stran se děj sotva rozjede, kniha je přerušena v půli a nezbývá než si opatřit další díl. Tak to asi má být.
Děj povídky nás zavede do dob, kdy Vikingové pustošili pobřeží Evropy, plenili, znásilňovali, vraždili, prodávali zajatce do otroctví – prostě středověká idylka. Starý vypravěč se svěřuje, čeho byl jako chlapec svědkem, vzpomíná na podivnou abatyši Radegundu, silnou osobnost, milující, obětavou… nebo snad byla někým úplně jiným? Lidstvo je plné krutých surovců, lidské životy plné bezpráví a utrpení, svět je a bude takový, jaký si ho sami uděláme, měli bychom se tedy snažit být lepšími lidmi. Zhruba tak nějak jsem ve zkratce pochopila poselství, jaké se Joanna Russ snaží předat ve své povídce „Duše“. Čtivé, moudré, ovšem ve druhé polovině dle mého názoru jaksi roztříštěné a celkově se necítím být uchvácena ani povznesena. 71%
Nesmierne ironická, s dokonale nedokonalými postavami, brutálna a tak realistická. To je séria První zákon od Joea Abercrombieho. Prvý diel je takpovediac prológom, druhý je zas typický most medzi prvým a záverečným dielom a tretí… ten je tak plný dejom (a zvratmi, a odhaleniami… však to poznáte), že každú chvíľu prestávate dýchať. Som veľmi rád, že som mal česť s jednou z najlepších sérií, ktoré som kedy čítal. A taktiež som rád, že mám za sebou jej posledný diel (naozaj, tam pokračovanie vôbec nehrozí). Nech si Forley, Quai, West, Jezal, Ardee, Glokta, Logen, Psí čumák a ostatní užijú pokoja či už v zostávajúcom živote alebo v absolútnom tichu smrti. Joe Abercrombie vie postavy vykresliť dokonale a rovnako dokonale aj rozbíja ich nádeje, sny a životy. Zbohom, odpočívajte v pokoji, nech vaše príbehy už nepokračujú v žiadnom ďalšom zbytočnom dieli, pretože tu už nie je kam pokračovať.
Tak… a mám to za sebou. Poslední argument králů ma aj napriek obavám nesklamal. Áno, bitka o horalskú pevnosť by mohla byť trochu kratšia, pretože sa do toho zabíjania vnieslo trochu nudy. A áno, chvíľami kniha strácala dych. Ale to sa neodzrkadlí na výslednom hodnotení, ktoré sa ku stovke blíži (možno 98%). V tretej knihe série mi autor doprial opäť skvele vykreslené postavy, minimum humoru a ak som sa zasmial, tak to bolo pre zvraty, niektoré z nich sú geniálne svojou brutalitou, ktorou ničia životy a nádeje. Život je nanič, ale na niečom sa musíme zasmiať. A dočkal som sa už spomínaných zvratov, zrád, nových spojenectiev, nečakaných odhalení (možný SPOILER – vskutku, napr. čo sa týka Terez alebo Pikea som vážne nečakal :)). Joe Abercrombie je naozaj mäsiar. Nepamätám si na inú knihu, v ktorej by autor tak dokonale zničil svoje postavy. Mnoho z nich sa dočká nemalého povýšenia a je im to aj tak na figu. Tak ako veselo začala Sama čepel, tak hnusne a beznádejne skončil Poslední argument králů. Niektoré zrady a úmrtia ma naozaj boleli. Mnoho postáv sa chcelo zmeniť, napraviť staré chyby, byť lepším človekom či ľúbiť… a túto možnosť im osud (Joe) odoprel. Vytýkané nejednoznačné zakončenie epilógu ma neznechutilo. Nezáleží na tom, ako to dopadlo. Tam už jednoducho niet čo napraviť, a dokonca ani pokračovať… s postavami, ktoré Abercrombie stvoril a zničil. Ale, predpokladám, že Best served cold zo Styrie, bude nepriamo pokračovať v týchto udalostiach, alebo ich minimálne prepojí, hoci aj len pre príbeh nepotrebnými zmienkami o Jezalovi či Bayazovi a pod. Som spokojný, bol to naozaj zážitok. Ale teraz mám chuť si prečítať niečo menej krvavé, zabalené do ružových šiat ideálneho sveta, kde je všetko dobré, alebo prinajmenšom dobre dopadne… niečo menej realistické ;)
Souhlasím s komentářem Jany677, že se z tohoto námětu dalo vytřískat víc. Atmosféra je zpočátku slušná, ale než se stačí pořádně rozjet, je ukončena předvídatelným koncem.
Dobře napsaná, čtivá povídka o jedné drsné hubnoucí kůře. Povídka je tak do dvou třetin slušně zábavná, ale pak přejde zábava v jemné trnutí, když si čtenář uvědomí, jak (špatně) by to mohlo dopadnout. Podle mne z toho plyne jedna pravda – když někdo miluje jídlo, je mu jakákoliv dieta, sebevíce drastická, k ničemu.
Nejsem zcela nadšen. Zmatek přetrvává. Ta Eriksonova odporná vlastnost v ději na někoho hodně upozornit, ale nejmenovat, mě fakt sere. Označovat tento díl jako „vysvětlující“ není zcela přesné, je tam sice několik pasáží, které vám dají pořádný kus informací o tomto úžasném světě. Ale ta hlavní (dujek, whiskeyjack) není vysvětlující, ale převracecí. Snové pasáže Mhybe mě nebavili, protože jsem je vůbec nechápal. Mám pocit, že jsem je ke konci začal i přeskakovat.
Ke všem postavám mám pak úctu, kterou jsem poprvé pocítil při čtení Terroru. Sleduji jejich životy (a smrt) a říkám si, že tam nemohl být nikdo lepší. Tato schopnost vykreslit vojáky – profesionály – je úžasná a už jen kvůli ní stojí za to číst.
Jdu si koupit masku a načmárat na ni pár čárek, asi tak 8, ať si pro mě nepřijde Syn matky noci.
Souhlasím s minulými komentáři. Ze začátku se na scéně objevilo příliš mnoho postav a dějových linií. Do poloviny knihy jsem si to v hlavě utřizoval, co o komu jde. Poté už se na druhou stranu zas moc neděje. Pro mě menší zklamání v tom, že moje oblíbená postava Floyd se objeví jen v jedné kapitole. Na druhou stranu, knížku jsem měl přečtenou téměř jedním dechem. Je to jízda, která mě nutila číst dál a dál.
Efektivně brutální. Tohle by se zfilmovat určitě nedalo. Mělo by to přístupnost tak +60. Peklíčko je bezva, postavy taky, ovšem je fakt, že to mohlo být tak o stovku stran kratší…
