LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Neuvěřitelně krásně melancholické, smutné, přesně jak to umí snad jen G.R.R.Martin…straš­ně moc mi to připomělo Soumrak na Worlornu, stejný styl vyprávění o hledání smyslu života,lásky…pokud se Vám povídka líbila, určitě si Soumrak na Worlornu přečtěte. Jednoznačně jedna z nejhezčích povídek co jsem četl.

Edice Pevnost kniha č. 52 – Boj o Domhan I. Fantasy příběh s přesně typickými epickými kořeny, které mě dokázalo na první pohled okamžitě zaujmout a některé scény si pamatuji doteď. Moc pěkně se to četlo, postavy se nezapomínají a hlavně to má nápad. Autorka se s příběhem totiž absolutně nesere a skládá ho surově tak jak to prostě má být. Žádný přímý hlavní hrdina, prostě příběh jedné imaginární fantasy krajiny. Škoda jen, že druhá kniha mě už nedokázala udržet v zájmu tolik jako ta první. 9/10

Edice Pevnost kniha č. 54 – Den Vosáka. Ze začátku mi to přišlo vcelku nápaditý. Některé ty příběhy měly i nápad a hezky se to četlo, i přesto všecko, že v edici Pevnost tyhle typy knih absolutně nesnáším. Pak jsem se ale dočkal samotné novely a to byl děs. Hrozný problém to přečíst, příliš komplikované, složité. Například. Jednou jsem četl, že aby člověk na stoprocent vnímal knihu, musí rozumět každému slovu. Zde se mi to nedařilo ani z jedné stránky. Hezké, že to autor píše zajímavě, ale na druhou stranu hrozně odborně a je těžké se v tom najít a vůbec si to představit. 3/10

ač nejsem milovníkem klasických upírů, tohle je dost dobré. komorní, sevřené drama, relativně originální námět i zpracování (bandoneon a tango). má to atmosféru, švih. sice to trošku skřípe v pasážích s lovci upírů a finále také není nijak zvlášť propracované, ale vážně, tohle se mi hodně líbilo.

a opět si neodpustím poznámku: nejmenoval by se ten bar spíš „el limbo solar“? teda španělsky neumím nijak zvlášť dobře, ale člen tam bude minimálně. a proč se to jmenuje česky sluneční kruh? limbo je kraj, okraj, ale i čepel či očistec.

tohle bylo podstatně lepší. inspirace románem l. lukačovičové je snadno čitelná, ale není na škodu. příběh se odehrává v zajímavých kulisách, jednotlivé scény i počáteční směřování skvělé, ale později se začal příběh rozplétat jak špatně zapletený cop, začal ztrácet dech a vyvanul do ztracena. škoda přeškoda.

taky jazyková poznámka: proč je používán anglický přepis japonštiny? a proč není používán alespoň důsledně?

silný potenciál, ale dle mého názoru velmi špatně zvládnutý. přepoetizované, překomplikované, nekoherentní – to jsou hlavní výhrady. „nové“ mýty vyhledávám, ale tady jsem se nesetkal s tím, co by mýtus měl obsahovat: nějaké zřetelné archetypy, nějaké jasné směřování ke katarzi a silný závěr. část z těchto propriet se tam objevila, ale chyběla jim zřetelnost, nějaký vnitřní smysl… já nevím, ať tu naplácám, co chci, nedokážu dost dobře přesně říct, proč se mi to tak moc nelíbilo. ale zkusil jsem to. a děsivě mě iritoval jazykový eklekticizmus – na jedné ploše napatlané barocco (a proč zrovna italsky?), tir na mbeo (keltové, navíc má být tír na mbeo) + autorka se nemůže rozhodnout, je-li vokativ od jména kanakaris kanakarisi či kanakare (já bych hlasoval pro to první, nejde-li o řecké či latinské jméno).

Pěkné, moc pěkné. Opět typický Hetešův mustr: Chlápek, který absolutně neví vo co go, je najednou vržen do soukolí něčeho, v čem jde o hodně velké prachy a co je všechno, jen ne legální. Místo trouby Bennyho z Démonů tady ale máme Jerryho z Paříže, který to se zbraněma umí víc, než je na první pohled zřejmé, místo AMRUBBISH je tu AMOIL s Navigátorem a Zorrem a místo Baltimore tady máme… zdevastované Baltimore po obřím zemětřesení. Prostě zas akční nářez plný hlášek a dialogů (i když zrovna tady mě docela zklamal poměrně nízký počet těch opravdu peprných, které byly v Démonech na každé druhé stránce). Klasický Heteša, který vlastně nějak nevybočuje z akčního průměru, ale je tak skvělý, promakaný a bombastický, že nemůžete jinak, než ohodnotit vysoce nadprůměrně. Jen mi trochu přišlo, že to tak trochu pomalu graduje a až do konce se jede ve stejných vyjetých kolejích, narozdíl od Démonů, kde byly zvraty každou chvíli. I tak ale hodnotím čtyřmi hvězdami, i proto, že Jerry mi byl o něco sympatičtější než Benny.

Dobře, má to děj. Souvislý text. S největší pravděpodobností to je dobře přeložené. ALE celkově mi tahle povídka přijde zhruba tak na úrovni toho, co jsme si v páté třídě vyprávěli na ŠVP před usnutím. Nepostraší, nenadchne vtipnou pointou, žádná hluboká myšlenka…

Drsný a současně něžný, určitě dost krátký. Po dočtení mrazení v zádech, jestli to někdo znáte. Taky mám syna – 9 let, asi tak jak v tomto příběhu, aspoň tak jsem si ho představoval (i když, asi byl mladší). Situace příšerná, nevím jak bych se zachoval… Asi si pořídím revolver a spoustu nábojů … pro jistotu. Zřejmě dám přečíst ženě, sice sci-fi nečte, ale toto není sci-fi – je to jedna z možných budoucností…

Čekal jsem, že se autor začne opakovat – ten naštěstí zcela změnil taktiku boje i prostředí a tomuto dílu to hodně prospělo. Místo záškodnických akcí tu máme spíše velení na vyšší úrovni. Čtivé to je, romantika naštěstí stlačena na americké poměry na neobvyklé minimum, další inteligentní rasa na obzoru a nečekaně pesimistický otevřený konec.

Přiznám se, že komunistickou agitku v Neználkovi ve Slunečním městě jsem ještě zkousl (ve spoustě dětských knih se koneckonců popisují utopické světy), avšak tady se mi z toho už obrací žaludek a ačkoliv sovětský propagandista při jejím psaní prokázal značnou řemeslnou zručnost, podle mne si jiné hodnocení než brak nezaslouží.

Jednorožec je oproti Puškám Avalonu z velké části retrospektivní záležitost objasňující hodně z toho, co se stalo před prvním dílem. Spíše než na akci je zde důraz na slovní konfrontace a politikaření uvnitř rodové linie. Nebyl by to ovšem Zelazny, aby vyložil na stůl všechny trumfy. Většina dosavadního děje se sice vysvětlí, ale kniha opět končí „trochu jinak, než by se čekalo“. Autorovi se unikátním způsobem povedlo odpovědí na otázky celou hlavní linii ještě víc zkomplikovat. Kniha zhruba udržuje kvalitativní standard předchozího dílu i když zběsilé přitažlivosti rozjezdu nedosahuje.

Edit 2022 : Je to přesně tak, jak bylo řečeno v předchozím čtení. Snad jen s poznámkou, že pokud měl snad někdo iluze o Amberu jako o pravověrné fantasy, tak tahle rodinná intrikářská propletenice definitivně vytahuje dílo ze žánrového ranku a definuje tak trochu pod žánr nový. Ten, který si ke své nehynoucí slávě tak přivlastnil G.R.R, aniž by to bylo nějak explicitně řečeno. Zajímalo by mě, jestli existuje ve fantasy někdo, kdo Zelaznyho nevykradl.

román představuje směs hard SF, alternativní historie a špionážního příběhu. hlavní osu příběhu tvoří alternativní historie Země, na níž kosmické programy velmocí začaly na konci 2. světové války v roce 1944 pokusem nacistů bombardovat NY suborbitálním dálkovým bombardérem. v románu je pomocí vsuvek (úryvky interview, novinové články, reportáže atp.) mapována tato historie, buduje tak věrohodné pozadí příběhu. samotným námětem je pak poslední cesta smíšeného týmu NASA a ESA v roce 1995 na měsíční základnu v moři klidu s politickým posláním deaktivovat a zneškodnit atomové zbraně tam umístěné, jež se však ukáže být více než jen rutinním letem za dozoru médií. román je dobře napsaný. napětí, technické popisy i postavy jsou organické a živé. autor už na samém počátku nasadí tempo, jež nepolevuje až dokonce. jako svědci spiknutí jsme vedeni až k rozuzlení a neočekávané pointě. autor píše lehce, vtipně (narážky na seriál star trek, poslední paradoxní věta románu „historii nelze změnit“) a originálně (jiná koncepce internetu, v románě zvaného matrix).

Cože? Já to miloval :-) Spolu s Mecháčkem a tou Ruskou Alenkou od Bulyčova mý nejoblíbenější dětský knihy

Přišlo mi o dost lepší než Zrcadlovky. Jasně byly tam podel mě hodně slabý povíkdy (Gibson, Rowe…) a ty intelektuální žvásty v korepsondenci mezi Kesselem a Sterlingem jsem často ani nepochopil, ale celkově dobrý. I obálka pěkná…

Tahle novelka se mi líbila. Atmosférou byla někde u E. A. Poea, dějově u H. G. Wellse a jeho Ostrovu dr. Moreau. Navíc zážitek podtrhly povedené ilustrace. Ne že by se z atraktivního tématu nedalo vytěžit víc, ale i tak palec nahoru.

Toto dielo na mna posobi ako jeden celok, nie ako subor poviedok. Preto hodnotim len knihu a nie poviedky jednotlivo. Tato kniha nuti cloveka zamysliet sa nad svetom v ktorom zije.

Gnostická série, která byť u nás považovaná za 3-dílnou jí není. Poslední 4 kniha božské trilogie (tedy spíše kvadrilogie) nese název The owl in Daylight, který již P.K.Dick bohužel nedokončil, protože zemřel. Knihu následně dopsala jeho žena, což je asi škoda, měla spíše vyjít nedokončená. Jinak pod stejným názvem The owl in Daylight se připravuje i životopisný film o Dickovi, který by měl být dokončen v roce 2011. V této sérii je vidět velký vliv drog v závěru Dickova života. Nejvíc asi na prvním dílu Valis, to je opravdu hodně těžké čtení, ve kterém se Dickova láska k víře přelévá s nenávistí k bohu. Následné díly již jsou odlehčeny o účast vedlejší dějové linky, která byť není třeba hlavní myšlenkou usnadňuje čtení. Přesto se mi série líbí, je to čtení ,které může sloužit k zamyšlení nad dnešním světem,nad nutností jakékoliv víry, a naopak nad její naprostou absurditou. Každý kdo rád přemýšlí bude u těchto knížek určitě spokojený.

Třetí kniha gnostické série, je již plně čitelná i pro běžného čtenáře. Příběh vypráví životní osudy Angel Archerové, které v průběhu děje zemřou tři nejbližší osoby, aby ta nejdůležitější, biskup Timothy Archer se vrátila na svět v novém převtělení. Kniha plná otázek o existenci boha a důvodů k existenci víry samotné. Kniha se bude líbit každému, kdo při čtení rád i trochu přemýšlí a má svůj vlastní pohled na svět. Ukazuje, že i jakákoliv víra může mít dvě strany mince a že ani záměry Satana nemusely být nutně špatné.

celkem vtipná knížečka, i čekal jsem víc. oceňuji překladatelské úsilí (z českého obsahu; mám k ruce originál, ale podrobně jsem ho zatím nestudoval), páč to asi muselo být náročné. mnohdy jde ale spíše o přebásnění, než o překlad; k anglickému heslu občas není přítomen český ekvivalent a vice versa. navíc si dovolím hnidopišit; vzhledem k tomu, že slovníková „hesla“ v tomto dílku mají podobu pomístních jmen, čekal bych kompletní „lokalizaci“, protože např. „hudlice – keltský výraz pro překlep na počítači“ je dle mého dosti mimo. v češtině není vůbec žádná souvislost mezi keltštinou (či našimi laickými představami o keltech) a oním výrazem, jako třeba mírně humorná podobnost u jednoho původního anglického hesla: „oswaldwistle – old norse, small brass instrument used for summoning vikings to lunch when they're off on their longship, playing“. kniha tím hodně ztrácí na náboji, imho.

obrázky jsou ofšem supr ;)

Kosti země svým dějem předcházejí Čaroději Zeměmoří – setkáme se s Gedovým učitelem a dovíme se, jak to vlastně bylo s tím zemětřesením, které zastavil.

Ono to jde, když se chce. :-) První Sanfordova povídka, kterou jsem nejen přečetl, ale dokonce se mi VELMI líbila. Žádný New Weird nádech, žádné experimenty s formou, prostě „jen“ napínavý, dobře vystavěný příběh o kolonii lidí na zmrzlé planetě obydlené podivnými mimozemšťany, manipulacích a mnoha podobách nesvobody, z nichž většinu si lidé způsobují sami.

Deset procent ubírám jen za občasnou lehkou překombinovanost, které se však nedalo vyhnout, pokud povídka neměla být ještě delší – což by vůbec neškodilo. A mimochodem, prostředí mi místy připomnělo Leiberův „Kýbl vzduchu“ a velmi mě pobavilo, když jsem v poznámce na konci odkaz na ní SKUTEČNĚ našel. :-)

Hvězdný výběr to opravdu není. Sice mi to jako čtenáři z mladší generace rozšířilo obzory (výpisy předchozích děl jsou obsáhlé), ale nevyskytuje se tu žádná bomba povídka. U děl pánů Neffa a Procházky jsem se aspoň trochu pobavil (není nad černý humor), Šlechta nezklamal, ale ani nepotěšil (konec je neslaný, nemastný), Kadlečková to má ze začátku hodně nudné a zmatené – člověk se musí pročíst do půlky, aby vůbec věděl která bije. Nakonec to nebylo špatné, ale kdo se tím začátkem má probíjet. Jedině povídka od Velínského mi vůbec nesedla. Je v ní namícháno spousta děje, o kterém ani samotný hrdina neví, jestli se stal nebo ne. Natožpak nebohý znuděný čtenář.

Četlo se lépe než první díl, protože už aspoň čtenář rámcově něco ví o rozložení světa, kouzel a protivníků. Ovšem samotný děj se změnil z temné fantasy v prvním díle na rozjásanou sladkou fantasy pro teenagerky. Je tu sice pár momentů kdy špaťnáci válí, ale většina knihy je o kamarádech, párty, nakupování, skřípání zuby adoptivního otce nad dcerou, vyučování apod (samozřejmě nechybí věrný pejs..ech vlk a pon.. ne proč poník, rovnou jednorožec). Dle náznaků bude třetí díl hutná červená knihovna.

Vůbec to nebylo špatné, prostě jen taková sonda do životů nehrdinských hrdinů Zeměmoří, příběh o tom, že ne každý vyvolený chce vyvoleným být.

z téhle knihy jsem byl totálně paf. originální námět, zajímavé zpracování, kousek filozofie, kousek ryzího dobrodružství. nechal jsem se světem řeky doslova unášet :) a to jsem ani omylem netušil, že jde o ságu a že ji budu dočítat po více jak deseti letech.

tohle jsem četl dávno předávno, v dobách, kdy jsem ještě neměl peníze na vlastní knihy a půjčoval si je od kamarádů. znal jsem už pár farmerových povídek a byl jsem zvědav. nu, nebylo to nezábavné, ale fakt, že jsem knihu znovu nikdy nekoupil a nic zvláštního si z ní nepamatuju (a že jsem si tehdy byl schopen ještě leccos zapamatovat ;) svědčí pro férové 3*.

stejný problém jsem měl s touto knihou jako s příběhem podvrženec stejného autora. dokonce to došlo tak daleko, že jsem knihu prodal do antikvariátu. já, knihomol knihomolská…

moje první kniha od zelaznyho (amber jsem ze začátku kvůli překladu ignoroval úplně). a hned hlavou do zdi. nedokázal jsem se do příběhu dostat. postavy mě nepřitahovaly, děj mi přišel celý děsivě zmatený, nelogický. přečetl jsem to až po sám konec, ale byl jsem silně rozčarovaný.

btw, ta obálka je GENIÁLNÍ. skvělý ilustrátor, imho.

zelazny mi vůbec nesedl. zkoušel jsem to dvakrát a nebyl jsem schopen se pročíst prvními pár kapitolami. uznávám, že některé nápady jsou zajímavé, ale jejich zpracování mi nic neřeklo. typ hlavního hrdiny, jako je představen tady, mě neoslovuje a ani okolnosti mě nezaujaly. shame on me ;)

Už to bude orpavdu spoustu let co sem to četl… jediný co si z toho pamatuju je: „Pane došly nám louče“ – „Tak zapalujte Giaky“ :-)

Tohle je Červenákův extrakousek.

Nejdřív se mi ta povídka nelíbila, ale když jsem si ji teď přečetl podruhé, přišel jsem jí na chuť. Sakra, že by záměr? :-))

Já bych neřekl, že tu jde o to, že chtěli povídku pro úspěch zopakovat. Spíš šlo o šlendriánství redakce :-))

Todle je přesně ten druh SF, kterej nemůžu ani vystát. Naprosto absurdní pakárna, autorovy určitě nemůžeme vytknout nedostatek fantasie, ale prostě když ten svět nedrží nijak pohromadě, je jen bizarní, motivace postav nepochopitelná… jen chrlí nový a nvoý náapdy aniž by se jakkoli zabejval vsvětlovánim. Ne… tohle by mohlo uspět možná jako klip k songu, ale já upředňostňuju pořádnej děj před drogovou halucinací. Anebo jsem to vubec nepochopil no…

Sérii s Hengisem Hapthornem mám rád, manýrismus, o kterém píše Gaarq, se mi dobře čte a jemný humor mne vždy osvěží. Příjemné zaplnění stránek magazínu.

První povídka volné série o zloději Samovi Kosti a dekadentní básnířce Pochmurné Moruši. V této povídce se dozvíte, jak se poznali a jak Sam přišel ke svému přízvisku.

Je poznat, že je to první díl. Není to dokonalé, i když autor si už jasně vymezil co a jak chce psát. Je to poetické. Má to styl. Postavy se nechovají tak logicky, jak bych si u nich představoval, což mne popouzí, ale zároveň mi to drží pozornost a vlastně mně to díky tomu příjde originální. Nikdy totiž nevím, jaká bude další věta příběhu. Čekám třeba popis a ejhle, on příjde dialog. Prostě zvláštní kousek, který mne celkem zaujal a na další díly série jsem se vždycky těšil.

Půměrné číslo, kterému půl hvězdičky navíc vynesla krásná obálka.

Druhá porce z příběhů Sama a Moruše. Příběh je víc vyrovnaný, plyne příjemně, podobně jako styl psaní, který je mi velmi sympatický. Fantasy na úrovni, která zároveň nepostrádá čtivost.

Přidávám se k názoru, že je vlastně lumpárna otisknout jednu povídku 2× během půl roku. DOufám, že už má vybráno a letos ji Ikárie znovu netiskne.