RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

156789101112131415poslední (326)13024 příspěvků celkem

Tři příběhy z neradostné „budoucnosti“ Země, které napříč staletími spojuje místo, kde se převážně odehrávají, události, předměty, osoby, náboženství, ale především téma: lidstvo a jeho autodestruktivní konání. Ať už jde o tragikomické osudy bratra Francise, sílu pokroku v novém období renesance, nebo vypjatou politickou situaci moderního věku, poselství zůtává podobné: bez ohledu na civilizaci a úroveň vzdělanosti, lidé jsou odsouzeni k opakování stále stejných, sebezničujících chyb. Zároveň však každá novelka obsahuje i světélko naděje, že snad jednou, někdy, někde možná bude líp. Jen je zapotřebí mít víru, neopouštět ji.
Být katolík s dobrou znalostí latiny, církevních rituálů, různých druhů modliteb, hodností a veškerou související terminologií, pravděpodobně bych knihu ohodnotila nejvyšší cifrou. Nicméně coby ateistka, chodící do kostela jednou za uherský rok víceméně z donucení, cítící se tam nesvá a při kázáních přemýšlející, jestli umře zimou nebo nudou, případně kolik oveček by do chrámu Božího přilákalo, rozdávat místo hostií Fidorky… no, prostě jsem si tohle (zaslouženě) vysoce oceňované veledílo tolik neužila. 80%
P.S.: Diskutujícím díky za odkazy, zejména za ten velmi užitečný překlad latiny do angličtiny.

kniha: Kouř - Vyleta, Dan
snop | ***1/2 | před 144 dny

Setup je velmi zajímavý, ale bohužel poněkud nezvládnutý. Zprvu se nám říká, že kdo hřeší, z toho se kouří, na konci máme skoro fyziologické vysvětlení skrz nějaké ty „midichloriany“. Logika trpí i jinak. Ten svět by nemohl fungovat, nakonec už jenom kvůli permanentní ztrátě hmoty u soustavně „špinících“ lidí (kouř zanechává saze). Což ovšem neznamená, že je to špatná kniha! Vůbec ne. Pokud uzávorkujeme realističnost (což pravda jde těžko, pokud je nám autorem neustále vnucována), tak získáme celkem dobrodružnou sondu do otázky dobra a zla.

Je tíhnutí ke zlu dědičné? Je absence hříchu požehnáním nebo prokletím? A co byste udělali pro to, aby z vás přestalo kouřit? A aby přestalo kouřit z úplně všech? Obětovali byste život? Svůj, nebo někoho cizího? A komu vlastně sejde na nějakém dobru a zlu?

Dobrodružná cesta tří dospívajících dětí je pouze rámcem pro kladení takovýchto otázek. A tak zde sice máme příběh, ale celkem pochopitelně nikterak uzavřený as gradacemi ne v příběhové ose, ale právě v těch místech, kde se filosofuje.

Filosofování samo je milé, nepříliš hluboké a srozumitelné. Jen nelze přehlédnout ten trik, kterým se nejprve láska prohlásí za hřích, aby se pak právě na příkladu lásky ukázalo, že hřích patří k vyššímu dobru světa.

kniha: Čarodějův odkaz - Nečas, Ondřej S.
snop | **** | před 144 dny

Milý postmoderní kus na pomezí pohádky a fantasy. Jednohubka pro líné odpoledne :-) Žádná velká řachanda (jak by naznačovala obálka, která je jasnou aluzí na Pratchetta), ale mírný úsměv člověk nasadá hned na začátku a zůstane mu po celou dobu četby.

kniha: Vládce Arestonu - Pecinovský, Josef
snop | ***1/2 | před 144 dny

V zásadě platí vše, co jsem psal u druhého dílu. Takže dávám i stejné hodnocení.

kniha: Žhavé olovo, chladné železo - Marmell, Ari
snop | *** | před 144 dny

Je zajímavé hodnotit po několika týdnech od přečtení, protože to se teprve ukáže, co z knihy v člověku zbude. Z této knihy nezbylo skoro nic. Když se hodně zasnažím, vybavím si, že to byla taková rádoby noirovka, bohužel narativně rozplizlá a zvláště na konci vyloženě nezvládnutá. Akce, která měla být vyvrcholením, je nakonec dost nezajímavá. Ale je to nadpřirozená detektivka, takže holt po konci dresdenovek musíme být rádi aspoň za to.

kniha: Probuzení - Lebbon, Tim
Clarice | ****1/2 | před 145 dny

Vetřelcí knihy jsem nevyhledávala, tedy až na knižní podobu prvního filmu, kterou jsem kdysi dávno dostala k vánocům od mámy. Předtím jsem ještě musela plakat v knihkupectví a pak jako odejít, abych neviděla, jak to kupuje :). Tuto jsem slyšela a zaboha nechápu, proč se neobjevila ve filmové podobě namísto těch nových. Výborně by zapadla do celého vetřelčího vesmíru a snad by i méně zklamala. Jasně, příběh obsahuje všechny tady již zmiňované ingredience, ale ta atmosféra mi připomněla staré zlaté časy, v nichž jsem si musela vystačit se třemi výbornými filmy a dokázala je sledovat opakovaně.

Z anotace knihy je trochu jasné, jak to dopadne, protože příběh „Probuzení“ se nachází mezi prvním a druhým a autor tedy musel dodržet určitá pravidla. Ale nemůžu si pomoci, ač ve známých kulisách, příběh se mi líbil. Objevila jsem jej, pak se na mě přilepil, usadil se a místy způsobil i tělesné reakce (myslím mrazení v zádech, ne pohyby ve střevech). Odlehlá těžební kolonie. A když se těží, co se dělá? No hrabe se v zemi, respektive pod ní :). Pak se nesmíte divit, že se odtamtud něco vynoří. A aby toho nebylo málo, na lodi, která slouži těžařům jako „odpočívárna,“ se „cosi“ pokazí, nechci napsat přímo posere. A součástka, kterou je nutno instalovat, aby jako naděje umřela poslední, se nachází zrovna na místě, kam byste nechtěli, když víte, co tam čeká :).

kniha: Noční hlídka - Lukjaněnko, Sergej
Methat | **** | před 145 dny

Noční hlídka je o boji dobra a zla, no predovšetkým o rovnováhe. Psychológ Lukjaněnko sa zamýšľa prostredníctvom hlavného aktéra Antona o večnej otázke dobrých vs zlých skutkov a ich vplyv na svet a ľudí okolo. Celá kniha je rozdelená na 3 väčšie poviedky s prológom. Prvé dve sú viac akčné a až v poslednej sa viac filozofuje. Celkovo z knihy nie som až tak nadšený ako iní komentujúci. Som zvedavý na pokračovanie…

kniha: Turnus - Howey, Hugh
SONP | **1/2 | před 145 dny

Na začátku byla povídka „Cupanina“, kterou autor obložil dalším dějem a vzniklo Silo. A turnus je nefalšovaný prequel k Silu, který trpí snad všemi neduhy, kterými prequely trpívají. Samotné vysvětlení, jak to celé vzniklo, sice snažil autor pojmou originálně jinak, než obligátní jadernou válku, ale stejně to celé tak nějak kulhá a když jsme v prvním díle nevěděli nic, bylo to možná i lepší. Navíc se zde pokračuje v tradici samostatně stojících příběhů a některé z nich jsou opravdu nezáživné (mluvím o Missionově pobíhání tam a zase zpátky – nebo spíš nahoru a zase dolů). A kromě prequelových nemocí se zde objevuje i nemoc prostředních dílů – kromě toho že kniha nemá jednotný děj, nemá ani jasný konec. Jo, je nevděčné psát série, ale když nakladatelé si to přejí a slušně za to platí… Pak to dopadá tak, že musíme číst celou stránku o chytání kočky nebo otvírání konzervy – kdyby to byla jedna knížka, asi by to byla sci-fi legenda, ale takhle to je už nastavovaná kaše. Ale zase nechci dílko zas tak docela pohanět. Autor velmi pěkně zpracoval téma plynoucího času, trochu a la Highlander (zde coby rekvizity slouží hnijící těla vedle záchodového koutku, a k tomu to přirovnání k sýru cottage, brrr) a s tím souvisejícího trhání blízkých od sebe, a také jasná autorova nechuť k sociálnímu inženýrství a žádoucímu vzdoru proti němu stojí za to. Ovšem pecka to prostě není, sorry jako.

kniha: Prznitelé hrobů - Bullington, Jesse
trudoš | *** | před 146 dny

„Tvrdit, že bratři Grossbartové byli krutí, sobečtí lupiči, by bylo urážkou i pro ty nejhanebnější lapky. A říci, že to byly krvelačné svině, je zase pohanou i toho nejukoptěnějšího kance.“
Jesse Bullington servíruje rafinovanou fikci, okořeněnou notnou dávkou fantaskních prvků a dobových reálií. Není to čtení pro každého, už jen proto, že méně sympatické postavy byste vskutku pohledali. Dvojice antihrdinů, přesvědčená o vlastní křesťanské nenapadnutelnosti, táhne Evropou, a v jejich stopách smrt. Nic složitějšího. Autor tak staví především na absurdních dialozích, které se neštítí ničeho. Krutá realita se mísí s morbidním humorem a vytváří nenapodobitelnou atmosféru, jež dokáže vykolejit i otrlejšího čtenáře. V rovině jazykové proto Prznitelé hrobů fungují dokonale. Horší je to se zápletkou, která je při svém pětisetstránkovém rozsahu poměrně stereotypní. S tím pak kontrastuje závěr, který přichází až s posledními odstavci, díky čemuž působí trochu jako nakladatelem vynucená tečka.

kniha: Mimozemšťané a hvězdy - Simon, Erik
Benetka | **** | před 146 dny

Překvapivě dobrý výběr povídek! I když najdou se i slabší kousky – to ale ostatně záleží na preferencích a vkusu čtenáře.Jsou to kvalitně napsané povídky psané s nadhledem,často i s humorem,a v neposlední řadě nebývá vyjímečná i zajímavá pointa.A to vše psal autor tvořící v rámci socialistického NDR! Jediná má výtka ke knize směřuje ne k autorovi,ani ne k překladu,ale k ilustracím! To jsou,prosím,nes­kutečné mazanice!!! Kniha je určena pro čtenáře od 10 let.Chudáci děti.Ale nejenom ony – asi každý by dal přednost hezké kresbě před takovým paskvilem.(A musím říct,že v tehdejší řadě KOD nakl. Albatros je to docela častý zjev!)

Atmosférou velice originální kniha obsahující dva příběhy, přičemž silnější jsou rozhodně titulní Poklady stolinů. Pokud se vám kniha dostane do rukou, jednoznačně doporučuji přečtení. Proč? Inu…je to krátké, takže i kdyby vás kniha neoslovila, budete ji mít rychle za sebou; a dále již zmíněná atmosféra, která je krásně slovanská, což je příjemná změna oproti majoritní „západní“ fantasy (pokud se vám líbila atmosféra v Zaklínači, měla by se vám líbit i zde, ačkoli jinak je kniha blíže spíše k Tolkienovi). Za mě spokojenost.

kniha: Akta X - Nikomu nevěř - Maberry, Jonathan
BorgDog | **1/2 | před 147 dny

Na rovinu – zklamání. Jonathan Maberry se jako editor snažil. Jeho předmluva je perfektní a pečlivost, s jakou pokrývá maximum paranormálních motivů Akt X (poltergeist, mimozemšťané, lykantropie v různých formách) je chvályhodná, bohužel výsledky neuspokojivé. Je s podivem, jak těžké je zřejmě pro většinu i celkem zkušených autorů (soudě podle medailonků v závěru sbírka opravdu není „začátečnická“), napsat slušný fanfik, který by respektoval psychologii postav i reálie a nabídl nějaký nápad nebo trochu humoru. Notabene, když se navíc sami autoři často v medailoncích za velké fanoušky Akt X prohlašují. Jen reklamní kecy? Vážně to tak vypadá.

Skutečnost je taková, že opravdu zvládl postavy Muldera a Scullyové snad jen Lebbon s Petruchou. Crilley napsal skvostnou srandičku, De Candido s duem Benton/Gagliani bodují alespoň pointami, Anderson řemeslem, a to je všechno. Ostatní je průměr nebo rovnou brak. Hodně také škodí krátký rozsah – 15 povídek plus předmluva a medailonky na tomto rozsahu je prostě málo, případy působí uspěchaně, konce jsou často ustřelené. Méně mohlo být více.

A nakonec poznámka k nakladatelství Baronet: Měli byste se stydět. Překlad je tak otřesný, že nic horšího jsem letos neměl v ruce a doufám, že už mít nebudu. Věty jako „Vzpomínal si na jednoho mariňáka, jehož tělo bylo v podstatě obrácené naruby velkým dvousečným mečem.“ bych čekal tak u Omegy nebo Classicu v devadesátých letech. E-book je navíc předražený a přitom technicky žalostný, k nalezení jsou chybějící uvozovky, špatná interpunkce, slité oddíly kapitol. Ta kniha je odfláknutá po všech stránkách, a naprosto mě odradila od kupování čehokoliv z vaší produkce. Běžte se zahrabat!

kniha: Icehenge - Robinson, Kim Stanley
trudoš | *** | před 148 dny

Přestože Icehenge dýchá atmosférou klasické hard sci-fi, vyzněním se kloní spíše k nudné polit-fiction. Osmdesátá léta, ve kterých vznikl, se nesla ve znamení končící Studené války a už tehdy se ukazovalo, jak jednoduše se dá minulost zmanipulovat. Což je jakýmsi ústředním mottem celého vyprávění, jenže také Achillovou patou. Příběh je více psychologickým dramatem, zda o historickou pravdu skutečně někdo stojí, než plnohodnotným demaskováním předložených záhad. Což pro mě osobně bylo největším zklamáním. To, že dějiny jsou proměnlivá záležitost přímo úměrná politickému smyšlení, je v zemích bývalého Sovětského svazu drobet obehraná písnička. Atraktivní motivy jsou tak zcela upozaděny pro pseudofilozofické rozpravy, jejichž socialistický podtext je stejně otravný, jako otřepaný. Přesto jsem po všechny tři části románu tajně doufal, že se Kim Stanley Robinson brzy dostane k jádru věci. Marně. Takže ačkoliv mě bavila celková atmosféra, dějově kniha jednoznačně zklamala po všech stránkách.

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
lamahe | ***1/2 | před 149 dny

Gokudo to vystihol, ja by som k tej kombinácii Pikniku pri ceste a Lovecrafta pridal aj Lost. Zaujímavé nápady ohľadom „anomálií“ a temná atmosféra sú jednoznačné klady. Hora denníkov je nezabudnuteľný obraz. Číta sa to vynikajúco, elementy straty a hľadania dej skvelo poháňajú. Na lepšie hodnotenie by to však malo dostať aj nejaký zmysel, takže uvidíme, ako si s tým poradia ďalšie diely.

kniha: Čaroděj a sklo - King, Stephen
Strider | ***** | před 149 dny

Doteraz najlepšia kniha v sérii. Hneď na úvod sa dočkáme strhujúcej hádankárskej súťaže, pred ktorou blednú aj legendárne hádanky v tme z Tolkienovho Hobita. Po tomto parádnom štarte ale na väčšinu knihy Rolandovu družinu opustíme a miesto toho sledujeme zásadné udalosti z jeho mladosti. Spočiatku mi dosť prekážalo, že je to úplne iný príbeh, hoci výrazné westernové ladenie aj romantická linka mi sadli. Rolandove pohnuté osudy sa rozbiehajú pomaly ako parný valec, ktorý ale keď naberie rýchlosť, tak ho nič nezastaví. Rozuzlenie je emocionálna nálož parádne zúročujúca tie stovky strán investované do rozvoja postáv Rolandových priateľov a životnej lásky. Zakončenie knihy, už s Rolandovým súčasným ka-tet, je potom fascinujúcou parafrázou Čarodejníka z krajiny Oz. Temná veža sa stále len črtá niekde v diaľke, no jednotlivé dieliky príbehu dávajú tušiť monumentálne rozuzlenie. 9/10

kniha: Muž z Vysokého zámku - Dick, Philip K.
Benetka | **** | před 150 dny

Mám moc rád podžánr alternativních světů.Ale musím souhlasit s HONAJZ.Jsem na tom tak nějak podobně.Ale jsem zajedno i s ostatními komentáři ohledně toho závěru knihy.Je to vlastně takový závěr/nezávěr.Rád bych četl dál,ale bohužel…No co už,autor to napsal tak jak to je,a už ani není naděje,že by to třeba mohlo být jinak.Každopádně díky Pane Dicku – mám Vás rád…

kniha: Ve službách Spravedlnosti - Leckie, Ann
trudoš | ***1/2 | před 151 dny

Ann Leckie vytvořila svět, jenž ovládán vlastními zákony ožívá naprosto fascinujícím způsobem. Úsporná stylistika pak dává příběhu nezvyklé tempo, které ještě okořeňují zajímavé dialogy a nezvyklé postavy. Jenže jak je tohle všechno fajn, tak je to zároveň docela nuda.
Což o to, nápady autorce rozhodně nechybí, a kdyby knihu podepsala jménem Ursula K. Le Guin nebo C. J. Cherryh, možná bych ten podfuk ani nepoznal. Nezabředává do vysvětlování, ale zároveň dokáže imaginaci ukočírovat natolik srozumitelně, že souvislosti bez problémů docvaknou. Na druhou stranu je fakt, že pseudofilozofických rozprav mohlo být klidně méně a že akce přijde ke slovu až v závěru. Přičemž samotné univerzum, ve kterém se nějak nedostalo na muže, taky lehce brzdilo má nadšená očekávání. Jsem holt šovinista. Pročež kdo čeká válečnou space operu, měl by si možná nejdřív zhladit hlavu Machiavelliho Vladařem, aby následně ocenil všechny nuance románu, který jinak získal snad všechna nejprestižnější žánrová ocenění.

kniha: Věčný stařec - Grimbert, Pierre
trudoš | **1/2 | před 151 dny

Nebudu nic nalhávat, ani třetí a čtvrtý díl mě nepřekvapil ničím zásadním. O záchranu světa tu jde především, přičemž aktéři příběhu musejí podstoupit řadu nepříjemností, aby mohli padouchům ukázat, zač je toho loket. Ale to je v důsledku asi tak všechno, co se ke knihám dá říct. Finále celého dobrodružství je dějově maximálně rozmělněno a pod tíhou tradičních klišé padá z nadprůměrného čtiva na post spotřební fantasy. Hrdinové se rozhodnou: „Teď půjdeme tam a tam, uděláme tam to a to, a pak uvidíme, co bude dál.“ A vida – opravdu jdou tam a tam, udělají tam to a to, a pak čekají, co bude dál. Tolik k nevyzpytatelnosti vyprávění.
Osobně mi ovšem nejvíc vadily odbočky, které ústřední linii nikam neposouvaly a hlavně zatajování informací mezi hlavními postavami. Důsledné rozepisování o krajině, zvěřině a vedlejších figurách už beru jako daň velkému putování. Jenže i když je tu několik skutečně luxusních nápadů, celek bohužel nepřekročil hranice literárních přepisů her na hrdiny. Škoda.

kniha: Stín předků - Grimbert, Pierre
trudoš | ***1/2 | před 151 dny

Nebudu nic nalhávat, ani třetí a čtvrtý díl mě nepřekvapil ničím zásadním. O záchranu světa tu jde především, přičemž aktéři příběhu musejí podstoupit řadu nepříjemností, aby mohli padouchům ukázat, zač je toho loket. Ale to je v důsledku asi tak všechno, co se ke knihám dá říct. Finále celého dobrodružství je dějově maximálně rozmělněno a pod tíhou tradičních klišé padá z nadprůměrného čtiva na post spotřební fantasy. Hrdinové se rozhodnou: „Teď půjdeme tam a tam, uděláme tam to a to, a pak uvidíme, co bude dál.“ A vida – opravdu jdou tam a tam, udělají tam to a to, a pak čekají, co bude dál. Tolik k nevyzpytatelnosti vyprávění.
Osobně mi ovšem nejvíc vadily odbočky, které ústřední linii nikam neposouvaly a hlavně zatajování informací mezi hlavními postavami. Důsledné rozepisování o krajině, zvěřině a vedlejších figurách už beru jako daň velkému putování. Jenže i když je tu několik skutečně luxusních nápadů, celek bohužel nepřekročil hranice literárních přepisů her na hrdiny. Škoda.

kniha: Město mečů - Bennett, Robert Jackson
Gaarq | ***** | před 152 dny

boží :) bennett je pan spisovatel. promyšlené, napínavé, zajímavé, nápadité, řemeslně takřka dokonalé. autor, který netahá čtenáře za fusekli lacinými zápletkami, autor, který dokáže zprostředkovat zajímavé dialogy a úvahy, autor, který dokáže překročit vlastní stín a nevykrádat se víc, než je nezbytně v pokračování nutné. myšlenka dění okolo voortyi je sice ze stejného světa jako bulikovské drama, bennett však dokázal najít nové a neotřelé aspekty božskosti.

kniha: Nekropole - Abnett, Dan
Speedemon | *** | před 152 dny

Ach jo, škoda že jsem to nečetl tak 10 let zpátky. Asi bych z toho byl nadšený. Kromě ucelenějšího příběhu mi kniha oproti předchozím dvěma dílům nijak nevyčnívala. Duchové jsou poslání do další šílené bitvy. Tentokrát mají ochránit obrovské úlové město před obří armádou Chaosu. Spousta, ale opravdu spousta akce střídá pár okamžiků klidu a trochu politiky. Až na pár výjimek jsou postavy nemastné, neslané a jde především o zběsilou řež. Musím ale dát za pravdu komentáři czdwarf, že knihu je asi potřeba přečíst buď na jeden zátah nebo v co nejkratším čase. Není to žádná raketová věda, ale pamatovat si která postava hlídá kterou bránu a orientovat se ve strategii obrany města je těžké když to čtu jen během cest nějaké 3 týdny…

kniha: Solaris - Lem, Stanisław
mato_klerik | **** | před 152 dny

Klasika. Čítal som až po oboch (skvelých) filmoch, a aj tak som bol prekvapený zádumčivou atmosférou a pomalým (dôkladným) rozprávaním jednoduchého príbehu. Zaujme hlavne myšlienková rovina a filozofovanie nad cudzou inteligenciou…

kniha: Abaddonova brána - Corey, James S. A.
mato_klerik | *** | před 152 dny

Výhody knihy: konečne sa deje niečo fakt veľké. Nevýhody: nové postavy až na jednu výnimku (Bull) nezaujímavé a pribeh by po drobných úpravách fungoval aj bez nich. Posádka mi stále nepríde dostatočne sympatická, ale aspoň sa hrdinovia dostávajú do zaujímavých problémov a svižne napísanej akcie…

kniha: Kruh nenávisti - DeCandido, Keith R. A.
mato_klerik | *** | před 152 dny

Napriek archetypálnosti zápletky (dve rasy chce ktosi poštvať proti sebe a rozpútať vojnu) ma Kruh nenávisti fakt bavil. Intrigy, nevtieravá rekapitulácia histórie, a prekvapivo solídna psychológia postáv, aby ani zradcovia nepôsobili ako nastrčené figúrky. Lenže potom sa všetko zbehne prirýchlo, jedna skratka strieda druhú, na pár stranách sa stihne odbaviť ešte aj zorganizovanie výpravy a putovanie do „Mordoru“… Koniec nás má asi nalákať na pokračovania, ale mne ostala v ústach len pachuť priemernosti a premrhanej príležitosti…

kniha: Dívka na klíček - Bacigalupi, Paolo
mato_klerik | ***** | před 152 dny

Spočiatku mi chvíľu trvalo, kým som sa zorientoval – kto je vlastne hlavný hrdina a čo je vlastne hlavnou témou románu. Ale potom je to už Bacigalupi, ako ho poznáme z poviedok v ČERPADLE 6. Navyše tým, že ide o román, dostávajú postavy väčšiu hĺbku a autor dokáže zo scén vyťažiť viac napätia. Na jednu stranu „len“ rozpracovanie už známych tém (dievča na kľúčik je sama o sebe klasická SF rekvizita, akurát zasadená do netradičného prostredia), na stranu druhú až hypnotická vízia blízkej budúcnosti, kde je ťažké hľadať skutočných hrdinov… Bacigalupiho svet, v ktorom už nezvratné kroky spravili naši predkovia (my?) je podmanivý a až nepríjemne pravdepodobný…

kniha: Úvod do teórie chaosu - Plauchová, Jana
mato_klerik | **** | před 152 dny

Asi súdržnejšie ako VEČNOSŤ OMYLOV, ale ja mám radšej, keď ostane pár vecí nevypovedaných, akoby malo byť niečo povedané navyše. Napriek svojim kvalitám je Úvod do teórie chaosu miestami príliš popisný a repetitívny. Kým pri vysvetľovaní fyzikálnych teórií to ešte beriem a s prižmúreným okom aj pri rekapituláciach predošlého deja, ale pri opise fóbie hlavného hrdinu ma to už rušilo. Stále však ide o napínavý triler, kde sa dozvieme mnoho zaujímavého o vesmírnom i podmorskom výskume, zaujímavá je aj hra s jednotlivými rovinami/verziami príbehu. Osobne nepovažujem Michaela Crichtona za veľmi šikovného spisovateľa, o to viac ma potešilo, že sa „crichtonovského“ námetu zhostil niekto ako Jana Plauchová…

kniha: Durotan - Golden, Christie
mato_klerik | *** | před 152 dny

Akýkoľvek prequel má vždy problém s tým, že vlastne vieme, ako skončí a že sa musí držať už vytýčených pravidiel. Durotan sa číta dobre. Prispieva tomu aj príjemná veľkosť písma, aj kvalita papiera a väzby (na rozdiel od starších warcraftoviek). Škoda, že autorka rozoberá príliš dlhé obdobie a popisuje ho absolútne lineárne. Roky sa občas striedajú v priebehu pár strán, ale čitateľ stále dostáva len tu istú (už aj tak známu) informáciu, že svet sa rozpadá. Myslím, že trochu zjednodušenia by prilákalo viac mladých čitateľov (STAR WARS prequely a doplňujúce romány sú možno až prostoduché, ale ako celok pôsobia súdržnejšie), resp. nechronoligické rozprávanie by zdvihlo úroveň textu a viac by bavilo náročnejšieho čitateľa. Durotan však ostal presne v strede. Takto máme len remeselne napísané ale pridlhé fantasy dobrodružstvo s povinnými prvkami bez snahy o čo i len trochu originality.

kniha: Ocelové žezlo - Červenák, Juraj
mato_klerik | **** | před 152 dny

Prvý Bohatier naplno ťaží z toho, že Červenák po conanovkách a roganovkách trochu autorsky „dospel“, a pritom tu stále ešte cítiť dravosť jeho rannej tvorby. Už samotná téma formovania ruského štátu je dostatočne zaujímavá a autor šikovne pracuje s prelínaním náboženstiev, kmeňov, kultúr o politických záujmov na tomto území. Dialógy slúžia občas viac čitateľovi ako postavám, ale nakoľko tu ide o množstvo oficiálnych rokovaní jednotlivých vladárov väčšinou nadnesený štýl reči až tak nevadí. Akcie je dosť, boje sa ale zbytočne nenaťahujú. Najväčšie plus knihy je ale predovšetkým prehľad a istota, s akou je napísaná…

Pro začátek: knihu nenapsal Arthur C. Clarke. Ten prostě jen na stará koulena zažil v Indii zemětřesení, dostal nápad, napsal o něm tři stránky a ty předal svému kolegovi spisovateli. Mike McQuay po nějakém roce (údajně bez vzajemných konzultací) poslal siru Clarkeovi dílo k posouzení a ten byl spokojen. McQuay se vydání románu nedožil, aby ocenil ironii, jak se jeho jméno nenápadně krčí pod slavnějším autorem. Holt marketing…
Kniha nás zavede do nedaleké budoucnosti a jak naznačuje její název, stěžejním tématem jsou zemětřesení. Jedním pustošivým otřesem byl v dětství poznamenán Lewis Crane, proto zasvětil svůj život výzkumu seismických procesů, jejich předvídání, zmírňování následků, zkrátka se stal posedlý bojem s tímto živlem. Jeho zanícení, genialita i přístup k prostředkům přinesly excentrickému vědci Nobelovu cenu, oddaný tým a nebývalé možnosti, jak přesně určovat dobu, místa a sílu budoucích katastrof.
Vše se odehrává na ploše třiceti let, během kterých svět mění – nejen prostředí planety, především politické klima, znesnadňující Craneovu práci. Staneme se svědky triumfů i pádů, zrady, lásky, tragédií… K hlubšímu prožitku chybí důležitá ingredience: postavy jsou pouhé šablony. Crane je hybatelem děje, ten ještě dopadl relativně dobře, ovšem co formovalo jeho spolupracovníky či odpůrce, to se v podstatě nedozvíme. Ženy se do Cranea prostě zamilují, miliardář ho podporuje protože proto, Craneův kolega Newcombe je utlačovaný svou tmavou pletí, čínský obchodník z vládnoucí megakorporace jde zkrátka bezohledně za ziskem a vůdce z uzavřených Válečných zón je fanatický muslim. Víc o nich 450 stran neprozradí, tudíž závěrečnou třetinu, kdy McQuay nechává řádit smrtku, nelze prožívat kdovíjak emotivně.
Lépe si autor poradil s popisem seismických procesů, případně se socio-politickou situací. Nad zemí krouží jaderný mrak Masada, kvůli zničené ozónové vrstvě je pobyt na slunci bez ochranných pomůcek nemožný, městské no-go zóny bující zločinem byly obehnány zdmi a staly se tak podhoubím pro růst agresivní ideologie Islámu. V tomto ohledu projevil McQuay už v první polovině devadesátých let vyloženě jasnozřivost, co se týká expanzivní, krvavé politiky Islámského státu.
První třetinu „Desátého stupně“ jsem se potýkala s nutkáním knihu odložit, příliš mě nebavila, potom události nabraly spád, následoval další útlum, ukončený hromadou patosu v závěru. Nakonec nelituji, že jsem u knihy vydržela, přes mnohá klišé v jistých ohledech nabídla zajímavé náměty k zamyšlení. Víc než 59% ze sebe ve prospěch „Desátého stupně“ nevymáčknu a to ještě může být Baronet rád, že nestrhávám procenta za ošklivé obálky (pravda, tohle je na poměry Valentina Saniho skoro veledílo;-)).

kniha: Rychlost - Koontz, Dean Ray
Madam Brbla | ***1/2 | před 152 dny

Do poklidného života Billyho Willese vkročí zlo v podobě vraždícího magora, který v usedlém, nenápadném barmanovi vidí ideální cíl pro své úchylné hrátky. Zápletka má přes občasná škytnutí v logice velký potenciál; opravdu mě zaujal způsob, jakým byl hlavní hrdina vmanipulován do smrtících sraček a byla jsem zvědavá, jak se z nich vyhrabe. Většinu času je Billy pouze ve vleku událostí. Napsat tu postavu Stephen King, nejspíš bych slintala blahem nad propracovaností charakteru, hloubkou psychologie, nad skvěle vypointovanými epizodami ze života… Koontz tohle bohužel neumí. Kdyby román napsal v ich formě, určitě by zvýšil čtivost a především čtenáři umožnil se s Billy Willesem ztotožnit. Takhle mi byl osud těžce zkoušeného hrdiny poněkud u anusu, což zamrzí. Také závěrečná třetina přinesla v několika ohledech rozčarování, odhalení totožnosti vraha a řešení celé situace bylo zkratkovité, nemělo šťávu. Poslední stránka malinko napravila dojem, na hodnocení to však má zanedbatelný vliv. Kéž by se tématu chopil někdo talentovanější, mistr, ne pouhý řemeslník. 65%

Nadupaný začátek plný dobré urban akce postupně vystřídá záplava nežánrových kusů a s nimi přichází nuda. Třešničkou na dortu je závěrečná genealogická povídka z Her o trůny, kde se drtivá většina textu točí kolem rodokmenů a na cokoliv, co by připomínalo byť jen z dálky příběh tu nenarazíte.

kniha: Temnota z Pressburgu - Iša, Janko
Polinius | **** | před 156 dny

Takže já jsem první Čech který to hodnotí? :-) Kniha se mi dostala do rukou jen náhodou a ani jsem nevěděl, že je v nominaci na Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu za rok 2016 v kategorii nováček roku. Žánrově spadá kniha do kategorie akčních románů ve stylu mistra Kulhánka. A opravdu Kulhánka a ne Kopřivy nebo ve stylu L. Kýši. Stejně jako v románech mistra je hlavním hrdinou kladná postava, tak trochu mimo zákon, která se chová občas až moc rytířsky k ženám. A našel bych i další spojitosti. Kupříkladu, že autor stejně jako mistr dokáže udržovat gradující tempo a ukočírovat stoupající brutalitu aby nepřesáhla vrcholu už v půlce knihy a já jako čtenář nebyl neměl pocit, že celé je to fraška. Humor je nadávkován velice dobře a hlášky dost dobře padnou postavám do pusy. Proč tedy hodnotím 80%? Bohužel už teď vím, že ji nebudu chtít číst podruhé a román by chtěl trochu více rafinovanosti v zápletce a vytvořit alespoň jednu pasáž, která se vypálí do mozku a bude nezapomenutelná jako jízda po skluzavce vyrobené z velkého struhadla na řepu do bazénu plného jódu. Při čtení jsem vzpomínal na Kulhánka, ale Iša není jeho plagiátor a není ani on. Je jako jeho syn – je tam podoba, ale není jeho klon.

kniha: Rudá moře pod rudými nebesy - Lynch, Scott
trudoš | ***** | před 156 dny

Locke Lamora je zpátky, a to je kurtizánsky dobře. Asi je všem jasné, že po tomto zcela nezaujatém výkřiku radosti se ode mě objektivní kritiky nedočkáte. Ono je těžké pomlouvat knihu, co vás od první stránky nadchne perfektní stylistikou. Protože ty květnaté dialogy (a hlavně nadávky) si prostě zamilujete.
Jistě, druhý díl Pánů parchantů je jiný než ten první, ale osobně jsem za to rád. Motiv neotřelých zločinců, kterým bezvadně klapnou jejich vpravdě neuskutečnitelné plány, lze opakovat jen po určitou dobu. Lépe řečeno jednou, protože pak už je forma zápletky jasná a nemá moc čím překvapit. V tomhle ohledu se však Scott Lynch poměrně snadno vyhýbá prošlápnuté cestě a po krátkém úvodu si už míří vlastním, zcela nevypočitatelným směrem.
Takže ano, Rudá moře jsou nestandardně vystavěným románem, který se chvíli tváří tak a pak zase onak. Ovšem to, co bych jinému autorovi omlátil o hlavu, tady funguje naprosto precizně. Teď se ještě dočkat dalšího pokračování, aniž bych musel reinkarnovat.

kniha: Prokleté domovy - Aaronovitch, Ben
jirikk | **** | před 156 dny

Aaronovitch je svým způsobem úkaz, jeho série v čase vůbec neslábne, spíš naopak. Tentokrát je vše o něco málo přehlednější, až na pár celkem zbytečných odboček (jarní slavnost) se autorovi jakž takž daří držet linii. Humor i napětí stále na vysoké úrovni!

kniha: Všichni ptáci na nebi - Anders, Charlie Jane
Burbuja | ****1/2 | před 156 dny

Je to spíš romantický přiběh než sci-fi či fantasy, ale přestože na „romanťárny“ moc nejsem, tahle kniha mě chytila. Autorka nás nechává občas tápat, s katastrofální situací naší Země v blízké budoucnosti nás seznamuje jen útržkovitě, takže si ani neuvědomujeme, jak bídně na tom vlastně lidstvo je a jak blízko má naše civilizace k zániku, ale v posledních dvou částech románu už je to všechno mnohem jasnější. A i když všichni ptáci na nebi tvrdí, že už je pozdě, všechno se nakonec v dobré obrátí…

kniha: Nadace a Země - Asimov, Isaac
Dilvermoon | ****1/2 | před 157 dny

Úvodní trilogoe série je pěkně ucelená, pak za mnoho let napsal Asimov prakticky dvojromán Na hranicích Nadace + Nadace a Země. Uzavřel celou sérii dobře a hlavně ji nakonec pěkně propletl s robotickým cyklem. A i ten zde uzavřel. Staří známí ze čtvrtého dílu putují od planety k planetě, kde zažívají různá dobrodružství. No zní to hrozně, ale je to tak. Samozřejmě jako obvykle sledujeme někdy složité myšlenkové pochody hrdinů, které je posouvají na šachovnici Galaxie blíž a blíž k cíli. Sice je ze stylu vyprávění stále znát doba, kdy autor začínal, ale od prvních dílů se posunul a přizpůsobil novým objevům. Občas tedy neodolal a dal průchod předvedení svých širokých znalostí, ale to nevadí. Překvapivě se párkrát i docela otevřeně pustil na pole sexu. Ovšem pátrání po Zemi je zcela dominantním tématem a astronomickou hádankou. Nemá cenu to pitvat. Série Nadace jako celek zkrátka patří do zlatého fondu světové sci-fi a patří mezi mé oblíbené.

Myslím, že tohle byla vůbec první fantasy knížka, kterou jsem (1995?) četl. Vrátil jsem se k ní teď znovu a bavil jsem se snad ještě víc než tehdy. Kniha ze světa Dragonlance je klasika se vším všudy: mapa na začátku pro ještě lepší orientaci, partička dobrodruhů v té nej sestavě, „unikátní“ charaktery, přímočaré questy a vše PŘESNĚ podle DaD pravidel (úplně jsem během čtení slyšel kutálet se kostky!) A ten úžasný patos – při re-readu jsem po těch letech měl pocit, že si z nás autoři tu a tam fakt dělají srandu – klidně bych přidal tag „humorná“ :) A teď vážně: pokud je vám -náct a nebojíte se vkročit do nejstaršího světa Dungeons&Dragons, neváhejte sáhnout po Dracích podzimního soumraku.

kniha: Archa zrůd - Fritz, Pavel
biafra | ****1/2 | před 157 dny

Skvělé povídky, s inteligentními zápletkami a pointami. I když občas jsem měl pocit, že Fritz měl nejdřív vymyšlenou pointu, a pak k ní psal příběh. :-) Celkově skvělá četba. Připadá mi, že Fritz je u nás trošičku nedoceněný, a to je škoda. Všechny jeho dosavadní počiny byly skvělé.

kniha: Ydris - Hönig, Květoslav
Hrabal, Ondřej L.
dva mraky | nehodnoceno | před 157 dny

Přečetl jsem se zádrheli, ale stran děje se nenudil. Úplně nevím, co by měla kniha nabízet navíc v silné konkurenci podobných cyklů. Další svět s králi, magií, mocenskými boji, mocnými řády a vzestupem monster, artefatky z dávných časů a odkazem vymřelé rasy. Postavy mi připadly dost obecné, prostě král, správce, gangster, šlechtic, trickster, barbar… jakkoli se jim autoři pokusili vdechnout nejednoznačnost a limity schopností. V knize je několik dějových linií z pohledů různých postav, ty jsou dobře uspořádané a funkční, jednání postav má motivaci a smysl, byť hodně zůstává skryto. Co už je horší, je hlavní zápletka, která je dost nejasná. S Knize by IMO prospěla péče profesionálního redaktora, když už se na startovači vybralo takových peněz, protože autorské slepotě se nevyhnou ani pokročilí. Je tam až příliš mnoho dlouhých popisů plných přirovnání a metafor, ať už se to týká postav nebo prostředí(zhusta i lokace, kam se podíváme jen jednou), podrobné popisy některých postav se objeví poté co s nimi prožijeme několik scén, strojených dialogů, kdy se autor ústy postav rozhodl sdělit nějakou vlastnost toho světa, nekonzistentní projev u postav, které by měly mluvit nářečím, nebo slangem. Z fungování světa nejsem moc chytrý, probleskují jména rodů a míst a jen těžko se to skládá dohromady. A jedna určitá vlastnost textu mně z nějakého důvodu nesmírně lezla na nervy – autoři, aby se vyhnuli opakování, tak postupně postavu označí každým způsobem, co jde – jménem, pohlavím, povoláním, národností… grrr. Nehodnotím, právě proto, že mi řemeslné provedení prostě často vadilo.

kniha: Křížová cesta - Grubb, Jeff
trudoš | *** | před 158 dny

Konfederace pomocí silné ruky trhu a bezpáteřní korupce spravuje desítky světů. Náhle však výnosný stav naruší moc nepěkná věc. První kontakt s mimozemskou rasou, vražednou a nenasytnou. Což není všechno, protože druhý kontakt na sebe nenechá dlouho čekat. S další, ještě nebezpečnější rasou. Ti první nemají rádi všechno živé, ti druzí nemají rádi jak ty první, tak i všechny ostatní, a lidská rasa jim oběma vysloveně překáží v cestě. A tak čekají Konfederaci dost zajímavé časy…
Nebýt daných pravidel herního systému, kterých se románové zpracování snaží mermomocí držet, mohla z toho být zábavná střílečka. Takhle je to bohužel jen zábavná střílečka pro ty, kteří jsou hrou políbeni. A ostatní se buď spokojí s vachrlatou logikou, na kterou při dvou stech stranách není moc prostoru, nebo zůstanou plavat v množství pojmů a dojmů. Ostatně to samé platí o postavách, s nimiž má člověk možnost seznámit se pouze z rychlíku. Zápletka ale celkem šlape a na zabití času je to v důsledku ideální čtení.

156789101112131415poslední (326)13024 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu