LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dlouho jsem rozmýšlel, co bych k této knize napsal. Je to klasický příběh jako řemen. Nic nového nečekejte. Nicméně i z obyčejného fantasy klišé dokáže Feist udělat perfektní zážitek. Tentokrát se nám nestřídá tolik postav a sledujeme převážně Aruthu a sem tam Puga. Děj se někdy táhne (cestování), někdy letí rychlostí blesku. Nejvíc mě bavilo všelijaké bádání v knihovnách a zjišťování nových událostí v Midkemii a Kelewanu. Nicméně, finální odhalení hlavního záporáka musí být jasné každému. Konec mě však víc jak navnadil do dalšího dílu.

Tento díl je tak nějak čistě navázán na konec předchozí knihy a kniha je mnohem svižnější a akčnější než v prvním díle. V průběhu knihy se Alek a Seregil sblíži, což může hodně lidí odradit od dočtení knihy. Kniha rozhodně stojí za přečtění. Ze 6ti zatím vydaných knih je tato dle mého názoru nejlepší.

Velmi dobře napsaná kniha popisující putování špeha Seregila a Aleka. Autorka hezky popisuje pozorovatelskou náplň Seregilova povolání a vykresluje jej jako kombinaci zloděje/barda. Velká část knihy je o Alekově učení a postupném rozuzlování zápletky, ke které se v začátcích knihy připletou. Kniha je docela hrubá a občas by ději neuškodilo lehce popostrčit. Zápletka dále pokračuje v dalším díle. Každopádně je to dobrá kniha a stojí za přečtení. Nejvhodnější by bylo ji přečíst a hned potom navázat na druhý díl, kde hlavní zápletka končí.

Skvěle napsané military sci-fi. Perfektně navozená atmosféra střetu vojáků s neznámým nepřítelem. Jedna z mých nejoblíbenějších military sci-fi.

Tahle kniha se mi dostala do rukou někdy před třemi lety, tedy zhruba s patnáctiletým zpožděním. Kdysi v pubertě by mě začátek kariéry navigátora Brima a jeho další dobrodružství třeba zajímala, ale coby dospělý jedinec jsem při čtení bohužel vnímala akorát naivitu, v příběhu kýbl klišé a nudu. Hlavní hrdina mi byl srdečně zcizený, jakož i veškeré ostatní černobílé postavy. Nedočetla jsem, možná bych tedy neměla hodnotit. Na druhou stranu: proč neupozornit staré harcovníky, aby zdejší krásné hodnocení brali s nadhledem?

Uz vas otravuje „velekej borec s velkym mecem jde zapichnout velkyho smejda na velkou horu“ na sto zpusobu? Tak si prectete Finalni risi, je to zase to stejny, ale uplne jinak. Misto mecu se bojuje penezma, misto hory mame roviny a velkyho borce chytili. Jen ten vrchi zloduch je porad extra zlej a osklivej.

Abych to nezamluvil: pro mne dosud nejlepší díl. Nejsem zcela jist, zda jsem pochopil vše co bylo napsáno, ale hádám, že tohoto prokletí se v této sérii nezbavím. Šumař je pro mě Felčar. Žasnu jak Erikson dokáže napsat takovou spoustu super postav. První „kniha“ celá věnovaná Karsa Orlongu překvapila a potěšila – žádné skákání mezi postavami, místy a časy. Sám Karsa bodů u mě v této části ale moc neposbíral :). Přibyly další záhadné postavy – jejichž budoucnost a doufám že i minulost budou v dalších dílech okryty. Poutník, archeolog… Sbíhání v táboře smršti pak bylo velkolepé – smrtelné. V minulých knihách byly lepší momenty, ale tato byla pro mě ta s nejvyšší zábavností po celou dobu.

Genialni, zvlast konec :) Obvykle hrac hraje gamebook, ale tenhle gamebook si spis hraje se ctenarem, a to velmi zabavne :)

Skvělé, čtivé, prostě báječné!

Nuda, nuda, trochu zajímavější, mírný rozjezd, upadání do nudy, mírně zajímavý konec. Asi tak se dá popsat spád této knihy. Autor začne hned od začátku těžkým kalibrem v podobě dvou kapitol koncentrované nudy (co hůř, plete do toho politiku), aby odradil všechny nepravověrné. Pak nastane nečekaná akce, která bohužel jaksi už zůstane nepřekonána. Až do konce již autor nedokázal udržet mou pozornost a musel jsem se přemáhat k dočtení, což je vždy špatně.

Měla bych jedinou malilinkatou výtku- autorka mohla psát rychleji, abych já nemusela číst tak pomalu… ;D Nechápu, jak jsem něco tak vynikajícího mohla číst tři týdny- nedostatkem času to nebude.

Podzimní romance o krutém odtikávání času, o prožití každého dne naplno, o prokletém osudu dvou mladých milenců, o první lásce. Určeno pro mladé čtenáře, ale svým vyzněním mnohem „dospělejší“ než všechny ty Školy noci, Upíří deníky či Stmívání.

Dobrá a hlavně čtivá oddechovka na jeden večer. Pravda, po Odplatě jsem od Honzy čekal něco jiného, ale tohle taky nebylo špatné. Hlavní hrdina sice nebude mým knižním favoritem, Silion mi připomínala Asenat z Odplaty, ale to nevadí. I tak jsem se královsky bavil, vypnul jsem u toho na pár hodin mozek. Takže, Jane a Jano, těším se na vás další společný počin.

Tato kniha mě velmi upoutala v první polovině, kde hlavní postavy studují na magické škole. Popis provádění magie je tu přesně takový, jaký si ho představuji. Děj je napínavý a netušíte kam vás kniha zavede. Zhruba v polovině knihy mladí mágové dostudují a jsou vrženi do všedního světa. Pár stránek jsem se trápil než kniha opět nabrala směr a začala být znovu fascinující. Určitě stojí za přečtení i když své chybičky má. Postavy nejsou vyloženě kladné, ale mají v sobě i mnoho zkaženého, což je velké plus pro toto dílo. Těším se s čím další přijde Lev Grossman na trh.

Nádherná kniha. Murakami zde prakticky zužitkovává své dosavadní zkušenosti se psaním. Kniha je plná náznaků a hádanek, které si čtenář už musí domyslet sám. Dva paralelní příběhy, (první z teskní reality a druhý fantaskně ujetý), dvou odlišných hlavních postav, které se však nikdy nesetkají i když na výslednici neuprosného konce se podílí stejnou měrou. Hned po Wonderlandu druhý Murakamiho masterpiece.

Červenák se zase předvedl a musím říct že začíná být jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Příběh má větší spád jak niagárské vodopády a nenechává čtenáře ani hrdinu na chvíli vydechnout. Prostředí je zajímavé a atmosféra užasná. Napětí by se na několika místech dalo krájet nožem a závěr je docela brutální (tak jak to má Červenák rád :-)). Jedinou úplně malinkou výtkou je, trochu nelogičnost Báthoryho chování v části kde potká tu vlčí mrchu. Prostě mi to připadá jako kdyby předělal nějakou povídku kterou měl dlouho v šuplíku a šoupl ji do knížky (stejně jako část se strašidelným mlýnem), ale žádný strach je to opravdu jenom malilinkatá maličkost.

Teda to je ale blbost! Být fyzikem, tak bych tomu musel dát minimálně brak, nicméně naštěstí fyzik nejsem… Takto jsem si mohl vychutnat parádní akční jízdu, která vám nedovolí ani na chvíli vydechnout. Přečteno za dva dny. Vážně, takhle jsem se už dlouho nepobavil, některé věci jsou sice mírně postavené na hlavu, ale… :-)

Velmi působivě napsaná kniha, která odpovídá znalostem doby, kdy vznikla. Autor ovšem zcela popírá jakýkoli vědecký vývoj, obrovský nárůst kriminality a dalších sociálních aspektů, a nejen proto z dnešního pohledu působí v některých pasážích až komicky. Pčesto si myslím, že tato kniha je velmi dobrým věrozvěstem možných potíží, které lidstvo mohou potkat během několika desetiletí. Nejen přelidnění a s ním související nedostatek všeho, ale také jisá degradace lidského smýšlení, která v některých oblastech je patrná již dnes.

Tahle kniha si své hodnocení vážně zaslouží. Jsem celkem zvědavý zda další díly udrží úroveň. Sledovat růst a počínání Lockeho Lamory a jeho Pánů parchantů velmi baví, Locke má jistou noblesu která ostře kontrastuje s vulgárností a brutalitou okolního světa. I kniha je svým způsobem dost kontrastní – na jednu stranu vyloženě bezstarostné, humorné počínání zlodějské bandy, na druhé straně nemilosrdný masakr hlava nehlava ve chvíli kdy se do hry vloží vyšší síly. Supr kniha která chytne a nepustí, nažhavený čekám na další díl.

Barker má v sobě to kouzlo mistra fantastické literatury, že i když čtete jeho ne úplně nejpovedenější dílo, stále ho čtete s chutí a očekáváním. A o tom Mysterium je. O očekávání, co to zase ten velký Clive na nás vymyslí a odkud z šedých reálií na nás vybafne magická absurdita. A to se mi na něm líbí. Že fantastika v jeho podání je samozřejmá snad ještě víc než realita.

Musím říct, že mě Historičkca velice příjemně překvapila. Je čtivá a napínavá, postavy jsou uvěřitelné a propracované… Hlavní rouzuzlení je sice malinko slabší než jsem v průběhu čtení očekávala, ale přesto klobouk dolů…málo komu se povede taková prvotina.

Prvý diel fantastického sveta na korytnačke je vlastne o svete samotnom. Autor pekne začal celú sériu s malým počtom postáv, aby lepšie vykreslil okolitý svet a jeho zákony. Možno sa budete čudovať čo všetko je možné a nemožné na Zemeploche. Autor takmer na každej stránke ukáže čitateľovi niečo nové, vtipné, bláznivé, že je toho už trošku veľa. Na prvý diel dobrý štart – pre čitateľa plus urobiť si obrázok o tomto zaujímavom svete.

Pokračovanie Barvy kouzel. Znovu sa tu stretávame so starými známymi ako Dvoukvítek, Mrakoplaš alebo Zavazadlo + do príbehu vstúpi o niečo viac postáv ako v predchádzajúcom dieli. Dej je svižný, kniha sa dobre číta a humor je zas o jeden stupeň vyššie. Koniec sa dá očakávať ale to tejto skvelej knihe môžeme odpustiť. Škoda, že autor nevykreslil postavy trochu bližšie. Skvelá krátka knižka do vlaku alebo k zlepšeniu nálady.

fandím autorům, kteří jdou s kůží na trh a neváhají si sami vydat knihu. sám bych to asi neudělal. a nejde o peníze. za to budiž panu váchalovi provolána sláva. jenže, a to je ten důvod, autor sám netrpí dostatečnou kritičností ke svým výtvorům (ó, něco mi o tom povídejte) a zákonitě není často schopen oddělit zrno od plev. tato kniha je toho exemplárním příkladem. z toho, co jsem zvládl přečíst, je většina povídek jen docela nenápaditými žertíky, kterým chybí všechno literárně podstatné, až snad na celkem solidní práci s textem. ale těžko se mi tu hledaly původnost, svěžest nápadů i zpracování, strhující příběhy nebo alespoň silné pointy. přitom u nás byly autoři, kteří i podobná témata zvládli skvěle (ivan kmínek se mi vybavuje nejsilněji). jistě, nemusí být pořád posvícení, ale ani jedna z těch povídek, co jsem přečetl, mě nedokázala přesvědčit, že dále v knize bude něco zajímavého. nemám sílu ani čas číst něco, co se mi tak silně nelíbí. takže toto je snad třetí kniha, kterou nejsem schopen dočíst.

ps. a proč jsem vůbec číst začal, když tu teď tak dojemně naříkám? opět jsem se nechal zblbnout doporučeními známých a recenzemi… a dobře mi tak.

pps. vůbec nejlepším textem knihy je věnování. skutečně dobré. a vtipné.

Solidní oddechovka na dva večery. Nic víc nic míň. Nic proti Ďurovi nemám, ale toho pravého Conana uměl napsat prostě jenom Howard a žádný jiný autor to nezvládne, i kdyby se měl přetrhnout. Navíc je tohle moc utopeno v krvi a hnusu, což mi nebylo příliš po chuti. Kažpodáně si ještě přečtu 12 bran pekla, třeba se mi to bude líbit víc než toto. ps: obálka Miša Ivana je dokonalá. Asi je zbytečné opakovat, že tenhle ilustrátor je bůh, co?

Mé pocity ze čtení se velmi blíží těm, jež tu popsal Rooz. Rozhodně pro mne kniha byla velkým zklamáním. Sice se mi líbily jednotlivé pointy překonání krizí, ale to mi rozhodně nestačí. Slabá atmosféra, epizodní postavy, s nimiž je těžké se ztotožnit.

Předně přiznávám, že mě kniha několikrát překvapila. Po přečtení zdejších komentářů jsem nabyl přesvědčení, že se jedná něco mezi bohapustým bláblem a profesionálním škvárem. Ale nehleděl jsem na to a knihu si pořídil, jednak ve víře Grimwooda, jehož pašazád byl parádní, a druhak v uživatele legie, kteří by nepoznali dobrou knihu, ani kdyby je právě sexuálně zneužila. :-)

Ale teď už k překvapením:

1. Nebylo to tak špatné, jak jsem se obával, ba právě naopak. Cyberpunk jak se sluší a patří, se všema udělátkama, špínou, depresivní „skutečností“. Moc jsem si to užíval.
2. Šílený kopanec do rozkroku před samotným koncem. Text odehrávající se po Alexově trasformaci – zpět ve Francii – jako by psal úplně někdo jiný. A dotyčnému ještě chyběl spád, nápady, cit… prostě všechno, čím mi Grimwood ze začátku tak učaroval. Všechno je rázem rozplizlé, pomalé, zmatené (nejvíce nasekaných logických kiksů), únavné až pitomé. Nebál bych se říci: Špatně uchopené klišé.

Co mě naopak nepřekvapilo byla naprosto odporná a špatná anotace. Nejenže v poklidu vyklopila něco, po čem se v první půlce knihy pátrá (a člověk by mohl být i napnutý, kdyby si to ale nepřečetl už v obchodě). O jisté lživosti ani nemluvě, božské schopnosti nějak nepřišly ke slovu. Možná tak maximálně kouzelnické.

Shrnutí: Mohlo se jednat o opravdu skvělou knihu, ale její konec ji nejenže podrazil nohy. I přesto se jedná o solidní nadprůměr. Déštov genetický Pánbů.

A je tu finále. Golan Trevize má v rukou osud lidstva a Seldonova plánu. Rozhodnutí je učiněno, ale on si ho musí ještě zdůvodnit. A tak začíná cesta za hledáním odpovědi (a Země.) Cestuje spolu s Peloratem a pouští se nejen do hledání pravdy, ale též do milostných avantýr, u Asimovova v takovémto rozsahu nevídaných (pominu-li Ani sami bohové.) Pelorat nezůstává pozadu, nicméně mu stačí Bliss ze superorganismu Gaia. Navštíví i některé z 50 světů, kde se setkají s roboty a jeho původním obyvatelem, jako vystřiženým ze zlatého věku SF. Ve velkolepém závěru se setkají se starým (opravdu starým) známým a je dočteno. Vřele doporučuji všem.

Velmi čtivý téměř klasický SF román. Sterling nijak moc neřeší ani nemoralizuje, jen popisuje a objevuje. Vše ostatní si tam ale doplníme sami a tak by měla literatura vypadat. Snad mne jen mrzí nerozvinuté drogové téma (žádný Dick to není) a poslední zmatená kapitola, která působí jako Deus ex machina. Jinak ale nemám co vytknout, knihu jsem zhltl, ač jsem z ní měl z počátku strach.

Kniha začíná politickou tahanicí, ale rychle se přenese do pátrání (po Zemi? po Druhé Nadaci?) Asimov do děje přidává další prvek – planetární pseudoorganismus Gaiu a dojde k velkolepé „bitvě“ o budoucnost Vesmíru. Podíváme se i do zákulisí Druhé Nadace a zjistíme, že její vůdčí osobnosti jsou taky jen lidé s běžnými pohnutkami. Také se znovuobjevují roboti, zatím jen v náznaku propojení dvou Asimovových nosných liníí.

Mezek pátrá po Druhé Nadaci a ta má co dělat, aby se mu ubránila. Asi tušíte, že se to povede :)

Nedávno jsem si knihu přečetla znovu, abych si oživila dojmy z ní. Děj nechvátá, ale ani není vyplněný vatou, každá scénka má svůj účel a smysl v celkovém obrazu. Vše není polopaticky řečeno, čtenář musí zapojit trochu fantazie, ale to neznamená, že by autoři kašlali na logiku, naopak, jak fantazie pracuje, vtáhne vás do Pásma a vy ležíte se stalkery na zemi a doufáte, že další krok nebude poslední. Kniha není akční řežbou, kdo ji začně číst s tímto očekáváním, bude těžce zklamán. Kdo chce začít poznávat ruskou klasickou sci-fi, podle mě není lepší volba.

Tenhle díl je vážně nejslabší z celé série, ale za to ho není nutné hned odsuzovat, protože tak je v porovnání jen s ostatními díly od Rowleyho. Vzhledem k jiným literárním dílům žánru fantasy, a na podobný námět, je to téměř až božské (teda z toho, co už jsem četla, a toho zrovna málo není:-)). Ale i přes svoji dosavadní nejnižší popularitu v Rowleyho dílech, je stále na co se těšit – a to na následující díl. Ten, jež je jedním z nejlepších, ale bez pořádné předehry by to nebylo ono. A je jen na autorovi, jak si to zařídí, a ten se očividně rozhodl dát „předkrm“ do celého jednoho dílu. Ale nemůžeme mu to vyčítat, bylo toho hodně a navíc tím dosáhl napětí, které by se mu v jednom přemrštěně zahuštěném díle zcela určitě nepodařilo. A tak si nemyslím, že je dobrý nápad ho za to odsuzovat, spíš naopak – chválit. Doufám, že v budoucnu bude více spisovatelů, jako je on, ale ne zas moc, aby všechno nebylo na jedno téma – koneckonců v originalosti a jednoduchosti je krása :-).

Myslím, že to je zatím nejlepší příběh Bazila a Relkina a jeden z mých nejoblíbenějších vůbec. Byla v tom originálnost, nebezpečí, tajemství, naděje, odhodlání, statečnost, odvaha… No prostě, z mého pohledu, všechny faktory, co by měla správná fantasy mít. Ovšem, z vlastní zkušenosti, nedoporučuji číst někomu, kdo nečetl předchozí díly, jste z toho pak nanejvýš zmatení. Já sama jsem takhle začala – a první dva díly jsem sehnala až po přečtení pátého dílu, a to jen v elektronické podobě. Nevím jak, ale téměř žádná knihovna ani knihkupectví je nevlastnily, a ty, co ano, byly moc daleko. Ani jsem neznala nikoho, kdo by je vlastnil, či byl ochotný mi je půjčit. Ale co, hlavně, že teď už je mám. Po nějaké době se v tom začnete orientovat, to zas není takový problém, ale začátek bez předchozích dvou dílů by vás mohl odradit od dalšího čtení – ale slibuji, že pokud ne, nebudete toho litovat. Je to skvělá ukázka fantasy, i když zrovna v tomhle díle je mnoho bojů, ale nejsou tak mdlé ani obyčejné, či nudné, jako u mnoha jiných fantasy, takže nevidím jediný důvod proč této knížce ubrat byť jedinou hvězdičku. A za Bazila a Relkina vzkazuji: „Argonath!“ „Nikdy se nezalekne!“ „Argonath!“ „Nepozná porážku, nikdy!“ „Argonath!“ „Dobude vítězství, navždy!“ „Argonath!“

Minulý týden jsem se vydala na cestu s Davidem Ábelem, putovali jsme od počátku svižným krokem, tu použili nudné auto, sem-tam rychlý přesun letadlem. Mezitím jsme se dozvídali spoustu věcí o fungování světa kolem nás, o tom, co běžní smrtelníci nevidí. Naše dlouhé putování často zkřížily astrální bytosti – všemožní slovanští skřítkové, germánští koboldi, arabští ifrítové, severské Nixie, zkrátka bytosti ohně, vzduchu, země i vody. Nešlo vždy o tvory nepřátelské, ale to víte, živí se mannou, lidskou energií, a ne vždy hledají dobrovolné dárce. Zpočátku jsme si s Davidem a jeho společníky příliš nerozuměli, byli jsme si víceméně lhostejní. Ve druhé polovině cesty jsme se však bavili stále víc a našli jsme k sobě kamarádský vztah. Užili jsme si magii i klasické přestřelky a s Davidem jsme hlavně utíkali, on totiž není mág ani bojovník, spíše klikař (nebo smolař, jak se to vezme) – byla s ním docela sranda. Jeho „odpočítávací“ drastické sny a záchvaty až tak vtipné nebyly, přinesly však vítané oživení. Trošku jsem si při této cestě zapřemýšlela o vztahu přírody a starých mýtů a náboženství k dnešní civilizaci. A také jsem se přesvědčila, že pokud hrdina není superhrdina, pak stále ještě dokážu akčními pasážemi procházet se zaujetím, ba i s potěšením.

Dušan Fabian stvořil příjemný román, který mě sice zpočátku příliš netáhnul, přesto se četl snadno. Teprve v poslední třetině mě opravdu začalo zajímat, co se bude dít na další stránce a další, závěrečných cca 150 stran jsem doslova hltala. Nabízí se srovnání s Lukjaněnkovou „Noční hlídkou“, styl a záměry autorů jsou však dostatečně rozdílné, aby mi tématická podobnost nijak nevadila. Sečteno a podtrženo: „Invocatio Elementalium“ nevyvolá extatické výkřiky, na obloze nezaplanou oslavné ohňostroje na počest slovenského spisovatele, ovšem uznalé poplácání po rameni a poděkování za dobrou knihu si určitě zaslouží. „Pestis Draconum“ jistě nebude čekat v poličce na přečtení příliš dlouho (dávám mu rok, maximálně dva:-)). 71%

Herecká hvězda a detektiv na stopě „kinozabijáka“. Podobný styl psaní jako Collinsová jen s upíry navíc. Spousta popkulturních, hlavně filmových odkazů. Svižné, vtipné.

Jak tu jiz je napsano, trochu dlouhé, ale jinak je to dobré. Podle me to patri mezi Fabianovi slabsi knihy…

Těžkotonážní humanita a víra v budoucnost, která mě zcela převálcovala.

Mně se Miles a jeho první dobrodružtví taky líbili, ale na plný počet hvězd to prostě nemá ;) Ano, četla jsem jedním dechem, ano, Miles vás prostě dostane a ano, rozhodně jsem VELICE ráda, že jsem nejprve četla Cordelii Naismithovou, ale to nic nemění na faktu, že je to prostě oddechovka. Nic proti oddechovkám, potřebuju je jako sůl a nic jiného v poslední době prakticky nečtu, nicméně po prvním čtení (ano, já čtu víckrát skoro úplně všechno..) ve mně příběh hlubší stopu nezanechal. Ale třeba se vrátím a budu se kát ;o)

Toto řečeno, Milesova dobrodružství jsou ohromná zábava! :) Je to nadaný, citlivý, vtipný a energický muž, který by mi bohužel sahal někam k podpaží, což ale nikterak nestojí v cestě tomu, že z něj charisma sálá na dosah jeho hbitého jazyka (když už pominete první dojem ze vzhledu). Bůh nám pomáhej :))

Možná nejlepší luckystarrovka. Neobshuje hluché pasáže a děj sviští dopředu. Tentokrát nejde o žádnou detektivní záhadu ale o politickou tahanici, což by mohlo být nudné, ale není. Asimov v tomto díle úvádí na scénu své oblíbené roboty i zákony robotiky a na čtivosti je to znát. Nechybí ani děj odlehčující pošuk Čára a jedna jeho velmi dobrá bitka.