LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Druhý díl ubral na výcviku a přidal na akci, což je dobře. Popelčin syndrom nám tu opět zůstal a ještě pořádně zesílil (což jsem těžce nesl), ale přece jen je to spíše pohádka a já už pár let nejsem cílová skupina této četby.

Dětská fantasy v tom skoro nejlepším slova smyslu. Je to určitě čtivé, ale je to i krátké a příběh i postavy jsou prakticky pohádkové (popelčin syndrom). Zkousne to bez problémů i dospělý, i když asi silně poleze na nervy nacpanost knihy klasickými morálnímy poučkami (šikana je špatná ááááno, zato nealkoholické zázvorové pivo ve středověké hospodě za odměnu pro neplnoletého hrdinu mě fakt dostalo do kolen).

Velmi zajímavý a neotřelý námět. Prostředí mě také zaskočilo a děj, sklouznuvší na matičku Zemi a do evropských luhů a hájů, je v kontrastu velkých vesmírných akcí tak nějak osobnější.

Jednoznačně vynikající military SF se zajímavou i když ne úplně originální (a to se mi právě líbí – jsem na klasiku) zápletkou. Postavy mají hlavu a patu, technologie jsou nepřemrštěné a děj má neuvěřitelný spád. Nemám této knize co vytknout, výborně jsem se bavil.

Vyborna kniha . Jedna z mala knih ,kde mi bolo smutno ,ze to skoncilo .

Mám takové nejasné tušení, že tenhle komentář tady bude ostře sledovaný, takže bych měla pečlivě volit slova, ale tak nějak se mi nechce. Místo toho mám chuť říct: je to konina. Ale konina zábavná a řadí se do (dlouhé řady) knížek, kvůli kterým jsem v tramvaji přejela zastávku.

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, protože zábavné to začalo být až ve okamžiku, kdy si člověk osahal situaci, pak teprv bylo z čeho si utahovat. Druhý příběh byl takový kompaktnější, což je dobře, akorát mi pak přišlo, že to všechno skončilo skoro až moc rychle.

A k probíhající diskusi: pravdu mají všichni :)

Existuje kniha, jejíž existence a obsah mohou destabilizovat a svrhnout největší a nejmocnější organizaci na světě, samotnou křesťanskou církev. Ano, tou knihou je Evangelium podle Satana. Přibližně kolem toho se točí děj celé knihy. Jestli máte rádi knihy s tématikou celosvětového spiknutí a organizací jako Svobondí zednáří a Ilumináti, pak toto je kniha pro vás. První polovina knihy, kde agentka FBI Maria Parksová vyšetřuje s pomocí svého neobvyklého nadání brutální vraždy tzv. „křižáků“, cestujících vrahů, se mi velmi líbila. Je brutální, syrová a odehrává se v poměrně malém a uzavřeném prostoru. Druhá polovina už je více komplikovaná, děj se rozdělí do dvou linií, jedné akční – s Parksovou v hlavní roli, a druhé poklidnější „výpravné“, kde přibývá hlavních postav i tajemna. V druhé polovině už se objevovaly události a jevy, které mi začaly vadit – přibývání dalších schopností Parksové, naprosto nepochopitelné jednání postav, když se dozví o existenci Evangelia podle Satana, občasné nelogické jednání postav i logické chyby v ději. To vše knihu v mých očích velmi degradovalo. Mám takový pocit, že toto je autorova prvotina a je to na ní dost znát. Upřímně moc nechápu, proč se kritika nad touto knihou tak rozplývá, pro mne to bylo zklamání.

Nerad bych to zakřikl, ale úroveň Ikarie stoupá. V tomto díle nebyla žádná vyloženě slabá povídka (i když ani žádná bomba). Všechny si držely solidní kvalitu.

Velmi pěkná kniha, patří z mého pohledu k vysokému nadprůměru sci-fi. Origibální nápad, překvapivý závěr, dobrodružství i satirický podtext. Pravda, obsahem patří spíš mezi dobrodružnou literaturu pro mládež, ale je napsána natolik půvabně, že stojí za přečtení.

Veľmi príjemná poviedka o konci vlka samotára. Koniáš sa opäť stretáva s femme fatale s motýľmi na lopatkách, ktorú uniesli, aby ju prinútili vydať sa. Vyriešenie tohoto problému ma milo prekvapilo a konečne (po dlhom Vlkovi samotárovi) som sa dočkal humoru. Som spokojný a hlavne za vtip 90%.

Jak již bylo řečeno v obou předchozích komentářích, jde o výborné pokračování, kde je ke škodě jen opět malý počet stran. Kniha se větví do dvou hlavních dějových stran, na výpravu za expedicí která planetu zkoumá a Olegovu opětovnou cestu k Pólu.Opravdu skvělé čtení plné dobrodružství a napětí.

Přesně ten typ dobrodružné (mírně scifi) knihy, které dnes již moc nevycházejí. Spíš než kniha bych řekl delší povídka ,která popisuje život na cizí planetě po hávárii vesmírné lodi Pól.Větší část se věnuje následné cestě k Pólu zmrzlými horami.Skvělý příběh o odvaze a naději na návrat k lidem na zemi.Vzhledem ke krátkému rozsahu skvělé čtení na delší večer.

Tento díl se mi zdál slabší než předchozí, ale naštěstí je tu na rozdíl od 1. knihy série trochu víc humoru, který mám u Greena tak rád, suchého černého humoru. Zvláště ze začátku knihy (svěcená sodovka, špetka Elvise, v případě apokalypsy rozbijte sklo) jsem se dost bavil.

Stejně jako Jana677 jsem se rozhodl, že si dám celou sérii po XX letech. Mile mě překvapilo, že první kniha pro mě neztratila nic ze svého tehdejšího kouzla. Také jsem si všiml malých nejasností a někdy jsem si říkal „proč tak a ne tak“, ale i tak pro mě jasná volba plného počtu hvězdiček.

Nuž, mám to za sebou a môžem si povedať konečne. Prečo? Úvod mi pripadal trochu zdĺhavý, striedanie dejových línií mi spočiatku nevyhovovalo, som u Koniáša zvyknutý na ich-formu. Neskôr sa to rozbehlo, ale záver mi pripadal trochu rozťahaný – samotný vrchol knihy bol v pevnosti čarodejov a pútavosť sa už nevyšvihla na predošlú úroveň. Celkovo mi kniha pripadala dlhšia než by mala byť. K nedostatkom pridávam aj veľmi málo humoru (ak tam vôbec nejaký bol). Mám taký pocit, že Žamboch ma už nejako neberie… ale stále mám v zálohe pár jeho starších diel. Ale nebolo to zlé čítanie. Koniáš je stále sympaťák, ktorému sa starnutie nevyhýba, čo však neznamená, že nie je schopný rozpútať krvavý masaker. Z vedľajších postáv ma silne zaujal Lakel Lumbi a jeho denník, následne s Koniášovým očarovaním a snahou o záchranu svojej osobnosti. Tu mi Žamboch ukázal, že by nemusel byť len autor príjemných akčňákov – pripomenulo mi to vynikajúcu časť so zabúdajúcou Rachel z Hyperionu. Boj v pevnosti Maaterenditov je vynikajúci a zakončenie s Bamegim sa mi obzvlášť páčilo. Dúfam, že naznačený návrat čarodejov sa uskutoční v nejakom ďalšom románe s Koniášom. Cca 72%. Je to dobrá kniha, ale hodnotiť 100% a je na 42. mieste? Ani náhodou.

pokud bylo záměrem autora vyvolat rozpaky a mírně pozdvižené obočí, pak 100% uspěl. opravdu nevím, co si o příběhu mám myslet. je neuvěřitelně roztříštěný nejen nelinearitou vyprávění, ale i snovými skoky, absurdními scénkami a výstupy. skáčeme takřka alogicky od jednoho k druhému, mění se kulisy, směr, co se nemění, to je nepřítomnost směřování. jistě, autor nás ubezpečuje, že stačí najít dar pro bohy omniverza, abychom následujíce princip reciprocity (darů), zůstali jako civilizace zachováni, jenže v samém závěru zjistíme, že všechno je jinak, ovšem jak, to se už nedozvíme. vrcholem je jen jakési buddhistické povznesení se nad svět. v trhaném sledu událostí se objeví asi tři zajímavé postřehy a myšlenky, zbytek jsou nakupená klišé a banality, prázdné kulisy opsané z intelektuálské SF 60. let. závěr? nevím, možná se jednou najde nějaký nadšený doktorand na české literatuře a bude v tom hledat nějaké ty postmoderní aspekty a kriticky hodnotit aluze a iluze a já nevím co, jenže já, čtenář uvyklý i náročnějším dílům (joyceva odyssea jsem přečetl, sice napotřetí, ale přečetl. dokonce jsem nucen uznat, že ho mám rád, je to úžasně nabitá kniha divokou fantazií), jsem se v tom ztratil. jak praví klasik, mezi totální ptákovinou a naprosto geniálním dílem nelze rozlišit. asi je to na mě moc chytré, já tedy v tomto případě se kloním spíš k oné ptákovině.

Co jsem při čtení první povídky začala tušit a v průběhu dalších si potvrzovala, to dnes mohu s čistým svědomím vytroubit veřejně: G.R. Dozois umí nejen sestavovat výborné antologie, on umí sám napsat parádní povídky. Společným jmenovatelem většiny příběhů v této knize je zkáza člověka, často dominuje téma apokalypsy – globálních přírodních pohrom, ničivých válek, ba dokonce i mimozemské invaze se dočkáme, nahlédneme do koncentračního tábora nebo do vietnamské džungle. Dozois se soustředí na člověka, jeho psychiku, dokáže rovněž perfektně zprostředkovat skličující atmosféru zániku, zrovna jako sladkobolnou nostalgii dětství, světa jaký býval dříve – lepší, čistější. Jak naznačují jednotlivá hodnocení, nejvíce na mě zapůsobily kousky „Zvláštní ráno“, „Pouta moře“ a také „Sen o polednách“, příliš nezaostaly ani „Ranní dítě“ nebo „Mezi mrtvými“. Za slabší považuji povídky s náboženskou tématikou, tedy „Tanec s Ježíšem“ a „Učedníci“. Poslední „Království u moře“ mě zanechalo poněkud ve zmatku a nepochopení. A před chvílí jsem překvapeně zjistila, že jsem nehodnotila povídku „Jedna na cestu“ a nevybavuji si, o čem byla :-O. Celkový dojem ze sbírky je pozitivní, navzdory deprimujícím tématům; potěšila pevná vazba, vlepená záložka i barevné ilustrace Milana Fibigera. Pročpak taková kvalitní kniha skončila na pultech LK? Byla by pro čtenáře atraktivnější, jmenovat se podle jiné povídky – např. „Mezi mrtvými“ – a na obálce mít třeba motiv zraněného řvoucího kyborga ze „Zvláštního rána“? Těžko říct, pokud však rádi občas propadnete melancholii, nenechte si „Tanec s Ježíšem“ uniknout. 84%

Po Nádraží Perdido je to opravdu zklamání. Prostředí je opravdu geniální, ale všechno to ubíjí velmi nesmyslné dialogy a nelogické chování hlavních postav. Abych pravdu řekl místy mi to připadalo jako slohovka ze základní školy. Jde vidět že Miéville měl hodně dobrý nápad, ale potřebovalo by to ještě nějaký ten pátek práce na upravě, to nemluvě ani o tom že detektivní pointa je prakticky vycucaná z prstu. Takže: jedna hvězdička za prostředí, druhá za originálnost a třetí za Perdido (pro šťourali: za to, že i přes nesmyslné dialogy se to čte celkem dobře), víc ani ťuk.

Sheckleyho povídky jsou bezchybné. Krátké, humorné, satirické a čtivé. 100%ně osvěžující čtivo s jedním výborným horrorem na rozjezd.

Sheckleyho povídky jsou bezchybné. Krátké, humorné, satirické a čtivé. 100%ně osvěžující.

Stydím se to přiznat, ale tato kniha byla má první opravdová dickovina (psáno 03/2010). Předtím, ač jsem měl koupeno od mistra téměř vše, co vyšlo, jsem četl jen povídky, Neteleportovaného muže a obligátního Blade Runnera. Dle různých indícií jsem věděl, do čeho zhruba jdu, ale nakonec mi připravenost byla na nic. Tahle kniha je totiž tak nemožně napsaná, plochá a nelogická, že mě totálně odrovnala. Je naprosto plná zmaru, nejistoty a vůlí neovládaného jednání postav, které jakoby nejsou lidmi. Nevím, zda to byl záměr nebo je to důsledek toho, že byl Dick při psaní sjetej (což asi byl). V každém případě četba tohole díla není vůbec lehká a s každým dalším kotrmelcem v realitě jsem se propadal víc a víc do apatie, až jsem sám na sobě zažíval pasivitu a defétismus Barneyho Mayersona. Takže result: kniha se v první polovině tváří celkem nudně a bezzubě, ale v druhé vás odrovná spolehlivě jako půlčák rumu na tři ibáče. Je napsaná mizerně, ale číst ji je zážitek. Ne zrovna moc hezký a příjemný, ale zážitek to je.

Na pozadí tragické události, která takřka vymítila lidstvo a kterou díky stále dokonalejšímu genovému inženýrství nemůže zpochybnit nikdo, probíhá studie lidské psychiky reagující na drastickou změnu lidských hodnot a priorit. Myslím si, že je veliká škoda vyjmutí významného počtu stránek rukopisu kvůli akceptovatelnosti ceny trhem, protože i stávajících 900 stránek umožnilo Kingovi rozpitvat trable jednotlivých postav do nejmenších detailů. Nad čím však pochybuji, to je přidání mystiky v podobě Randala Flagga a matky Abegail coby idealizovanému rozdělení společnosti na peklo a nebe, dobro a zlo. Přeživší osadníci musí být rozsypáni do dvou pytlů, necentralizované spojení společností by patrně přineslo více variability. To by však ochudilo román o jakýkoliv náznak mystiky a patrně by pozbyl výsady být umístěn na tomto serveru :-) Svědectví i tak však je proklatě dobrý román, svatá dobroto, ó ano!

Já naopak tuto knihu musím doporučit, jednak pro děj a jednak pro velké bádání Šimánka, který zde stvořil své nejlepší dílo. Hodnotím maximem.

Kniha mého srdce. Věděl jsem, že je to neuvěřitelný autor, ale to, co jsem četl, nechalo má ústa široce rozevřená. To není próza, to je poesie v próze, a to jak v přímém tak v přeneseném významu. Útlá kniha, která vaši hlavu zasáhne vahou Kodexu Gigas.

Tak k téhle knize máme asi nějakou (geneticky danou) rodinnou averzi. Maminka o ní odjakživa nemůže ani slyšet a já už jsem na tom podobně. Do čtení jsem se dala ještě v euforii po Sapkowského Zlatém odpoledni, představujíc si božskou předlohu geniální povídky. Ani nedokážu popsat jak moc jsem byla zklamaná. Po X stránkách jsem došla k závěru, že příběh nemá ani hlavu ani patu, mizernou čtivost a (nejen) hlavní hrdinka je doopravdy blbá (jak by řekla maminka), popřípadě hlupačka (jak by řekl Chester). Dílo jsem zařadila do pomyslné kolonky „nedočteno/ne­plánováno dočíst“ a s ulehčením přešla k něčemu jinému. Pochybuji, že bych se k této knize dokázala vrátit, ačkoliv bych v ní ráda našla nějaký hlubší smysl (který se tam údajně ukrývá).

V začátcích kariéry neměl King ještě tak obludně rozvinutou grafomanii a většina jeho tvorby z oné doby z této skutečnosti úspěšně těží. Řbitov možná není tím úplně nejděsivějším čtením pod sluncem, ale příjemně mrazivý příběh to je.

Klasické dílo Philipa K. Dicka z pera Stephena Kinga. Tedy kniha, jakou bych od Kinga nečekal. On od sebe patrně také ne. Takže jí pod svým jménem raději ani nevydal. Temné depresivní sci-fi nemající ani zbla společného s ježatým účesem a rakouskými bicepsy. Na čtení běžícího muže sice nemám veselé vzpomínky, ale o to hlubší je stopa, kterou ve mně kniha zanechala, přestože od posledního čtení už uplynula řada let.

Celkem slušná kniha o ničem. Autor píše a píše. Děj se vleče jak postřelený mezek. O temné věži se dozvídáme opět minimum, krásně shrnutelné do objemu středně dlouhé povídky a i ten mamutí kus vyprávění z Rolandova dětství se zdá být pro hlavní linii ságy relativně nepodstatný. Jediné co Kingovi zachraňuje kůži je jeho ďábelská schopnost sebetriviálnějším vyprávěním čtenáře doslova ukovat ke knize a okovy uvolnit až s posledním přečteným slovem. Už pro ten dech beroucí akční konec stojí za to vytrvat. Kniha kromě úvodu a konce stojí dobře i jako samostatný příběh, takže pokud chce čtenář čtivý western z pera mainstreamového autora, je Čaroděj a sklo přesně to co hledá.

Temné vize. Sbírka povídek, která předběhla svoji dobu. Dnes už možná tolik nepřekvapí zjištění, že Dan Simmons, potažmo Martin jsou s to dát dohromady mnohem zajímavější povídky, než legendární Král horroru. Ale v době vzniku knihy to ještě mohl být celkem revoluční objev. Už první povídka „Přemístění“ přímo vybízí ke srovnání se Simmonsovým vtipným Vanni Fuccim a je na hlavu poražena. Ostatní Kingovy povídky na tom nejsou o mnoho lépe. Většina z nich se nemůže ani přiblížit k nezapomenutelně depresivní „Metastáze“, nebo historicky zajímavě podepřeným Jámám. Celou sbírku pak podtrhuje Martin, který dokazuje, že čtivé a neotřelé horrory je možné napsat i pomocí klasických ingrediencí. Hodnocení je v tomto případě ještě nesnadnější než u sbírky jednoho autora. Simmons s Martinem jsou vynikající. Ale King jim to kazí.

Přes autorčinu stylovou čistotu a vytříbenou jemnost vyprávění byla pro mě většina povídek v knize spíše zklamáním. Některé z nich dějově nepřesahují ty nejtriviálnější bajky z počátků lidové slovesnosti a ani jejich skvělé provedení na tom nic nezmění. Za nejlepší příběh pokládám vynikající „Pan Simonelli aneb Elfí vdovec“ a „Na Vilným veršku“, který je ovšem spíš než dějem zajímavý neotřelým jazykovým umem překladatele. Po formální stránce nelze knize vytknout absolutně nic. Obsahově však zůstala mírně za očekáváním.

výborný (a velmi indický) příběh z blízké budoucnosti. máme tu zajímavou politickou budoucnost světa (indie se rozpadla na několik nástupnických států), umělé inteligence fáze 3.0, které mají IQ desettisíckrát vyšší než člověk, geneticky modifikované lidi a podivný vesmírný artefakt. na pozadí propletených paralelních příběhů asi deseti postav se odvíjí hlavní nit, která všechny výše jmenované fenomény spojuje. příběh je to indicky ukecaný, ale nenudí ani tam, kde autor zrovna tvrdě nesleduje hlavní linii. příběh je to i přiměřeně akční (např. hinduistická exkomunikace sintelů a malá válka) a je i přiměřeně hluboký, vypovídající o bídě lidského údělu a jeho nezvratnosti. závěr je sice trošku méně průrazný, než bych čekal, ale nejsem nespokojen. už se těším na brazyl a dervišův dům/rod, což mají být další části velmi volné trilogie z budoucnosti světa dle mcdonalda.

Když autorka napíše v 19ti knihu, na kterou dostala nápad ve 14ti, tak chápu, že to nemusí dopadnout zrovna dobře. Co ovšem nechápu, že je to pak i někdo ochoten vydat. Tato fantasy se dá popsat asi jako scénař k hollywoodskému filmu, který napsal někdo od Disneyho s cílem vytvořit epickou fantasy alá Pán prstenů, ale určenou pro děti a mládež. A celé to zabili tím, že si k tomu vybrali scénaristu co umí psát co nejnudněji. Takže tu máme jednu dějovou linii, která je totálně nudná takovým způsobem, že se to téměř nedá číst. Navíc až po vrch naplněná těmi nejhoršími filmovými klišé o pomstě a celé to dovršuje naprostý nedostatek základních znalostí přežití (takže v reálu by tato dějová linie skončila hladomorem hned po dvou měsících). Je nacpaná tolika nesmysly, že se tomu nedá uvěřit ani ve fantasy. Druhá dějová linie je o trošku zajímavější a uvěřitelnější a kdyby se ji autorka držela, tak by z toho vznikla další podprůměrná nudná hrdinská fantasy. Takto z toho vylezl totální paskvil, u kterého jsem si několikrát říkal, že to raději ani nedočtu.

Vynikající kniha takřka srovnatelná s výborným Terrorem. Simmons je zde samozřejmě mnohem svázanější historickými reáliemi a je trochu s podivem, že dějově je kniha tak trošku o ničem. Nicméně i absence silné hlavní linie dílo v Simmonsově tradičním podání nijak nedegraduje. Autorova dobová fabulace spolu s vykreslením jednotlivých postav, jejich okolí a společenských vrstev v nichž žijí, je tak fascinující, že vlastně ani nevadí Droodova okrajová úloha v celém díle. Simmons mistrně tká příběh z vláken historického románu, životopisu, detektivky a horroru. Přičemž poslední element i přes relativní nepočetnost v ději snadno napne čtenářovy nervy k prasknutí. Kniha plyne pomalým tempem, ale v detailnosti prokleslení viktoriánské éry jí v soudobé literatuře může konkurovat snad pouze Z Pekla Alana Moora. Ovšem oproti těžkotonážnímu Moorovu komixu Simmons exceluje v podání, které se stylově téměř blíží k mainstreamu, díky čemuž je kniha úžasně čtivá. Snad neprozradím příliš, když napíšu, že kniha nemá konkrétní konec. Respektive jich má několik. Autor předestírá několik variant a je jen na čtenáři, aby si z dostupných informací vybral o čem to vlastně celé bylo. Stejné je to i s proklamovaným koncem posledního Dickensova románu. Dílo vyžaduje přemýšlivého čtenáře a očekávání nějakého laciného skandálního odhalení není na místě. Očekávání nevšedního čtenářského zážitku je však zaručeno.

Výborne napísaná knižka, zaujímavo sa prelínajúci dej, čitateľ prežije spolu s hlavnou postavou skvelý príbeh a aj keď bola napísaná skoro pred 50 rokmi pre mňa je to jedna z najlepších sci-fi kníh.

Svým stylem to spíš připomíná film, vidíme střípky životů mnoha jednotlivců po nákaze krevním virem, který lidi proměňuje v upíry. Takhle nějak by mohla vypadat Já, legenda, kdybychom sledovali Robertův život od počátku epidemie. Uvidím, co se z trilogie ještě vyklube, protože první díl položil hlavně řadu otázek. Děsivá je zejména první polovina knihy, kdy ještě nevíte, o co půjde, kdo na vás vybafne za rohem, a co ti přeměnění budou mít za schopnosti. Pak už je to jen boj.

Slabší než první díl, méně čtivé, méně napínavé… kromě andělů jsou „záporné postavy“ spíš směšné (hlavně když si je podle autorova popisu představíte), moc absurdit i na Noční stranu vykreslenou v prvním díle, černého humoru bych ocenila víc… Rozhodně vyhrála první a poslední kapitola…

Čekal jsem trochu více (Nonstop, Den Trifidů). Není to špatné čtení, ale spíše než scifi je to o lidech, psychologii, politice. Prostě příjemné čtení, které mě plně nenaplnilo, ale také nezanudilo. Vadí mi nějaké nejasnosti, na které se mi nedosalo pádných odpovědí.

Narozdíl od ostatních se mi druhý díl nezdá lepší než první. Hlavní rozdíl je asi ten, že tentokrát mě nijak zvlášť nezajímal osud postav. V jedničce jsem byl zvědavý, co se bude dít. Zde jsem se nechal unášet příběhem a bylo mi jedno o kom se zrovna píše. Na jednu stranu by to mohla být výhoda protože jsou všechny pasáže zábavné. Na druhou stranu jsem nijak neprožíval smrt jedné z hlavních postav a ani různé další dějové zvraty. Kniha je rozdělena do třech celků. První pokračuje v osudu postav z předchozího dílu. Poté je vyprávěn jeden příběh z historie Pohraničí a vše končí pasáží, kterou si sám pro sebe urvala jedna z nejoblíbenějších postav, půlelf Thompson. Ten hláškuje na každém kroku, ale i ten mi byl milejší ve sbírce povídek Nejlepší den. Celkově má však kniha rychlý spád, je výborně napsaná a tam, kde některé postavy zmizely se objevily nové, takže si zase nemůžu moc stěžovat :)

Krásná smutná kniha. „Za příběhem leží smutek, který nejde odvolat,“ můžu parafrázovat autorova slova. Velice oceňuji krásný jazyk překladu a mohu se jen domnívat, že byl vyvolán jazykem originálu, ale to bohužel nejsem schopen posoudit.

Napínavý sci-fi horor s velmi dobrou atmosférou. Dojem snad jen malinko kazí u tohoto autora jeho obvykle trochu rozvláčný styl.