LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Prepojenie jednotlivých dejových línií sa začína vyjasňovať, priebeh deja však stráca na logike, aby všetko vyústilo do rozpačitého konca. A je to vôbec koniec?

3 dejové línie, spojené buď miestom alebo časom, by mohli pôsobiť ucelene. Ílion však ponúka 3 dejové línie, ktorých vzájomná súvislosť sa javí prakticky nulová a práve to je hlavnou príčinou nižšieho hodnotenia. Každá dejová línia je od ostatných natoľko odlišná, že len máloktorý čitateľ si dokáže dokonale vychutnať každú z nich (ja osobne som značnú časť moraveckej línie čítal len letmo). Často sa proste musíte ozbrojiť trpezlivosťou a spoliehať sa na to, že na pohľad nadbytočné udalosti získajú s pribúdajúcim počtom prečítaných strán význam. Autorovi slúži ku cti, že niektoré význam skutočne získajú. Napriek uvedenej kritike sa jedná o nadpriemerné dielo, ktorého hlavným pozitívom sú do detailov premyslené prostredia, v ktorých sa dej odohráva.

skvělá satira. SF motivem je tu evangelizační výlet rutja, syna ukkova do finska, to je také vše. nicméně, výborně jsem se bavil, nejednou smíchy vyprskl a nejednou si pomyslel, že dát tam místo finů čechy a místo ukka peruna, sedělo by to jako, no jako p… ozadí na hrnci. není to nic hlubokomyslného, ale je to lidské a má to svůj záběr. žádné plané moralizovaní, leč spousta drobných postřehů ze života normálních lidí. napsáno ještě v době studené války, která finsko zanechala v nezáviděníhodné pozici (jak říká jeden finský vtip, těžko se jednomu ze dvou pánu uklonit a neukázat tak tomu druhému zadek). finsko 80. let se našemu buřtovému socializmu podobal až moc. čte se lehce a zábava takřka zaručena. pohanům doporučuji zvláště :)

Normálně přečtu tak sto stran za den, vzpomínám si, že jsem kdysi dal na jeden zátah stopadesáti stránkovou knihu, ale to byl extrém. Přes sto stran za den se prostě nedostanu. Až doteď – Samu čepel (400 stran) jsem dal za den a půl. Začal jsem číst a nemohl jsem se od toho odtrhnout, hltal jsem každou stránku. Abercrombie píše s hroznou lehkostí a hlavně vtipně, párkrát jsem se dokonce hlasitě rozesmál. K tomu velmi sympatické a zajímavé postavy (Glokta, Logan). Ani jsem si neuvědomil neuvědomil, že celou dobu nevíme „proč“ a že je to vlastně jen takový prolog. Těším se na další díl

Krásně to pan Tolkien napsal. Moje nejčtenější kniha. (Šmaka jsem si ovšem dovolil přeložit jménem Kouš:)

Díl, který byl celý o tom, jak překecat Kráčejícího muže, zakončený totálním logickým lapsusem. Nicméně jako odpočinkové čtivo se skvělými hláškami a exhibiční pásmo autotovy fantazie kniha opět slouží skvěle.

Pro mne nejmilejší překvapení tohoto roku. Skvělá vykrádačka toho nejlepšího, co kdy dobrodružná literatura všech žánrů splodila, velice umě skloubená na jednu hromadu. Napínavý děj, živé postavy, barevné prostředí, neskutečné dialogy. Možná konec trochu ztrácí na uvěřitelnosti, ale čert to vem, tahle bichle si míň než plné hodnocení nezaslouží.

Velice chatrný děj i zápletka, zachráněná pouze slušnou kopizicí kapitol.

Pro Neffovo příznivce povinnost. Ostatní si v současné záplavě dobrodružného čtiva najdou i lepší. Příběh se slušně rozjíždí. nicméně zhruba v polovině ztrácí náboj. Také mi nebyla jasná motivace několika postav. Je vidět, že jde o prvotinu, navíc už letitou, i přesto však dokáže pobavit.

Sbírka průměrných povídek s nahlas hlásaným ponaučením. Bohužel ani slovanská orientace nedokáže (alespoň u mě) tolik zaujmout. Oceňuji reálie a syrovost příběhů.

Zajímavé, komické, absurdní dílko, které se rozjíždí jako hodně slušná politická satira, nicméně rozsáhlost díla vyžaduje nějaký akčnější náboj. Tempo je příliš pomalé a ke konci kniha spěje bez napětí.

Po detektvivní první části přešel autor k akčněji pojatému pokračování. Atmosféru prvního dílu však udržel a dodal tomu druhému mírně postrádaný (alespoň mnou) spád. Ani závěr nebyl slabý, což u takových příběhů bývá. Vlastně ani nevím proč nedávám plný počet…

Velice slibně vypadající detektivka z blízké budoucnosti. Více než námětem zaujme skvělou stavbou dialogů a prostředím.

Dokonalá atmosféra, sympatické a propracované postavy, lákavé prostředí. To vše je moc pěkné, ale já bohužel patřím k sortě čtenářů, co před tím vším upřednostňuje děj. Kniha může mít všechny výše zmíněné aspekty, ale jestliže chybí děj, prostě se do ní nedokážu začíst. Což je případ Zjizvené noci. Do poloviny knihy se děj nachází pouze v linii s panem Nettlem a i poté, co se rozběhne, ubíhá velmi pomalu. Naštěstí to jakž takž zachraňují propracované a sympatické postavy, skvělé prostředí a temná atmosféra. Dojem z prvních cca 3/4 ale napravují jen částečně… Tak, ale abych jen nekritizoval. Posledních cca 100 stran je opravdu výborných. Tak jak byly předchozí stránky relativně nudné a nezáživné, tak je poslední čvrtina zábavná a nebudete se od ní moci odtrhnout. Dal jsem ji na jeden zátah. Dojem z knihy to ale zachrání jen z části.

Sedm poutníku se vydává na pouť za Štírem, na Hyperion, planetu periferie. Každý si nese svoje vlastní břemeno, svůj vlastní příběh. Šest z nich čeká smrt. U jakéhokoliv jiného autora by tento příběh zaváněl kýčem. Ale pozor tohle je to Simmons!!!! Příběh každého poutníka je vyprávěn jiným stylem (detektivní kyberpunk, apokalyptická poezie, psychologický thriller,.....) a každy z nich je skvělý. I když to je teprve první díl série Kantos Hyperionu a jde o šest téměř nepropojených příběhů, tak celá kniha působí neskutečně kompaktně. Postupně vám jednotlivé střípky zapadají do celkového obrazu a nezbývá vám nic jiného, než zase uznat že autor je genius. Takže zatlačím slzu a přidávám další knihu od Simmonse do Top10.

J. Červenák opět nezklamal a přinesl nám skvělou knihu, tentokráte, na rozdíl od jeho předchozích knih, odehrávající se mnohem dále v minulosti, konkrétně v době bronzové. Na téhle knize mě potěšilo mnoho věcí, z nich rozhodně nejvíce perfektní temná atmosféra a propracované prostředí, na kterém si dal autor opravdu záležet. Především atmosféra je opravdu bezútěšná a přiznám se místy jsem začal dokonce propadat depresím. Je tu ale pár nedostatků, které knihu srážejí do stínu Červenákových ostatních románů. Je to hlavně zcela viditelná časopisovost. Viditelné to je především na tom, že zhruba v polovině knihy mizí jeden záporák a objevuje se druhý. Jinak je ale Sekera z Bronzu pořád velice nadprůměrnou knihou a dokazuje, proč Červenák patří mezi tuzemskou špičku.

Hrajeme z prostředí Tzenů RPG, takže jsem byl zvědavý na předlohu, ale vcelku mě zklamala. Kromě popisu detailů jedné vojenské operace za druhou se mi zdálo, že kniha nemá žádnou pevnou dějovou linku ani pointu, ke které by mířila.. ale třeba mi jenom nesedla.

Edice Pevnost kniha č. 51 – Stín mrtvého. Dvě novely, nic objemného, ale líbí se mi jak pan Josef Pecinovský vždy příjde s něčím naprosto jiným, vymykající se normálu a to neskutečně oceňuji. Především tedy první novela, která se mi líbila víc a na které jsem tu chvíli byl i závislý a hltal jednu stránku za druhou. Ta druhá také není špatná, ale dělá stín té první. 7/10

Edice Pevnost kniha č. 50 – Poutník z Mohameda. Jedna velice kvalitní novela a dvě povídky, kde povídky jsem, přiznám se vcelku odflák. Chybí mi ta návaznost na předchozí příběh. Jen bych dodal jedno. Je dost možné, že v budoucnu to s Muslimy takhle dopadne. Vždyť už v dnešní době se v Evropě se každé čtvrté dítě narodí jako Muslim…6/10

Edice Pevnost kniha č. 49 – Legenda o Garonně. Stejně jako předchozí legenda, i tato nevyniká nijak geniálním fantasy příběhem. Jenže i přesto všecko se to dobře čte a rozhodně na tom nevidím nic špatného. Na druhou stranu to ale není nic, co bych si zapamatoval a to v dnešní době, kdy je přehršel všeho, je značný problém. 6/10

Edice Pevnost kniha č. 48 – Kronika konce světa. Stačí, když řeknu, že jsem knihu měl přečtenou za tři a půl hodiny, jedním dechem? Dlouho, hodně dlouho se mi to nestalo. Proč? Protože jsem se v té krajině viděl, jak bloudím a hledám přeživší. Nevim proč, ale občas si řikám, že bych v takovém světě chtěl žít, začít naprosto od znova, jako v tomto příběhu…a to přitom začíná nevinně. Jako obvykle. Každopádně jsem z toho měl dobrý pocit. Četlo se to fantasticky. Způsob psaní deníku neskutečně vynikal a já jsem od toho nedokázal odtrhnout oči. Skutečně se to nestává často, a apokalyptická krajina, když je dobře popsaná, kor odehrávající se ve známé oblasti? No, co víc si čtenář může přát. 10/10

Edice Pevnost kniha č. 47 – Doba krkavců. Opět soubor tří povídek. Poslední dobou se mi zdá, že ty knížky v Pevnosti jsou spíše sesumírování povídek, které vyšli jak v Pevnosti nebo kdekoliv jinde. Štve mě, že přes povídku si nedokážu tu hlavní postavu oblíbit. Příběhy spolu takřka nesouvisí a je to škoda. Nedokázal jsem se do toho světa nijak probít i když se mi vědma Jadwiga začala docela líbit. Kniha jako taková by možná ale nemusela být marná. 5/10

Divná kniha. Autor jakoby se pokoušel o druhého Malého prince, ale vůbec se mu to nedaří. Hravé, básnivé a nudné. Chápu z jakého důvodu se to některým lidem tak líbí, ale ze stejného důvodu se to nelíbí mě. Po pěkném Zlatém kříži velice studená sprcha a teď váhám, zda jít do Nepohádky.

už drahná léta se mi nestalo, že bych knihu přečetl jedním tahem načisto. a nebude to jen nevelkým rozsahem dílka. dočetl jsem, a s šokem povislou čelistí, jsem měl ještě dlouho o čem přemýšlet. kniha vyniká ve všech aspektech. geniální příběh z ruska relativně nedaleké budoucnosti (cca 2040?), skvěle vykreslující „ruskou duši“ zakletou v proprietách tohoto fikčního světa: veliký gosudar, pravoslavná církev, opričnina, nevolníci… vše umně skloubeno do šíleného, ale logického výjevu „popisujícího“ den v takovém světě z pohledu vysokopostaveného opričníka. je tam jedním slovem VŠECHNO. druhé superplus je jazyk: nový poetický režimní ňjúspík, tak odlišný od toho orwellova, zavánějící podsvětním argotem. jak trefné! kniha je psána pseudohonosným jazykem ruských bylin, směšným, ale také úchvatným ve své lehkosti. nejedna báseň zdobí text, jako korálek blyštivý, krásný :) překladatel se zhostil svého díla na jedničku, smekám a klaním se. zkrátka a jednoduše, našel jsem knihu, která mě oslovila do hloubi duše. geniální dílo.

Temná fantasy o prokletí jednoho města a jednorukém zloději Motovi, který za pomoci party ghúlů a mocného mága Vareta, usazeného ve zlodějově hlavě, může zkáze zabránit. Román staví na skvělém příběhu se zajímavými charaktery a má v sobě pár dobrých nápadů, ale na více hvězd nestačí. Zvláště proto, že je ukecaný, místy nelogický a jazykově pokulhává. Atmosféru zoufalého Devatar Sedru ale vykresluje dokonale.

V pořadí už páté dobrodružství mladého irského génia Artemise Fowla, který má i v 21. století plný mozek práce s podzemní říší skřítků. Opět jsou mu po boku jeho dobří přátelé – osobní strážce Butler, obětavá elfka Myrta, technický génius kentaur Klusák a poťouchlý permoník Sláma Hraboš. Tentokrát ale všichni stojí proti několika rozdílným soupeřům, z nichž tím nejmocnějším je čas. V úplně jiné dimenzi se totiž nachází ostrov démonů, kdysi kouzlem vytržený ze Země, jenž se po kouscích vrací zpět. Pokud rozpadu kouzla nikdo nezabrání, démoni jako rasa vymřou. Artemis Fowl ale skřítkům něco dluží, takže to nenechá jen tak. Z počátku se mi příběh zdál škobrtající a nezajímavý, ale trvalo to jen pár stran, než mě čtrnáctiletý génius posadil do křesla a nenechal odejít, dokud jsem nedočetl poslední slovo. Colfer píše svižným a čtivým stylem a děj rychle uhání vpřed. Místy se sice zdá, že krátká epizoda nebo malý zvrat do příběhu nějak nezapadá, ale pořád se jedná o nevšední čtenářský zážitek, který ocení především znalci celé „fowlovské“ série a mladší generace čtenářů. Teenager s mozkem génia jim má co vyprávět.

Vynikající sci-fi příběh je zasazen na neznámou planetu plnou nepřátelských zvířat, kde před několika generacemi ztroskotala vesmírná loď. Potomci těch, co přežili, teď žijí na úrovni středověku. Marek je pištec, hlídač na hradbách Města malomocných, kde jsou uzavřeni všichni smrtelně nakažení. Jediným lékem na malomocenství je červený kvítek, výrůstek na hlavě vražedného vodního hada. Naja, jak se tvor jmenuje, však žije pouze v pralese, kam by žádný normální člověk nikdy nevkročil. Marek tam musí a jeho jedinou společnicí je mu nakažená dívka Jolana. Oba však spojuje ještě mnohem víc, než si v tu chvíli dokážou představit. V pralese totiž nežijí jen zvířata a dobrodružství, které je tam čeká, rozhodně nepatří k těm obyčejným. Mostecký píše příběh poutavým stylem a často vás překvapí tím, čím nechává své hrdiny projít. Kdyby nebylo toho konce, co podle mě trochu pokulhává, nezdráhal bych se dát všech pět hvězd. Tahle kombinace fantasy a sci-fi mi fakt sedla.

Soubor dvanácti trampot nedoučené kouzelnice Mrakuly a několik krátkých příběhů k tomu bych zařadil do nepříliš široké české humorné fantasy. Knížka je kouzelná hlavně v tom, že dokáže nenuceně vyprávět o běžných strastech obyčejného života, přičemž problémům je úplně jedno, zda jste kouzelník, upír nebo člověk. Daňové přiznání, problémy s láskou, nedostatek peněz… to všechno může potkat i čtenáře. Ačkoliv se jedná spíše o začátečnické dílo, jazykově je na velmi dobré úrovni. Škoda, že některé věci nejsou úplně dotažené a postavy se po čase stanou předvídatelnými. Jednotlivé příběhy na sebe navazují jen velmi volně, takže se často setkáváme se stejnými slovními obraty, které se po čase začnou zajídat. To však nemění nic na faktu, že jde o příjemně vtipný a zároveň realistický doušek ze života líné kouzelnice a jejích blízkých.

Svižný a krátký sci-fi příběh o adoptovaném chlapci Matthewovi, který komunikuje ve své hlavě s tajemnou bytostí jménem Chocky, je inteligentní, napínavý a čtivý. Zatímco Matthewovi rodiče se urputně snaží chlapci novou kamarádku vyhnat z hlavy, jedenáctiletý Matthew se dívá na svět kolem sebe novýma očima. Dvě třetiny knihy sledujeme úzkost manželů Gorových – strach z něčeho neznámého, o čem ani psychiatři nedokážou říct, odkud se to vzalo. Chocky je ale příliš samostatná na to, aby si ji Matthew vymyslel. Strach, co všechno se může stát, pokud je Chocky skutečná, provází čtenáře až do závěrečného rozuzlení, které je místy až přehnaně moralistické. Příběh možná nemusel dojít k tak definitivnímu cíli, ale výsledek v součtu s krásou cesty pramálo znamená.

Poslední díl sedmidílné ságy o „chlapci, který zůstal naživu“, důstojně uzavírá celý příběh. Autorka odpovídá na většinu otázek, které čtenářům za ta léta vyvstala v mysli, šokuje i potvrzuje. Je to opět zvědavost, která vám nedá spát, dokud se nedozvíte, co je na další stránce knihy. Je to opět souboj mezi dobrem a zlem, mezi Harrym a jeho přáteli a lordem Voldemortem, který má všude své věrné Smrtijedy. Stalo se, co se stát muselo. Kdyby nebylo příliš idylické poslední kapitoly, byl bych naprosto spokojený, ale říkám si, že jsem se chtěl s Harrym rozloučit jinak. Hrozba smrti tentokrát čpí téměř z každého listu, a tak vás možná na konci překvapí, že v podstatě vlastně tolik lidí ani neumřelo. Z téhle knihy toho ale čiší mnohem víc. Nevyřčená přání, překvapivé skutečnosti a pochybnosti. Možná vůbec nejsilněji ale tryská z knihy přátelství. Není to všemocný artefakt, není to neomezená moc ani nepřemožitelná kouzelná bytost. Je to přátelství, které Harrymu pomůže dojít až na konec jeho cesty. Velkolepá a čtivá kniha, kterou si fanoušek žánru nemůže nechat ujít. Ostatní čtenáři se sami musí rozhodnout, jestli chtějí poznat sílu lásky, odvahy a přátelství…

Nikdykde je příběh obyčejného smrtelníka Richarda Mayhewa, který jednoho večera na ulici pomůže neznámé dívce v nesnázích a změní tím celý svůj život. Lady Dvířka totiž není z jeho Londýna, ale z míst pod ním, z tzv. Podlondýna. Richard by na všechno nejraději zapomněl, ale už pro něj neexistuje cesta zpět, a tak se vydává společně s Dvířkou a jejími přáteli z jednoho konce londýnské kanalizace na druhý, potuluje se ve stanicích podzemky, prchá před smrtí a během příběhu nalézá to nejcennější ze sebe samého. Skvělý fantasy příběh, v němž se setkáváme s úžasně různorodými charaktery, nás zavádí na cestu alternativním Londýnem. Zavádí nás na cestu za pravdou, za sebeobětováním, za důvěrou i za zradou. Navštívíme během ní několik zajímavých míst, seznámíme se se spoustou faktů o životě v Podlondýně a v neposlední řadě si vychutnáme skvělý příběh. Nikdykde je fantastické dílo, nad nímž zaplesají zejména čtenáři s bujnou fantazií. Po přečtení máte pocit, že byste tenhle příběh dokázali číst ještě hodiny. Možná proto, že se soustředí především na děj a zdaleka nevyužívá potenciálu světa, do něhož byl Richard Mayhew vtažen.

Cosmo Hill je sirotek, kterému se podaří utéct z Institutu, v němž 14 let žil. Stefan Baškir, Detto a Mona Vasquezová jsou Supervědátoři, parta mladých lidí, kteří mladíka Cosma zachrání před smrtí v moderním velkoměstě a přijmou mezi sebe. Všichni čtyři totiž mají zvláštní schopnost vidět nadpřirozené bytosti, Parazity, kteří odebírají lidem jejich životní sílu. Stefanova skupina proti nim bojuje a snaží se jich každého večera zničit co nejvíce. Postupem času se však zdá, že boj proti Parazitům je marný. Navíc se všichni musejí skrývat před mocí zákona, která je jejich bláznivé činnosti na stopě. Napínavý sci-fi příběh ze Satelitního Města, v němž je veškerá technika podřízena selhávajícímu Satelitu firmy Myishi, nabízí čtenáři zajímavý pohled na život v budoucnosti. Příběh však nepůsobí příliš celistvě, jednotlivé části na sebe sice navazují, ale celkově jde jen o jednoduchou a občas předvídatelnou četbu bez větší potřeby soustředit se na cokoliv, co bylo pět stran zpět. Nepomůže tomu ani poslední čtvrtina knihy, v níž dojde snad ke čtyřem zvratům po sobě.

Od dob, kdy R. E. Howard stvořil udatného bojovníka barbara Conana, už uplynulo víc jak půl století. Conan však společně se svým stvořitelem neumřel, a tak můžeme i v současnosti číst další a další fantasy příběhy z Cimmeřanova života. V knize Jaroslava Mosteckého se Conan setkává s Iaianem Albeenem, vrahem králů a králem vrahů v jedné osobě. Jejich cesty se postupně splétají do jediného sledu událostí, v němž nakonec musí nad všemi nástrahami hyborského světa dominovat nezdolnost a síla černovlasého barbara. Svižně vyprávěná fantasy občas logicky zaškobrtla, ale vždycky se stejně jako Conan zvedla na nohy a bojovala dál. Románu nechybí pořádná akce na pozadí příjemného historického prostředí. Když k tomu přičteme Conanův smysl pro povinnost a čestné chování, máme slušnou fantasy bez dalších doprovodných jevů, které ne vždy považujeme za žádoucí.

Na opuštěném ostrově někde v Tichém oceánu se skupinka odvážlivců snaží vytvořit ideální společnost bez všech jejích neduhů. Jejich Projekt se však zvrhne v boj o holý život, když se tváří v tvář setkávají biologické anomálii, na kterou nejsou připraveni. Wyndham ve svém posledním díle rozhodně nešetří množstvím mrtvých, jejichž smrt nám předkládá jako obyčejný fakt, bez emocí a příběhu kolem. Neúměrně dlouho délce knihy také trvá uvedení do děje, po němž sice víte o ostrově úplně všechno, ale na dalších stránkách je většina těchto informací nepotřebná. Kdyby si autor odpustil prvních padesát stránek, čímž by ztenčil knihu na polovinu, byl by tenhle příběh opravdu dobrým čtením. S tak dlouhým úvodem, na němž celý příběh určitě nestojí, se v další postkatastrofické sci-fi už setkat nejspíš nechci.

Sci-fi příběh z planety, která už nemá co ztratit. Drancování jejích nerostných surovin ji přivedlo až na okraj zkázy a celá ekonomika se musí co nevidět do té propasti zhroutit. Na téhle planetce žije i obyčejnej outsider, vypravěč příběhu. Jmenuje se Manglar Buzz junior a jeho otec, obyčejný chlápek z lidu, téměř ze dne na den kandiduje na guvernéra, získává podporu lidu a zatápí tak největší planetární společnosti. Jeho syn se však dostává do pozadí této hry o moc a setkává se s lidmi, o jejichž existenci běžní voliči nemají ani tušení. Výrazné politické motivy prostupují celým dílem a otevírají čtenáři oči. Totéž se totiž může dít kdekoliv a kdykoliv bez nároků na století či stát. Buzkův román v sobě nese něco silně pesimistického, předzvěst možných zítřků, zároveň je však ve většině pasáží příjemnou četbu bez složitých větných konstrukcí. Taková četba vám vystačí na několik volných večerů, nudit se nebudete. Přičteme-li k tomu i politickou stránku románu, odpustíme autorovi i jeho idylistické zakončení celého příběhu.

Malinká knížečka je součástí autorovy sběratelské fantasy minisérie. Jennifer je chytrá a sexy. Je to nelítostná bojovnice, která se nebojí přijmout i velmi pochybnou zakázku. Sestaví tým těch nejlepších dobrodruhů a v jejich čele se vydává prozkoumat důl Quake, jemuž už dávno nevévodí horníci. Žambochovu nikterak originálnímu námětu zlepšuje dojem pozoruhodná parta dobrodruhů a zbraně, s nimiž bojují. V tomto příběhu totiž není nic zvláštního potkat dvojčata s těžkými ručními hřebíkomety nebo muže, co má místo jedné ruky kovovou protézu. Příjemné počtení pro ty, co hledají něco krátkého a nenáročného, nevhodné pro čtenáře, kteří hledají zábavu na dlouhé zimní večery. Jennifer jim totiž uteče až příliš rychle.

Další fantasy příběh z pera českého spisovatele Miroslava Žambocha, který se řadí do sběratelské minisérie kolibříkové velikosti (kolibřík je kniha specifických – velmi malých – rozměrů). Hrdina tohoto příběhu, zjizvený a zkušený brach Koniáš, se do víru událostí dostane spíše náhodou. Když mu před očima zabijí mladou ženu, která se mu právě chystala předat nějaký vzkaz, nemůže jednat jinak a vydává se po vrahově stopě. Dostává se tak do mocenské hry, v níž jsou i šlechtici pouhými pěšáky, a společně s přítelem Valerem musí osvobodit ze zajetí mladou šlechtickou dívenku Annemari, do níž se před třemi lety málem zamiloval. Pro Koniáše, jemuž už pomalu táhne na padesát, to rozhodně nebude jednoduché. Svižný příběh o Žambochově populárním hrdinovi nepostrádá nic z toho, co od podobného díla očekáváme. Napětí, zkušenost, krev ani lásku.

Kolibřík z autorovy sběratelské minisérie. Bakly má sice už ta nejlepší léta za sebou, ale pořád ještě nezapomněl, jak se zabíjí. Bojovník, co zabíjel v aréně, na něco podobného nemůže zapomenout. Kvůli své dceři se však vzdal veškeré krvavé práce a snaží se žít životem obyčejného občana. Problém je, že jeho dcera má magický talent, a po podobných lidech je sháňka. Ačkoliv se tomu její otec snaží všemožně zabránit, jeho dcera Zuzana je unesena a zabiják bude muset znovu oprášit, co se za ta předchozí krvavá léta naučil. Zajímavá akční fantasy, v níž se tou nejcennější tekutinou rozhodně nešetří, nabízí opět pohled na hrdinu ve výslužbě. Ti, co zapomněli, jak nebezpečný Bakly dokáže být, se o tom na stránkách této knihy přesvědčí na vlastní kůži. Čtenář, který si rád vychutnává krutost a zabíjení, by rozhodně neměl být tímhle kouskem zklamán.

Sedm volně navazujících povídek o skřetím válečníkovi Urlúkovi, jeho podřízených i nadřízených a jeho lidských, elfích i trpasličích nepřátelích se odehrává ve světě populárního spisovatele J.R.R. Tolkiena. Opět se na scénu vrací olifanti, skuruti, obři a skřeti, aby se v tzv. Druhé severní válce (tedy po pádu Saurona a před dějem trilogie Pán prstenů) postavili proti lidským královstvím. Většina povídek se tedy odehrává na nejrůznějších bitevních polích a samotné příběhy jsou tímto faktem trochu omezeny. Navíc nepovažuji za šťastné, že se autor rozhodl zařadit jednotlivé příběhy z historie vojenské jednotky Skřetí spár do vyprávění dvojice skřetích kronikářů. Příběhy tím sice získávají určité pozadí a vzájemnou návaznost, ale celkovému dojmu z knihy to z mého pohledu spíš uškodilo. To ovšem nemění nic na faktu, že Michal Špaček je skvělý vypravěč a nechal před mýma očima opět oživnout celou Tolkienovu Středozemi. Především tedy tu skřetí polovinu.

Sedmisetstránková bichle debutující americké spisovatelky se vrací k muži, jemuž největší literární reklamu udělal Bram Stoker, k Drakulovi. Mladá dívka, vypravěčka příběhu, najde v knihovně svého otce tajemnou knihu a svazek starých dopisů. Zvědavost jí nedá a začne se otce na svůj objev vyptávat. Tím odstartuje vyprávění příběhu, o němž neměla ani tušení, ale který se výrazně podepsal na životě její rodiny. Pátrání po Vladu Narážeči může začít. Kniha má tři dějové linie, z nichž tu hlavní tvoří příběhy vyprávěné dívčiným otcem Paulem. Společně s ním čtenář procestuje značnou část Balkánu, navštíví rozsáhlé archivy a univerzitní knihovny a naučí se milovat. Jenže pátrat po upírovi, který má tlít už pět století pod zemí, není ani s tím nejlepším akademickým vzděláním a spoustou učenců za zády zrovna jednoduché. Kostova se skvěle noří do popisů prostředí, v nichž se její příběh odehrává, vytváří galerii uvěřitelných postav a nezapomíná ani na napínavé scény, ale z velkého finále, k němuž se řítí, pak udělá komorní divadélko sotva na několik málo stran. Její thriller je však i přes několik dalších nedostatků strhující a přesvědčivý, což se málokterému spisovateli v jeho první knize povede.