LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Skvělá knížka. Asi jsem ovlivněnej tím, že jsem se na ni tak těšil, ale vážně je BOŽÍ. Finále bylo hodně překvapivý a téměř geniální. Akorát by to chtělo, nějaký více temný závěr :-) Taktéž musím upozornit, že se jedná debut!!!! A vůbec to není poznat, autor má opravdu hodně velký potenciál a už se těším na jeho další díla.

Leoš Kyša boduje. V téhleté sbírce dvou povídek a jedné novelky nám představuje vesmír, který je ovládán muslimy, kteří vyhnali všechny ostatní ze Země. Jenom za prostředí bych tomuto počinu dal hvězdiček pět. Ale vlastní příběh není tak skvělý a zvraty jsou očekávatelné. Každopádně se jedná o jednu z těch lepších knížek v edici pevnost.

Výborná kniha. Obsah knihy je stejný jako obálka od Classicu – neustále vybízí k detailnímu zkoumání. Je sice občas vidět, že autor sám neví kam ho psaní vlastně zavede, ale i přes rozsáhlost příběhu i látky, kterou se v něm snaží uchopit se mu daří udržovat laťku vyprávění hodně vysoko. Určitě nejde o lehké čtení. Občas jsem měl i trochu problém představit si prostředí a postavy autorem předestřené. Snad do dominií víc proniknu s dalšími přečteními. Každopádně nejspíš jde o Bakerův vrchol a to i přes to, že nejde o klasický horror.

Kniha nepostrádá určitou čtivost trochu připomínající Kingova díla. Zápletka má na Barkera docela spád a autor se s ničím moc nepáře. Nad logikou měkterých postav se nejde nepozastavit, ale třeba mentalita hlavního zabijáka i celková pointa je postavená dost dobře. Škoda jen, že se jí dozvíme už na začátku knihy a po zbytek děje sledujeme jen to co musí nevyhnutelně přijít. Celkem chápu popularitu tohoto dílka i když mám pocit, že Barker má na kontě i lepší práce.

nerad bych skončil jako trautenberk, řvaje „to kyselo je moc kyselý! ten bramborák je moc bramborovej“, ale první dojem z větru v piniích je překombinovanost – jazyková i dějová… a trošku ukecanost. prudké střídání poetického jazyka v poryvech vulgární mluvy, sáhodlouhé popisy, které vypadají jen jako pro popis samý. u příběhu samého váhám, něco na něm je, ale nedokázal mě úplně přitáhnout. některým částem dodatků (např. výslovnost) by svědčila lepší redakce.

abych jen nehaněl. velkým kladem je provedení knihy. to je bomba. geniální tematická obálka, geniální tematické ilustrace, sazba atp. straky se vytáhly.

četl jsem vítr v piniích dvakrát, před vydáním (ale cu pozdě) a teď znovu. srovnám-li je s jediným podobným (byť vzdáleně) příběhem – vládci času -, pak ti mi přijdou lepší svou dějovou sevřeností, uměřeností projevu a koneckonců i příběhem samým. tož tak.

Skvělé počtení, ještě lepší než první díl (opradvu nádherná lokace japonských hor a tamní řezanice, moje obrazotvornost jela na plné obrátky), odpadla pomalejíší část jako v 1. díle zhruba druhá polovina (na lodi) a finale bylo celkem, hmm. pohodové :); závěrečná „making of“ část o jeho knihách byla vtipná a mistr Kulháč to musel mít opravdu peklo, dokud se ještě musel patlat s čtenáři, dnes, jak už víme, si může dovolit ten luxus a čtenáře úplně…

Srdeční záležitost, jako všechno od Ajvaze. Tohle je přesně, co chci číst, tohle je přesně ten druh urban fantasy, který mi sedí… uhrančivý styl psaní, prolínající se, větvící se příběhy, desítky příběhů, přitom poměrně čistá hlavní linka, všechno velice stravitelné. Místo střelby, vražd, bojů o nadvládů nad světem se řeší bizarní osudy letmo zahlédnutých postav, odlesky podvečerního slunce na viaduktech, hudba bez melodie. Nádhera.

Je to velice čtivě napsanej román a vlastně ani nevím proč. Přes 250 stran se připravuje bitva, sem tam nějaká bitvička, nějaký ten souboj, ale napětí graduje, houstne to… a já to přečetl jedním dechem. Oceňuju autorův jemný smysl pro humor: „Nepijete. Nejsou tu žádné ženy. Nejíte maso. Co děláte, když se chcete pobavit?" „Studujeme," odpověděl Serbitar. „A cvičíme, pěstujeme květiny a chováme koně. Jsme velice zaneprázdnění, o tom tě ujišťuji." „Žádnej div, že chcete někam odjet a umřít," prohlásil procítěně Rek.

Neodpustím si jednu poznámku, ne ke knize samé ani k překladu, obojí je skvělé, ale ke korektuře textu. V textu jsou hrubky, za které by dostal každý páťák pětku. Jen tak namátkou, na str. 119: dobít – „Bregan nechápe, jak by mohli Delnoch dobít.“ (Totéž na str. 137 – dobila pevnost); str. 122: „Viděsils toho chlapce…“ (předpona vy-); str. 126 chybné užití tvaru zájmena já: „Vy to povězte mě…“; str. 268 zkutečná zkouška… a neustálé používání slova vyjímka místo správného výjimka. Myslel jsem, že v novém vydání budou tyto chyby odstraněny, ale při svém zběžném listování knihou v novém vydání jsem jich tam pár viděl zas.

Je to v podstate rozprávka pre deti, ktorá kladie dôraz na objavovanie fascinujúceho nového sveta spolu s hlavným hrdinom. Príbeh okolo kameňa mudrcov je tu len ako prívesok a je dosť odfláknutý. 7/10

Pro mě silně nostalgická záležitost, stejnojmenný film patřil k nejlepším filmovým zážitkům mojí puberty a podobně jako oba díly „Terminátora“, „Indiana Jones“ či několik částí „Noční můry z Elm Street“ nesměl knižní přepis chybět v mé (tehdy ještě zvolna se rozrůstající) knihovničce. Je mi absolutně jasné, že dnes už bych tahle literární „veledíla“ nerozdýchala a v poličce zůstávají jen díky všemocnému čaroději Sentimentu, ale pod 3* se prostě nedonutím jít. Do ikon z dětství se přece nekope, ikdyž dnes vzbuzují spíše úsměšek;-).

Výborné třetí pokračování Temné věže. Vypadá to, že mě tento Kingův svět chytnul opravdu za srdce a skvěle se jsem se u toho bavil. Tento díl je zase trochu něco jiného než předchozí. Je v něm: pár šokujících překvapení, skvěle popsán postkatastrofický svět i se svým šíleným obyvatelstvem, drsný přechod již padlého Jake k Rolandovi atd. Kniha končí tak, že Vám nezbývá nic jiného než otevřít hned další díl a pokračovat dál:o)

Anotace na knihu mě vůbec neoslovila, přesto jsem ji po doporučení zkusila a rozhodně nelituji. Chvílemi veselá, chvílemi smutná, hrdinům jsem držela palce a objevovala s nimi Národ. Nenapadá mě nic, co bych knize mohla skutečně vytknout.

Jedno z příjemných překvapení roku 2009, Popravdě, čekal jsem další plagiát Tolkiena a ejhle! Známý pocit „tohle jsem už jsem někde četl“ se dostavil jen jednou, a to během pobytu hlavních hrdinů v táboře lesní rasy. Jednou z předností knihy je drsný a propracovaný svět, jehož syrovost je ještě umocněna téměř úplnou absencí magie. Knize ubírám hvězdu z ryze subjektivních důvodů. Autor ze začátku mezi dějovými liniemi přebíhal dost nerovnoměrně a taky mě štve, když si nějaký autor vymyslí další napodobeninu elfů, místo aby prostě použil elfy samotné. Můžete je pojmenovat třeba hotentoti, ale každý vidí, že to jsou prostě elfové.

Prvá kniha zo série o agentovi Pendergastovi nás zavedie z tajomného amazonského pralesa do newyorkského múzea, ktoré sa ukáže minimálne rovnako tajomné. Napínavý a mrazivý detektívny príbeh, ktorý nedá čitateľovi vydýchnuť a ani po odhalení páchateľa nekončí. Negatívom je pre mňa azda len to, že postava Pendergasta nie je ešte tak vyprofilovaná ako v neskorších dieloch série (čo však postrehne len sérieznalý čitateľ a na hodnotu diela to nemá vplyv) a novinár v relatívne kladnej úlohe, čo sa nezhoduje s mojim názorom na novinárov. 92%

Akční, strhující a doslova jedním dechem. Myslím, že překonala Carpe Diem. Jen by mohla být tak 2× delší, abych si ji dosyta užil.. :o)

Vy naznáte (Kris)Tinu Salo? To je tamta holka s jízlivým úšklebkem na nápadně bledé tváři. Nenechte se ale zmást vzhledem, ona je totiž upír! A to ne jen tak ledajaký, jí totiž nevadí slunce ani stříbro, víte? A ne abyste jí nabízel nějakou pomoc, ona je totiž dost emancipovaná a všechno zvládne sama. Když ale budete dost hezký a uděláte, co vám přikáže, to ona si vás možná vezme i do postele a k tomu si z vás trochu cucne…

Asi tak nějak by se dala charakterizovat hlavní hrdinka této knihy. Emancipovaná, drzá, krvelačná a sexuchtivá. Přesto všechno ale kupodivu i docela sympatická. Děj by se dal shrnout do několika krátkých vět, což tady ale dělat nebudu.

Příběh není nikterak komplikovaný a v podstatě poměrně brzo se dá usoudit, jak to všechno dopadne. Děj knihy je velmi akční, stále se něco děje a Tina málem neví, kam skočit dříve. Všechno je napsáno velmi čtivě, prostě kniha na začátku chytne a pustí až na konci, což při její délce budou u někoho hodiny, u jiného maximálně tak 2 dny.

To všechno zní docela pěkně, ale ono to má jeden háček. Vlastně hned několik háčků. Ano, je to čtivé, akční a i poměrně originální. ALE příběh není natolik zajímavý, aby po vás nestekl jako dešťová voda a abyste si ještě po měsíci pamatovali, o čem to bylo. Knize nechybí i humor, ale bohužel se objeví jen na pár místech, což je podle mne škoda, protože by ve větší míře knize určitě prospěl. Co mi ale vadilo asi nejvíce byla podivná změna v chování Tiny, která je v první půlce knihy za drsňačku, kterou nikdo jiný nezajímá, která všechno zvládne, nejlépe sama, a která všechno ví a všechno zná. V druhé půlce knihy se najednou začne starat o ostatní a už si vůbec není sebou tak jistá, jako dříve. Tohle mi opravdu vadilo.

Závěr: Kulhánek to není, ale jako oddechovka na cestu do vlaku je to dobré.

Původně jsem ani nechtěl v Gotrekovy a Felixovy pokračovat po přečtení 7 dilu, o zabijáku orků jsem slyšel, že je jiný. Nic jinýho jsem nechtěl, King byl král(aspoň touhle „sagou“). Ale tahle kniha mě donutila Gotreka číst dál. Kniha je fakt dobra, nemůžu než souhlasit s předchozím komentářem. Je to velice povedený začátek. Znáte ten případ, kdy se potkají staří známi po letech při nějakém dobrodružtví a kniha se snaží zdůraznit jak velkolepé byly jejich předchozí zážitky. Celou knihu sem měl pocit, že tohle ty zážitky jsou.

Desať poviedok Pavla Renčína si užíva zaslúženú pozornosť. Kto si túto zbierku kúpi, rozhodne neprehlúpi. Čaká na vás slušná porcia napätia až strachu, uhladený štýl bohatý na opisy a prirovnania (ktoré sú až básnické) a zaujímavé poetické príbehy odohrávajúce sa v realite prelínajúcej sa s tou snovou či fantastickou. Renčín si ma získal najmä popisom prostredí, v ktorých sa poviedky odohrávajú – niekedy stačí odstavec a som okúzlený :) Vydarený obsah sa spája s nádherným vzhľadom, – tvrdá väzba, pekná obálka, ktorá je prebalom a látková záložka – ktorý na mňa zapôsobil vyložene luxusne a reprezentatívne. Prial by som si viac takýchto kníh :) A nielen po stránke vzhľadu, ale aj obsahu. Takých desať vybraných poviedok z desiatich rokov tvorby akéhokoľvek autora musí vždy zaujať. Vďaka tejto knihe som sa s Renčínovou tvorbou stretol po prvý raz, ale rozhodne nie posledný.

Druhý díl cyklu „Správci počasí“ se nese v podobném duchu jako úvodní část. Hlavní hrdinka Joanna je magnetem na průsery a pohromy všeho druhu. Po peripetiích ze „Smolného povětří“ se musí vyrovnat s novým způsobem své existence a netřeba zdůrazňovat, že život džinů, jakkoliv mocných, má svá úskalí. Třeba když se jejich láhev dostane do spárů uhrovitého, nevyrovnaného fracka… Rachel Caine dovedně mixuje humor s napětím, romantiku s akcí, přidává exotickou příchuť manipulace s počasím a výsledkem je opravdu svižná knížka. Úbytek hvězdičky oproti předchozímu dílu připište na vrub IMHO příliš zdlouhavému růžovému úvodu (rozumějte: moc sexu;-)). Pro čtenáře z řad mužů pak bude nejspíš těžko k překousnutí způsob, jakým Joanna hodnotí každého chlapa, se kterým se dostane do styku (skoro každý je prostě atraktivní k sežrání:-)). Ženám a dívkám mohu „Úžeh“ bez váhání doporučit jako odpočinkové, nikoliv však hloupé čtení. 74%

Orwell bohužel s tímto dílem uhodil hřebíček na hlavičku. Velmi přesně popisuje nástroje diktátorského režimu a i když mnoho věcí dotahuje ad absurdum, můžeme jím nastíněné přístupy k věci pozorovat i v běžném životě kolem nás. Naštěstí zatím v mnohem menší míře. Kniha je napsaná velmi sugestivně a je těžké se od ní odtrhnout, ale donutit se jí číst znovu je opravdu obtížné. Jde o dost depresivní látku. Obecně se moc neví, že k poctě díla bylo roku 1984 uvolněno i filmové zpracování, které podle mého názoru za knihou takřka nezaostává. Je hodně blízké například ke slavnějšímu Brazil a to se inspirací v Orwellovi rozhodně netají. Atmosféra filmu je hutná a depresivní skoro jako v předloze, hlavní hrdina správně vyžilý a vyhlídky na budoucnost stejně jako v knize žádné. Dnes nezbývá než smeknout před mistrovým citem pro politické i lidské klima. A doufat, že…ne že se jeho vize nenaplní – ony už se naplnily – ale že se nerozvinou do obludnosti jím předestřené.

je tomu už pár let (asi osm) co jsem četl originál. nadšeně jsem si jej koupil a očekával pastvu, ten první, iniciační horror (v té době jsem třeba četl kinga a považoval ho za mistra horroru)… a ten děs a hrůzu, s jakou jsem se v knize setkal jen těžko popisuji. mizerně napsaný mizerný příběh. těch sto let od napsání je strašlivě poznat. stroker navíc není žádný zvláštní spisovatel, logika děje dosti kulhá a atmosféra je řídká jak marsovský vzduch. zkrátka tahle klasika mě minula a to totálně (na rozdíl třeba od frankensteina, kterého považuji za velmi povedeného).

hodnocení této knihy není snadné. především jsem četl její předobraz. příběh zasáhlo především notné krácení (cca 50 stran). je to velmi poznat. autorka často skáče z mosta do prosta (tam, kde byla ve „stinovi“ logika jasná, tady chybí motivace postav i okolností). oproti skartovanému vydání je příběh značně ochuzen o dusnou atmosféru neustálého podezřívání a fízlování. autorka příběh přepracovávala ještě za bolševika (do roku 1988), ale román vyšel až po převratu (1990), takže celé to úsilí román předělat paradoxně vypadá (a je) jako marné. autorka se také pokusila o ještě „alternativnější“ socialistické československo (hlavní město je benešov /pěkný žert/, StB se jmenuje lidová stráž atp.), jenže opět celkem zbytečně, nic to nepřináší. příběhu zůstalo podivné moralizování základního námětu, pochybný závěr i pár nelogičností (z nich mě, jako jazykového vývojáře dráždí především ona „slovanština“ – každý lingvista rozezná přirozený jazyk od jazykové šifry a silně pochybuju, že obyvatelé vzdálené budoucnosti nemluvili přirozeným jazykem, ale nějakým ad hoc mišmašem slovanských jazyků. už jenom to by bylo pro kapitána varka silným vodítkem pro jeho hypotézy). závěrem tedy, zkuste si sehnat „odkud přišel silvestr stin“ a toto nečtěte, je to jen slabý odvar původního zajímavého příběhu.

Zajímavě uchopené tema – povídky jsou docela různorodé. Jednou nás autor potěší vítězstvím lidstva, podruhé zvitezi berserker a sejme všechny lidské bytosti kolem sebe…
Nelze opomenout, kniha má výborný úvod, který vás odrazí do světa berserkrů – prostě se budete tešit na další povídky… Povídky jsou sice nevyrovnané, ale v průměru nadprůměrné (he). Jo a sežeňte si/přečtěte si povídku Křídla z hlubin času!

Nicméně mě docela vadí, že doteď nevím, jak si berserkera – hrozivým a hrozným nepřítelem lidstva (goodlife) – představit. Jednou to vypadá na stroj velikosti malého města (vesmírná loď), podruhé na samostatnou malou jednotku (u templaru) prostě zmatek. Škoda ho.

Takový docela průměrný díl série Net Force. Klasicky se knihou nesou dvě dějové roviny – ta zajímavá, IT-kriminální, a ta nudná, osobní vztahy hlavních hrdinů. Tentokrát to bylo o něco zajímavější tím, že hlavní padouch byl fakt frajer, nesrovnatelně působívější než kterýkoliv z hlavních hrdinů. Nicméně se jedná o knihu která hlubší stopu nezanechá.

Tak jo, pokusil jsem se napsat kloudný komentář, ale vzdávám to. Tohle Dílo další oslavný komentář nepotřebuje. Jen nevím, co vyhodit z toptenu. Ale hlavně co si mám teď přečíst? Se mnou „Terror“ zamával tak, že se mi do ničeho nechce. Snad to brzo přejde… Kdyby to šlo, dám 5* + 1 navrch.

Kvalitní kniha, ale místy taková divná. Pár „wtf“ momentů by se zde našlo. Kupříkladu ve finále jsem čekal cokoliv, ale rozhodně ne to, co se stalo. Díky ich formě je kniha velice čtivá, přestože děj občas stojí na místě. Třeba část v Harmonia Lake mi přišla trochu zbytečně zdlouhavá. Nejlepší část – Philip K. Dick posedlý démonem jménem Valis :)

nedávno jsem v nějakém výronu knihomolství za těžké peníze koupil režimem zkompostovanou knihu l. freiové „odkud přišel silvestr stin?“. dočetl jsem ji a je to pro mě šok. první 2/3 neuvěřitelně dobré. pk dick hadra. a je to logičtější než kterýkoliv dick ;) temná a chmurná atmosféra mlhavé osobní identity, špiclování tajnou policií (už se nedivím, že to ztopili; i když, třeba podle jmen, jde i tak o alternativu našeho československa /přeskeř, vark a stin znějí česky, ale jinak nepovědomě/) a znechucení naším světem. a ani ten svět, ze kterého si hrdina myslí, že pochází, není po prvním jeho líčení jakožto ideálního svět, žádná idylka. freiová mě dostala, po kvaře a jiných jejich většinou nudných a moralizujících věcech, tohle je dílo. žel, nebyla by to freiová, aby se tam nevyskytly podivné filozofické úvahy, které mi lezly na nervy (tady si dovolím: zlatý dick ;). její vize práva každého na absolutní volnost je mi drsně proti srsti. konec, žel, vyšuměl v mátožném záchvatu pisatelské epilepsie, děs… sakra takový potenciál… mám obavy, že ono následné přepracování nejenže nezměnilo závěr, ale dílo navíc vykastrovalo vstřícnou předpřiposraností vůči režimu. nechme se překvapit.

Svůj komentář jsem napsal k celé sérii Corum nebo aspoň k té části série, která u nás vyšla. K této knize chci podotknout jen to, že mám rád takové ty přesahy z jedné knihy do druhé, z jedné série knih do druhé a tady jsou tyto přesahy zřejmé, kniha Král mečů je propojena s knihami o Elrikovi (Elrik z Melniboné, Elrik – Námořníkem po mořích osudu) i s knihami o Kouzelné hůlce. Samozřejmě tu nevídím tak propracovaný systém, jako je třeba u Tolkiena, ale přesto tohle prolínání příběhů hezky koresponduje s prolínáním různých světů, plánů, v knihách o Corunovi a příběhy tak dostávají další rozměr.

Už dlouho jsem hledal knihu o upírech, která by se více zabývala jejich životem a nebyla jen zběsilou akcí, a v tomhle mi kniha perfektně sedla. Hlavním hrdinou je upír Luis, který se stal upírem nechtěně, a vypráví redaktorovi svůj příběh od dní, kdy se stal upírem až po dnešek. Snaží se zjistit něco o historii upírů, co jsou zač a jak vůbec vznikli, to však nakonec nenachází. Kniha je velmi dobře napsaná, místy je až poetická, na jiných místech však náležitě drsná, stejně jako je i život upíra někdy poetický až melancholický a někdy drsný. Autorka se zabývá vztahy mezi upíry, jejich životem a společenstvím. Příběh upíra Luise byl i zfilmován, ale film se od knihy trochu liší. Některé části příběhu byly vypuštěny úplně a i konec je ve filmu jiný. Jestli hledáte knihu o upírech a máte plné zuby sladkých romancí pro náctileté, s nimiž se dneska roztrhnul pytel, a tento příběh ještě neznáte, sáhněte po téhle knize, určitě neprohloupíte.

Posledni kniha je sice velmi predvidatelna, ale celkove se autorovi bajecne podarilo pribeh uzavrit a odkryly se asi vsechny zahadne otazky z minula. Presto by knie neuskodilo trochu autorova stareho stylu a vice prekvapeni.

Jan Hlávka (spolu s T´Anou) naozaj stvoril v rámci série JFK veľdielo :) Tento komentár sa mi píše nesmierne ťažko, jednoducho nemám slov. V druhej polovici Odplaty sa mi dostali odpovede na otázky, ktoré sa vynorili v Zemi prokletých. Pri čítaní som sa snažil odhaliť kam bude príbeh ďalej smerovať, všímal som si rôzne súvislosti (s predošlými dielmi JFK, s vlastnými dielami v sérii JFK a aj s doteraz nevydanými dielmi Františky Vrbenskej a Jaroslava A. Poláka) a celkovo som si čítanie nesmierne užíval. Dostal som také chuťovky ako sú zaujímavé nové (Adam, Gregor Norrington) aj staré známe postavy (Asenat, X-Hawk (SPOILER! – zbabelec, zase zdrhne KONIEC SPOILERU!), Anna, Noel, Treneport a dokonca aj Mates :)); zaujímavé využitie mágie (ktoré na mňa nepôsobilo ako efektné mrhanie energiou v štýle Star Wars, či kde to používajú svetelné meče) a narážky aj na našu realitu – súčasnosť aj minulosť či dokonca užívateľa týchto stránok, ktorý napísal komentár predo mnou. A ten Príbeh s veľkým Pé. Nádhera, krása, lahôdka (toto slovo budem dúfam v prípade Jana Hlávku používať aj naďalej :)). Odhaľovanie minulosti, starých spojenectiev a zrád, neustále zaujímavý dej je neskôr neustále napínavý a to vyvrcholenie… k nemu by som mal možno jednu výhradu, miniSPOILER ohľadne neznámeho osudu jednej postavy KONIEC miniSPOILERU ale som spokojný. Čo spokojný… priam nadšený (veď to ste už zistili aj z predošlých riadkov :)). Asi sa budem opakovať, pretože som to už niekde písal – jedným z cieľov série JFK bolo objavovať nových autorov, či čitateľom dať možnosť spoznať už známych autorov (a ak ich autor zaujme, prečítať si jeho ďalšiu nieJFK-tvorbu). A to sa v mojom prípade stalo. Po prečítani Zatméní som si prečítal poviedky Jana Hlávku (niekde bolo nadšenie menšie, inde zas väčšie), netrpezlivo som očakával prvú polovicu dvojdielu a neskutočne si užil polovicu druhú. A autor už skôr poputoval do Top10, jeho ďalšia tvorba má u mňa nálepku „must have“ :) Týmto ďakujem duu MŽ&JWP za skvelý nápad série JFK, ktorá mi mimo iného poslúžila aj ako objav nových autorov.

Naozaj výrazný mínus mám k Postepilogu, ktorý tu podľa mňa nemá čo robiť. Nejako mi uniká jeho zmysel. SPOILER mimo uistenia, že JFK bude asi aj naďalej verný zhnitej skorumpovanej nedôveryhodnej (sčasti) EF; a že všetko môže byť inak, čím mám pocit, že vrhá pochybnosti na celú Odplatu a tým u mňa vznikol len zmätok KONIEC SPOILERU Citujem: „To bylo šílené, tak šílené…“ – podobný pocit mám z tohoto postepilógu – wtf a podobne… „Pokud by to byla pravda,“ řekl John zamyšleně, „nic z toho, co jsme se dozvěděli, nedává smysl“ – tak tak, kde je pravda? Tak ako to bolo nakoniec? Čo sa mňa týka, pri druhom čítaní Odplaty tento postepilóg vynechám. Záverečné „A proč byste měl předpokládat, že vám někdo někdy řekl pravdu?“ na mňa pôsobí, že potom všetko (celá séria) môže byť úplne inak a autori si budú „fakty“ ohýbať tak, ako im to bude vyhovovať.

Mel jsem prilisna ocekavani, ktera se promitla do pocitu z ctene knihy. Cekal jsem absolutni pecku, co me vcucne a nepusti a budu z ni paf (jako treba hra o truny ci Dum mrtvych). No nestalo se. Ale to je chyba me hlavy, ne chyba knihy – ta je vyborna!

Uz o necem vypovida, ze jsem ji precet za 2 dny. Ale po docteni jsem byl zklaman. Pak jsem ale marne pro potreby komentare zde na Legii hledal to, co vlastne je v knize spatne. Nic.

Druss je Hrdina a Bojovnik (velka pismena povinna). Kancelarske krysy se stanou respektovanymi bojovniky. Premysli se o hodnotach zivota i smrti. Pevnost je vykreslena impozantne.

Zbyly mi jen drobnosti: zda se mit o trochu naivni – hlavne to, jak je napsana postava Drusse; obrana pevnosti je fajn, ale ve Zle v Sethanonu je lepsi; a pak jeste ten WTF na zaver, kterej sem nemuzu napsat, bo by spoiler a lidi by me zlyncovali…

Kniha mě velmi mile překvapila. Nejde o tupou rubačku jak jsem se bál, ale o dobře konstruovaný příběh o dozrání pod vlivem odpovědnosti a smyslu boje i tam, kde se zdá že to žádný smysl nemá. Scenérie mi místy připomínaly Dvě věže (Helmův žleb) nebo Návrat krále (Minas Tirith) – hájení pevnosti proti beznadějné přesile. Bez zajímavosti není sympaťák coby vůdce „padouchů“ – celé knize do dodává na téma k zamyšlení. Jsou-li na obou stranách rozumní sympatičtí lidé, proč se vlastně mají ty ohromné armády rubat?

Howarda mám rád i když jeho Conan je díky četným přepisům už hodně zprofanovaný. Přesto jsem se do této novely přemohl a s úžasem musím říct, že se skutečně vyrovná nejlepším Conanovým příběhům. Kull a jemu podobní mě moc nezaujali, ale tuto knihu bych doporučil.

Ako a kde žijú temní elfi, je ich zlá povesť skutočne zaslúžená a z čoho pramení? Na tieto otázky (a na mnoho iných) dáva odpoveď úvodná časť trilógie Temný elf. Tak ako Salvatore k písaniu, tak som sa aj ja k čítaniu Domoviny dostal až po Planine ľadového vetra, a preto nedávam plné hodnotenie. Ak by Domovina bola len príbehom sama o sebe, nič by sa jej nedalo vyčítať, ako úvod do ságy niečo postráda. Ľahký štýl a čítavý príbeh je dokonalou ukážkou Magic&Swords, ale predsa len vysvetlenia Drizztovej „odlišnosti“ som sa v podstate nedočkal.

Ze začátku mě to moc nebralo, ale pak jsem se začetla a byla jsem moc spokojená. Není to akční, spíš vztahové a citové, což ale není na škodu. Oblíbila jsem si Rabeho. Povídky v knize Vlastní krev jsem četla až poté, ale nějak moc ztracená jsem se necítila. Těším se na pokračování.

Autor umí psát a některé jeho hlášky mně skutečně pobavily. Ovšem stále ostřeji vystupuje, že má problém s gradací děje, ačkoliv je Glotka má oblíbená postava, na konci jsem zjistila, že kdyby se jeho linie vynechala, nestalo by se vlastně vůbec nic, není tam žadný vývoj, na konci se vrací tam kde začal. Přidává stále další motivy, které ale neumí dotáhnout do konce. Knihy to nejsou špatné, pokud se soustředíte na okamžik, situace umí autor vystihnout velmi dobře, celkový rámec mu ale dělá značné potíže.

Na rozdíl od druhého dílu Erikson učinil krok zpět, ubral na mystické ponurosti a přidal, kde bych to já osobně nečekal – na humoru. Některé dialogy nebo situace kolem (vůbec velice povedené) partičky Paní Závisti, Paličů mostů nebo náčelníkovy dcery Hetan, která moc ráda jezdí (ovšem ne na koních) jsou skutečně „smrtící“ a poskytují vítanou protiváhu dění okolo Pannionského dominia, proti němuž bylo – jak už někdo zmínil – řádění Smršti ve druhém dílu jen přesnídávka před obědem. Díky návaznosti na Měsíční zahrady se to celé čte mnohem snáze, je to jako vklouznout znovu do dobře prošlapaných bot, a i když přibude dost nových postav, při pozorném čtení jaké Erikson vyžaduje standardně se dá orientovat bez potíží. Přitom navzdory mírně humornějšímu tónu, závěr lze za veselý označit jen stěží.

Tento díl lze v mnoha směrech označit za „vysvětlující,“ pochopíme mnoho o minulosti i motivacích postav, stejně jako o tom, jak obrovská hra se ve skutečnosti hraje. Poznáme hlavního záporáka, poodhalíme tajemství chodeb i totožnost několika starší bohů a jedné staré rasy. Propojenost všeho se vším je přitom neskutečná a hloubka Eriksonova světa úžasné – hodně narážek směřuje podle všeho i k budoucím dílům a epilog je pak elegantně propojen s Domem mrtvých. Vlastně mě nenapadá nic, co bych mohl vytknout a hodnocení tomu odpovídá.

Bohužel, na rozdíl od většiny přítomných jsem z tohoto pokračování rozčarovaný, až zklamaný. Chyby, které mi vadily na prvním dílu nezmizely, naopak se prohloubily a místy se k nim přidaly nové. Abercrombie umí navodit kouzelné situace, být vtipný, citlivý i krutý, co ale bohužel (dosud) neumí, je příběhově zvládnout složitou ságu o třech liniích. Z jeho snahy je místy hlavně příliš cítit urputná snaha, nacpat všechny postavy a dění do předem připravené osnovy, stůj co stůj. Nepůsobilo to na mě věrohodně, ale upachtěně, navíc rozvržení je podivné (např. nejlepší postava Glokty dostává nejméně místa a zápletku, která je pro celkový příběh víceméně bezvýznamná, jeho linie se „pohne“ až v samém závěru) a vývoj postav příliš předvídatelný nebo žádný – přesvědčil mě snad jen West. Navíc místy vše ještě víc kazí logické chyby (asi největší zmíněna v diskuzi – skutečně jediný důvod, proč se parta Psího čumáku nedozvěděla od Westa o Logenovi je, aby mohl autor ve třetí dílu napsat patřičně dojemné setkání, viz. námitka o osnovách) nebo poněkud podivná strategie některých akcí.

Kromě toho mě už pomalu začíná otravovat i přespřílišný, místy vyloženě násilný negativismus, kdy prakticky všechno do čeho se postavy pustí skončí z nějakého důvodu špatně. Kdyby to bylo proloženo alespoň OBČASNÝMI úspěchy, byl by výsledek skvělý, tohle se ale rychle přejí a dost pohřbí napětí v knize. Ke konci už mi Abercrombie připomínal fanynku Gothic stylu, co na sebe naplácá černý mejkap, černou rtěnku a černé šaty, aby všichni viděli, jak je hrozně v depresi, ale přitom je leda otravná. I v psaní někdy platí, všeho s mírou.

Sečteno podtrženo – stále dobré čtení, ale už rozhodně ne výjimečné. Na druhou stranu, prostřední části trilogií jsou často slabší a věřím, že autor má na víc. Třetí díl si tedy určitě přečtu a případné jeho další knihy zvážím.

Elenino chování se v tomto díle výrazně mění, už není tou obletovanou sebestřednou královnou školy. Ale pořád je to jen takový mezistupeň k třetímu dílu. Ono je to spíš trilogie než série, tj. první ani druhý díl nejsou ukončeny.