LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

jsem nadšen. atmosféra a poetika hřbitova, podivný osud dítěte a věci za světem. odpouštím autorovi i konec s malým bůžečkem ze stroje a několik málo logických škobrtnutí (indigový muž, sleer atp.), protože tohle je příběh jak víno!

Mám rád divné knížky (nehledejte v tom žádné narážky na sexualitu – opravdu mám rád jenom divné knížky). Pergament je vyjímka, ne že by nebyl divný, ale nemám ho rád. Jak zde již psali jiní – forma naprosto brutálním způsobem ubíjí obsah. Což je hodně velká škoda, protože příběh má ještě větší potenciál než kříženec Harryho Pottera a Supermana (tohle křížení by určitě zajímalo i Duncana, jelikož se homosexuálním scénám se nevyhýbá – naopak až by čtenář řekl, že se v nich vyžívá). Holt není co naplat Duncan zvolil tenhle styl, tak nám nezbývá nic jiného než knížku dočíst anebo zahodit. Osobně si myslím, že většina čtenářů zvolí po pár stránkách tu druhou variantu. Každopádně já jsem byl na tento styl psaní připravený, tak u mě žádný intelektuální šok nehrozil. Dokonce mě i knížka zaujala a prvních 200 stránek jsem přímo zhltl. Pak jsem byl, ale autorovým stylem tak přesycen, že jsem to stěží dočetl. Knížce by hodně pomohlo, kdyby autor tu svoji new weirdovskou poezii v próze proložil jednoduchými pasáži, u kterých by si člověk odpočinul. Ale takhle fakt nevím jestli autor vůbec dokáže psát jinak. Takže pro lidi co mají rádi divné knihy – tři hvězdičky a pro všechny ostatní jednoslovné doporučení: honem-rychle-to-spal-a-umyj-si-ruce.

Strhující thriller v němž Jan Hlávka překročil silnou a hlavně zažitou hranici mezi pulpovou vlakovou literaturou (nic proti ní, jak víte, miluji jí) a klasickou beletrií hlavního proudu, kterou čtou lidi, kteří se při slovech fantastika jen zakření a jdou dál. Je to hlavně z toho důvodu, že Hlávka má přehled o současném dění a nebojí se je vetkat do příběhu, kterému to velmi pomáhá. Pokud jsem byl u první části skeptický a lehce zklamaný, pak mi to druhá polovina velmi vynahradila. I zde jsou všechny postavy živoucí a to i X-Hawk – po každé když se o něm postavy rozmluví, tak mi běhá mráz po zádech. A dělá tak zlo skutečným zlem. Co je hlavní a co mě na Odplatě upoutalo je ono budování, vlastně odkrývání mytologie a historie Kovářů rovnováhy, díky čemuž děj získává ten správný šmak. Právě v mytologii tkví celé kouzlo Odplaty. Jakmile se o ní autor rozmluví, žerete mu to s navijákem a chcete, aby mluvil ještě víc. Pochválit si také zaslouží i Vegova španělština, díky které tato postava získává na životnosti. Abych nezapomněl – Národní knihovna mě velmi potěšila. Inu, on mě potěšil celý tento díl, který můžeme i s první polovinou pokládat za jeden z nejlepších, ne-li nejlepší díl celé série. Honza Hlávka odvedl ohromující práci, která si zaslouží obdiv všech čtenářů. O to víc vás pak zamrzí nesmyslný postepilog od Miroslava Žambocha, který to celé kazí…

Ďalšia poviedka s Baklym, tentoraz v službách tajomného Daska (no kto to je? ;) aspoň myslím, že on…:)). Štandardne dobre napísané, akčné, slušné… akurát som si na Baklyho zvykol v ja-rozprávaní, preto 1/2* dole.

Slušná poviedka, ktorá mi trochu pripomenula Gemmellovho Tuláka – Bakly sa na staré kolená aj tak nebezpečenstvu nevyhol, má dcéru… skrátka príjemná spomienka :) Vsuvka z arény po boji mi nesadla – viac rozpísať a pre zachovanie napätia striedať s Baklyho masakrovaním, to by tejto poviedke pridalo 1/2*.

Skvělé čtení. Vždy znovu musím obdivovat, jak Šlechta vždy ukáže jinou část světa a jak se pozvolna tyto části spojují v jeden krásně ucelený obraz. Nečekané napojení na postavy z Šíleného lesa, moc hezky vymyšlená struktura společnosti Paedwanků, pohled na půlorky zase z jiného úhlu.., ale hlavně se to skvěle čte! Jsem skutečně rád, že mám před sebou ještě celou Oggerdskou ságu, protože jestli je podobně kvalitní jako Pohraničí, mám se na co těšit :-)

Rád bych dal pět hvězdiček, ale nemohu. Každý román Vladimíra Šlechty je pro mě totiž jako vlak, do něhož s každým čtením znova nastupuji. A to je špatně! Já chci nastoupit na první stránce a vystoupit až na té poslední, jako to mám s jinými autory… Hořící přízraky jsou dobrá a propracovaná oddechová literatura. Čekal jsem, že si u toho nadělám blahem do kalhot, jako v případě Válečné lsti. Bohužel se tak nestalo. Tak snad příště… ps: povídky jdou mistrovi mnohem líp. To mi nikdo nevymluví…

Conan je můj opravdový oblíbenec, ale pokud se jeho okolí předimenzovává, cestuje se ponorkami a používá se světotočná magie mimozemšťanů, tak to už špatně stravuju. V závěru knihy se však vyskytuje jedna vcelku fajn povídka, kde se námět celé knihy daří uplatnit v „dobrodružném cestopisu“ počátku 20.století.

Nezakrytá parafráze na Romea a Julii na jiné planetě, kde spolu soupeří různé klany. Nijak objevné, ani zajímavé.

Povídky Ijona Tichého jsem četl jako dospívající a moc se mi líbily. Ale tohle… tohle je divné. Ukecané, schizofrenní, nějak o ničem no.

Podle mne příklad toho, když forma přebije obsah. Ano, forma je zajímavá, ale jako čtenáře mě nijak nechytla a celkově mi to nic nedalo.

Ďalšia kniha od Miroslava Žambocha, ďalší drsný hrdina, ďalší krvavý príbeh. Hrdinovia kníh MŽ sú si trochu podobní, no Bakly je možno najvýraznejší. Muž s obrovskou postavou, mohutnými svalmi, s ťažkou minulosťou a s dlhom, ktorý spláca šestnásť rokov. Posledná splátka sa blíži a po nej Bakly stratí cieľ či motiváciu prečo žiť. Bakly je už od začiatku zaujímavá postava, nie je to vzdelaný Koniáš, ktorý si čitateľov rýchlo a ľahko získa. Kniha sa veľmi dobre číta ako som už u MŽ zvyknutý, ale v tomto prípade ma zarazila zápletka. Niežeby bola jednoduchá či priehľadná, práve naopak a to mi trochu vadilo. Spomenutých postáv je veľmi veľa, niekedy som strácal prehľad, kto je kto, keďže Bakly plní niekoľko úloh (či questov, fakt sa to trochu podobalo rpg :)) súčasne. Je to skvelá kniha, ale v porovnaní s dokonalým Na ostřích čepelí či možno neoriginálnymi ale celkovo výbornými Predátořmi túto knihu hodnotím „iba“ 80% :) Ak by to bola prvá prečítaná kniha od MŽ tak hodnotím stovkou.

Klasická fantasy. Bohužel mám problém se ztotožnit s dějem, když ani hlavní hrdina pořádně neví, co má dělat. A sama o sobě mi už klasická fantasy tak nějak nestačí.

Kořist vzdáleně připomíná Kmen Andromeda, protože část děje se také odehrává v poušti daleko od civilizace. Do toho se ale pletou vztahy hlavního hrdiny Jacka s jeho ženou Julií.
Děj má opět spád, kniha se odehrává během sedmi dnů, přičemž den šestý zabírá asi polovinu knihy. Roje nanočáteček působí poměrně děsivě, resp. stále děsivěji a děsivěji. Zdá se, že při jejich setkání Jack nemá jedinou šanci přežít (přiznejme si, že často je to opravdu o chlup). Přesto to při čtení není přitažené za vlasy, naopak díky tomu graduje to správné napětí.
Dal bych 90% ale trochu ubírám, protože jsem se ztratil v technologických postupech výroby nanočástic, takže některé logické kroky hlavních hrdinů jsem musel brát jako fakt (hlavně ke konci).
Mimochodem, Crichton ve mě od začátku děje vyvolal dokonalou představu, že Julie je pěkná mrcha :)

Crichtonovy knihy se výborně čtou. Ne jinak je tomu i nyní. Děj se skládá z několika linií, které se neustále a rychle mění, což mě občas nutilo listovat zpět, abych se ujistil, o kom se mluví. Kniha je mixem reality a fantastických prvků (jako mluvící šimpanz chodící do školy či přespříliš inteligentní papoušek) a záleží na pohledu, jakým se na ni díváme. Já upřednostňuju spíše sci-fi pohled a z toho důvodu mě netrápí morální či vědecké ponaučení, ale užívám si výborně plynoucí děj.

Ač jsem fanda Pratchetta, tohle je tak nějak o ničem.

Poněkud depresivní příběh, který mě ale dostal psychologií postav a odkrýváním jejich motivů a uvažování. Bohužel to vypadá, že kterýkoliv obyvatel Worlornu, se kterým se setkáváme, je svým způsobem ubožák, ale co bychom čekali od lidí, kteří žijí na světě, který zaniká. Hlavní postava Dirk t'Larien se chvílemi zdá ubožákem největším, na druhou stranu při jeho střetech se zcela odlišnou kulturou mu musíme fandit. Do toho se míchají pohnutky Jaana Vikara, „manžela“ jeho bývalé snoubenky Gwen, které jsou vesměs ušlechtilé. A Dirk si myslel, že přijel na pozvání Gwen, aby jí pomohl, ale to není pravda.
Jak už psali ostatní – nedostatek akce, ale tu plně vynahrazuje psychologie postav.

Na začátek bych řekl asi toto: „Přečtěte si Majklův komentář.“ :)
Ale s jednou věcí nesouhlasím – jsem fanoušek Pratchetta a Zelenou nepovažuju za konkurenci – Pratchett je někde trochu jinde stylem psaní (maximálně pár úvodních dílů Zeměplochy by šlo srovnávat). Ale i kdyby… já si koupím Pratchetta i Zelenou (zatím se neodvažuju psát Antonína, na to je jedna kniha málo) – takže žádná konkurence :)
Já mám právě humornou fantasy celkem rád a Zelená mě v tomto směru navíc příjemně překvapila. Ale ještě větším překvapením byl právě příběh. Výborné postavy, gobliní dialogy…
Kniha je psána z pohledu goblinů, což z nich dělá klaďase… Ale copak čtenář může fandit proti elfům? Především Aiyanail mě dostala a neustále ve mě vyvolávala rozporuplné pocity. Muh!
Hodnocení? 80%? Ale je to zelená – má oblíbená barva (a pití :) konec OT) – dávám 90%, na úplný top maximálního hodnocení to přece jen má pár muh!

sbírka je sice dosti nevyrovnané kvality (některá kratší dílka jsou nepříliš povedená a delší naopak spíše velmi povedená), ale v celku je to reprezentativní vzorek velinského povídek, jehož síla je ve výtečně podané atmosféře, civilním a poutavém vyprávění a především v námětech, které čerpají z tradic hororu a space opery a velinský umí tato témata zpracovat vskutku výborně. jde, spíše než o divnobraní, o příběhobraní, a sklizeň je to sladká a opojná.

Slabší kulhánkovina ale v té plejádě klonů rozhodně to důstojnější. Zatím se nedá více hodnotit, je třeba počkat na druhý díl, který si ale po přečtení prvního rozhodně nenechám ujít.

Šíleně rychlý děj, věršině novodobých autorů by jen tento díl vystačil na celou ságu. Jsem zvědav o čem bude psát v dalších devíti dílech a zda se dočkáme i něčeho propracovanějšího. Zatím jde stále o odpočinkový dějový rychlík.

Příjemně čitelné, samozřejmě se občas neubráníte úsměvu nad naivitou autora – ale to je spíše v kontextu se soudobou literaturou. Jako dobrodružné čtení to ale stojí za to a ty tři hvězdičky z pěti obstojí srovnání se současnou fantasy, tj. žádné body za ‚kult‘.

Kniha pro mládež která z počátku sympaticky připomíná verneovku (nadšení ze vzducholodí a příběh společnostim která je provozuje) ale později se mění spíš v detektivku a nemá větší didaktické ambice. Příběh je vyprávěn svižně a napínavě, je ale poměrně povrchní, což je zřejmě dáno cílovou skupinou čtenářů.

tenhle sborník jsem dočetl nedávno a jen díky bdělosti jednoho kolegy legionáře jsem teď doplnil hodnocení.

jedná se bezesporu o zajímavý sborník. i když, asi jako každý, obsahu místa méně výrazná, koncentrace výborných povídek je nevídaně vysoká. není to tím, že každá z nich získala cenu locus? :) tak to určitě znamená, že locus je cena, která slouží jako jedinečný maják při orientaci v moři SF tvorby. třeba i nějaká česká cena dosáhne této ambiciózní mety. zatím se klidně vrhněte po všem, co locus obdrželo, určitě se nespletete.

Peklo je ztvárněno velmi originálně, charaktery hlavních postav taky nejsou nejhorší, ale celé je to až příliš dlouhé. Kdyby to bylo zpracováno v rozsahu řekněme průměrné povídky, působilo by to mnohem zábavněji a hodnotil bych daleko lépe.

Konečně závěr série, jako obvykle si můžete všimnout, několika poučení skrytých v textu a zapojit mozkové závity.

A konečně se série více méně rozpohybovala.

Trochu zajímavější díl série

No průměr, je to spíše prechod k finálním dvoum dílům. Ale co eudělat pro svoji sbírku.

Tento díl byl docela dobrý, aspoň mne tehdy uchvátil a napnul

Tenhle díl byl nic moc. tři hvězdičky dávám pouze kvůli dětským vzpomínkám.

Bezpochyby jeden z nejlepších ze série. Hodně dobrá návaznost a skvělý děj

Pěkná kniha o Leonovi, neviditelném světě a dračím meči. Idea toho jak se meč promění v psací pero…atd. Je to zkrátka pro menší děti (taky jsem jím tehdy byl), ale je to dobré.

U téhle knihy záleží jak se na ní díváte. Z jedné strany je to docela povedenná komerce, nebo autor zamýšlel tento díl, již u toho prvního.Kniha samotná se dala ale příběh už nebyl tolik tajemný.

Docela zajímavá detektivka, než horor. Sice nepatří k těm nejlepším. Ale dokázal jsem se u ní odreagovat.

Přirozeně jako spousta ostatních, první co jsem četl byl zaklínač. A potom co dočtete zaklínače, šmátráte po něčem dalším¨, nejlépe od Sapkowskeho. Skvělá kniha, vzhledem k tomu, že se odehrává v českých zemích. A latinské výrazi, sežente si slovník :-D

„To“ se zkrátka jen tak nevídí, tak si to rychle přečtete, ať vám to neuteče. Ne moc takovéto, dejme tomu, horory čtu ale u tohoto jsem udělal výjmku a udělal jsem dobře. Udělejte tak i vy.

Kniha trpí jedním velkým neduhem – nejste-li military fandy, přesněji řečeno blázni do ponorek, kniha vás bude nudit. Vlastně se jen jedná o realistický popis ponorkových bitev ve fiktivní válce mezi USA a Čínou. Navíc je dost vlastenecky zabarvená, takže američané mají supermoderní arzenál, zatímco číňané zastaralou flotilu ze sovětského výprodeje. Válka potom proběhne tak, že američané pomocí jedné ponorky zničí celé čínské loďstvo a sami přijdou jen o jeden bezvýznamný vrtulník. No, nic moc.

Stejně neohrabané jako předchozí díl. Děj tentokrát sledujeme očima Rachel (Jakovy sestřenice). Nad příběhem se pozastavovat nebudu, protože je to ubohá hra na dětské scifi. Nicméně Rachel mi přijde jako postava o maličko příjemnější. Ale i tak jsem rád, že další díl již nevlastním. Jediné čeho trochu lituji, že u nás nevyšel díl o Marcovi. Tento klučina má někdy opravdu úsměvné hlášky.

Krásné a smutné, jako skoro všechny knihy série. Tohle je smutnější o to víc, že Vlad se najednou ocitá v jiné době, které nerozumí a nezůstali mu už žádní blízcí.