RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (330)13162 příspěvků celkem
kniha: Jste špatný člověk, pane Gumo! - Stanton, Andy
trudoš | ***1/2 | před 65 dny

„Pan Guma se staral o svoji zahradu tak pečlivě, že to byla ta nejrozkošnější, nejzelenější, nejrozkvětlejší a nejzahradnější zahrada v celém Srkavém Zpititýnci. Takhle úžasná byla: Myslete si číslo od jedné do desíti. Vynásobte ho pěti. Připočtěte tři sta padesát. Odečtěte jedenáct. Teď všechna ta čísla zapomeňte… A Představte si úžasnou zahradu.“
Humor Andyho Stantona je mile absurdní, což ještě podtrhují pološílené ilustrace Davida Tazzymana. Chvilku tak trvá, než si člověk na chaotickou tóninu zvykne, ovšem v rámci všech samo se podbízejících příběhů je tohle vskutku příjemná změna. Dějová linie se navíc vyhýbá zaběhnutým klišé, takže se skutečně těžko odhaduje kam (a proč) bude vyprávění směřovat. Naneštěstí si však nejsem jist, jak si se střeleným vtipem poradí začínající čtenáři, pro které je kniha dle velikosti písma určena. Těch sto osmdesát stran je totiž čtení na deset minut a pochopit vyznění jako jednu velkou anekdotu může být pro školáky problém. Méně není vždycky více.

kniha: Kvantový zloděj - Rajaniemi, Hannu
idle | ***1/2 | před 65 dny

Když se to vezme kolem a kolem, je Kvantový zloděj vlastně dobrodružka zasazená do svérázného, pestrého prostředí daleké budoucnosti. A právě ten svět pohyblivého města, jeho obyvatel a zvláštních pravidel střídavého života tu hraje hlavní roli. Autor se určitě vyřádil na vymýšlení detailů i pojmů, které si příběh vynutil (čímž pádem taky děkuji překladatelce, že se toho zhostila se ctí). Jednotlivé postavy pak fungovaly spíš jako nosič děje.

Neštěstí pokročilých technologií spočívá v tom, že je čtenář vnímá jako magii a tím pádem nestíhá ocenit různá zákoutí situací, v nichž se hrdinové ocitají – problémy se vždycky vyřeší něčím, co ještě tak úplně neznáme. Zápletka se pak promění v jakousi exkurzi: nalevo vidíte, napravo vidíte.

Takže děkuji za prohlídku a zajímavý zážitek, ale do top 10 tohle dílo nepošlu. A to ani když připočtu malý bodík za pár finských slov (většinou jmen), která tam na mě párkrát vykoukla ze zmínek o Mieli a jejím původu.

kniha: Dveře do léta - Heinlein, Robert A.
Benetka | ** | před 66 dny

Mám s panem Heinleinem problém.Evidentně všechna jeho díla která jsem dříve doslova hltal mne teď po letech naprosto nebaví.A musím říct,že nejsem sám.Prostě jak přibývají křížky na krku,mění se chuť číst místo jedněch příběhů nějaké naprosto jiné.A že jsem toho od Roberta četl opravdu hodně!Ale všechny jeho knihy už jsem dal pryč,a zbyla poslední – Dveře do léta.Asi z nějakého sentimentu…Ona totiž ta myšlenka je neskutečně krásná!Jít v třeskutém mrazu a otevírat dveře s nadějí,že na druhé straně bude léto…Za tohle dávám jednu hvězdičku.Jinak už mě příběh,postavy a děj vůbec nebral.No a tu druhou?No samozřejmě za kocoura! :)

kniha: Právo nálezce - King, Stephen
trudoš | *** | před 66 dny

Kamenem úrazu je především smutný přehmat nakladatele, protože prvních pár vět z anotace na přebalu knihy suše shrne obsah víc jak poloviny románu. Díky tomu poměrně dlouho sledujete děj, o kterém víte, kam přesně směřuje, protože už vám to bylo vyspoilerováno. A Stephen King kromě jednoho překvapení z klobouku nic dalšího nevytáhne, takže jedinou radostí je čekání na finále. To však přináší pouze kýčovitou podívanou plnou obehraných klišé a černobílých charakterů. Co mi ale vadilo nejvíc, bylo nucené naroubování postav z předchozí knihy. Příběh by se klidně obešel bez nich a možná mohl být o to zajímavější. Ústřední motiv zabijáka a nálezce je totiž parádní sám o sobě a jediná škoda je, že si s ním autor víc nepohrál. Nehledě na to, že příspěvek bodře přemoudřelého Billa Hodgese přichází až v poslední třetině a nemá jiného významu než „přišel jsem, viděl jsem“. Ovšem nic to nemění na faktu, že je tu pár skutečně skvělých nápadů a několik nádherných statí o literatuře a lásce k ní.

kniha: XB-1 2015/12 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 66 dny

Priemerné číslo obsahujúce jednu vynikajúcu noveletku od Charlesa Colemana Finlaya Politický vězeň . Nejaký čas utkvie v pamäti aj totálny agorafobický úlet Úkryt od Pavla Housera.

kniha: Děti noci - Simmons, Dan
trudoš | **** | před 66 dny

V rámci dobrodružné literatury jsou Děti noci skvělé, ovšem jako horor nepříliš děsivé. Alespoň v mém případě. Možná to má co dělat s hlavními hrdiny, které jsem si pro jednou nedokázal výrazněji oblíbit, což u Dana Simmonse nebývá právě zvykem. Nejde o to, že by nebyly dobře vykreslené, v tom je pořád machr, jde spíš o charakterní výběr – kdyby umřely po straně třicet, slzu bych neuronil. Co ovšem ústřední epidemioložce Kate Neumanové upřít nelze, je naprosto precizní závěrečná akce, ve které má prakticky pět minut na vyřešení absolutně nezvladatelné situace. Napětím mi až málem vylétlo srdce z hrudi.
Jak je jinak pro autora příznačné, smysl pro detail dělá mistra. Díky tomu se z porevolučního Rumunska snadno stává kolébka čistokrevné deprese a z mytologického vampyrismu nezvyklá genetická nemoc, jež může zachránit lidstvo. Dohromady to možná zní trochu divně, ale funguje to. Nakonec právě nezvyklé uchopení otřepaného tématu a celková čtivost dělají z knihy nadprůměrnou záležitost.

kniha: Blázni z Hepteridy - Souček, Ludvík
Benetka | * | před 67 dny

Blázni z Hepteridy jsou lidově řečeno neslaní nemastní.Rozsahem spíše menší dílko by přitom mohlo mít potenciál být daleko zábavnější i napínavější než je.Což lze ovšem příčíst na vrub době vzniku,a také to možná byla pro pana Součka jen taková oddechovka psaná někde na chatě u vody.Děj je nezáživný,postavy jsou jen tak lehce načrtnuté a propletenec zápletek takový…prostě divný.Anotaci tady nikde nevidím,takže pokud máte chuť přečíst si něco o „televizácích“ ve 25.století,tak snad jen někde na chatě u vody… :)

kniha: Lovci - Kotleta, František
Majkl | *** | před 67 dny

Akčná jazda s krátkym rozsahom a jednoduchým dejom, skrátka jednohubka. Podobne, ako keď človek zachránený z púšte nesmie piť vodu hltavo a radšej malý objem, aj ja som si vybral Kotletových Lovcov ako rýchlu a ľahkú zábavu, ktorá mi pomôže sa znova rozbehnúť v čítaní. Svoj účel splnila, ide o pomerne zábavný a akčný príbeh, ktorý vychádza z tradície Kulhánkových kníh, bohužiaľ, nevyhol sa ani chybám. Po sľubnej prvej polovici je už dlho dopredu jasné, kto je záporák, akú má motiváciu, prím hraje hlavne akcia, ktorá po čase začína byť až otravná svojimi ratata, bum a buch, až nastúpi rázny záver. Bolo to presne to, čo som potreboval, ale stále je to jednorazovo zábavný priemer, ktorý sa ani zdaleka nehrabe napríklad na Asfalt a Noční klub.

A vidno, ako dlho som mimo fantastiky, Kotleta odhalený?! :)

kniha: Q: Otázky a odpovědi - DeCandido, Keith R. A.
BorgDog | **** | před 67 dny

Knihu nejlépe vystihuje komentář shrnující ji lakonicky dvěma anglickými slovy: „Continuity porn.“ Autor je zkušený startrekovský veterán, evidentně se při práci bavil, otázka ovšem zní, není-li toho nakonec kapku moc. Prakticky celá první POLOVINA knihy není nic jiného, než úchvatná kolekce odkazů na desítky TNG epizod i filmy. Ano, DeCandido je řádově lepší autor, než Dillardová. Dokáže všechno to „porno“ namontovat do rozhovorů, aniž by působilo nuceně, a postavy přestože prokreslené, nejsou ani zdaleka tak protivně „emo“ jako v „Odporu.“ Čte se to samo, alespoň pro ST fana – zda tohle dokáže přelouskat někdo, kdo nemá TNG nakoukanou třikrát tam i zpátky, o tom mám pochybnosti.

Druhá věc je hlavní zápletka. Není to v ST nic objevného a stále si myslím, že s postavou Q dokázal nejlépe psát Peter David, ale DeCandido za ním tolik nezaostává. To, zda lze označit samotnou zápletku a její vyústění za logické nebo dobré… nejsem si jistý. Samotná pointa se smíchem mi přišla na hranici únosnosti z celé řady důvodu, ale JEŠTĚ to není natolik zlé, abych řekl, že pokazila knihu. Víc originality by však rozhodně neškodilo.

V každém případě, „Q: Otázky a odpovědi“ jsou o dost lepší knihou, než „Odpor.“ Literárním zpracováním, myšlenkou, i pojetím postav. Ovšem také jsou mnohem méně přístupné publiku méně znalému Star Treku.

kniha: Hodiny z kostí - Mitchell, David
louza | ****1/2 | před 67 dny

Předně jeden fakt. Hodiny z kostí jsou knihou, za níž by i většina renomovaných autorů dala jedno varle. Kromě těch ze žánru fantastiky, kteří by dali obě, kdyby ještě nějaké měli. Ale Mitchell není fantasta. Je beletrista a proto je první část jeho knihy věnované pohnutému životu Holly Skyesové takřka čistokrevná beletrie s pro čtenáře zpočátku těžko pochopitelnými fantaskními vložkami. Mitchell tu používá své osvědčené mírně upravené povídkové schema, kde se každou kapitolu posouvá výrazně v čase a zcela mění úhel pohledu vyprávění díky změně osobě vypravěče. Je vcelku dechberoucí, jak uvěřitelně se dokáže autor vžít do různých charakterů a čtivě poutavým jazykem i přes velký rozsah textu a místy řidčí děj doslova přikovat čtenáře ke stránkám. Jazykem, kteří čtenáři znají například ze Třinácti měsíců.

Zlom přichází po dvou třetinách knihy, kdy autor vysvětlí para psychologickou hybnou premisu knihy, pravda ne nepodobou jeho následujícímu románu (v čechách předcházející) Dům za zdí. Na rozdíl od Domu za zdí, kde šlo myšlenkově defakto o povídku s řemeslnou dokonalostí nafouknutou do novely, jde tady o rozměrný duchovní a mystický koncept s vlastní historií, pravidly a terminologií, kterou však čtenář musí pobrat za běhu, protože autor veškerou fantastiku naprosto nemilosrdně vybalí doslova v hrdinském sprintu. Na pohých sto třiceti stránkách smete čtenáře úplně jinou knihou s ohromným potenciálem, který však využívá jen v náznacích. Čtenář neví jestli vyseknout poklonu, že má autor koule servírovat takhle esenciální nad fantastiku mainstreamu, nebo v kůži fantasty zuřit nad promarněnou šancí na novou originální příběhovou platformu potenciálně skýtající celý komplexní mega román a návaznou sérii větvící se do nutných spin-offů pro G.R.R Mitchellovy Jány Eslemonty a Briany J. Andersony. Mitchell doslova dusí nebohého fantastu na vařené nudli na níž ho vytáhl ze zaprděného fantasy chlívku a vláčí bahnem nenáviděného středního proudu. Má z toho potěšení. Protože může. Protože je nejlepší. A dobře to ví.

Hodiny z kostí jsou i přes svou nevyváženost, kniží dvojakost a velmi chmurné budoucí východisko v závěrečné kapitole skvělá a perfektně napsaná kniha, která zanechá ve čtenáři stopu. Ale autor je hajzl, který dá lačnému čtenáři nakousnout z pamlsku, aby mu následně s arogantně pobaveným úsměvem na rtech ukázal holou řiť. Kterou nebohému čtenáři nezbývá než políbit, nebo přestat číst.

kniha: Nezdejší - Rečková, Jana
snop | ***1/2 | před 67 dny

Rozmáchlá pomalá fantasy. Ve skutečnosti tři díly, vydané v jedné knize (což oceňuji). Výrazný autorčin rukopis nemusí sedět každému, mi až na výjimky nevadil. Rychlé změny POV, samomluvy, jakoby odcizené popisy, občas naopak zkratky a neorganické vhledy či úvahy.

Název trochu klame. Co jsou Nezdejší se vlastně pořádně nedozvíme, můžeme se pouze domnívat, že někde za tou fantasy je science-fantasy a mimozemské (mimosvětské) civilizace. Svět je zajímavý, autorka příliš nevysvětluje, mnohé věci bych chtěl prozkoumat více, ale je pochopitelný a celkem logický. Hrdinové (Galhi, Řabínek, Tim a spol.) jsou sympatičtí, byť ne vždy je jasné, jaké mají motivace – občas se to dozvíme až posléze, s omluvou, že i hrdinové vlastně do té chvíle nevěděli, co činí.

Je to vůbec celé takové osudové – celý příběh rámuje božskost, tou to začíná i končí. Hrdinové si to uvědomuji (neustále, až občas zbytečně opakovaná mantra, že lidi dělají, co musejí) a jednají – hrdinsky. Občas bohužel trochu nelogicky, protože jsou rozervaní a zmítaní vztahovými problémy. Ženská ruka autorky se nezapře.

Kniha je navíc dosti nevyrovnaná, protože prostě tři díly. První díl je skvělý, máme zde válku o osud světa, intriky, komorní příběhy, epické bitvy i hrdinství všedního dne. 90 %.

Druhý díl je typicky přechodový, jeden nepřítel je nahrazen jiným, poněkud abstraktnějším, hlavně všichni putují, supermani přicházejí o schopnosti. 70 %.

Třetí díl je bohužel hnán ryzími McGuffiny. Potřebujeme sebrat 7 Relikvií smrti, sorry, Závaží země. Patrně plutonium či tak něco. A tak cestujeme, sbíráme, umíráme, rekuperujeme se. Pár zrad, pár převratů, v zásadě nic zajímavého. Na konci, poněkud anorganicky, uzavření směrem k začátku. 40 %.

Bavilo mě to, ale třetí díl byl opravdu natahovaný a v zásadě až na konec (cca 100 stran) zbytečný. Škoda, že to tak autorka necítila, nebo Barbar nenaznačil a neprosadil.

Tři dějové linie, které se v románu proplétají, se točí především kolem dvou témat: záhady podzemních jeskyní Sardinie a tajemství orgonové energie, která nehledě na spásné účinky skrývá nestvůrnou hrozbu. Připravte se však na nesnadné čtení – navzdory literární obratnosti autor ve svém vyprávění nikam nespěchá, pomalu předkládá různá místa a děje, které dlouhou dobu nedávají moc logických spojitostí. A ani po dočtení si možná nebudete úplně jisti, o co že mu vlastně šlo. O studii totalitních systémů, které potírají lidskou individualitu? Či snad o psychologický rozbor dvou hlavních postav Nicolase Eymerika a Wilhelma Reicha? Nebo prostě jen o to, že všechno dobré nemusí být vždycky úplně dobré a naopak?
Přes dobrodružnou patinu není Tajemství inkvizitora Eymerika rozhodně jednoduchým ani prvoplánovým příběhem. K jeho plnému docenění podle mého názoru patří znalost předchozích knih, které Valerio Evangelisti s touto postavou napsal. Bez nich je to bohužel jen výsek z většího celku.

kniha: Projekt posmrtného života - Boudinot, Ryan
trudoš | *** | před 68 dny

Zvláštní román, který na mě fungoval v rovině samostatných epizod, ale snažit se jej pochopit jako celek, to bylo nad můj šedobuněčný hardware. Já prostě tyhle surrealistický šílenosti pobrat nedokážu, o to spíš, když chybí konkrétní dějová linie. Ryan Boudinot mistrně vyhrocuje jednotlivé linie příběhu do kouzelného absurdna, ze kterého by Philip K. Dick plakal blahem, jenže jakmile přijde na to, dát tomu všemu nějakou fazónu, končí u pseudofilozo­fických statí s metafyzickým přesahem. Nemluvě o absenci závěru, lépe řečeno závěru, který by dokázal rozklíčovat i obejda jako jsem já. A přestože jednotlivé osudy protagonistů v základně nenudí, problém je, že vlastně nikam konkrétně nesměřují.
Geniální je ale autor v nápadech. V tomhle bodě rovnou smekám, protože morbidnější budoucnost jsem už dlouho nerozečítal, navíc jazykově skvěle servírovanou. Přičtu-li k tomu satirický podtón, vychází mi z toho sympatické, leč zmatené vyprávění o životě, vesmíru a vůbec. Proč ne, ale jen o pondělcích.

kniha: Schránka duší - Flewelling, Lynn
trudoš | **1/2 | před 69 dny

O fous lepší než předchozí díl, hlavně díky detektivní zápletce. Jenže to je paradoxně i slabina, protože co se děje, ví čtenář od začátku, zatímco hrdinům to trvá tři sta stran, než konečně udeří hřebík na hlavičku. Do té doby řeší něco jiného, čistě proto, aby se v závěru ukázalo, že nemají kapacitu ani na tohle. Ony intriky na královském dvoře jsou fajn, jenže jakmile se vyprávění v druhé půlce rozdělí na tři dějové linie, jde osnova kvůli zmatenosti do háje a člověk v podstatě jen čeká, jak to Lynn Flewelling nakonec všechno zpytlíkuje.
Co mi však vadilo enormně, byla ufňukanost hrdinů. Neberu jim jejich sexuální orientaci, ale vzhledem k jejich image drsňáků nechápu, proč se neustále potřebují ujišťovat, jak jeden miluje toho druhého a jestli náhodou partner posledních deset minut nemyslel na támhletoho sličného svalovce, nebo tohohle nafintěného poetu. To je chování puberťáků, ne ostřílených zlodějů a špehů. Ale třeba vyzrajou, když je teď Alek dospělej a můžou to dělat oficiálně.

kniha: Po zemi bloudím dál - Carson, Rae
Lokina | **** | před 69 dny

Tak a mám to za sebou a mohu říci, že se mi kniha líbila :) Kniha v podstatě líčí cestu do Kalifornie mladé Leah, která musí opustit svůj domov za velmi těžkých podmínek. Leah jako hlavní hrdinku jsem si oblíbila, měla svůj cíl, byla odhodlaná a nenechala si nikým, zvlášť muži, diktovat život. Kniha velmi realisticky popisovala nelehkou, vyčerpávající a smrti se nevyhýbající cestu do Kalifornie, která má být příslibem svobody, zlata a nového života. Romantická linka zde byla vykreslena nenásilně, opravdově. Lee a Jeffovi jsem to hrozně přála. Nečekejte žádný fantasy nabušený příběh. Pro mě to bylo příjemné, dobrodružné, napínavé čtení s prvky fantasy :-)

kniha: Leviatan - Westerfeld, Scott
IvoHury | **** | před 70 dny

Funguje. Určitě to není čtení jen pro mládež. Spíš vůbec. Kniha je přímá, má rychlý nástup. Ale až zbytečně rychlý. Nestačíte si s hlavním hrdinou, Alekem, udělat ani žádný vztah. Snad ke konci získá jisté sympatie. Nevím jestli vinou autora, překladatele či redakce, jsou v knize některé věci, které dřou. Nebýt častých ilustrací, tak si ani nedokážete představit, jak co vypadá. Popisy jsou trochu více polovičaté. Někdy až tupé – viz. písty koukají z motoru ven, ale fungovat bude… Některé věci jsou taky dost divné – nakrmíme netopýry kovovými bodci, vyděsíte je, oni uvolní obsah střev a máte bombardér… Slovní spojení a koncept slovotvárnosti mi trochu vadil. Načež, pročež – nepatří do tohoto stylu literatury, obzvláště když jiné podobné staroknižní tvary již přítomny nejsou. Někde byla dokonce přímá řeč dvou osob v jednom odstavci. Což opravdu nefunguje. Možná to byla jen chyba sazby, ale celkově odstavce jsou divně tvořeny. Kniha se ale jako celek četla dobře, rychle. Vlastně se v ní ani moc nestačilo odehrát. Taková desetina z celkové předpokládané délky příběhu, utnutá a zakončená v půli. Není zde dokončen tedy ani hlavní příběh jednoho děje. Uvidím jak další díly :)

kniha: Rogue One - Freed, Alexander
Fouré | ****1/2 | před 70 dny

Tady opravdu musím smeknout. Jedna z nejzdařilejších literárních adaptací filmu, co jsem kdy měl tu čest číst.

V tomto prvním českém vydání dvě knihy v jednom. Odjakživa mi proto splývaly, ale rozdíly se přesto najdou. Stopař mi připadá absurdnější a obsahuje více motivů, které jsou nadhozeny jen jako vtip a opuštěny, ovšem po nějaké době opět zmíněny a pak jsem trochu plaval, o co vlastně šlo. Restaurant obsahuje jasnější dějovou linku, i když stále jde o dost praštěný příběh. Pokud jde o smích nahlas (což je takový indikátor opravdového veselí :-), tak začátek Stopaře často, pak sem tam i v Restaurantu, ale jinak jak říkám. Spíše absurdní komedie (nemyslím to však jako negativum). Pokud jde o postavy, tak asi depresivní robot Marvin. Moc toho sice nenamluví, ale každá věta je perla. Vůbec se nedivím, že Stopaři se svými ručníky se materializovali i v našem skutečném světě. Knihy mají rozhodně kultovní potenciál a je tam spousta materiálu, který lze používat jako hlášky. Dvojice Stopař/Restaurant podle mého názoru patří organicky k sobě, je pěkně ucelená a dobře ukončená a další díly budou jen nadstavba.

kniha: Krycí jméno Pozítří - Folsom, Allan R.
trudoš | ***1/2 | před 70 dny

Zbytečně natažený děj a nepříliš autentické postavy, ale ta zápletka dámy a pánové, ta zápletka… Já prostě tyhle post nacistické konspirace miluji, o to víc, když jdou za ab absurdum v duchu Iron Sky. Allan R. Folsom sice výrazně nepřekračuje čáru klasického thrilleru, ale jakmile dojde na ústřední motiv, je to tam a je to paráda.
Nicméně i přes výborný rozjezd, který vtáhne do děje, má autor neřest ve formě příliš mnoha slov pro nepodstatnou omáčku. Přitom umí vymyslet nečekané zvraty, stejně jako rozehrát správně schizofrenní atmosféru, kdy nelze věřit ani svému odrazu v zrcadle. Naneštěstí vyprávění znepřehledňuje množství vedlejších postav, které průběžně umírají, takže člověk nikdy netuší, kdo je skutečně podstatný a kdo ne. Ovšem především rozsah se mi při zpětném pohledu zdál přepálený, protože ne veškerý vývoj událostí má vlastně smysl. Celek tak vytváří dojem na sebe volně navazujících nápadů, jež mají konkrétní cíl, ale cesta k němu je po logické stránce dosti vachrlatá.

kniha: Koniáš: Muž na stezce - Žamboch, Miroslav
Methat | ***** | před 71 dny

Koniáš nerád zabíja ľudí ale je pre to stvorený. Vyzerá drsne ako zabiják najhrubšieho zrna, no v srdci má miesto pre spravodlivosť alebo romantiku. Keď vstúpi do knižnice, predajca si myslí, že ide vybrať výpalné miestnemu kmotrovi. Dočerte, aj tie prostitútky žiadajú od neho trojnásobnú taxu. Chudák Koniáš si nemôže v žiadnej krčme oddýchnuť, normálne sa najesť a vychutnať si dobré víno. Všade na neho čakajú problémy alebo ich sám vyhľadáva. Jeho zvedavosť ho raz dostane do hrobu.

Pre mňa osobne bola táto kniha strašná oddychovka. Až na pár slabších poviedok sa čítali jedným dychom. Užil som si hlavne Chechez la Femme, Pouštní škorpión, Špatná investice alebo Drsná hra. Parádny bol crossover Fanoušek, kde Koniáš stretne aj ďalšiu postavu z universa – Barklyho. Aj keď je to fantasy, moc mágie alebo iné rasy nečakajte – až na jednu poviedku. Teším sa na ďalšie dve knihy Koniáša, pretože tento (anti)hrdina si zaslúži samostatný príbeh.

„Na světě je málo krásnych věcí a člověk má rozvíjet svúj smysl pro estetično.“ – Koniáš (Špatná investice)

Tvářil se klidně a nezúčastněne, jako by hrál pokr. A v banku měl hodně, svúj život. Nelíbil se mi. Já sám nejsem moc dobrý člověk, provedl jsem v živote hodně špinavostí a zasloužím si shnít v pekle, ale tenhle parchant byl i pro peklo příliš špatný. (Pouštní škorpión)

kniha: Neuropat - Bakker, Richard Scott
Gaarq | ** | před 71 dny

ačkoliv jsem od jisté doby skeptický k doporučením svým přátel a kamarádů stran dobré četby ;) tady to vypadalo ok. kniha již ale v době mého zájmu nebyla dostupná jinak než v antíku, takže jsem nějak přehlédl tu trhoveckou obálku (hlavně její zadní stranu). nu což, říkal jsem si, prostě chtějí prodat.

s bakkerem již své zkušenosti mám a ač mě tehdy zklamal, jedno mu nelze upřít, ani v této knize, je to skvělý řemeslný spisovatel – živé popisy, takřka dokonalé dialogy, postavy, které si můžete z textu přímo prohlédnout. horší to už bývá s koncepcí příběhu a to mě dostalo i tady. prvních 37 stran bylo takřka úžasných, ano, byly tam i odporně morbidní scény, ale zdálo se to vše funkční. jenže pak došlo k podivnému zlomu a vše šlo do háje. od oné strany 37 je jasné, jak jsou rozdané karty, a co vše se stane. a taky stalo. za celý zbytek knihy se příběh nikam nepohnul a krom opravdu slušné porce makabrózních scén, prostě nic, nada, ničego, nothing, nix…

stává se mi to často, když člověk narazí v beletrii na pokus o psychologické výklady podbarvené tvrdými vědeckými aspekty, že nejsem schopen poznat, kdy blbě žvaní autor a kdy postava. základní koncept, který onu smršť nechutností má ospravedlňovat, je tak nesmyslný, že se mi ani nechce věřit, že by mohl být pouze výplodem choré mysli jedné z hlavních postav, která je za ně zodpovědná. je to absurdní, nesmyslné a podezírám autora, že prostě hledal nějaké (slovy jakékoliv) pseudoracionální „opodstatnění“, které by mu umožnilo napsat, co napsal. no pasarás por aquí, hombre.

iracionální strašení, overkill popisů utrpení, absence logiky… báj báj, richarde scotte bakkere.

kniha: Prach - Howey, Hugh
Madam Brbla | **** | před 72 dny

Završení trilogie proběhlo v souladu s očekáváním, už nebylo mnoho co objevovat a hlavní hrdinové jen hledali cestu, kudy ven z mizérie. Přibylo pár nových postav a zdaleka ne každý se dožil závěru, který přišel rychleji, než bych předpokládala (za současných okolností mi obvykle trvá o nějaké 2–4 dny déle knihu podobného rozsahu přelouskat). Autor rozhodně umí své čtenáře udržovat v napětí, přimět je odkládat důležitější činnosti kvůli dychtivému obracení stránek a přesouvat usínání do pozdních nočních hodin, protože „musím dočíst odstavec, kapitolu, ještě jednu kapitolu…“
Pár much by se našlo – například to Howey svým hrdinům dost ulehčuje nedostatkem kamer a vůbec zoufale nedostatečným přístupem k ostraze objektů, především jejich strategicky důležitých částí. Některé náhody trošku zavánějí bohy ze stroje… ale vzal připomínky ďas, prostě jsem se dobře bavila. Těch zdejších 83% mi přijde jen o maličko výš nad vlastními (převážně pozitivními) dojmy z tohoto postapokalyptického světa, svázaného tvrdými pravidly.

Když se vám na výletě dítě každou chvíli zasekne u kytičky, kamínku, šišky a tak dále, opravdu oceníte možnost vytáhnout z kapsy pidiknížku a vyplnit čekání nenáročnou četbou. Už je to velmi, velmi dlouho, co jsem se naposledy setkala s Baklym a vlastně si příliš nepamatuji, o čem to tenkrát bylo, akorát že jsem z té řezničiny byla nadšená. Tohle pokračování ve formě povídky mě sice ničím nepřekvapilo, přesto zabavilo, přineslo závan nostalgie a snadno se přenášelo po lese i na dětském hřišti, tak mírně nadhodnotím: 75%.

kniha: Bazar zlých snů - King, Stephen
Speedemon | ***1/2 | před 72 dny

Souhlas, že jde o dost nevyrovnanou sbírku. Zároveň, jak je u Kinga poslední dobou hodně zvykem, s minimem nadpřirozena. Slabších kousků je zde docela dost, ale většinou jsou krátké a je tedy brzy po nich. Výjimkou je Blokáda Billy, které je nudný a dlouhý. Za to může ale především moje velká neznalost baseballu se kterou si text prostě nelze užít. K povedeným kouskům patří rozhodně Míle 81, Zlý chlapeček, Nekrology a Ur. Pomrknutí z Temné věže bylo taky fajn. A „básníčky“ si mohl mistr odpustit. Jako vždy se nejlépe četly samotné autorovy komentáře ohledně inspirace a vzniku povídky. Za mě spokojenost, ale četl jsem i lepší Kingovy sbírky.

kniha: Spící město - Vopěnka, Martin
trudoš | ** | před 72 dny

Spící město je zvláštní knihou. Překvapivě velmi slušně v příběhu funguje dětská psychologie, jenže základní motiv na jednu stranu trpí nedotažeností (nemluvě o záměrném ignorování důsledků s tím souvisejících), kdy usnou všichni rodiče na světě. Na stranu druhou, myšlenka je to kouzelně magická.
Dobrodružství čtyř dětí, které se snaží nový svět pochopit, a hlavně v něm přežít, se brzy mění v putování za záchranou jednoho z nich. Martin Vopěnka si tak vytvořil nejjednodušší cestičku k provedení čtenáře snovými kulisami a dal mu při tom co nejvíce morálních ponaučení. Nehrát na automatech, protože gamblerství; nedůvěřovat každému, protože pedofil; nenastupovat k neznámým, protože proto; a tak podobně. Po téhle masírce pak přijde závěr, který nejen že nemá opodstatnění, ale je přitažený za vlasy. Ovšem k celkovému vyznění docela sedí. Co však očekávat příště, to opravdu netuším.
Závěrem bych ještě rád vyzdvihnul krásně melancholické vnitřní ilustrace, jež má na svědomí Daniela Olejníková.

kniha: Říše bouří - Maas, Sarah J.
Maitter | **** | před 72 dny

V tomhle díle jsem se trochu ztrácela. Párování mi trošku lezlo na nervy idealističností. SJM posunula věkovou hranici o pár let výš několika otravnými intimnostmi. Mraky pocitů a odhalených duší. Uznávám však, že v takto vykreslené době by emoce mlátily se všemi a vším. ---- Vůbec si nestěžuji na střety, setkání a vývoj postav starých i nových. Všechno je to zajímavé a charaktery protagonistů čtenáře poutají a baví. Leč měla jsem číst a zpracovávat o něco pomaleji, důkladněji, abych nezapomínala a neztrácela přehled o drobnostech a nápovědách. ---- Bylo to zábavné. Fakt. ---- Másová mě tloušťkou knih začíná štvát. Špatně se drží v rukou při chůzi. A HLAVNĚ PŘÍBĚH STÁLE NEUKONČILA.

Zatímco u „Okultace“ jsem byl zklamán a snad dokonce trochu znechucen, tady mohu jen parafrázovat Stephena Kinga: „Viděl jsem budoucnost hororu: Jmenuje se Laird Barron!“ Z devíti povídek není jediná podprůměrná nebo jen průměrná. Usekávané konce a nemastné neslané zápletky zmizely. Ano, přetrvává jistá monotematičnost, Barron stále točí hrstku motivů dokola, ale tentokrát to dělá ve vynikající podobě. Nenápadné spojování povídek do jednoho společného vesmíru je nanejvýš příjemným bonusem. Navíc nakladatelství Gnóm! dělá knihy pečlivě, a hlavně trochu jinak. Papírová obálka bez lamina s přebalem, rozsáhlý poznámkový aparát, dokonce mapka na konci – a vtípky jako sekera na zadní straně.

Snad jediný nedostatek je až moc užvaněná Partridgeova předmluva, přesto, když všechno sečtu, absolutní hodnocení mi přijde zcela adekvátní. Jen víc takových nádherných věcí, co nás všechny čekají. :-)

kniha: Stříbrokřídlý - Oppel, Kenneth
trudoš | ****1/2 | před 73 dny

Kanadský spisovatel Kenneth Oppel postavil své vyprávění na zcela netradičních hrdinech – netopýrech. Pokusil se tak čtenářům přiblížit stvoření, která mnozí považují za odporná či dokonce děsivá. Na základě různých světových legend jim vytvořil vlastní historii a kulturu, díky nimž si tyto prazvláštní tvory určitě oblíbíte. Jeho literární zpracování se pohybuje na tenké hranici mezi realitou a čirou fantastikou, kdy zvířata sice nejsou o nic méně zvířaty, než jak je známe, ale přesto mají svůj podivuhodný svět, o kterém nemáme ani tušení.
Zvířecích příběhů bylo vždycky pomálu a když už se nějaký objevil, většinou byl určen výhradně dětem. Stříbrokřídlý je v tomto ohledu zářnou výjimkou, protože splňuje všechny nároky, které jsou standardně kladeny na dobrodružné čtení pro děti, mládež i dospělé. Je napínavý, rychlý a originální, po okraj nabitý svižnými dialogy, a hlavně autorskou imaginací. Sympatické a netradiční obsazení pak skvěle dotváří svébytnou atmosféru záhad a tajemství.

kniha: Odpor - Dillard, J. M.
BorgDog | **1/2 | před 73 dny

Je to slabé. A důvod, proč je to slabé, je v zásadě dvojí: Za prvé, motiv „vzpoury“ proti velení, který je ve Star Treku sám o sobě ohraný až běda, ale zde působí hůře než jindy, protože jeho zdůvodnění je žalostné na obou stranách. Admirál Janewayová z toho vychází jako tupá, amorální kariéristka, a Picard s celou posádkou jako spolek fanatiků. Vulkánská poradkyně by mohla být zajímavá, kdyby se z ní nestala typická „postava k polepšení“, a tím to bohužel co se týče nějaké psychologie nebo vztahů končí. Ze všech protagonistů jsem soucítil snad jen s Worfem, jehož velitelské dilema bylo jediné pochopitelné. Na druhou stranu scény, kde lituje (Klingon!!), že někoho zabil, u těch jsem přemýšlel, zda to autorka myslí vážně.

Druhý důvod spočívá v nafouknutém rozsahu, kdy si Dillardová pomáhá „citečky.“ Ne, v knize zkušeného autora nemají místo půlstránkové popisy toho, jak se kdo na koho zle podíval, na co přitom myslel, co dotyčný cítil, jak se podíval nazpátek… et cetera. Kdybych ořezal zbytečnosti, už tak celkem krátká kniha se smrskne na délku novely. K tomu se ještě přidávají některé nelogičnosti – ne tak řvoucí, jako to bohužel předvádí poslední (rádoby)ST seriál Discovery, ale i tak značné.

Ale abych jen nehanil, třeba pečlivost v prokreslování vedlejších postav, které konečně nejsou jen „červená trika na odstřel“ je chvályhodná a velmi osvěžující. Celkově „Odpor“ beru jako rozjezd, celkem logicky slabší – uvidíme, co přijde dál.

kniha: Příběhy vašeho života - Chiang, Ted
Skabandari | ***1/2 | před 74 dny

Hned první povídka mi přišla jen jako pohádka pro děti, ale říkal sem si, že jestli to odložím, bude to až mě zklame i ta druhá. Ovšem ta byla jednou z nejlepších co sem kdy čet a pro mě je to i nejlepší povídka celé sbírky(pochopit). Určitě to stojí za přečteni, ne vše vás nadchne ale většinou jde o nadprůměr.

kniha: Ve světle nebo ve stínu - Block, Lawrence
trudoš | *** | před 74 dny

Spíš než plnohodnotnou antologii povídek připomíná kniha sbírku textů, jež autoři odevzdali po zhlédnutí výstavy obrazů Edwarda Hoppera, a ty pak byly následně přiloženy k průvodní brožuře. Protože jako doprovod k obrazům fungují povídky skvěle. Ale to je asi tak všechno.
Většina spisovatelů sice dovedně zachycuje atmosféru požadované malby i doby, bohužel málokdy se jim podařilo vložit do příběhu zápletku. Fungovalo to na mě jako pohádka bez morálního ponaučení. Protože odeberete-li textu obraz, přestane najednou fungovat, lépe řečeno začnete tápat nad tím, co chtěl básník vlastně říci. Najednou je to jen suché konstatování životní situace, která vás napadne, když se zahledíte na nějaké Hopperovo dílo, ale nic víc.
Jsou tu ovšem i světlé výjimky, které zvládly jedno s druhým, tedy zadání i kvalitní výsledek – Joe R. Lansdale, Craig Ferguson, Michael Connelly či Joyce Carol Oatesová. Celkově ale můj výsledný dojem z antologie valný není a obávám se, že zůstane knihovně navždy zapomenuta.

kniha: XB-1 2015/11 - kolektiv autorů
yerry | **** | před 74 dny

Toto číslo išlo kvalitatívne opäť raz nahor a to o dosť. Tématicky sa nieslo v duchu čínskej science fiction v zahraničnej sekcii a v duchu hororovom v sekcii domácej. Za všetky spomeniem len dve bomby, z ktorých aspoň jedna by ťa mohla dostať do kolien. Tou prvou je antimilitaristická poviedka Rok krysy od Čchen Čchiou-fana a tou druhou morbídna hororová smršť Když dítě neshnije od Martina Moudrého.

kniha: Pan Krátur - Priestley, Chris
trudoš | *** | před 75 dny

Chris Priestley dovedně kombinuje odkazy na různé literární klasiky, díky čemuž jeho vlastní zápletka naneštěstí pokulhává. Moc se toho zde neděje, spíše jen sledujeme vývoj vztahu rozporuplné dvojice hrdinů. Autor přitom kupodivu příliš nemoralizuje, ale zároveň dokáže upozornit na to, co je špatné a co ne, takže příběh pro mládež je to ideální. Chybí ovšem dobrodružná linie, tolik potřebná pro gradaci. On totiž popkulturní manýrismus stran viktoriánské literatury dorostence do kolen pravděpodobně nedostane.
Román tak působí lehce samoúčelně, jako by se tvůrce chtěl předvést, co všechno zná. Což mu nikdo nebere, protože ctít staré mistry mu jde náramně. V tomhle ohledu však zapomíná na dobovou atmosféru, jelikož postavy mluví a chovají se moderně. Zároveň trochu hřeší na charaktery ústředních protagonistů, kteří jednají zpravidla dle toho, co vyžaduje aktuální zvrat, než podle logiky. A vzhledem k tomu, že další osudy hrdinů popisují jiná, slavnější díla, vyznívá závěr do ztracena.

kniha: Příslib krve - McClellan, Brian
Pepa 62 | ****1/2 | před 76 dny

Jestli mi něco vadilo, tak to bylo použití magie v některých momentech. Vyloženě mi vadil kuchtík, jak z pohádek Zdeňka Trošky, který například vloží do pece deset bochníků chleba a vytáhne jich sto. Někdy mi přišlo užívání kouzel trochu nelogické. To když se třeba všichni radují, že se jednomu z prachmistrů podařilo zastřelit velmi významného privilegovaného, který v minulosti smetl celou armádu – úplně sám. A tady se nechá zastřelit! Ale jinak opravdu velmi dobré!

kniha: Ve službách Meče - Leckie, Ann
Gaarq | **** | před 76 dny

druhé pokračování příběhu z rádčského impéria si drží lajnu. autorka se nebojí experimentovat na profláklém poli spejsoperky a military, tady nám výrazně ubývá military a přibývá opery. hlavním tématem je obecně spravedlnost a jak se má impérium vypořádat se svou expanzivní minulostí a „šířením civilizace“. breq, hlavní hrdinku tu vidíme z nového úhlu jako kapitánku flotily, poznáváme další a další nové aspekty rádčské říše a její minulosti. hlavní linie příběhu se moc nepohne, ale přece nějaký vývoj je patrný. je to pořád dobré, tak proč ne pět aster: dialogy tu víc skřípou, ztratila se čistota na úkor příliš velké snahy ozvláštnit text. obecně to celé ztratilo švih, ale hádám ze struktury textu, že to byl záměr, nicméně moc mi to nesedlo. je to jako symfonie, kde autor tři čtvrtiny uspává publikum sice sofistikovaným a ne nezajímavým, ale poněkud bezvýchodným fidláním, aby pak v závěru spustil bouři, která vás sice probere a nabudí, jenže si pak říkáte, že jste ten začátek klidně asi prospat mohli. tou bezvýchodností myslím příliš velkou spoustu možností, kam se příběh může ubírat a podle mého i záměrným stavěním ho tak, aby čtenář co nejdéle tápal. v textu jsou roztroušeny drobné nápovědy, ale když se jim nikdo dále nevěnuje, mysl může otupět a nechat je plavat. takže dobrý, ale nemělo by se to přehánět.

kniha: Tři tváře - Sanderson, Brandon
Madam Brbla | **** | před 77 dny

Sandersona už mám relativně obstojně zmapovaného, přesto mě dokázal překvapit: první povídkou „Císařova duše“ ještě ne, ta je sice výborná, drží se však zaběhnutých pravidel, jak je znám z autorových románů (hodnotila bych 85%). Totéž lze říct o „Odvěkém meči“, který kráčí ve stopách RPG a je určen spíše mladším čtenářům (pro zkušenější knihomoly žádná bomba – 69%). To nejlepší nakonec: „Spousta“ nabídla především geniální postavu, geniální ve smyslu její zábavné podivnosti a využitelnosti pro další tvorbu (90%). Snopem zmíněnou chybu v textu jsem také zaregistrovala, zarazila mě, ale nějak ji nedokážu vnímat stejně tragicky.
Co dodat? Sanderson mi dokázal, že umí psát nejen skvělé romány, zrovna tak schopný je v povídkách. Za „Tři tváře“ si ode mě vysloužil uznalé kývání hlavou a silně zářivé čtyři hvězdičky.

kniha: Já, Gowery - Šlechta, Vladimír
Svarec | *** | před 78 dny

Zklamání. Tři povídky z různých období, které spolu nijak nesouvisí a některé navíc navazují na jiné texty, což činí četbu dost matoucí. Děj všech tří příběhů by šel shrnout tak, že se někam jde, tam se střílí a je konec. Šlechta nikdy nebyl nějaká vysoká literatura, ale čekal bych od něj přecijen něco víc. Neznat již hrdiny a svět z minula, asi bych vůbec netušil, o co jde a dost bych se nudil. Narozdíl od gulatha si myslím, že povídky mají sestupnou tendenci, respektive první dvě dobré a třetí slabá. Jinak ve třetí povídce jsem poprvé v životě narazil na „continuity error“, kdy Gowery někomu věnuje svou pistoli a o několik stran dále z ní zase střílí (přičemž z předchozí textu vyplývá, že má jen tu jednu).

kniha: Není jiných cest - Drescher, Alex
trudoš | ***1/2 | před 78 dny

Zbytečně dlouhé. Což je ve zkratce moje asi největší výtka k téhle jinak povedené fantasy kriminálce. I když Alex Drescher zápletkou příliš nepřekvapil, dějově mu vše šlape v mezích zákona a čtenářského vkusu. Jenže tam, kde si v povídkách vystačil s rozsahem právě tak akorát, román mu překvapivě nabobtnal v nedůležitých momentech, čistě jen proto, aby se mohly pomasakrovat další a další postavy. Čekal jsem trochu víc tvůrčí invence, když už se změnil literární útvar. Ale hlavně je to zatraceně promarněná šance. Ač se Drescher snaží, Žamboch ani Šlechta pořád ještě není.
S tím souvisí i jeho největší neřest ve formě závěrečného vyústění. Přijde mi, že řešit všechno uvolněním Yggreddových zakázaných schopností je po dvou knihách povídek už vážně drobet na pováženou. Co ovšem opětovně skvěle funguje, je poodhalování obchodních triků, právních berliček či politických intrik. Tady je autor ve svém živlu a je jen škoda, že to v příběhu nehraje významnější roli, než je obdoba pouhé omáčky.

kniha: Brána Ivrelu - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | ***** | před 79 dny

Na začiatok trochu off topic: nočná prebiehala pomerne vpohode, rachotiace stroje vyludzujúce industrial song o sile cca 130dB neúnavne búšili do svojich kovových náprotivkov a vyzerali byť vo forme. Vybral som preto štuple zo svojich uší, nasadil sluchátka, zapol mobil a spusti FBReader. Rozhodol som sa vyskúšať najnovší zásuvný modul v podobe strojového čítania. K dispozícii som mal digitalizovanú verziu Brány Ivrelu od mnou obľúbenej autorky Cherryhovej. Počítal som s tým, že fantasy ako kulisa k rachotu na pozadí je dostačujúce a dosť odľahčené. Chyba… po čase som ten rachot prestal vnímať a ocitol som sa v autorkinom svete…

Pár chybičiek v čítanom texte najskôr trochu trhalo uši, Voice Reader ženským príjemným hlasom vytrvalo vyslovoval meno hlavného hrdinu Vanya ako Váňa a slovo „aby“ s anglickou výslovnosťou, ale zvykol som si. Bol som pripravený na klasickú fantasy. Text síce má tradičnú fantasy štruktúru tolkienovského typu, teda putuje sa odniekiaľ niekam, ale tým všetka podobnosť s klasickou fantasy končí. Podobne ako Le Guinová vo svojom románe Rocannonův svět , napísanom o desaťročie skôr, tu Cherryhová využila aj prvky science fiction, a musím uznať, že napísala tak ešte o pár levelov lepší text ako jej kolegyňa. Jedná sa teda o science fantasy.

Tých styčných bodov s Le Guinovej svetom Hain je tu viac, Cherryhová však svoje ťažiská presunula trochu inam. Ako predstaviteľka Novej vlny v science fiction, čo majú s Le Guinovou spoločné, ťažiskom u Cherryhovej nie sú sociálne ale sociologické vzťahy ako lingvistika, vzájomné dorozumievanie sa navzájom nekompatibilných rás a pod. V tomto príbehu hlavný hrdina nieje archetypálnym Connanovským hrdinom skôr naopak. Jeho prednosťou nie sú svaly a ovládanie zbraní ale vlastnosti ako šľachetnosť, vernosť, sebaobeta a pod.,teda vlastnosti, ktoré predovšetkým u žien zaberajú a preto si ho Morgain aj vyberie. Tým Connanovským archetypom je tu naopak krásna mladá bielovlasá Morgain. Žena inej rasy, s oceľovou vôľou, prechádzajúca bránami postavenými dávnou, už zaniknutou mimozemskou dekadentnou civilizáciou, používajúca moderné zbrane neznámeho typu.

V mojom prípade, príbeh sa počúval príjemne. Postavy sú plastické a vyvíjajú sa. Vzťah medzi hlavným hrdinom a Morgain prebieha viacerými fázami. Svet je uveriteľný. Miesto čarodejov sú tu jednotlivci pochádzajúci zo starej vymretej rasy, miesto drakov a rôznych príšer sú tu živočíchy prenesené z iných svetov, miesto portálov sú tu brány. Skrátka je to sience fiction tváriace sa ako fantasy alebo aj naopak. Knižku nemám ešte kompletne vypočutú, zostáva mi ešte asi tretina, napriek tomu si jej už teraz trúfam dať maximálne hodnotenie. Ak ma niečo napadne pri dopočúvaní tohoto príbehu počas ďalšej nočnej, prípadne to sem ešte dopíšem. Zatiaľ teda, u mňa vynikajúce…

kniha: Učedník a válečný mág - Matharu, Taran
snop | **1/2 | před 79 dny

Je to stále hrozně naivní a ploché, autor by asi udělal lépe, kdyby svá díla nechal pouze na internetu. Ale četlo se to o něco lépe než minulý díl, především proto, že několikrát změníme prostředí i příběh. Takže nejdřív putujeme po Aetheru (mimochodem, autor neudělá ani krok směrem k nám, čtenářům, kteří již dávno zapomněli, kdo je kdo a jaké má s hlavním hrdinou vztahy, takže to, že někdo je trpaslík, buď vylovíte v paměti, nebo vás zmínka o tom překvapí někdy po 100 stranách), což je takový zvěřinec nejrůznějších chimér a příběhově únikovka, pak tu máme mezihru s trochou politiky, a pak druhou část, ve které Fletcher kolonizuje zděděné Raleighshire a musí se bránit proti invazi goblinů. A pak velký nástup se vzpomínáním a zatmívačka. Jsem docela rád, že už je konec.

12345678910poslední (330)13162 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu