RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (330)13171 příspěvků celkem
kniha: Čarodějky na cestách - Pratchett, Terry
Rezaria | **** | před 95 dny

Čarodějky na cestách mi daly celkem zabrat. Prvních asi 30 stránek jsem musela číst dvakrát, abych se nějak zorientovala a začetla. Zrcadla a pohádkové příběhy mě totiž dvakrát neoslovily. Když jsem ale ten poměrně kostrbatý začátek překonala, začala jsem se bavit. Zdědit kmotřičkovství totiž není jen tak, navíc když vám Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová dýchají za krk. A kmotřičkovská hůlka očividně zvládá jen dýně. Napojení a odkazy na všemožné legendární pohádky a Pratchettovy svérázné čarodějky daly dohromady ten správný zeměplošský guláš, který sice místy chutnal po močálu a voodoo, ale nepřejedl se. Po dlouhé době jsem zeměplošskou knihu dočítala s nadšením a měla jsem chuť pokračovat dál. Jo a Esme s Gytou na plese fakt válely!

kniha: Nesvatý otec - Dvořák, Marek
snop | *** | před 95 dny

Takova mila novela ze zivota neprilis svateho kneze. Je to celkem atmosfericke, lehce se to cte a bavi to. Druha vec je, ze autor jeste neni uplne vypsany, takze to obcas trochu skripne, a ze cele knize by slusel bud dvakrat vetsi, nebo dvakrat mensi rozsah.

Nečítal som poviedku, ale pravdepodobne bude o mnoho lepšia. Román mi prišiel až zbytočne rozťahaný, plný nezáživných pasáží,.

kniha: Alchymistův syn - Booth, Martin
trudoš | **1/2 | před 97 dny

Nenáročný děj, velká písmena, nemnoho stránek a kratičké nahlédnutí do záhad alchymie – to je prakticky nejstručnější charakteristika novely Martina Bootha. Jde o jednoduché dobrodružné dětské čtení, které (a tady jde jen o přirovnání) připomíná některé starší příběhy Čtyřlístku. Dvanáctiletý Sebastián díky magické látce hibernuje a v průběhu staletí se probouzí vždy, když svět začne ohrožovat nebezpečí ztělesněné ďábelským de Loudéacem. V jeho boji mu tentokrát zdárně sekundují mládežnická dvojčata, která však nakonec sehrají pouze druhé housle a v příběhu jsou jen proto, aby měl kdo vyprávět Sebastiánův osud.
Autorova profesionální deformace z tvorby populárně naučné literatury se odráží na úsporném prostoru, do kterého se pokusil nápaditý příběh vložit. Kvůli tomu se kvantum informací nepříjemně tluče se stručností děje, který by si jinak zasloužil rozvést. Nicméně to určitě není problém, který by dětské čtenáře měl odradit. Ty starší ovšem lehce strohý náčrtek dost možná neuspokojí.

kniha: Homo špiritusus - Pilipiuk, Andrzej
Benetka | **** | před 97 dny

Jelikož autor poněkud trpí nadprodukcí,aneb jak už to tu někdo někde poznamenal – je to zkrátka grafoman,a vzhledem k tomu,že hlavní hrdina je furt a pořád jenom ten jeden,mohlo by se zdát,že se to odráží na kvalitě povídek.Leč není tomu tak.Stále je to velmi zábavné počtení!I když jak už jsem tu u Andrzeje psal – jistá nevyrovnanost povídek je zcela evidentní…Já jsem teď přečetl 4 jeho knihy během srpna – vždycky sedl na kolo,jel k hospůdce na zahrádku a kombinoval Pilipiuka s pivem (vřele doporučuji!),a přitom se dobře bavil! :)

kniha: Věšet každý může - Pilipiuk, Andrzej
Benetka | **** | před 97 dny

Příjemné oddechové čtení plné svérazného humoru.Občas autor uplatňuje do textu i na žánr fantasy docela originální nápady.Jediná věc která maličko kazí celkový dojem je určitá nevyrovnanost jednotlivých povídek.Tomu se však nemůže vyhnout snad žádný spisovatel… :)

kniha: Nikdykde - Gaiman, Neil
Benetka | ***** | před 97 dny

Tak trochu jiná fantasy,tak trochu jiný příběh.A autorovi nelze upřít,že umí vyprávět velmi poutavě.Vždyť knihu jsem přečetl za 1 den!Děj mě prostě vcucnul a už nepustil.Proto také plné hodnocení.Možná je jen malinko škoda,že nebylo plně využito tohoho potenciálu,toho nepřeberného množství nápadů které bylo do knihy vloženo.I když si uvědomuji,že by to pak asi mělo jednou tolik stránek! :) A také bych si chtěl přečíst pokračování – jak to bylo dál s Dvířkou a Richardem… ;)

V roce 2014 vybuchla munice ve skladu ve Vrběticích na Zlínsku a munice a zbraně se se rozletěly po areálu. Areál se sklady je stále ohrazený a stále plný munice, která hrozí výbuchem, proto ho nepřetržitě hlídá policie a ochranka. Přesto dva čeští „stalkeři“ do areálu chodili a odnášeli samopaly a možná i jinou munici či zbraně. Máme tak „stalkery po česku“.

kniha: Šest vran - Bardugo, Leigh
snop | ***1/2 | před 97 dny

Asi bych dokázal dát i 80 %, kdybych byl žena. Dobře vystavěný svět i příběh, trochu to připomíná Lockeho Lamoru. Na mě je tam ale těch citových rozervaností až příliš. Tři páry jdou vykrást banku, dalo by se říct. Byť tedy ten třetí, homosexuální, je spíše v začátcích, kdežto ty druhé dva, to je rozervanost jak pověstný klín skal, pod kterým hučí řeka. Dočkáme se spousty srdcervoucích flashbacků, nicméně i spousty akce a heistu ve stylu Ocean's eleven. Rozhodně výhodou je, že příběh je uzavřený, byť tedy s cliffhangerem, ale to jenom otevírá prostor pro druhý díl. Pokud vám tedy trochu romantiky nevadí, jděte do toho. Pokud se vám u popisu, jak se jeho mužná hruď otřela o její tvář a ona z toho je celá nesvá, asi vynechejte… ale přijdete o celkem vtipný děj plný zvratů a podvodů v podvodech jiných podvodů.

kniha: Dracula - Stoker, Bram
Lokina | **** | před 98 dny

Knihou jsem opovrhovala, když jsem byla mladší, ale jak přibyly léta, knihu jsem si vybrala do povinné četby. A mohu říct, že Stoker předčil svoji dobu. Příběhu nechybělo napětí, po které vám strachy přešel mráz po zádech. Kniha se díky deníkovým záznamům a dopisům četla úplně sama. Za mě dobrá, mrazivá klasika, kterou by si měl přečíst každý fanoušek hororového žánru.

kniha: Paní půlnoci - Clare, Cassandra
Lokina | ***** | před 98 dny

Už dlouho jsem laškovala s myšlenkou přečíst si Nástroje smrti. Když se mi naskytla příležitost přečíst si Paní půlnoci, vůbec jsem neváhala. A kniha o dalším příběhu ze světa lovců stínů, se mi strašně zalíbila. Příběh byl poutavý, napínavý a magický svět nefilim, démonů a kouzel mě dokázal upoutat tak, že jsem kolem nic jiného nevnímala. Emma mi přišla jako správňácká hrdinka, pro mě byla sympatická, měla bojovnou duši a kousek drzosti a pro své blízké by udělala cokoliv. Co mi přišlo líto, byl ten konec, kdy učinila za mě těžké rozhodnutí, protože jí k tomu vedla nevyhnutelná a nebezpečně vyhlížející pravda. Jen mi stačí doufat, že to autorka nějak vyřeší, protože Emma a Julián by pro mě tvořili tak hezký, stabilní a milý pár. Už teď se nemohu dočkat dalšího dílu a já se zase ponořím do úžasného světa lovců stínů. A abych si ten čas zkrátila, přečtu si Nástroje smrti, protože tahle kniha mě přesvědčila, že je to jistá záruka kvalitní a uchvacující četby.

Kniha poplatná době svého vzniku, protože dnes už se jednoduše píše jinak a naštěstí lépe. Russell Blackford se snaží uhranout temnou atmosférou, ve které se to rozporuplnými hrdiny jen hemží, jenže té rádoby temnoty je tolik, že to celé sklouzává k trapnosti. Připadal jsem si jak na metalovém koncertu, kde se pro všechnu tu metalovou image nějak zapomnělo na hudbu. A tak se děj plácá z místa na místo, aniž by člověk pochopil smysl toho kterého zvratu. Motivace postav jsou přitom jak nakreslené a je jich tolik, že orientace mezi nimi je málem nemožná. Kdykoliv to pak už vypadá, že se konečně rozjede nějaká zápletka, autor to úspěšně zazdí dětinským přetahováním se o Prorokovo žezlo. Vlastně jediné, co jsem si skutečně užil, byly bitvy – správě monstrózní, zběsilé, obludné a krvavé a všechno to navíc má ostny, rohy, zuby a čepele. Prostě nádhera, jakoby mi znovu bylo dvanáct. Škoda že dnes nejsem víc emo nebo gothic, protože pak by pro mě Pokušení krále čarodějů nebylo takovým utrpením.

Dlouho jsem váhal mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty, ale nakonec jsem dal vyšší hodnocení za péči, které se knize dostalo po grafické stránce. Oproti o dva roky staršímu Mrtvému v parovodu je tu steampunk organičtější a najdou se tu minimálně tři vynikající věci.

Mám v úctě autory, kteří na ploše povídky dokáží kromě postav, zápletky a pointy ještě jen tak mimochodem načrtnout fungující svět, a tak mi učaroval Starý Jack od Lukáše Hermy, kde se létá vzducholoděmi mezi ostrovy v oblacích. Lehce ulítlý ohledně charakteru postav (prozrazovat v čem by znamenalo spoilovat) je i Podraz v Lost Hope, jinak steampunková noir detektivka. Spíš rekvizitou je vzducholoď v historické fikci Tomáše Bandžucha Konec věku páry, která stíhá líčit zajetí českých vzduchoplavců ve Francii současně s mocenskými intrikami mezi Ruskem, Německem, Francií a Zeměmi Koruny české – škoda jen až příliš překombinovaného závěru.

Svébytné světy a dobré příběhy, které mě ale už neposadily na pozadí, představují i Ondřej Páleník v Úhlu poslechu a Daniel Tučka ve Dni, kdy se město zastavily. A aspoň zmínit si zasluhují Igor od Jana Dobiáše, ve kterém je sice od začátku všechno jasné a čtenář se nedočká ani jednoho překvapení, ale stejně se dobře baví, a Medkův (jako vždy) stylový Paraboloid inženýra Barina, ve kterém je sice úplně zbytečný romantický prvek, ale zato v pointě pěkně kombinuje jednu ze základních veličin hororu s jednou historickou událostí. I zbytek povídek je spíš nadprůměrný, o čemž svědčí to, že asi nejslabší je příspěvek vždy solidního řemeslníka Vlada Ríši.

Suma sumárum: Po grafické stránce nejlepší a po obsahové jedna z top pěti (možná top tří) českých antologií, s nimiž jsem měl doposud tu čest.

kniha: Mrtvý v parovodu - Ríša, Vlado
Ninsangil | *** | před 99 dny

Přečetl jsem za sebou Mrtvého v parovodu a o dva roky později vydanou antologii Excelsior, gentlemani! a Mrtvý mi z toho nevychází úplně nejlíp. Po řemeslné stránce všechny povídky slušné (především Medek a Nováková byly hezké stylovky), ale na většině bylo znát, že jsou na objednávku na dané téma, přičemž u některých jsem si říkal, že by jim bez násilně vecpaného steampunkového elementu bylo líp. Nejvíc pohromadě podle mě držely šílené, ale originální Pási spási od Martina D. Antonína, které jsem původně chtěl přestat číst kvůli až přehnaně svébytnému jazyku, ale nakonec jsem byl rád, že jsem vydržel, protože jsem se královsky bavil, a Pecinovského lehounkou rukou napsaná holmesovská parodie Mrtvý v parovodu. Příjemně překvapilo ještě Čestné slovo od Lucie Lukačovičové (od které se mi zatím nikdy nic nelíbilo), které má výborně načrtnuté prostředí i postavy a je poutavě napsané, i když pointa se u mě minula účinkem. U zbytku povídek kvůli slabým nápadům a ještě slabším pointám za dva-tři týdny už nebudu vědět, o čem byly.

kniha: Podsvětí - Šefara, Michal
SONP | ** | před 99 dny

Podsvětí není klon Gluchovského Metra 203X, ale spíš nepodařenou variací na Gaimana nebo Renčína. Nápad s pražskou podzemní dráhou coby antickým podsvětím je sice zajímavý, ale mě tedy za srdce nějak nevzal. A to mám metro rád (možná právě jen proto jsem to celé dočetl)! 2/3 knihy nadto nemá v podstatě žádný děj, jde o útržkovité historky ze života hlavních postav. Ty navíc byly jen stěží uvěřitelné – vědkyně pracující v nadnárodní farmaceutické společnosti, která se chová jako puberťačka? Stárnoucí předák metra coby expert na starořeckou mytologii? Ani tu Prahu coby doutnající bojiště policie, gangů a demonstrantů jsem autorovi neuvěřil. Poslední třetina knihy sice měla jakýs takýs spád, ale stále žádná sláva. Chcete-li českou urban fantasy, přečtěte si radši Městské války. Tohle byla pro mě rána vedle.

kniha: Mágův konec - Feist, Raymond E.
Speedemon | **1/2 | před 99 dny

Zazvonil konec a pohádky byl konec. Nutno podotknout že KONEČNĚ! Bohužel mě autor už tolikrát zklamal a znechutil, že už mu ten finální sentiment nežeru. Více než pětisetstránková bichle má víc vaty než užitečného obsahu. Kombinace osudové apokalypsy (Pug a spol.) a válka o Království (Hal s bratry, James a spol.) jsou tak rozdílné a nijak na sebe nenavazují, až je to jako ve většině ostatních knih, rušivé. Finále bylo docela fajn, nicméně spousta postav vyšuměla do ztracena (Amirantha, Sandreea, Arkan, Laromendis a Gulamendis). Někteří se dočkali jen pár řádků, na některé se snad zapomnělo úplně. Osobně nechápu k čemu byl v příběhu Arkan. V minulých dílech dostal nějaký účel, který zde vyšuměl úplně do ztracena. Pan Feist tímto uzavírá obrovskou kroniku svého světa v čele s hlavní postavou. Epilog je správně dojemný a funguje z celé knihy asi nejvíc. Bitvy a akce jsou taky fajn. Jak se však začne filozofovat a vysvětlovat různé principy, celé se to rozpadá pod rukama. Za mě bohužel na víc než průměr jít nemůžu. Nebýt to úplné finále, jsme ještě níž…

kniha: Zánik Impéria - Scalzi, John
trudoš | ****1/2 | před 100 dny

Dá se napsat space opera o dvě stě padesáti stranách s akcí i přesahem? Dá, Zánik Impéria je toho jasným důkazem.
John Scalzi opustil svět Koloniálních válek a vrhl se do nového cyklu s vervou grizzlyho na kokainu, přičemž tentokrát je hodně znát, že si dopředu promyslel, jak vývoj událostí vést a k čemu směřovat. Děj je tak osekaný na nezbytné minimum a příjemně bezprostřední postavy dělají z jinak tradiční hry o trůn rozpadajícího se impéria zábavnou podívanou. Skvělým prvkem je přitom hrozba katastrofy apokalyptických rozměrů, která je stejnou měrou neodvratná, jako neuchopitelná.
Autorovou obchodní značkou jsou ovšem živé dialogy a na těch i zde stojí většina atraktivity. Scény s neurvalou Kivou Lagosovou pak patří k těm, jež by si zasloužily souhrnné vydání. Bohužel, nutnost humorné konverzace se dost podepsal na tom, že všichni mluví jak jim zobák narost, což nejvíc ruší především ve společenských kruzích vysoké šlechty. Na druhou stranu možná právě díky tomu mě to celé tak bavilo.

kniha: Pastýřská koruna - Pratchett, Terry
Gaarq | *** | před 100 dny

tonička bolavá jako óbrbosorbaba, spousta elfů, ten čarodějka a něco smutných zpráv.

tahle kniha se mi četla špatně od začátku. napoprvé proto, že je opravdu poslední svého druhu. napodruhé, je to, žel, poznat a to nejen proto, že jde vlastně o torzo, byť více méně ukončené. nápady jsou super, zasmál jsem se několika vtípkům, ale explicitnost příběhu je hodně, hodně velká. bylo poznat už i na páře, ale tady je to ještě výraznější. chápu proč, ale i tak. nicméně, můj obdiv patří autorově vůli, která byla silná jako ty jeho oblíbené lokomotivy.

kniha: Železný grál - Holdstock, Robert
louza | ****1/2 | před 100 dny

Jestli se první díl Merlinova kodexu dal charakterem přirovnat k Branám. Tak Železný grál má hodně blízko ke kodexové verzi Lavondyss. Děj se z prosluněného Řecka vrací na ostrov Albu (starověká Anglie), kam postupně doputují všechny skupinky znesvářených hrdinů, každá sledující svůj vlastní cíl. Těžištěm děje je osud hradiště Taurovinda. Na přetřes přichází Urthův klan a řeší ze zejména kdo, nebo co a proč napadlo keltské hradiště. Celá kniha je podstatně keltštější, než názvem podchycená Keltika, která byla paradoxně postavená spíše na řecké mytologii. Magie lesa tu není tak hmatatelná jako v předchozích Holdstockových introvertních knihách. Text je výpravnější stále s tahem na branku. Minimálně konec v podobě výletu do země mrtvých s rychlým sledem mytologických obrazů však vyzkouší čtenářovu pozornost, intelekt a představivost. Kniha je o stupínek náročnější než předchozí část a příběh jako takový vlastně z velké části uzavírá.

kniha: Úkol přežít - Machaněnko, Vasilij
cerb | ****1/2 | před 100 dny

Přestože děj není nijak originální a v zásadě nepřekvapí, můžu knihu doporučit, je napsána řemeslně velmi dobře. Mám slabost pro knihy kdy se hlavní hrdina vyvíjí i když je to jen postava v rámci RPG hry.

kniha: Led - Korněv, Pavel
trudoš | *** | před 101 dny

Pavel Korněv má sice hezky propracovaný svět, ovšem že by jej dokázal využít pro zápletku, to už mi nepřišlo. Ono je vůbec pro Rusy příznačné vysvětlovat, co jak funguje, ale když přijde na děj, je to zpravidla jednoduchá road movie, prokládaná popíjením vodky a disputacemi o životě, vesmíru a monstrech. I zde je základním kamenem v podstatě jen to, že hrdinu se snaží někdo/něco zabít a on proplouvá podivuhodnými kulisami, ve kterých se stírají hranice mezi fantasy a sci-fi. Problém je, že protentokrát nějak nezaklapávaly jednotlivé epizody smysluplně do sebe. Je fajn, že se pořád něco děje, ale když chybí vysvětlení proč, pozornost dokážu udržet jen po určitou dobu. S tím souvisí i zbytečné množství bohatýrských postav, které průběžně přicházejí a odcházejí, aniž by člověk měl představu, kdo je podstatný a kdo ne. Přičemž je otázkou, zda v tom měl vůbec jasno i sám autor. Závěrečné vyložení karet je pak tak strašně pofidérní, až mi v rámci celkového rozsahu přišlo malinko směšné.

kniha: Slyším tě všude - Willis, Connie
idle | ****1/2 | před 102 dny

Jo, Connie Willis se zase jednou povedlo napsat něco, co mě bavilo číst. O dojmech jsem se podrobně rozepsala v recenzi, tady jenom shrnu, že je to příběh o komunikaci a dialogy jsou taky to, co mě na ní nejvíc bavilo. A kdyby byly všechny romance psané s takovouhle lehkostí, tak jich klidně čtu víc.

V recenzi jsem nezmínila povídku Zázrak, protože se mi zdá, že ji moc lidí nezná, ale je střižena z velmi podobného materiálu.

kniha: Poutníci po hvězdách - McIntyre, Vonda N.
idle | *** | před 102 dny

Knihu jsem si koupila v rámci nějakého e-knižního balíčku, ani už nevím přesně kterého. Rozečetla jsem ji s nevelkými očekáváními a ta nezklamala, zůstala někde v průměru. Jde o příběh obrovské lodi, která se chystá využít jedinečné kosmické příležitosti a vyrazit do vzdálených končin Galaxie, z politických důvodů má stále méně lidí i zásob, než by potřebovala, a navíc hrozí, že projekt bude zrušen úplně. Bohužel jde o první díl čtyřdílné série, takže jednak působí jako jeden dlouhý úvod a druhak je vcelku jasné, jak to dopadne, jinak by nebylo o čem dál psát. Za plus považuju rozmanité postavy, některé s hodně zajímavým původem (scény z moře mě bavily). Škoda jenom, že to, co se řeší na kosmické lodi, mě až tolik nezaujalo. Přestože jsem při čtení nijak netrpěla, po dalších dílech se asi dívat nebudu.

Peklo na kolečkách a bez řídítek. Primitivní vypravěčský styl na středoškolské úrovni, naprosto nečitelná zápletka (až mám pocit, že se ani o zápletce mluvit nedá), nulová literární invence a totální černobílost postav, zvířat i předmětů. Navíc akce stylu z nouze ctnost, špatné bodré vtípky a slovní zásoba založená na slovech jako vole, debile či sráči celkový stav věci nijak zásadně nevylepšují. Jako jo, uznávám, že dost pravděpodobně by takhle nějak dopadl můj vlastní román, kdybych jej v mládí sesmolil. Hraní Dračího doupěte a kreativní kompozice Vládců strachu v člověku snadno vyvolá dojem, že je literárně nepřemožitelný. Naneštěstí dojmy nejsou realita.
Ovšem duo Jan Vorlíček a Vladimír Dostál-Král se čtenářského vkusu nezalekli a s nonšalancí kamikadze se pustili do spektakulárního dobrodružství. Pročež podobně jako pejsek s kočičkou sesmolili všechny nápady, které je kdy oslovily, a uvařili z nich pochutinu, jíž ocení pravděpodobně jen milovníci skutečných obskurdit. No, proč ne.

kniha: Ďáblova obrazárna - Medek, Leonard
SONP | **** | před 103 dny

Jestli něco Leonard Medek umí, je to atmosféra. Člověk by řekl nejenom, že navštívil venezuelská kasina pro cizince, kolumbijská sídla gangsterů, vykřičenou čtvrť v New Orleans a další místa, ale že má dokonce ve sklepě schovaný stroj času a že tuto turistiku vskutku vykonal kolem roku 1916. Málokomu lze ducha starých zašlých a přitom zlatých časů věřit tak jako jemu. K tomu přidejte hrst rodokapsových příběhů, starosvětský pravopis a dostanete další díl Dobrodruha. Čtení to bylo skvělé, jedním dechem jsem slupl zejména caracaský Smrtný slunce svit, krátkou rotterdamskou epizodu Krajina s ruinou a nejvíce snad detektivní putování francouzským venkovem v Mlze nad kanálem. Jak tomu sice v povídkových knihách bývá, jiné kusy mne zas až tak na srdce nevzaly, zejména ta akční závěrečná, ale to už je osud…

kniha: Atlantský gen - Riddle, A. G.
Madam Brbla | *** | před 103 dny

Zahlédnout tento román v knihkupectví, zaujala by mě obálka, název by můj zájem zchladil a anotace by mě spolehlivě vyslala zkoumat jiné tituly. Historky o Atlantidě ani pátrání po kořenech lidstva mě příliš neberou. Ovšem vypůjčené knize se na stránky klidně podívám, maximálně promrhám trochu času, než to bez výčitek odložím nedočtené. Což není případ „Atlantského genu“, přesněji – mrhala jsem časem až do konce.
A.G. Riddle stvořil překvapivě čtivou prkotinu, pardon, prvotinu. Je to jako scénář amerického akčního filmu, ve kterém silný a čestný hlavní hrdina/superman bojuje proti superzlovolné organizaci pod vedením superpadoucha, přitom pomůže z nesnází krásné superženě (vnadné vědkyni/lékařce) a s její pomocí zachraňuje unesené superděti plus celý svět, ne-li vesmír. Do toho rachotí střelba početných komparzistů určených kulkám klaďasů, meditují mírumilovní mniši, objeví se nefalšovaní nacisté a kdesi u ledu číhají ufouni. Jsem docela zvědavá, kdo bude tenhle cirkus natáčet a s jakým rozpočtem – jestli to bude hollywoodský spektákl se slavnými jmény, dechberoucími efekty a rozpočtem středně velkého afrického státu, nebo céčkový guilty pleasure (v hlavní roli s Casperem van Dienem a neznámou ochotnicí s hlubokým výhledem na silikonové dudy, co se do „bondgirl“ zdatně prokouřila).
No vážně, je to blbost plná divokých konspirací, prapodivného jednání na základě ničím nepodložených domněnek, nepravděpodobných událostí, logických přehmatů a bohů ze stroje, ale dobře se to četlo, svižně, mozek si odpočinul. V závěru už autor krávovinami vůbec nešetřil, takže jsem si zase jednou procvičila krk při vrtění hlavou a přestala se snažit chápat kdo, co, kdy, kde, s kým, proč a jak (nehledě na vrcholně debilní scénu, kdy má superhrdinka varovat superhrdinu před nebezpečím, místo toho však podlehne jeho mužnosti a příležitost promrd… ehm, k hovoru se nedostanou). Finále se blížilo cimrmanovskému „Vichru z hor“: „Nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn a maminka je babička z otcovy strany.“ Přes veškerou nejapnost a výhrady – jestli se mi naskytne příležitost vypůjčit si pokračování, možná neodolám.
Zdejších 62% vnímám jako přiměřené hodnocení.
P.S.: Snad už nikdy neuvidím, neuslyším ani nebudu číst pojednání o událostech minulých v budoucím čase. Věta „fakta jsou následující – před sedmdesáti tisíci lety dojde k erupci supervulkánu Toba“ mi přivodila v oku ošklivý tik. Co je sakra špatného na minulém čase?

kniha: XB-1 2015/09 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 104 dny

Budem sa už asi opakovať ale toto číslo hodnotovo ničím nevyčnieva nad tie predchádzajúce. Publicistika štandardne boduje, zato žiadna poviedka ma tu mimoriadne nezaujala. Áno Resnickových Sedm vzorků z Olduvaiské rokle bol veľmi dobrý text, ale až na tie africké kulisy nič mimoriadne. Paradoxne najviac mi utkvela v pamäti riadna vypaľovačka od Pavla Urbana: Rekrut . Nebol to síce žiadny Krátky proces Screwdriverom medzi rebrá, ani namotávačka typu Kolowrat, ale drajv to malo…

kniha: Bivoj - Červenák, Juraj
Strýček Biolit | ***** | před 105 dny

No, jak začít? Každého samozřejmě zajímají nesporné a neoddiskutovatelné praktické kvality knihy, proto začnu asi těmi. Tak za prvné, pokud by na vás při četbě vyběhl šílenec s mečem/sekerou (o nějakém nožíčku nemluvě), je velká pravděpodobnost, že masivním Bivojem (či spíše Biblojem?) první úder vykryjete. Co se palných zbraní týče, malé kalibry si ani neškrtnou, větší by šanci mít mohly, pokud by střílel Old Shatterhad a trefoval se do jednoho místa. Vypadne-li vám ze zdi domu cihla, není problém nahradit Bivojem. Štve vás večně štěkající sousedův pes? Pošlete mu z okna Bivoje a do rána máte pokoj. Bivoj v této úpravě je zkrátka a dobře masivní a velice dobře provedený vázaný špalek, ne nějaké šidítko. Ale tak je to asi logické, masivní hrdina, masivní kniha. Co se týče samotného textu, jedním slovem: Paráda! Jako kdyby R. E. Howard přestal psát o Piktech, pralesích, pirátech a pustil se do mýtů naší domoviny. K tomu je nutno připočíst spoustu naturalisticky popsaných usekaných hlav, tekoucích vnitřností (jo, hrdinové se skutečně neostýchají), starých božstev, zrzavých leseb, lidských obětí, temných hvozdů a všeobjímající mystické atmosféry z počátku věků. Holt slovanská fantasy přesně podle mého gusta. Jasně, někdo může namítat, že je to celé strašně jednoduché, že už při prvním setkání s postavou čtenář přesně ví, odkud vítr fouká, jenže v tom je právě největší síla textu – nehraje si na nic, čím není. Pokud hledáte zcela jednoduchou, avšak vysoce kvalitní!, knihu s pěknou atmosférou a partou silných hrdinů (a skutečně zlých padouchů), u níž si chcete odpočinout, s Bivojem chybu rozhodně neuděláte.

kniha: Nylonový anděl - de Pierres, Marianne
trudoš | **1/2 | před 106 dny

Nejvýraznější slabinou Nylonového anděla je absence zápletky. Je tu sice spousta na sebe navazujících sekvencí, naneštěstí organizovaný chaos má za následek, že už v polovině románu netušíte, kudy že to teče řeka. Přitom začátek je křišťálově jasný, hrdinka chce jen zabít svého násilnického šéfa. Fajn, nemám problém, kdyby se toho Marianne de Pierres dokázala držet. Jenže místo jednoduchého ric pic mrtvola se hlavní postava nepřímo zamotává do chudinské revolty, tahanic mezi zločineckými gangy a kupodivu i nechtěného svatořečení. No a když si k tomu připočtete její nevyrovnanou charakteristiku, je o nudu postaráno. Drsňačka Parrish Plessis totiž buď hořekuje nad tím, jak je ošklivá, přitom ji chce do postele každej, nebo se jako ostřílený bodyguard ověšuje všemi možnými zbraněmi, aby pak měla deprese ze všech mrtvol, co vyrobí. Realita jak vyšitá.
Závěr pak něco uzavře, něco si nechá na příště a o něčem se raději ani nezmiňuje. Pročež nechuť k otevření dalšího dílu je poměrně výrazná.

kniha: Outsider - Cigan, Chaim
Gaarq | ***** | před 106 dny

je to jízda až do samého konce. autorovi rozhodně neubývají nápady a ač to vypadá, že není čím, dokáže pořád překvapovat. chytře stavěný příběh má opět výraznou příchuť židovství a k tomu nádavkem i něco z blízkovýchodního salátu. děj se odehrává převážně v izraeli a za velmi zajímavých okolností (mesiáš, arabové a aliance). konfrontace představ nejstaršího abrahámovského náboženství o konci historie s dnešní realitou přináší spoustu zajímavého materiálu k přemýšlení. hlavní hrdina se prosmýká dějem víceméně proti své vůli, ale stopu zanechává znatelnou. jenže, lidská sláva, že.

všechny ty příběhové linky, které vznikly během vyprávění se daří ciganovi držet pod kontrolou a výsledek má sice daleko k „a žili spolu šťastně až do smrti“, ale vedou k jasnému finále, které, jak už bychom asi měli čekat, je neočekávané ;) tenhle díl jsem zhltl za 14 dní, což je pro mě při tomto rozsahu rychlost rovnající se trysku. stálo to za to.

kniha: Nuly - Wendig, Chuck
snop | **1/2 | před 106 dny

Hm, v anotaci inzerovany humor jsem tam tedy nenasel. Jinak dost nevyrovnana kniha. Zacatek takovy rozpacity, konec akcni utekova road movie. Spousta nedoresenych a nedorecenych veci, treba jak vlastne hrdinove Tyfonu na zacatku pomohli. Sami hrdinove neprilis sympaticti, pretrhavani deje zmatene… Neoslovilo.

kniha: Atlantida - Donegan, Greg
trudoš | ***1/2 | před 106 dny

Bermudský trojúhelník, Ďáblovo moře, Kambodža – všechna tato místa spojuje tajemství. Za podivných okolností zde mizí letadla, lodě, ponorky i lidé. Záhada, kterou ani moderní věda není schopná rozumně vysvětlit. A aby toho nebylo málo, teď skrze tyto lokality útočí na lidstvo technologicky vyspělý nepřítel, který už jednou uvedl Zem v chaos. Tehdy padla Atlantida. Teď začíná nemilosrdný zápas o planetu znovu…
Svižný akční příběh, který má spád od první do poslední strany, což je sice otřepaná fráze, nic ale tuhle knihu nevystihuje lépe. Vypravěč utahuje šrouby napětí na maximum a nedá čtenáři ani na okamžik vydechnout, s čímž však přichází i největší nešvar celého románu – jde totiž o úvodní svazek šestidílné série, takže pro rozřešení VŠECH tajemství musíte obratem investovat do pokračování. Protože odpovědí či řešení se zde nedočkáte ani náznakem. Jinak ovšem slušný vojenský thriller o boji s mimozemským nepřítelem, ačkoli dle mě nic, co by překračovalo hranice pulpové literatury.

Jedno z nejlepších čísel magazínu je prošpikováno skvělými povídkami, o kterých se podrobněji rozepisuji přímo v nich. Pokud ještě Magazín neznáte a chcete jej poznat, toto číslo, které bylo svého času i v Levných knihách za nějakých 19 Kč, nechť vám slouží jako odrazový můstek. Nemá totiž slabšího místa. I ty „horší“ povídky jsou pouze odpočívadly po nebo před těžkotonážními kousky, které vás převálcují jako Olžin náklaďák (Grant, Varley, Watson, Eisenstein, Benford, Resnick).

kniha: Jak zacházet s nemrtvými - Lindqvist, John Ajvide
Lucc | ***1/2 | před 107 dny

Navnaděn trudošovým chvalozpěvem jsem po knize zapátral v naší maloměstské knihovně a hle, bylo světlo. Rozečetl jsem ji doma a dočítal na rodinné dovolené v Chorvatsku (spolu s některými Nezvalovými básněmi a jedním starým číslem Magazínu F&SF), čímž odpovídám i na otázku, kterou idle položila v Drbárně.
Mnohoslovný úvod mi měl pomoci se odrazit k samotné knize. Nezdařilo se. Stále nejsem o moc moudřejší v poznání, co na knize vlastně bylo špatného. Malý tlak na pilu? Když si vypůjčím termín z výtvarného umění, přirovnal bych ji ke krajince. Precizně provedené, ale vlastně únikové technice pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou jít hlouběji. Nebo nechci jít hlouběji já sám a autor mne tam nevede, protože ode mne očekává aktivní snahu? Nevím. Přidávám se tedy chtě nechtě k onomu kritizovanému hodnocení 60–80 %, které vlastně o ničem nevypovídá. Jek moc je kniha průměrná? Jak moc nadprůměrná?
Příběh je dobře vymyšlen a má potenciál, ale jako u mnoha jiných děl začíná a hlavně končí bez jasného ukotvení. Co se stalo s mrtvými i živými po konci knihy? Nevíme. Transcendentní závěr má být asi katarze a dál? Kde je ta nevděčná práce s hrdiny „potom“? Kde je ta hořká dohra? Odvinul se mi před očima kus filmu, kus plátna života několika postav, ale konec asi zapomněli ve střižně přilepit.
Autorské řemeslo je velmi slušné. Postavy, myšlenky, dialogy, situace, jsou podány s přehledem. Chyběla mi snad větší hloubka úvah, obzvláště tváří v tvář takové podivnosti jako jsou probuzení (milovaní) mrtví, ale proč by vlastně hrdinové něco takového měli podstupovat? Oni žijí jen své unavené životy a na hloubku v nich není příliš místa. Kniha mi prostě připadala až příliš banální v kontrastu s tématem, které volalo po tom jít až na dřeň.
Co mne vyloženě mrzí je neuzavření zajímavé náboženské, přesněji křesťanské linky. Když se budí mrtví, co to pro křesťany znamená? No přece… Zato vlažnost víry a síla nevíry a konformního života jako koule u nohy je v románu vykreslena přesvědčivě.
Jak zacházet s nemrtvými je promarněná šance. Není to rozhodně napínák, bát se v prvním plánu nebude snad ani mimino, v druhém plánu už román mrazení vyvolat může (ale mne ani nepolechtal). V tomto pro mne selhává. Nefunguje dokonale ani jako podobenství o posrané postmoderní společnosti, i když k tomu měl nakročeno. Nebýt slušného autorského řemesla a pár dobrých momentů, nestála by kniha ani za starou bačkoru. Pokud je vám 16 – 25, můžete a pravděpodobně budete knihu vidět jinak. Pro mne je to ale zklamání.

kniha: XB-1 2015/08 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 108 dny

Opäť jedno priemerné číslo obsahujúce veľmi dobrú publistiku, výbornú dlhšiu poviedku od Kim Stanley Robinsona: Slepý geometr a veľmi dobrú multi-kulti pozitívnu poviedku tiež pomerne veľkého rozsahu Vesmíry, domov můj od mnou občas nedocenenej autorky Jany Rečkovej.

kniha: Hrdinství pro začátečníky - Moore, John
trudoš | ***1/2 | před 109 dny

Pohádková fantasy plná nepohádkového humoru. A rozhodně nic pro děti a katolické kněze. Fakt je, že tahle parodie okouzlí i přes množství prvoplánových fórků hlavně celkově pohodovou atmosférou. Zároveň je tu pár skutečně skvělých etud, kde se smíchu ubránit prostě nelze, přestože jste třeba právě pohřbili oblíbeného křečka. John Moore popkulturní odkazy na žánrovou literaturu a filmy ani moc neskrývá, což je na jednu stranu fajn, na druhou se to rychle okouká. Nicméně mě příjemně překvapila zápletka, která, ač poměrně jednoduchá, je stejnou měrou nevšední. Hlavně ale není odbytá pro nutnost rozesmát, takže gradace funguje po celých dvě stě padesát stran. Jako zábavná oddechovka pro veselejší život tak obstojí kniha určitě, i když se přiznám, že do vkusu se mi netrefila úplně na sto procent. A to právě díky té přímočarosti, jež čtenáři nenechává příliš možností pro představivost. Takové to kopání do zadku, které je však prováděno se sympatickou nonšalantností ostříleného cirkusáka.

kniha: Finální říše - Sanderson, Brandon
SONP | ***1/2 | před 110 dny

Když jsem přečetl druhý ze dvou dostupných dílů Archivu Bouřné Záře, rozhodl jsem se zkusit starší autorův cyklus Mistborn. Úmyslně jsem si o něm nic nepřečetl a tak jsem byl od počátku fascinován ponurým světem s padajícími sazemi, utlačovanými nevolníky a revolucí ve vzduchu. Dokonce mi to připomnělo zlatou dobu Chiny Mievilla. K tomu všemu se přidala velmi pěkně vymyšlená magie kovů a vypadalo to, že jsem odsouzen přečíst si cyklus celý. Jenže postupem času se přidaly plesy a krásné šaty a krásní sečtělí šlechtici a jejich intrikující snoubenky, zkrátka se to nějak nepozorovaně změnilo v Young Adult, jak má být. A tak jsem zbytek knihy už strávil s tímto pocitem a nějak jsem to doklepal bez počátečního nadšení. K tomu všemu se využití magie v soubojích změnilo v dojem, že čtu popis cizího hraní hry na konzoli, kde X=pálení cínu, A=pálení cínu s olovem a tak dále. Ocenil jsem ovšem, že jde o sevřený příběh s koncem (dnes vzácné!). Tahle série ale nebude pro mě a radši si počkám na další díl Archivu. 70%

kniha: Zmije - Sapkowski, Andrzej
Benetka | *** | před 110 dny

Taková zvláštní kombinace válečného románu a fantasy.I když té fantasy je tam pomálu,a jeden se v tom často ani moc dobře neorientuje.Za mě jsou totiž dějové linky k makedoncům a britům jaxi nadbytečné.Kdyby autor zůstal jenom u ruské přítomnosti v Afghánistánu,u­dělal by líp.Samozřejmě rozumím narážkám na to,že jak jedni tak druzí pak i třetí a teď i čtvrtí se snaží nějak si tu zemi podrobit,jako by nevěděli,že je to marné marné marné.I když si na druhou stranu rovněž uvědomuji,že pokud by to tam autor nezmínil,nezbylo by z té fantasy linie asi zhola niccc.Leč příběhu to nepřidá.Takže za mě tři hvězdy za popis boje sovětů vs. dušmani!Howgh!

Tak mi to nedá a přidám i svůj komentář. Docela jsem se u čtení komentáře Avatara2 pobavil. Ano, přesně takhle má kniha působit v prvním vhledu, ale pro bližší pochopení obsahu je nutná znalost historických reálií. Jde o knihu, která se doslova stala legendou v předválečné Evropě. Dodnes jí čtou mladí lidé v postsovětských zemích, ale i v Německu, Francii a Británii, a pějí na ní ódy. Jistě – můžeme knihu smést jako smetí z obnošeného saka a odsoudit jí jako politickou agitku sovětských komunistů, kterou s nostalgií a se slzou v oku čtou dnešní neokomunisté, ale to je povrchní soud, který nemůže být vzdálenější realitě… Doporučuji nejprve k přečtení esej Marie Šagiňanové „Jak jsem psala Mess-Mend“, po jejímž přečtení získá čtenář zcela jiný pohled na sérii.

Shodneme se v tom, že jde o brakovou literaturu. Ostatně román vycházel nejprve v sešitovém vydání i v SSSR. Obsahově jde o bláznivinu srovnatelnou s díly tzv. černé literatury. Šagiňanová však nebyla tak mizerný autor, ani zaslepená komunistka – žila v roce 1923 na pokraji chudoby a okolo ní na ulici umíraly žebravé děti – kniha je parodií tehdejší doby a satirou zároveň. Osobně mi připomíná parodii Jerry Jacka (=Jaroslav Žák) Z tajností žižkovského podsvětí či Mrtvým vstup zakázán Timothyho Tatchera (=Nenad Brixy), ale ještě mnohem bláznivější. Ruští literární kritici jí nazývají groteskní fantasmagorií, ale to je Krvavý román od Váchala také. Sama Šagiňanová měla za vzor článek z novin, který žádá o dobrodružnou detektivku pro mladé, tedy „Rudého Pinkertona“ či Nicka Cartera.

Příběh o americké proletářské straně MESS-MEND (=Náprava nepořádků), která v nadšení z VŘSR vytvoří skupinu, která má budovat socialismus v Americe. Nejde však o komunistickou stranu, Američané se snaží o jakousi „třetí cestu“ po vzoru Inda Gándhího. Dělníci pomocí mystických tvůrčích schopností získají možnost vytvářet věci, materiály… (!až jakýsi fantasy motiv) Oproti Mess-mend stojí v opozici fašisté vedení princem Gregoriem Čicem (alter ego Mussoliniho)… Pochopitelně je zde boj obou skupin, bláznivá dobrodružství…

Popravdě, ani mě kniha nenaplnila nadšením (četl jsem před 35 lety), ale beru ji jako zajímavý doklad doby, kdy se hledaly nové cesty, tedy i ty literární. Šagiňanová byla v té době už zavedená autorka klasické prózy, z toho důvodu také zvolila pro svou „dime novels“ pseudonym, ale filmaři jí přinutili se k dílu přiznat a čtenáři si vyžádali dvě pokračování.

Ještě poznámka na okraj: Šagiňanová knihu v roce 1954 výrazně přepracovala (podle všeho k horšímu) a toto vydání u nás poté 2× vyšlo v edice DDD. První české vydání (také sešitové!) by tedy mělo být jediné věrné původní předloze.

Zajímavé je bezesporu i filmové zpracování, kterého se dočkala kniha již v roce 1926, pod názvem Miss Mend. Jedna z hlavních postav románu – Vivian, získá ústřední úlohu ve filmu jako špiónka Miss Vivian Mend, která bojuje se zločinnými padouchy ve službách teroristy Čičeho. Jde vlastně o jakousi „bondovku“ či chcete-li Matu Hari v ruském hávu.

kniha: Úkol přežít - Machaněnko, Vasilij
snop | ***1/2 | před 110 dny

Velmi zajímavý koncept, v zásadě takový popis gameplaye MMORPG. Nebo naopak, popis normálního příběhu z fantasy světa, jenom se zcizovacím efektem „autorovy“ reflexe (prolomení čtvrté stěny). Jinak dějově celkem běžný první díl, hrdina se vypracovává z vězně na supermana, do toho náznaky jakéhosi spiknutí v reálném světě. Vlastně jde ale pouze o expozici.

Je to celkově taková jednohubka, ale na další díly se vyloženě těším. Doufám, že vyjdou brzy.

123456789101112poslední (330)13171 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu